4 As 236/2022 — Nejvyšší správní soud

31 Af 47/2022- 968 - text  31 31 Af 47/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Petra Sedláka, PhD. a JUDr. Václava Štencla ve věci žalobce: GARLAND distributor s.r.o., IČO: 60108461 sídlem Hradecká 1136, Valdické Předměstí, 506 01 Jičín zastoupený advokátem JUDr. Jiřím Kindlem, M.Jur., Ph.D. sídlem Křižovnické nám. 193/2, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže sídlem tř. Kpt. Jaroše 7, 604 55 Brno o žalobě proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 21. 10. 2022, č. j. ÚOHS-36714/2022/164, takto: I. Rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 21. 10. 2022, č. j. ÚOHS-36714/2022/164, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 34 161 Kč k rukám JUDr. Jiřího Kindla, M.Jur., Ph.D., advokáta, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalovaný rozhodnutím ze dne 29. 12. 2021, č. j. ÚOHS 44426/2021/871/KBa, shledal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle § 22a odst. 1 písm. b) zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOHS“), kterého se měl dopustit tím, že v období nejméně od 18. 6. 2013 do 6. 6. 2019 stanovoval svým odběratelům minimální maloobchodní ceny jím dodávané zahradní techniky, zahradního vybavení a nářadí pro domácí (hobby) použití, kontroloval jejich dodržování odběrateli a vyzýval je prostřednictvím e-mailů, osobně nebo telefonicky k navýšení cen na jím stanovenou minimální úroveň, a to i pod hrozbou sankcí, které v případě nedodržování jím doporučených minimálních cen reálně uplatňoval, přičemž na tyto výzvy jeho odběratelé přistupovali, jejich dodržování v některých případech sami kontrolovali a upozorňovali žalobce na jejich nedodržování jinými odběrateli. Žalobce měl tedy v rozporu s § 3 odst. 1 ZOHS uzavírat a plnit zakázané dohody o přímém určení cen pro další prodej, jejichž cílem bylo narušení hospodářské soutěže, k jejímuž skutečnému narušení došlo. Za tento přestupek žalovaný uložil žalobci zákaz plnění dohod, pokutu ve výši 96 751 000 Kč, opatření k nápravě a povinnost k úhradě nákladů řízení paušální částkou 3 500 Kč. 2. Proti prvostupňovému rozhodnutí brojil žalobce rozkladem, na základě něhož předseda žalovaného shora označeným napadeným rozhodnutím, dle § 152 odst. 5 a § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) částečně změnil prvostupňové rozhodnutí. Setrval na závěru, že se žalobce svým jednáním dopustil přestupku dle § 22a odst. 1 písm. b) ZOHS. Změnil však výroky prvostupňového rozhodnutí v označení období trvání přestupku, a to na „období nejméně od 18. 6. 2013 do 30. 5. 2019“, a dále ve výši uložené pokuty, kterou snížil na částku „95 461 000 Kč“. Ve zbytku prvostupňové rozhodnutí potvrdil a rozklad žalobce zamítl. II. Stanoviska účastníků řízení 3. Žalobce se domáhá zrušení správních rozhodnutí obou stupňů a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení, alternativně moderace pokuty. Své námitky shrnuje následovně: A. Výrok I. napadeného rozhodnutí je nezákonný a nepřezkoumatelný, jelikož žalovaný neprokázal existenci tzv. shody vůlí u jednotlivých údajně uzavíraných dohod s odběrateli. Žalovaný charakterizuje jednání žalobce jako unilaterální praktiku, za kterou ho však nemůže postihovat dle § 22a odst. 1 písm. b) ZOHS ve spojení s § 3 odst. 1 ZOHS. B Výrok I. napadeného rozhodnutí je i věcně nesprávný, neboť je v rozporu s obsahem správního spisu, a tedy i nezákonný, jelikož žalovaný pomíjí podklady (důkazy), které jsou obsaženy ve správním spisu a další žalobcem v řízení doložené skutečnosti. Žalovaný pominul, že žalobce měl v průběhu času několik stovek odběratelů. Žalovaný ve správním spisu disponuje podklady pouze ve vztahu k části těchto odběratelů, přesto ve výroku I. napadeného rozhodnutí konstatuje, že měl žalobce uzavírat dohody se všemi svými odběrateli (resp. s nějakou širokou neurčitou skupinou odběratelů). C. Napadené rozhodnutí je nezákonné a nepřezkoumatelné, když žalovaný ve výroku I., jakož ani v odůvodnění, neuvádí, s jakými odběrateli měly být údajné jednotlivé dohody (tvořící dílčí útoky žalovaným konstruovaného pokračování v přestupku) uzavírány a v jakém období a je i dále v rozporu s § 7 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „přestupkový zákon“), stanovící povinnost identifikovat jednotlivé dílčí útoky, jednotný záměr a posoudit, zda naplňují