3 Afs 174/2022 — Nejvyšší správní soud

30 Af 52/2023- 116 - text  25 30 Af 52/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a Mgr. Jana Čížka ve věci žalobkyně: L. S. zastoupené advokátkou JUDr. Nikolou Jílkovou, Ph.D. sídlem Drobného 324/72, 602 00 Brno proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 9. 2023, č. j. 31468/23/5300-21442-712585 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně napadá v záhlaví uvedené rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím žalovaný změnil rozhodnutí Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj (dále jen „správce daně“) č. j. 3312095/22/3008-50523-711712 a č. j. 3312671/22/3008-50523-711712, obě ze dne ze dne 27. 6. 2022, kterými byla žalobkyni dodatečně stanovena daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za zdaňovací období prosinec 2018 a leden 2019 a současně sdělena zákonná povinnost uhradit z doměřené daně penále (dále jen „dodatečné platební výměry“). 2. Správce daně v rámci daňové kontroly požadoval prokázat tvrzení žalobkyně, že se zdanitelná plnění v předmětných zdaňovacích obdobích uvedená na daňových dokladech od společností PENTAMON trade s.r.o., (dále jen „PENTAMON“), RESKITO INVEST s.r.o., (dále jen „RESKITO INVEST“), Kompletní Zakázková s.r.o. (dále jen „Kompletní Zakázková“), GLOBAL TECHMOTIVE, s.r.o., (dále jen „GLOBAL TECHMOTIVE“) a OMEGA FRACHT s.r.o. (dále jen „OMEGA FRACHT“; dále souhrnně také jako „deklarovaní dodavatelé“ nebo „dodavatelské společnosti“) uskutečnila tak, jak žalobkyně deklarovala, tj. v deklarovaném rozsahu a předmětu zdanitelných plnění, a že k jejich přijetí došlo od deklarovaných dodavatelů uvedených na daňových dokladech nebo od jiného dodavatele v postavení plátce DPH nebo od jiné osoby či osob povinných k dani v postavení plátce DPH. Správce daně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně deklarovaných skutečností. Dále požadoval, aby žalobkyně prokázala, že z plateb přijatých na její bankovní účty byla odvedena daň na výstupu v souladu s § 20a a § 21 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění platném a účinném pro předmětné zdaňovací období (dále jen „zákon o DPH“), popř. že se jedná o plnění osvobozené od daně dle § 51 a násl. zákona o DPH, či o plnění, které není předmětem daně či je z předmětu daně vyňato v souladu s § 2 a § 2a zákona o DPH. Také ohledně těchto skutečností dospěl správce daně k závěru, že žalobkyně neunesla své důkazní břemeno. Správce daně tak vyhodnotil, že přijaté platby, o kterých žalobkyně neúčtovala, souvisí s její ekonomickou činností, přičemž z nich nebyla odvedena DPH. 3. K odvolání žalobkyně žalovaný dodatečné platební výměry změnil. žalovaný. Shledal důvodnou odvolací námitku, že platby přijaté na účet č. 1816236133/0800 byly za soukromý prodej věcí po synovi žalobkyně, resp. nebyly z ekonomické činnosti žalobkyně (za prosinec 2018 se jednalo o částku v celkové hodnotě 18 820 Kč a za leden 2019 o částku v celkové hodnotě 4 354 Kč). Podle toho žalovaný snížil částku uskutečněných plnění. Ostatní odvolací námitky žalobkyně žalovaný posoudil jako nedůvodné. II. Obsah žaloby 4. Žalobkyně v podané žalobě zmiňuje osobní události ve svém životě a popisuje vývoj a průběh svého podnikání. Mimo jiné uvádí, že po celou dobu podnikání nakupovala zboží na tržnicích SAPA v Praze nebo Olomoucké v Brně. Obchody zde probíhají podobně, po výběru zboží u konkrétního stánkaře se jde platit. Po uhrazení ceny včetně DPH žalobkyně na místě dostává fakturu a přechází k dalším stánkům. Žalobkyně neměla s obchody ani finanční správou problém až na období velkých kontrol v roce 2018/2019 a násl. Kontroly prováděly finanční úřady pravděpodobně z důvodů následně vzniklých problémů u firem na tržnici SAPA. 5. Dále žalobkyně uvádí, že jí správce daně doměřil za kontrolovaná období dodatečně DPH z nákupů zboží od všech dodavatelů na tržnici SAPA, ale i ze soukromých plateb a z plateb zaplacených zákazníky prostřednictvím běžného platebního terminálu SUMUP. Kromě dramatického doměření daně správce daně vyčíslil vysoké penále a úroky. Žalobkyně vysvětlila a doložila správci daně vše, co bylo v jejích možnostech, se správcem daně komunikovala. O skutečnosti, že nelhala svědčí i kontroly prováděné finančními úřady na prodejně oblečení a přijetí vysvětlení v rámci odvolacího řízení k soukromým platbám. 