6 As 178/2023 — Nejvyšší správní soud

30 A 24/2021- 365 - text  27 30 A 24/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Jana Čížka a Mgr. Karla Černína, Ph.D., ve věci žalobkyně: obec Bítovčice sídlem Bítovčice 109, Luka nad Jihlavou zastoupená advokátkou JUDr. Boženou Zmátlovou sídlem Dvořákova 1927/5, Jihlava proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina sídlem Žižkova 93, Jihlava za účasti osoby zúčastněné na řízení: Svaz vodovodů a kanalizací JIHLAVSKO, IČO: 48460915 sídlem Žižkova 93, Jihlava zastoupený advokátem JUDr. Oldřichem Chudobou sídlem Při trati 1048/12, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 1. 2021, č. j. KUJI 4226/2021, takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Kraje Vysočina ze dne 18. 1. 2021, č. j. KUJI 4226/2021, se ruší ve výrocích I, III a V a věc se v tomto rozsahu vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. V části směřující proti výroku VII rozhodnutí Krajského úřadu Kraje Vysočina ze dne 18. 1. 2021, č. j. KUJI 4226/2021, se žaloba odmítá. III. Žalovaný je povinen do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 33 710 Kč k rukám její zástupkyně JUDr. Boženy Zmátlové, advokátky. IV. Žalovaný je povinen do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit osobě zúčastněné na řízení na náhradě nákladů řízení částku 9 114 Kč k rukám jejího zástupce JUDr. Oldřicha Chudoby, advokáta. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Předmětem soudního přezkumu je zákonnost napadeného rozhodnutí, kterým žalovaný rozhodl spor z veřejnoprávní smlouvy týkající se majetkového vypořádání žalující obce Bítovčice (dále jen „obec“), která ke dni 1. 1. 2015 vystoupila z dobrovolného svazku obcí Svaz vodovodů a kanalizací, JIHLAVSKO (dále jen „SVAK“). SVAK vystupuje v této fázi soudního řízení v postavení osoby zúčastněné na řízení. 2. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl návrh obce na určení jejího vlastnického práva a na vydání majetku z titulu vypořádání majetkových práv ohledně majetku získaného vlastní činností SVAK a majetku získaného privatizací (výrok I). V tomto rozsahu zamítl rovněž návrh na určení vlastnického práva obce k předmětnému majetku získanému vlastní činností SVAK a privatizací (výrok III) i návrh na uložení povinnosti SVAK vydat obci originály majetkové a provozní evidence vodovodů a kanalizací (výrok V). Ohledně majetku získaného vkladem obce žalovaný uložil SVAK povinnost předat obci majetek do 3 dnů od právní moci rozhodnutí (výrok II). Současně určil, že ohledně tohoto vloženého majetku svědčí vlastnické právo obci (výrok IV) a uložil SVAK povinnost vydat obci v tomto rozsahu originály majetkové a provozní evidence vodovodů a kanalizací do 3 dnů od právní moci rozhodnutí (výrok VI). Posledním výrokem žalovaný rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok VII). 3. Obec i SVAK podaly proti napadenému rozhodnutí samostatné žaloby. Obec napadá (žalobou podanou pod sp. zn. 30 A 24/2021) výroky I, III a V napadeného rozhodnutí. Samostatně podanou žalobou evidovanou původně pod sp. zn. 31 A 3/2023 se pak žalobkyně domáhá zrušení nákladového výroku VII napadeného rozhodnutí. Žaloba SVAK oproti tomu směřovala proti výrokům II, IV, VI a VII napadeného rozhodnutí. Řízení o všech třech žalobách soud spojil ke společnému projednání. 4. Rozsudkem ze dne 31. 5. 2023, č. j. 30 A 24/2021184 (dále také jen „předchozí rozsudek“), soud zrušil napadené rozhodnutí ve všech jeho výrocích (výrok I), a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi žalovaným a obcí (výrok II) a o náhradě nákladů řízení mezi žalovaným a SVAK (výrok III). 5. SVAK však podal proti předchozímu zrušujícímu rozsudku kasační stížnost. Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) o kasační stížnosti rozhodl rozsudkem ze dne 12. 9. 2024, čj. 6 As 178/2023-58. Kasační stížnost odmítl v části, v níž směřovala proti zrušujícímu výroku I předchozího rozsudku Krajského soudu v Brně, a to v rozsahu, v němž byly tímto výrokem zrušeny výroky II, IV, VI a VII napadeného rozhodnutí, a dále v části směřující proti výroku III předchozího rozsudku soudu (náhrada nákladů řízení mezi žalovaným a SVAK). Ve zbývající části shledal NSS kasační stížnost důvodnou a vyhověl jí. Předchozí rozsudek tak NSS zrušil v nákladovém výroku II a v části výroku I, jíž byly zrušeny výroky I, III a V napadeného rozhodnutí. V tomto rozsahu také NSS vrátil věc soudu k dalšímu řízení. 