skutkovou podstatu stejného přestupku. Žalovaný ani nedoložil, že by jednotlivé útoky byly spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení nebo že by mezi nimi byla časová souvislost. Údajná „důkazní nouze“ žalovaného je uměle vytvořená v důsledku nevhodně zvolené vyšetřovací konstrukce žalovaným, přičemž absence důkazů je důkazem neviny. D. Výrok I. napadeného rozhodnutí je nezákonný a nepřezkoumatelný, neboť žalovaný konstatuje, že údajné dohody měly být i plněny a že mělo dojít ke skutečnému narušení hospodářské soutěže, aniž by v řízení prokázal plnění takových dohod a to, že ke skutečnému narušení hospodářské soutěže došlo. E. Napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť žalovaný aplikoval při zkoumání a posouzení jednání žalobce nižší právní standard než v trestních řízení, ačkoliv se i žalovaný pohybuje v trestní oblasti. F. Napadené rozhodnutí zasahuje do základních práv a svobod žalobce, neboť bylo vydáno postupem, který je v rozporu s materiálním pojetím právního státu a s principem presumpce neviny a neobstojí ani z hlediska zásad vyjádřených v právu podústavním. G. Výrok I napadeného rozhodnutí je nezákonný, jde-li o vymezení počátku (slovem „nejméně“) a konce údajného deliktního jednání. Žalovaný ve věci vymezil tři samostatné relevantní trhy, na kterých musel být počátek údajného deliktního jednání odlišný. Žalovaný nedoložil, v jakém časovém období měly být plněny jednotlivé údajné dohody s jednotlivými odběrateli, navzdory tomu, že se složení odběratelů v čase výrazně měnilo. Žalovaný nevyčerpal celý předmět řízení, když nerozhodl o skutku trvajícím v období od 1. 1. 2012 do 17. 6. 2013, ve vztahu k němuž vedl řízení. H. Výrok I. napadeného rozhodnutí je nezákonný a věcně nesprávný, když Žalovaný chyboval při vymezení relevantního trhu zejména po geografické, ale i po produktové stránce. I. Napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť jednání žalobce nelze považovat za jednání s cílem narušit hospodářskou soutěž. J. Napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť žalovaný pochybil, když na jednání žalobce neaplikoval pravidlo de minimis, potažmo blokovou výjimku dle § 4 odst. 1 ZOHS, popřípadě postup dle § 3 odst. 4 ZOHS. K. Napadené rozhodnutí je nezákonné pro nesprávné hodnocení subjektivní stránky jednání žalobce. L. Napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť na jeho vydání se podílely podjaté osoby. Námitka podjatosti nebyla předsedou žalovaného v průběhu řízení posouzena správně. M. Napadené rozhodnutí je nezákonné pro porušení práva žalobce na spravedlivý proces a na řádnou obhajobu tím, že žalovaný nenařídil ústní jednání, neprotokoloval provádění důkazů mimo ústní jednání, porušil legitimní očekávání žalobce, neřídil se zásadou in dubio pro reo, resp. in dubio pro mitius, vycházel z neúplného správního spisu, kdy jednak jeden dokument, který mohl představovat vyvinující důkaz, „ztratil“ a jednak do spisu nezaložil podklady pro jednání rozkladové komise. N. Žalovaným uložená pokuta je pro žalobce likvidační, žalovaný pochybil při jejím ukládání, výrok II. o uložení pokuty je nezákonný. Žalovaný nepřípustně bagatelizoval závěry znaleckého posudku dokládajícího, že pokuta v obdobné výši uložená prvostupňovým rozhodnutím byla pro žalobce likvidační. Předseda žalovaného se řádně nevypořádal ani s dalšími předloženými důkazy. Žalovaný pro výpočet pokuty využil chybně novou metodiku pro ukládání sankcí, ačkoliv měl vycházet ze starších zásad pro ukládání pokut. Žalovaný pokutu kalkuloval z nesprávné výše obratu. Uložená pokuta je excesivní. Žalovaný nesprávně posoudil likvidační charakter pokuty. Žalovaný nezohlednil kritéria dle § 38 přestupkového zákona ani nevzal do úvahy řadu polehčujících okolností. Pokud by zdejší soud shledal výrok I. napadeného rozhodnutí zákonným, přezkoumatelným a věcně správným, navrhuje žalobce, aby soud využil svého moderačního oprávnění dle § 78 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) a uloženou pokutu snížil a prodloužil její splatnost. Na podporu svých tvrzení předkládá žalobce znalecký posudek č. 7/2022 ze dne 16. 12. 2022 ve věci ekonomického posouzení vybraných otázek položených znalci ve vztahu k napadenému rozhodnutí. O. Výrok o uložení nápravného opatření je nezákonný. Nápravné opatření je zjevně nepřiměřené. Napadené rozhodnutí je nezáko