1 As 9/2008 — Nejvyšší správní soud

31 A 37/2024- 40 - text  7 31 A 37/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců JUDr. Václava Štencla, MA, a Mgr. Jana Jiráska, Ph.D., ve věci žalobce: General Energy, a. s., IČO 06935427 sídlem Mariánské náměstí 617/1, 617 00 Brno proti žalovanému: Energetický regulační úřad sídlem Masarykovo nám. 5, 586 01 Jihlava o žalobě proti rozhodnutí rady žalovaného ze dne 30. 4. 2024, č. j. 19996-14/2022-ERU, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalovaný rozhodnutím ze dne 1. 6. 2023, č. j. 19996-7/2022-ERU, shledal žalobce vinným ze spáchání tří pokračujících přestupků podle § 24 odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, a podle § 91 odst. 1 písm. c) a l) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon). Přestupků se měl žalobce dopustit tím, že pět svých zákazníků v rozporu s uzavřenou smlouvou informoval o změně způsobu stanovení ceny za dodávku energií a v této souvislosti je poučil o možnosti odstoupit od smlouvy (přestupek dle výroku I. prvostupňového rozhodnutí), a dále jim stanovil vyšší než přípustné zálohy (přestupek dle výroku II. prvostupňového rozhodnutí) a u jiných 42 zákazníků neprovedl řádné/mimořádné vyúčtování do 15 dnů ode dne uskutečnění zdanitelného plnění (přestupek dle výroku III. prvostupňového rozhodnutí). Za tyto přestupky uložil žalovaný žalobci pokutu ve výši 1 020 000 Kč a povinnost k náhradě nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. Rada žalovaného následně rozhodnutím ze dne 30. 4. 2024, č. j. 19996-14/2022-ERU, na základě rozkladu žalobce prvostupňové rozhodnutí změnila, a to tak, že u přestupků dle výroku I. a II. prvostupňového rozhodnutí vypustila jeden dílčí útok (nově se tedy těchto přestupků měl žalobce dopustit pouze ve vztahu ke čtyřem zákazníkům) a snížila pokutu na částku 920 000 Kč. Ve zbytku rada rozklad zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. II. Stanoviska účastníků řízení 2. Žalobce se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení, potažmo upuštění od trestu nebo jeho snížení. Namítá, že přestupek dle § 24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele nespáchal, neboť Všeobecné obchodní podmínky mu umožňovaly jednostrannou změnu způsobu stanovení ceny dodávky energií a příslušné ustanovení nebylo v rozporu s žádnou právní normou, případně s publikovanými stanovisky a rozhodovací praxí žalovaného. Žalobce mohl jen stěží tušit, že k posunu (zpřísnění) v legislativě a rozhodovací praxi žalovaného dojde. K předmětné změně přistoupil v přesvědčení, že je k tomu oprávněn. V souladu s Všeobecnými obchodními podmínkami i zákonem byli rovněž zákazníci vyrozuměni o změně způsobu výpočtu ceny za dodávky energií. Žalobce nenaplnil znaky § 4 zákona o ochraně spotřebitele a ani jednu z taxativně vyjmenovaných praktik v přílohách I a II. Nenaplnil ani znaky klamavého konání dle § 5 odst. 1 tohoto zákona. Uložení sankce za toto jednání je výrazně represivní. Cena dodávky byla stanovena na základě důvodného předpokladu, že na změnu způsobu výpočtu ceny dodávky měl žalobce právo, proto ani v případě stanovení zálohových plateb nedošlo ke spáchání přestupku. Neprovedení včasného vyúčtování bylo způsobeno neočekávanými a jedinečnými vnějšími okolnostmi. V důsledku nesystémových a překvapivých legislativních (daňových) změn, které nedokázal žalobcem používaný systém promítnout, bylo možné vyúčtování s korektními hodnotami zpracovat až po 3 měsících. Vzhledem k mimořádným skutečnostem a nízké společenské škodlivosti by nemělo být toto jednání posouzeno jako přestupek, případně by měla být uložena pokuta podstatně nižší. Žalovaný řádně nevypořádal skutečnost, že výsledek hospodaření žalobce po zdanění ke dni 31. 12. 2021 byl záporný (- 65 842 000 Kč). Žalobce nesouhlasí s tím, že pokuta není likvidační. Právě výjimečná situace na trhu s komoditami žalobce vedla k ukončení činnosti obchodníka s elektřinou a plynem. Uložená pokuta je vysoká a vybočuje z rozhodovací praxe žalovaného. Žalobce patřil mezi menší dodavatele, v současnosti již nedodává energii spotřebitelům, nemůže se dopouštět dalších útoků, není recidivistou, a proto je podle něj pokuta výrazně represivní a extenzivní. 