1 Ads 139/2015 — Nejvyšší správní soud

41 A 21/2022- 30 - text  5 41 A 21/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Martinem Kopou ve věci žalobce: L. K. bytem X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí se sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha 2 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 2. 2022, č. j. MPSV-2022/16632-421/1, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Podstata věci 1. Správní orgány nevyhověly žádosti žalobce o podporu v nezaměstnanosti. Nesplnil totiž podmínku podle § 49 odst. 1 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti („zákon o zaměstnanosti“). V posledních dvou letech mu uplynula celá podpůrčí doba a žalobce nezískal dobu důchodového pojištění v délce alespoň 6 měsíců. Odpracoval pouze 5 měsíců a 26 dní. Nyní namítá, že rozhodnutí žalovaného je nespravedlivé a že k ukončení jeho pracovního poměru došlo způsobem, u kterého zákon o zaměstnanosti nevyžaduje splnění podmínky šestiměsíční doby pojištění. II. Skutkové okolnosti a rozhodnutí správních orgánů 2. Žalobce byl dne 15. 11. 2021 zařazen do evidence uchazečů o zaměstnání. Dne 18. 11. 2021 podal žádost o podporu v nezaměstnanosti. Předložil pracovní smlouvu uzavřenou s rakouským zaměstnavatelem H. V. J. GmbH. Podle této smlouvy měl žalobce sjednaný pracovní poměr na dobu určitou od 20. 5. 2021 do 14. 11. 2021. Žalobce doložil též potvrzení o tom, že v Rakousku byl v evidenci úřadu práce v době od 1. 10. 2020 do 19. 5. 2021. 3. Úřad práce České republiky („Úřad práce“) rozhodnutím ze dne 4. 1. 2022, č. j. HOA-46/2022-8 („rozhodnutí úřadu práce“), nepřiznal žalobci podporu v nezaměstnanosti. Úřad práce konstatoval, že žalobci v posledních dvou letech před jeho zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání uplynula celá podpůrčí doba 5 měsíců. Po uplynutí této doby pak žalobce získal dobu pojištění v zaměstnání v Rakousku pouze v délce 5 měsíců a 26 dní. Ke skončení tohoto zaměstnání nedošlo z důvodů uvedených v § 49 odst. 1 zákona o zaměstnanosti. Žalobce proto nesplnil zákonné podmínky pro přiznání podpory v nezaměstnanosti, které po uplynutí celé podpůrčí doby vyžadují dobu pojištění v délce alespoň šesti měsíců. 4. Žalobce se proti rozhodnutí úřadu práce neúspěšně odvolal. Poukázal na to, že pracuje v pohostinství, které je jedním z odvětví nejvíce zasažených pandemií nemoci Covid-19. Věřil proto, že k němu správní orgány budou shovívavé a odstraní tvrdost zákona, podle kterého mu ke vzniku nároku na podporu v nezaměstnanosti chybí pouhé čtyři dny. Namítá, že úřad práce nesprávně aplikoval § 49 odst. 1 zákona o zaměstnanosti. Ten stanoví výjimku z podmínky doby pojištění v délce 6 měsíců v případě, že k ukončení zaměstnání dojde z organizačních důvodů. To je přitom přesně jeho situace. Hotel, kde pracoval, se ke dni 20. 11. 2021 musel uzavřít kvůli vnitřním organizačním důvodům týkajícím se provozní dovolené na začátku zimní sezóny. 5. Žalovaný rozhodnutím ze dne 25. 2. 2022, č. j. MPSV-2022/16632-421/1 („rozhodnutí žalovaného“) zamítl žalobcovo odvolání a potvrdil rozhodnutí úřadu práce. Žalobce podle něj nesplnil zákonné podmínky pro přiznání podpory v nezaměstnanosti. Nedoložil dobu zaměstnání v délce alespoň šesti měsíců po uplynutí podpůrčí doby. Ani se neprokázalo, že by žalobce splňoval výjimku z tohoto požadavku. Jeho pracovní poměr neskončil z některého z důvodů podle § 52 písm. a) až c) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, tj. z organizačních důvodů, případně proto, že by jeho zaměstnavatel porušil podstatnou povinnost vyplývající z právních předpisů, kolektivní smlouvy nebo sjednaných pracovních podmínek, jak vyžaduje § 49 odst. 1 zákona o zaměstnanosti. Z podkladů ve spisu plyne, že důvodem ukončení pracovního poměru bylo vypršení platnosti pracovní smlouvy uzavřené na dobu určitou. Další námitky žalobce související s dopady pandemie nemohou mít žádný vliv na posouzení věci. III. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 6. Žalobce především namítá, že jeho pracovní poměr u rakouského zaměstnavatele skončil z organizačních důvodů. Hotel totiž musel kvůli pandemii Covidu všem zaměstnancům nařídit provozní dovolenou. Proto žalobce nemohl odpracovat počet dnů požadovaný pro vznik nároku na podporu v nezaměstnanosti. Úřad práce však důvody ukončení žalobcova pracovního poměru vůbec nezkoumal. Protože šlo o zaměstnání v Rakousku, zaměstnavatel nemohl aplikovat příslušná ustanovení českého zákoníku práce. Úřad práce měl zjišťovat, zda zaměstnání žalobce neskončilo způsobem obdobným ukončení pracovního poměru podle § 52 písm. a až c) zákoníku práce. Na podporu svých tvrzení žalobce doložil potvrzení o tom, že jeho rakouský zaměstnavatel musel z organizačních důvodů uzavřít hotel dne 20. 