1 As 68/2008 — Nejvyšší správní soud

31 A 19/2022- 108 - text  9 č. j. 31 A 19/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Petra Sedláka, Ph.D. a JUDr. Václava Štencla, MA ve věci žalobce: Tomáš Wolker Stavitelství, s.r.o., v konkurzu, IČO 29297168 sídlem U Stadionu 2459/1, 796 01 Prostějov proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje sídlem Jeremenkova 40a, 779 00 Olomouc za účasti osoby zúčastněné na řízení: EF Insolvence v. o. s., IČO 06344933 sídlem U Prašné brány 1078/1, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 11. 2021, č. j. KUOK 113882/2021, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Magistrát města Prostějov, Stavební úřad (dále jen „stavební úřad“) rozhodnutím ze dne 9. 12. 2020, č. j. PVMU 143556/2020 61 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), zamítl žádost žalobce o dodatečné povolení stavby „Tři řady garáží, oplocení, betonová zeď“ na pozemcích parc. č. 820/52, 820/56, 820/54, 820/55, oplocení tvořeného gabiony na pozemcích parc. č. 820/52, 820/56, 820/54, 820/55, 850/73, 850/74, a betonové zdi na pozemcích parc. č. 820/52, 820/54, 820/55, vše v k. ú. Vrahovice. Žalovaný následně zamítl odvolání žalobce podané proti prvostupňovému rozhodnutí a toto rozhodnutí potvrdil, a to rozhodnutím ze dne 24. 11. 2021, č. j. KUOK 113882/2021 (dále jen „napadené rozhodnutí“). 2. Jádrem sporu jsou otázky dodržení procesních předpisů správními orgány a správnosti a přezkoumatelnosti nesouhlasných závazných stanovisek. II. Stanoviska účastníků řízení 3. Žalobce se domáhá zrušení správních rozhodnutí obou stupňů a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Namítá, že žalovaný nedoručoval oznámení ze dne 25. 10. 2021 zástupci žalobce, v době nahlížení do spisu nebyl spis kompletní a žalovaný postupoval nezákonně při seznámení s podklady a stanovení lhůty pro vyjádření se k nim. Lhůta nebyla prodloužena v souladu s § 39 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a žalobci byla upřena možnost procesní obrany proti tomuto úkonu. Dále žalobce namítá nesprávnost a nepřezkoumatelnost jednotlivých závazných stanovisek. Při potvrzení dvou závazných stanovisek jedním závazným stanoviskem Krajského úřadu Olomouckého kraje, odboru strategického rozvoje krajiny, oddělení územního plánování, ze dne 26. 2. 2021, č. j. 25812/2021 (dále jen „potvrzující závazné stanovisko č. j. 25812/2021“), byla porušena vyhláška č. 259/2012 Sb., o podrobnostech při výkonu spisové služby (dále jen „vyhláška č. 259/2012 Sb.“) a § 149 odst. 2 věta druhá správního řádu. Žalovaný se nezabývá možností podmíněně přípustného využití území, které žalobce v odvolání rozvedl, pouze stroze uvádí, že záměr je v rozporu s Územním plánem města Prostějov ve znění účinném od 11. 10. 2018 do 19. 5. 2023 (dále jen „územní plán města Prostějov“). K ploše 0.820 chybí odůvodnění potvrzení závazných stanovisek. Žalovaný také pochybil, když uvedl, že záměr sestává ze 3 jednopodlažních budov, ačkoliv se jedná o skupinu 23 garáží. Závazné stanovisko Krajského úřadu Olomouckého kraje, odboru životního prostředí a zemědělství ze dne 8. 3. 2021, č. j. KUOK 28963/2021 (dále jen „potvrzující závazné stanovisko č. j. KUOK 28963/2021“), není náležitě odůvodněno. Potvrzené závazné stanovisko bylo již dříve zrušeno. Závazná stanoviska Krajského úřadu Olomouckého kraje, odboru životního prostředí a zemědělství ze dne 8. 3. 2021, č. j. KUOK 28949/2021 a KUOK 28958/2021 (dále jen „potvrzující závazná stanoviska č. j. KUOK 28949/2021 a KUOK 28958/2021“), také nejsou náležitě odůvodněna. Není zřejmé, jak se žalovaný vypořádal s námitkou, že tato stanoviska neobsahují odkaz na § 10 odst. 1 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně ZPF“, zemědělský půdní fond dále jen jako „ZPF“). Ačkoliv kladné závazné stanovisko správní orgány nepovažují za závazné stanovisko, záporné závazné stanovisko vykazující tytéž vady ano. Žalovaný k přezkumu závazných stanovisek stejného orgánu přistupuje odlišně, aniž by to odůvodnil. Takové jednání porušuje § 2 odst. 4 správního řádu. Ve vztahu ke sdělení Ministerstva životního prostředí ze dne 24. 9. 