4 Ads 173/2024 — Nejvyšší správní soud

33 Ad 3/2025- 69 - text pokračování 10 33 Ad 3/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D. v právní věci žalobce: Ing. V. H. bytem X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 1, 128 00 Praha 2 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 11. 2024, č. j. MPSV-2024/212656-421/1, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Včasnou žalobou podanou u Krajského soudu v Brně (dále též „krajský soud“) napadl žalobce výše citované rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 11. 2024, č. j. MPSV-2024/212656-421/1 (dále jen „napadené rozhodnutí“). Tím žalovaný změnil výrok rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky v Brně (dále též „prvostupňový orgán“ či „správní orgán I. stupně“ či jen „ÚP“) ze dne 13. 8. 2024, č. j. BVB-728/2024-2H (dále také „prvostupňové rozhodnutí“ či „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“ či „rozhodnutí ÚP“), tak, že slova „ode dne 31. srpna 2024“ vypustil a nahradil slovy „ode dne 28. srpna 2023“. Ve zbytku pak žalovaný prvostupňové rozhodnutí jako zákonné a správné potvrdil. 2. Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán I. stupně ve smyslu § 5 písm. c), § 30 odst. 2 písm. f) a § 31 písm. e) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále pouze „zákon o zaměstnanosti“), vyřadil žalobce z evidence uchazečů o zaměstnání ode dne 31. srpna 2024 z důvodu maření součinnosti s krajskou pobočkou Úřadu práce, kterého se dopustil tím, že bez vážného důvodu zmařil nástup do zaměstnání k zaměstnavateli Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, IČO: 471 16 617, sídlem Pobřežní 665/21, 186 00 Praha 8, Kancelář Hustopeče, sídlem Dukelské nám. 99/28, 693 01 Hustopeče u Brna. II. Napadené rozhodnutí 3. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný rozsáhle zrekapituloval obsah správního spisu a dosavadní průběh řízení. Následně v rozsahu odvolacích námitek přezkoumal prvostupňové rozhodnutí. 4. Žalovaný uvedl, že se žalobci v minulosti dostalo poučení o právech a povinnostech uchazeče o zaměstnání, součástí něhož bylo jak poučení o povinnosti řádně spolupracovat při zprostředkování zaměstnání, tak i poučení o tom, jaká jednání bez prokázání vážných důvodů vedou k vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání. Žalovaný se ztotožnil s posouzením věci správním orgánem I. stupně, že žalobce svým jednáním při telefonickém hovoru se zástupcem zaměstnavatele dne 28. 8. 2023 zapříčinil, že zaměstnání nemohlo být realizováno, neboť neakceptoval termíny osobního pohovoru, jež mu RSDr. H. nabídl. Je přitom logické, že zaměstnavatel nemohl přijmout žalobce do zaměstnání bez řádného pracovního pohovoru. 5. Tím, že žalobce dne 28. 8. 2023 kontaktoval RSDr. H., bylo projednání zaměstnání ve lhůtě stanovené ÚP splněno. Žalobci není vytýkáno maření součinnosti s ÚP z důvodu neprojednání zaměstnání ve stanovené lhůtě, ale zmaření zaměstnání jiným jednáním ve smyslu § 31 písm. e) zákona o zaměstnanosti. Tím je v dané věci zejména neakceptace termínů k osobnímu pohovoru, přičemž není právem uchazeče o zaměstnání požadovat, aby zástupce zaměstnavatele nezbytně přistoupil na termín pracovního pohovoru, který nejlépe vyhovuje právě uchazeči. 6. Z obsahu správního spisu vyplývá, že žalobce nebyl ochoten se dohodnout na termínu projednání zaměstnání tak, aby mohlo být zaměstnání skutečně realizováno, a trval jen na termínech, které vyhovovaly jemu. Současně usiloval pouze o to, aby mu byla podepsána a orazítkována doporučenka. Je tak jednoznačné, že žalobce nejednal v souladu s povinnostmi uchazeče o zaměstnání a svým jednáním zaměstnavatele odradil od možného přijetí. Obdobně i skutečnost, že žalobce RSDr. H. tvrdil, že si již vyřizuje starobní důchod, nelze posuzovat jinak než jako snahu žalobce odradit zaměstnavatele od přijetí do zaměstnání. Z úřední činnosti ÚP přitom bylo zjištěno, že žalobce dosud starobní důchod vyřízený nemá a je opětovně veden v evidenci uchazečů o zaměstnání. 7. Z předloženého záznamu úryvku telefonického hovoru ze dne 28. 8. 2023 nelze dovodit závěr, že zástupce zaměstnavatele nemá na žalobce čas či jej nemá zájem přijmout. Naopak z něho vyplývá, že RSDr. H. nabídl žalobci projednání zaměstnání dle možností svého časového harmonogramu. Mínění žalobce, že nedává smysl realizovat pracovní pohovor po uplynutí tří pracovních dnů od data převzetí doporučenky, je výhradně jeho osobní názor, který zjevně nemá oporu v zákoně o zaměstnanosti ani v pokynech k vyřízení doporučenky poskytnutých ÚP. Kdyby měl žalobce o přijetí do zaměstnání skutečně zájem, přistoupil by na nabízené termíny pohovoru. 