11. 2021. Proto ukončil pracovní poměr s žalobcem dne 14. 11. 2021. 7. Žalobce odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 29. 9. 2004, sp. zn. III. ÚS 188/04, ve kterém Ústavní soud uvedl, že správní orgány nemohou pouze důsledně vyžadovat plnění povinností ze strany občanů, aniž by dbaly na ochranu jejich zájmů. V opačném případě porušují čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Podle žalobce k podobné situaci došlo i v jeho případě. 8. Dále žalobce argumentuje judikaturou Nejvyššího správního soudu (rozsudek ze dne 23. 7. 2008, č. j. 4 Ads 20/2008-58), který zdůrazňuje, že veřejná správa je službou veřejnosti. Úřad práce tuto službu vykonává zprostředkováním zaměstnání na trhu práce. A k tomuto cíli by měla primárně vést veškerá jeho činnost. Správní orgány by měly mít k problémům jednotlivců co možná největší pochopení a postupovat vůči nim vstřícně a objektivně. Nezaměstnanému člověku by se měly snažit co nejvíce pomoci. Správní orgány nesou odpovědnost za zjištění skutkového stavu podle § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. Uchazeč o zaměstnání musí pouze doložit skutečnosti rozhodné pro přiznání dávky. Podle žalobce správní orgány v jeho případě porušili svou povinnost řádně zjistit skutkový stav ve vztahu ke způsobu ukončení jeho pracovního poměru v Rakousku. 9. Žalovaný ve svém vyjádření odkázal na § 42 odst. 2 zákona o zaměstnanosti, podle kterého je povinností uchazeče o zaměstnání, aby úřadu práce doložil skutečnosti rozhodné pro přiznání a poskytování podpory v nezaměstnanosti. Úřad práce v případě žalobce zjistil, že důvodem ukončení jeho pracovního poměru bylo vypršení platnosti pracovní smlouvy ke dni 14. 11. 2021. To potvrzují i formuláře z rakouského úřadu práce. Úřad práce proto neměl důvod zkoumat, zda k ukončení pracovního poměru nedošlo způsobem srovnatelným se způsoby upravenými v § 52 písm. a) až c) zákoníku práce. 10. Úřad práce žalobce vyhodnotil jako přeshraničního pracovníka a přihlédl k dobám pojištění proti nezaměstnanosti, které žalobce získal v Rakousku. Zároveň ale úřad práce musel zohlednit to, že žalobci v rozhodném období uplynula podpůrčí doba pěti měsíců. Proto vyžadoval, aby žalobce doložil dobu důchodového pojištění v délce alespoň šesti měsíců. Z podkladů, které žalobce doložil, však plyne pouze doba 5 měsíců a 26 dní. IV. Posouzení věci krajským soudem 11. Žaloba je přípustná. Podala ji oprávněná osoba. Včas. Krajský soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Ve věci krajský soud rozhodl bez jednání. Žalobce s tím souhlasil a žalovaný neprojevil nesouhlas. 12. Žaloba není důvodná. 13. Mezi stranami je spor o aplikaci § 49 odst. 1 zákona o zaměstnanosti. Podle tohoto ustanovení platí: „Uchazeč o zaměstnání, kterému v posledních 2 letech před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání uplynula celá podpůrčí doba, má nárok na podporu v nezaměstnanosti, pokud po uplynutí této podpůrčí doby získal zaměstnáním nebo jinou výdělečnou činností dobu důchodového pojištění v délce alespoň 6 měsíců; tato doba se nevyžaduje v případech, kdy uchazeč o zaměstnání skončil zaměstnání nebo výdělečnou činnost ze zdravotních důvodů nebo skončil zaměstnání z důvodů uvedených ve zvláštním právním předpise36) nebo proto, že zaměstnavatel porušil podstatnou povinnost vyplývající z právních předpisů, kolektivní smlouvy nebo sjednaných pracovních podmínek. Současně musí být splněna podmínka celkové doby předchozího zaměstnání [§ 39 odst. 1 písm. a)].“ Poznámka pod čarou č. 36 odkazuje na § 52 písm. a) až c) zákoníku práce. 14. Žalobce nerozporuje skutečnost, že v jeho případě v rozhodném období uplynula celá podpůrčí doba [která v jeho případě činí podle § 43 odst. 1 písm. a 5 měsíců]. Nerozporuje ani to, že neplnil podmínku získání doby důchodového pojištění v délce alespoň 6 měsíců. Namítá pouze, že se v jeho případě měla uplatnit výjimka z této podmínky. Tvrdí totiž, že k ukončení jeho pracovního poměru došlo způsobem srovnatelným výpovědi z organizačních důvodů podle § 52 písm. a) až c) zákoníku práce. A úřad práce se tout