2021, č. j. MZP2021/570/1319 (dále jen „sdělení č. j. MZP/2021/570/1319“), žalobce uvádí, že lhůta uvedená v § 149 odst. 8 správního řádu má význam pro určení jejího konce, nikoliv počátku. Nic nebrání tomu, aby byla závazná stanoviska přezkoumána ještě před vydáním pravomocného rozhodnutí ve věci samé. Mělo tak dojít k přezkumu napadených stanovisek. Podle žalobce je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné také proto, že pouze odkazuje na závazná stanoviska. 4. Žalovaný ve svém vyjádření uvádí, že se dopustil procesních pochybení, ale ta byla napravena a neměla vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Lhůta byla žalobci prodloužena dostatečně a žalobce nebyl nucen konat v časové tísni. Není zřejmé, jaké ustanovení vyhlášky č. 259/2012 Sb. mělo být porušeno. Krajský úřad postupoval při vydávání potvrzujícího závazného stanoviska č. j. 25812/2021 v souladu se zákonem a závěrem zasedání poradního sboru ministra vnitra č. 71. Jeho odůvodnění je vystavěno na vlastním uceleném argumentačním systému, z něhož plynou jasné a srozumitelné závěry. V plochách veřejných prostranství určených pro veřejnou zeleň, zejména parky, jsou nadzemní stavby garáží, pokud nesouvisí s hlavním využitím, nepřípustné. Soubor nadzemních garáží nesouvisí s hlavním využitím, protože neplní účel veřejného občanského vybavení, resp. nenaplňuje funkci veřejného prostranství. Oplocení v ploše č. 0817 veřejné zeleně nenaplňuje účel a význam funkčního využití, neboť neslouží k obecnému užívání za účelem relaxace, setkávání a posilování soudržnosti obyvatel v dané lokalitě. V dotčené části plochy č. 0820 záměr popírá účel a význam funkčního využití, znemožňuje plnohodnotné hlavní využití, průjezdnost je omezena. Polemika nad maximální zastavěností ploch je irelevantní. Potvrzující závazné stanovisko je odůvodněno ucelenou argumentací. Není dán veřejný zájem na odnětí půdy I. třídy ochrany ze ZPF. Zrušeno bylo koordinované závazné stanovisko, nikoliv předchozí samostatná závazná stanoviska, která byla duplicitně převzata do koordinovaného závazného stanoviska. V potvrzujících závazných stanoviscích č. j. KUOK 28949/2021 a KUOK 28958/2021 byl uveden konkrétní zákon a není zřejmé, čeho se žalobce domáhá, když zpochybňuje zmocňující ustanovení k vydání závazného stanoviska. Žalovaný závěrem navrhuje, aby soud žalobu zamítl. 5. V rámci ústního jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích. III. Posouzení věci krajským soudem 6. Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“), a řízení předcházející jeho vydání. Soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Při rozhodování vycházel z obsahu správního spisu, nad jehož rámec nebylo potřeba provádět dokazování. III. a) Procesní vady 7. Žalobci je nutno přisvědčit v tom, že se žalovaný dopustil nezákonnosti, když sdělení ze dne 25. 10. 2021 označené jako Oznámení o pokračování odvolacího řízení a výzva k seznámení s podklady rozhodnutí doručoval přímo žalobci, a nikoliv jeho zástupci. Toto procesní pochybení však nemělo vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, neboť s obsahem sdělení byl zjevně zástupce žalobce obeznámen a jednal podle něj (dostavil se k seznámení s podklady a podal za žalobce vyjádření k podkladům). 8. Stejně tak lze za dílčí nezákonnost považovat to, že v době, kdy se žalobce poprvé dostavil k seznámení s podklady rozhodnutí (5. 11. 2021), nebyl správní spis kompletní. Ani tato procesní vada však nemohla mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, neboť žalovaný posléze spis zkompletoval, umožnil žalobci se s ním seznámit a vyjádřit se k jeho obsahu. Žalobce sice popisuje nedostatky správního spisu také při druhém nahlížení do něj (9. 11. 2021), nicméně zároveň sám popisuje, jak byly tyto nedostatky napraveny. Zjevně se tedy nemůže jednat o vady, které by mohly mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí (takový vliv ostatně žalobce ani nepopisuje). K námitce žalobce, že se oprávněná úřední osoba ani neobtěžovala být přítomna prvnímu nahlížení do spisu, soud uvádí, že zákon neukládá oprávněné úřední osobě, aby byla přítomna (terminologií žalobce, aby se obtěžovala svou přítomností) při nahlížení účastníka do správního spisu. 9. V postupu žalovaného při prodlužování lhůty pro vyjádření se k podkladům rozhodnutí soud nezákonnost neshledal. Původní výzva k seznámení se s podklady rozhodnutí byla žalobci