4 Ads 57/2009 — Nejvyšší správní soud

32 A 48/2020- 55 - text pokračování 8 32 A 48/2020 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Poláchem ve věci žalobce: J. H., trvale bytem X dor. adresa X zastoupený JUDr. Tomášem Truschingerem, advokátem se sídlem Bašty 413/2, 602 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí ze dne 28. 7. 2020, č. j. MPSV-2020/155557-921, sp. zn. SZ/MPSV-2020/147665-921, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladu řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. IV. Ustanovenému zástupci žalobce JUDr. Tomáši Truschingerovi, advokátovi se sídlem Bašty 413/2, 602 00 Brno se přiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 4 719 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu krajského soudu do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci 1. Žalobce se včasně podanou žalobou, doručenou Krajskému soudu v Brně (dále též „krajský soud“ či „zdejší soud“), domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým bylo podle ustanovení § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též „správní řád“), zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Brně (dále též „správní orgán I. stupně“) ze dne 11. 6. 2020, č. j. 8209/2020/TIS (dále též „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím byla ode dne 1. 4. 2020 zastavena výplatu příspěvku na péči, neboť správní orgán I. stupně zjistil, že žalobci byla ukončena smlouva o poskytování pečovatelské služby ke dni 25. 3. 2020. Žalobce tak neměl ode dne 26. 3. 2020 poskytovatele pomoci. Správní orgán I. stupně žalobci zaslal dne 15. 4. 2020 výzvu, aby osvědčil skutečnosti rozhodné pro nárok na výplatu příspěvku na péči a předložil nového poskytovatele pomoci. Žalobce na výzvu opakovaně ústně reagoval, avšak nového poskytovatele pomoci nenahlásil. Správní orgán I. stupně proto postupoval podle § 26a zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o sociálních službách“) a vydal dne 18. 5. 2020 oznámení, č. j. 6929/2020/TIS, kterým byla žalobci zastavena výplata příspěvku na péči od dne 1. 4. 2020 v souladu s ustanovením § 21 odst. 4 zákona o sociálních službách. Žalobce podal proti oznámení námitky a správní orgán I. stupně následně vydal prvostupňové rozhodnutí, proti kterému žalobce podal odvolání. 3. Žalovaný v napadeném rozhodnutí konstatoval, že v odvolání žalobce nebyla uvedena informace o poskytovateli pomoci a ani do data vydání napadeného rozhodnutí nebyl nový poskytovatel pomoci nahlášen. V prvostupňovém rozhodnutí proto žalovaný neshledal rozpory s právními předpisy. II. Žaloba a její doplnění 4. Žalobce předně uvedl, že Centrum sociálních služeb Tišnov, příspěvková organizace, sídlem Králova 1742, 666 01 Tišnov mu dne 31. 3. 2020 vypovědělo smlouvu o poskytování péče. Věc je řešena u Okresního soudu Brno-venkov, sp. zn. 29 C 118/2020. Město Tišnov nereagovalo na výzvu žalobce k narovnání sporu a v době mimořádných opatření odmítlo pomoc k zajištění žalobcových základních potřeb i přes jeho invaliditu a jeho potřebu péče ve stupni I, která byla přezkoumána a potvrzena i žalovaným. V rozporu s tím bylo žalobci zamítnuto poskytování příspěvku na péči. Ani přes snahu zajistit péči přes Charitu Tišnov žalobce neuspěl a nezískal pobyt s pečovatelskou službou. 5. V doplnění žaloby žalobce uvedl, že nesouhlasí se skutkovými a právními závěry uvedenými v napadeném rozhodnutí. Řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, je rovněž stiženo vadou, jež má za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Žalobce rozhodnutí žalovaného napadá z důvodu, že považuje výpověď smlouvy o poskytování pečovatelské služby za neplatnou a má za to, že poskytovatelem pomoci je nadále Centrum sociálních služeb Tišnov. Žalobce současně splňuje i ostatní podmínky pro nárok na výplatu příspěvku na péči, přičemž výplata příspěvku na péči mu byla správními orgány nesprávně pozastavena. 6. Žalovaný podle žalobce nedostatečně zjistil skutkový stav, což mělo za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Žalobci je dlouhodobě poskytována pečovatelská služba a je mu vyplácen příspěvek na péči pro stupeň I závislosti, neboť je osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby od 1. 2. 2010. Poskytovatelem pomoci je přitom stále Centrum sociálních služeb Tišnov, a to na základě smlouvy o poskytnutí pečovatelské služby ze dne 1. 