6. NSS dospěl k závěru, že předchozí zrušující rozsudek je v rozsahu zrušené části nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. Krajský soud totiž učinil podle NSS předčasný a nesprávný závěr, že návrh výroku, jehož se obec domáhala, je právně nepřípustný. To ale by platilo pouze v případě majetku vytvořeného vlastní činností SVAK, jenž se stal jeho vlastníkem a byl jím i v době vydání napadeného rozhodnutí. Podle NSS je třeba nejprve „posoudit, kdo je vlastníkem majetku vytvořeného vlastní činností svazku. Pokud by krajský soud dospěl k závěru, že vlastníkem tohoto majetku je žalobkyně a) [obec], jak namítala v žalobě, nevznikl by žádný problém, pokud jde o formu rozhodnutí žalovaného a formulaci petitu v návrhu na zahájení sporného řízení. V takovém případě by totiž byl namístě petit na vrácení (vydání, resp. vyklizení) věci. Úvaha krajského soudu, že by bylo možné rozhodnout pouze o nahrazení projevu vůle k uzavření smlouvy o vypořádání, je nesprávná. Teprve v situaci, kdy by krajský soud dospěl k závěru, že majetek vytvořený vlastní činností je ve vlastnictví stěžovatele [SVAK], jak dovodil žalovaný, by bylo namístě poukázat na to, že uplatněný procesní nárok (na předání věci) byl nesprávný, neboť žalobkyně a) [obec] mohla požadovat jen nahrazení projevu vůle [SVAK] k uzavření smlouvy o vypořádání.“ 7. NSS proto uložil krajskému soudu zabývat se „otázkou, zda majetek vzniklý vlastní činností nabyla do vlastnictví žalobkyně a) [obec], nebo stěžovatel [SVAK] a kdo byl jeho vlastníkem v době, kdy žalobkyně a) [obec] vystoupila ze stěžovatele [SVAK]. Zohlední přitom i případné změny, k nimž by ve vztahu k této otázce došlo do okamžiku rozhodného dle § 75 odst. 1 s. ř. s., tj. do vydání žalobou napadeného rozhodnutí žalovaného. V závislosti na tom pak posoudí, zda procesní nárok (promítající se do petitu) uplatněný návrhem na zahájení sporného řízení týkající se této skupiny majetku odpovídá jeho právnímu režimu (vlastnické situaci).“ 8. NSS dále konstatoval, že po zrušení předchozího rozsudku krajského soudu již nebude mít SVAK v dalším řízení postavení žalobce, nýbrž jen osoby zúčastněné na řízení, neboť předmětem řízení jsou již jen ty výroky rozhodnutí žalovaného, které SVAK nenapadl žalobou a které jsou tak přezkoumávány pouze na podkladě žaloby obce. 9. S ohledem na shora uvedené soud shrnuje, že pro další postup v řízení jsou klíčové následující závěry a pokyny NSS: a) Soud bude přezkoumávat napadené rozhodnutí již pouze v rozsahu výroků I, III a V. Výroky II, IV, VI a VII napadeného rozhodnutí byly pravomocně zrušeny předchozím rozsudkem soudu ze dne 31. 5. 2023, který v tomto rozsahu nebyl zrušujícím rozsudkem NSS dotčen. b) V souladu s pokyny NSS se soud v dalším řízení zaměří primárně na posouzení otázky vlastnictví majetku, jenž byl předmětem rozhodování ve výrocích I, III a V, tj. majetek vytvořený vlastní činností SVAK, ale i tzv. privatizovaný majetek. c) SVAK bude v dalším řízení před soudem vystupovat nikoliv jako žalobce, ale v postavení osoby zúčastněné na řízení. d) Důvodně namítané dílčí procesní pochybení spočívající v tom, že se žalovaný nevypořádal řádně s podáním obce ze dne 1. 1. 2021, není důvodem pro zrušení zbylé (nezrušené) části napadeného rozhodnutí (výroky I, III a V), neboť se tato vada neváže specificky pouze k této části napadeného rozhodnutí (viz body 27 až 33 rozsudku ze dne 12. 9. 2024, čj. 6 As 178/2023-58). Žaloba obce 10. Obec uvádí, že ukončila členství ve SVAK k 1. 1. 2015, ovšem mezi ní a SVAK nedošlo k majetkovému vypořádání, jak předpokládá čl. 12 stanov z důvodů na straně SVAK. Ten váže uzavření smlouvy o majetkovém vypořádání na současné uzavření dalších smluv s třetími subjekty. SVAK vrátil obci část vodohospodářského majetku až poté, co žalovaný rozhodnutím ze dne 10. 5. 2019, č. j. KUJI 3659/2019, uložil, aby SVAK vrátil obci majetek vymezený v daném rozhodnutí. V tomto rozhodnutí ale žalovaný nerozhodl o celém předmětu návrhu obce ze dne 24. 8. 2018, nýbrž jen o majetku, který obec předala SVAK podle dohody o předání vodohospodářského majetku ze dne 30. 12. 1996. Zbytkem návrhu se žalovaný ve svém prvním rozhodnutí nezabýval. Obec proto následně podala podnět, aby žalovaný vydal dodatečné rozhodnutí, kterým by rozhodl o celém uplatněném nároku obce. Při podání žádosti o dodatečné rozhodnutí vyšla obec z evidence vykázané v návrhu smlouvy o majetkovém a finančním vypořádání, který SVAK předložil obci dne 27. 1. 2015. Tyto informace byly dále upřesněny podle obsahu návrhu smlouvy VODÁRENSKÉ AKCIOVÉ SPOLEČNOSTI a. s. („VAS“) o