3. Žalovaný ve svém vyjádření odkazuje na napadené rozhodnutí a navrhuje, aby soud žalobu zamítl. Dodává, že žalobce měl uzavřeny smlouvy s pevně stanovenou cenou pro dané období tak, že se cena za dodávku energií stanovovala jedenkrát ročně, nejpozději k 15. prosinci předcházejícího kalendářního roku. Žalobce nemohl cenu libovolně měnit a nebyl oprávněn ani informovat zákazníky o možnosti odstoupit od smlouvy v případě nesouhlasu se změnou výše ceny. Zákazníci byli klamavě informováni o změně ceny za dodávky energií a agresivně manipulováni k odstoupení od smlouvy. Jednalo se o klamavé konání podle § 5 zákona o ochraně spotřebitele. Žalobce si zároveň musel být vědom toho, že není oprávněn zvýšit dotčeným zákazníkům zálohy. Žalovaný nemá za to, že by se legislativní úprava vyúčtování měnila často, a na čtyřměsíční zpoždění s vyúčtováním navíc nemohly mít namítané změny podstatný vliv. V tomto případě byla naplněna i materiální stránka přestupku, neboť neprovedením řádného a včasného vyúčtování žalobce připravil zákazníky o možnost seznámit se se skutečným množstvím spotřebovaných energií i se skutečnou cenou. V případě, že vznikl přeplatek, došlo i k zásahu do jejich majetkové sféry. Ani námitky týkající se pokuty nepovažuje žalovaný za důvodné. Pokuta není nepřiměřená ani likvidační a je výsledkem komplexní úvahy při zohlednění všech skutkových okolností. Rozhodnutí, na která žalobce odkazuje, se týkala odlišných jednání. V jiném rozhodnutí žalovaný stanovil vyšší pokuty i za nižší počet dílčích útoků. III. Posouzení věci krajským soudem 4. Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní; dále „s. ř. s.“), a řízení předcházející jeho vydání. Soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez nařízení jednání za splnění zákonných podmínek (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Při rozhodování vycházel z obsahu správního spisu, nad jehož rámec nebylo potřeba provádět dokazování. Soud neprováděl dokazování potvrzením o provedení transakce, které by mělo prokázat tvrzení žalobce o zaplacení uložené pokuty. Jednak prokazovaná skutečnost měla nastat až po vydání napadeného rozhodnutí (netýká se tedy rozhodného skutkového stavu), jednak toto žalobní tvrzení nečiní žalovaný sporným. 5. Jádrem sporu, který se týká dvou ze tří pokračujících přestupků, o nichž bylo rozhodnuto výroky I. a II. prvostupňového rozhodnutí, je otázka, zda žalobce byl oprávněn jednostranně změnit cenu za dodávku energií. Pokud by tomu tak totiž bylo, jeho jednání spočívající v informování o změně způsobu stanovení ceny za dodávku energií, poučení o možnosti odstoupit od smlouvy a stanovení vyšších záloh by nenaplňovalo skutkové podstaty přestupků podle § 24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele a podle § 91 odst. 1 písm. l) energetického zákona. 6. Všichni dotčení zákazníci měli se žalobcem uzavřenu smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny (respektive elektřiny a plynu) dle produktových podmínek PREMIUM, které byly ke smlouvě připojeny a v nichž je uvedeno, že jsou nedílnou součástí smlouvy. Tyto produktové podmínky dále uvádí, že „[c]ena je u produktu stanovena 1x ročně, nejpozději k 15. 12. předcházejícího kalendářního roku“. Stanoví také, že „[v] případě, že si budou ustanovení ve VOP [Všeobecných obchodních podmínkách] a v těchto Produktových podmínkách odporovat, mají přednost ustanovení těchto Produktových podmínek“. 7. Dle čl. IV odst. 2 věty první Všeobecných obchodních podmínek platí následující: „Konečná cena-plyn/elektřina může být Obchodníkem jednostranně upravena změnou Ceníku, s tím, že tato změna musí být Zákazníkovi ze strany Obchodníka současně oznámena ve smyslu § 11a odst. 1 a 5 Energetického zákona nejméně 30 dní přede dnem nabytí účinnosti nového Ceníku.“ Další věty tohoto ustanovení stanoví podrobnosti týkající se tohoto oznámení a možnost změnit tímto způsobem i jiné smluvní podmínky. 8. Krajský soud má ve shodě se žalovaným za to, že citované ustanovení Všeobecných obchodních podmínek odporuje ustanovení Produktových podmínek PREMIUM, které výslovně stanoví, že cena je u produktu stanovena 1x ročně, nejpozději k 15. 12. předcházejícího kalendářního roku. Jelikož mají Produktové podmínky přednost před ustanoveními Všeobecných obchodních podmínek, nebyl žalobce oprávněn přistoupit k jednostrannému zvýšení ceny za dodáv