12. 2019, která byla se žalobce uzavřena na dobu neurčitou. Žalobce však měl problémy s novým vedením Centra sociálních služeb Tišnov, vztahy se vyostřily a ze strany vedení bylo reagováno výpovědí nájemní smlouvy a výpovědí smlouvy o poskytnutí pečovatelské služby. Proti výpovědi nájemní smlouvy byla podána žaloba u Okresního soudu Brno-venkov (spor je veden pod sp. zn. 29 C 118/2020), neboť žalobce je přesvědčen o neplatnosti výpovědi. S výpovědí nájemní smlouvy pak souvisí i výpověď smlouvy o poskytnutí pečovatelské péče. Důvodem výpovědi, že pečovatelská služba je poskytována osobám, které mají sníženou soběstačnost, přičemž kondice i soběstačnost žalobce je podle názoru vedení Centra sociálních služeb Tišnov naprosto v normě. Takto učiněná výpověď je však podle žalobce neplatná, neboť nebyl dán žádný z důvodů dle článku V. odst. 2 smlouvy o poskytnutí pečovatelské služby ze dne 1. 12. 2019. Smlouva o poskytnutí pečovatelské služby je tak stále platná a účinná, žalobce v pečovatelském domě stále bydlí. Správní orgán I. stupně tedy při svém rozhodování nezjistil skutečný stav věci a žalobce vyzýval ke sdělení nového poskytovatele pomoci, přestože tímto poskytovatelem je stále Centrum sociálních služeb Tišnov. 7. Závěrem žalobce navrhl, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 8. Podle zákona o sociálních službách má osoba nárok na příspěvek na péči, pokud jí tuto pomoc poskytuje mj. poskytovatel sociálních služeb. Sociální služby mohou být poskytovány pouze na základě smlouvy, právní vztahy z takové smlouvy jsou přitom posuzovány podle občanského zákoníku. Sám žalobce pak konstatoval, že smlouva o poskytování sociálních služeb byla zařízením poskytujícím péči v březnu 2020 vypovězena. Úřad práce poté žalobce vyzýval k aktualizaci údajů o jeho poskytovateli pomoci. Žalobce byl jako příjemce příspěvku povinen osvědčit skutečnosti rozhodné pro nárok na příspěvek, tedy osvědčit existenci smluvního vztahu s poskytovatelem sociálních služeb, potřebné informace však nedoložil. 9. Skutečnost, že žalobce považuje výpověď smlouvy za neplatnou, nemohly správní orgány zohlednit. Dojde-li k výpovědi smlouvy, smlouva zaniká. Pokud žalobce tvrdí, že mu péči v současné době poskytuje stejný subjekt, který smlouvu vypověděl, musí doložit odpovídající právní důvod, např. nově uzavřenou smlouvu nebo zpětvzetí výpovědi smlouvy. 10. Žalovaný má za to, že ve věci žalobce nedošlo k žádnému pochybení, napadené rozhodnutí nemá žádné vady a žaloba proto není důvodná. S ohledem na to žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu v plném rozsahu zamítl. IV. Replika žalobce 11. Žalobce opětovně namítl nesprávnost postupu správního orgánu, který nedostatečně zjistil skutkový stav věci. Žalobce správnímu orgánu opakovaně sděloval, že smlouva o poskytnutí pečovatelské služby ze dne 1. 12. 2019 nebyla nikdy ukončena a nadále trvá. Žalobce vysvětloval aktuální situaci v pečovatelském domě a rovněž důvody, pro které je výpověď smlouvy o poskytnutí pečovatelské služby neplatná. Vzhledem ke skutečnosti, že nebyl naplněn žádný ze sjednaných důvodů výpovědi, je smlouva o poskytnutí pečovatelské služby nadále platná. Poskytovatelem pomoci je tudíž stále Centrum sociálních služeb Tišnov. Tuto skutečnost žalobce správnímu orgánu opakovaně sděloval. 12. Žalobce je uznán osobou závislou na péči jiné fyzické osoby v I. stupni závislosti a je mu od roku 2010 poskytována pečovatelská služba. Žalobce je přesvědčen, že splňuje všechny podmínky pro výplatu příspěvku na péči. V. Posouzení věci krajským soudem 13. Žaloba byla podána v zákonné dvouměsíční lhůtě (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního – dále jen s.ř.s.), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s) a jde o žalobu přípustnou (zejména § 65, § 68 a § 70 s.ř.s.). 14. Napadené rozhodnutí žalovaného krajský soud přezkoumal v řízení podle části třetí, hlavy II, dílu 1, § 65 a následujících s.ř.s. v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s), ověřil přitom, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti, a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání rozhodnutí (§ 75 odst. 1 s.ř.s.). 15. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání za splnění zákonných podmínek (§ 51 odst. 1 s.ř.s.). 16. Po řádném posouzení žalobních námitek dospěl kr