6. Žalobkyně označuje za předmět sporu napadené rozhodnutí týkající se zdaňovacích období měsíců prosince 2018 a ledna 2019, přičemž sporné po vyjasnění rozporovaných soukromých plateb zůstaly platby prostřednictvím terminálu SUMUP a nákupy na tržnici SAPA. Platby prostřednictvím platebního terminálu SUMUP 7. Žalobkyně namítá, že jí v daňovém řízení správce daně nesdělil takové vážné a důvodné pochybnosti, na základě kterých by na ni mělo přejít důkazní břemeno. Neuvedl takové kvalifikované pochybnosti vyvracející její tvrzení, že se jedná o úhrady zákazníků prostřednictvím běžného platebního terminálu tak, jaký známe všichni při placení kartou (nebo z nákupu po internetu). K výzvě žalovaného přitom banka potvrdila, že účet, na který se žalovaný dotazoval, je společnosti SUMUP a ta zajišťuje pro prodejce platební teminály. Na základě žalovaným provedeného dokazování obstojí tvrzení žalobkyně. 8. Žalobkyně namítá, že správci daně předložila mimo jiné Výpis z archivu peněžního deníku (jako přílohu k doplnění odvolání). Tímto důkazem se daňové orgány nezabývaly. Jde o opomenutý důkaz. Správce daně neumožnil žalobkyni unést důkazní břemeno, pokud by ji dle tvrzení správce daně skutečně tížilo. 9. Žalobkyně namítá, že žalovaný postupoval v rozporu s § 92 odst. 2 daňového řád, kdy se odmítl zabývat rozhodnými skutečnostmi či dokonce navrženými důkazy. Žalobkyně poukazuje na to, že daňové orgány po podání odvolání prováděly vyhledávací činnost. Pokud žalovaný v odvolacím řízení přistoupil sám k žádostem a telefonátům na banku společnosti SUMUP, tím spíše mohl šetření provést u této společnosti provozující terminál, který by mu doložil a potvrdil tvrzení žalobkyně. Na základě žalovaným provedeného dokazování obstojí tvrzení žalobkyně. Ze spisu je dále zřejmé, že po prohledání webových stránek SUMUP muselo být žalovanému zřejmé, že platby od SUMUP chodily souhrnně, a to po odečtení poplatku. Proto nemohly zcela odpovídat platbám kartou od zákazníků (v počtu ani částce). Jedná se o opomenuté zjištění, které vyplynulo v rámci dokazování provedeného žalovaným. Z webových stránek rovněž vyplynuly kontakty na společnost SUMUP, která není a nebyla pro správce daně nedostižitelná. 10. Daňové orgány nepostupovaly v souladu s § 1 odst. 2 daňového řádu tak, aby došlo ke správnému zjištění a stanovení daně. 11. Žalobkyně namítá, že správce daně postupuje nedůvodně rozdílně v případě nyní řešeného zdaňovacího období (daňová kontrola provedená Finančním úřadem Břeclav) a zdaňovacího období únor a březen 2019 (daňová kontrola provedená Finančním úřadem Liberec). V daňovém řízení, které se týkalo zdaňovací období únor a březen 2019, správce daně platby SUMUP nerozporoval, naproti tomu za nyní řešená zdaňovací období byla žalobkyni doměřena DPH z přijatých plateb od zákazníků podruhé, i když není jisté, že nikomu v seznamu dalších klientů SUMUP to neučinil. 12. Podle žalobkyně se žalovaný dopustil pochybení „dvojitého přičítání téhož“ a dvakrát ji zatížil za jednu věc. Žalovaný nepostupoval v souladu se zásadou materiální pravdy. Nákupy na tržnici SAPA 13. Žalobkyně namítá, že byla seznámena s judikatorními závěry ve vztahu k povinnostem podnikatelů, k důkazní stopě i k plněním na tržnici SAPA až před podáním této žaloby. V letech předcházejících roku 2018 či 2019 nic nenaznačovalo, že by plnění od prodejců na tržnici SAPA bylo problematické, a ani žalobkyně s nimi dříve neměla problém. Do té doby byla zástupcem ujišťována, že na ni žádné důkazní břemeno nepřešlo. 14. Doměření DPH, penále a úroky jsou pro ni likvidační a zničující. 15. Žalobkyně namítá, že se musela stát obětí komplotu lidí využívajících prostory tržnice SAPA k pochybné a pravděpodobně nezákonné činnosti. Nadto cokoli je doloženo, není dostačující, a cokoli je zjištěno ve prospěch žalobkyně, je bagatelizováno. Důkazní břemeno je tak pro žalobkyni v tomto oboru a v tomto tržním prostředí neunesitelné. Daný závěr předjímal i správce daně ve výzvě č. j. 2921541/22/3008. 16. Žalobkyně namítá, že její procesní postavení bylo nerovné. Správce daně požadoval dokládat další a další důkazní prostředky, přičemž na všechny nahlížel automaticky ve světle zjištěných nestandardních okolností. Proto i kdyby doložila další důkazní prostředky, stejně by dle správce daně neunesla důkazní břemeno. Zjištění u některých firem přitom vrhlo špatné světlo na všechny dodavatele žalobkyně a ná