8. K nově uplatněným tvrzením a důkazním návrhům žalobce žalovaný nemohl z důvodu koncentrační zásady podle § 82 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř.“), přihlédnout. Jelikož žalovaný neshledal námitky žalobce důvodnými, z důvodu zřejmé nesprávnosti v psaní jen formálně revidoval výrok rozhodnutí prvostupňového orgánu a ve zbytku rozhodnutí ÚP jako zákonné a správné potvrdil. III. Žaloba 9. Žalobce v žalobě a jejím doplnění brojil proti závěru správních orgánů, že svým jednáním mařil nástup do doporučeného zaměstnání tím, že neakceptoval termíny osobního pohovoru zaměstnavatele a zároveň při telefonickém hovoru zmínil, že si v současnosti vyřizuje předčasný důchod. Napadené rozhodnutí žalobce považuje za nezákonné, pročež krajskému soudu navrhl, aby je zrušil. 10. Stran neabsolvování osobního pohovoru žalobce uvedl, že na doporučence je vždy uvedeno, že uchazeč o zaměstnání projedná doporučené zaměstnání ve lhůtě tří pracovních dnů ode dne jejího převzetí. V nyní posuzovaném případě pracovní pohovor proběhl telefonicky, přičemž zástupce zaměstnavatele (RSDr. H.) během hovoru žalobci sdělil, že nemá zájem jej zaměstnat. 11. Aby žalobce dostál svým povinnostem, bylo nutné potvrdit projednání doporučenky zaměstnavatelem nejpozději do tří pracovních dnů, což však zástupce zaměstnavatele odmítl, neboť na žalobce neměl týden čas. Jako nejbližší možný termín osobní schůzky přitom žalobci navrhl až následující týden, což s ohledem na marné uplynutí třídenní lhůty postrádalo smysl. Proto došlo k dohodě se zástupcem zaměstnavatele a pracovnicí ÚP (p. D.), že k potvrzení doporučenky dojde následující pracovní den elektronicky. Existenci této dohody potvrzuje mj. záznam z telefonického hovoru mezi žalobcem a zástupcem zaměstnavatele, který však žalovaný s odkazem na ustanovení § 82 odst. 4 s. ř. odmítl akceptovat. 12. Žalobce taktéž namítal, že mu sám zástupce zaměstnavatele sdělil, že zatajení jeho předčasného odchodu do důchodu by mu z důvodu časově a finančně náročného procesu zaškolení vadilo, pročež žalobci nelze jeho zmínku o záměru předčasně nastoupit do starobního důchodu vyčítat. ÚP pochybil, pokud žalobci vybral pracovní místo, jež není v souladu s jeho veřejně deklarovaným záměrem odejít do předčasného důchodu. Na podporu svých tvrzení žalobce předložil audiozáznam z ústního jednání ÚP ze dne 19. 7. 2024 a záznam části telefonického hovoru s RSDr. H. ze dne 28. 8. 2023 v 17:53 hod. IV. Vyjádření žalovaného 13. V rámci vyjádření ze dne 18. 2. 2025 žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, jelikož většinu žalobních námitek žalobce uplatnil již ve správním řízení. Současně připomněl, že v průběhu správního řízení bylo žalobci opakovaně vysvětleno, že povinnost jednat se zástupcem zaměstnavatele ve lhůtě tří pracovních dnů splnil. Nebyl tudíž vyřazen z evidence uchazečů pro nepotvrzení doporučenky, ale maření součinnosti se naopak dopustil tím, že neměl reálný zájem na konání osobního pohovoru, ale pouze na potvrzení doporučenky. 14. Názor žalobce, že účast na pracovním pohovoru v termínu navrženém zaměstnavatelem nemá s ohledem na marné uplynutí lhůty k projednání doporučenky smysl, je nesprávný a postrádá oporu v zákoně. Navíc lze rozumně předpokládat, že kdyby RSDr. H. považoval pracovní pohovor v termínu po 4. 9. 2023 skutečně za neefektivní, žalobci by jej vůbec nenabízel. Skutečnost, že zaměstnavatel nikdy neměl zájem žalobce zaměstnat, přitom nebyla ve správním řízení prokázána. 15. Žalovaný důkaznímu stavu věci věnoval plnou pozornost a ustanovení § 82 odst. 4 s. ř. použil správně a po předchozím poučení žalobce. I přes odkaz na koncentrační zásadu navíc žalovaný později uplatněné námitky žalobce zohlednil. Sdělení žalobce stran nástupu do předčasného starobního důchodu žalovaný považuje s ohledem na okolnosti věci jako nepravdivé a účelové, neboť žalobci dosud nárok na starobní důchod nevznikl. Žalovaný i nadále trvá na správnosti svého rozhodnutí a krajskému soudu navrhl zamítnutí žaloby. V. Skutečnosti zjištěné ze správního spisu 16. Ve správním spisu se nachází zejména žádost žalobce o zprostředkování zaměstnání ze dne 25. 1. 2021 společně s žalobcem vlastnoruč