62 Af 52/2021- 108 - text
6 62 Af 52/2021
[OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D., a soudců
JUDr. Ing. Venduly Sochorové a Mgr. Filipa Skřivana v právní věci
žalobce: Automotoklub Masarykův okruh v likvidaci
sídlem Ostrovačická 1, Brno
zastoupen JUDr. Danielem Ševčíkem, Ph.D., advokátem
sídlem Kobližná 19, Brno
proti
žalovanému: Odvolací finanční ředitelství
sídlem Masarykova 427/31, Brno
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5.10.2021, č.j. 35598/21/5100-41453-711866,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
1. Předmětem sporu je otázka výše úroků z neoprávněně zadržovaných finančních prostředků. Žalobce tvrdí, že mu má být přiznán zvýšený úrok podle § 254 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, již od okamžiku vydání exekučního příkazu na základě zajišťovacího příkazu, zatímco žalovaný je toho názoru, že žalobci náleží pouze základní úrok z neoprávněného jednání správce daně podle § 254 odst. 1 daňového řádu, a to ode dne následujícího po dni splatnosti nesprávně stanovené daně.
2. Finanční úřad pro Jihomoravský kraj (dále jen „správce daně“) rozhodnutím ze dne 5.11.2020, č.j. 4282674/20/3004-51522-712506, přiznal žalobci úrok z neoprávněného jednání správce daně podle § 254 odst. 1 daňového řádu z důvodu změny rozhodnutí správce daně – dodatečného platebního výměru na daň z příjmů právnických osob a na zrušení daňové ztráty z příjmů právnických osob za část zdaňovacího období od 1.1.2013 do 30.12.2013 ze dne 21.8.2015, č.j. 3362898/15/3004-51522-702331 (dále jen „dodatečný platební výměr“), v celkové výši 23 105 598 Kč. Úrok byl žalobci přiznán za období od 28.8.2015 do 2.10.2020 z částek 30 654 005,36 Kč a 193,13 Kč, dále za období od 19.9.2015 do 2.10.2020 z částky 12 466 Kč a za období od 26.9.2015 do 2.10.2020 z částky 33 101 Kč.
3. Odvolání žalobce žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl a potvrdil závěry správce daně.
I. Shrnutí žalobní argumentace
4. Žalobce rozsáhlou argumentací dovozuje svůj nárok na úrok z neoprávněného jednání správce daně, respektive z neoprávněně vedeného exekučního řízení podle § 254 odst. 2 daňového řádu,
a to ode dne zahájení exekučního řízení na základě zajišťovacího příkazu. Částka, ze které byl úrok vypočten, nebyla uhrazena dobrovolně, ale byla žalovaným vymožena v rámci exekučního řízení vedeného na základě zajišťovacího příkazu správce daně ze dne 24.10.2014, č.j. 3789152/14/3004-25200-708534 (dále jen „zajišťovací příkaz“). Svůj nárok žalobce rovněž opírá o exekuční řízení vedené na základě exekučního příkazu ze dne 6.10.2015, č.j. 3678587/15/3004-80542-708301 (dále jen „exekuční příkaz ze dne 6.10.2015“), které bylo vedeno k vymožení daně doměřené (později zrušeným) dodatečným platebním výměrem.
5. Žalobce namítá, že mu má být přiznán úrok podle § 254 odst. 2 daňového řádu již od vydání exekučního příkazu ze dne 4.11.2014 č.j. 3957571/14/3004-80542-708534 (dále jen „exekuční příkaz ze dne 4.11.2014“), neboť ač samotný zajišťovací příkaz nebyl v rámci soudního přezkumu shledám nezákonným, k doměření daňové povinnosti nedošlo, a i toto řízení se tak stalo materiálně neoprávněným.
6. Z výše uvedených důvodů, rozvinutých v doplnění žaloby a replikách, žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Na svém procesním postoji žalobce setrval po celou dobu řízení před soudem, včetně jednání, která ve věci proběhla.
II. Shrnutí vyjádření žalovaného
7. Žalovaný nesouhlasí se žalobou a odkazuje na napadené rozhodnutí, které považuje za zákonné. Věcně setrvává na závěrech obsažených v napadeném rozhodnutí. Pokud jde o exekuční řízení vedené na základě exekučního příkazu ze dne 6.10.2015, tak (poprvé až v duplice ze dne 25.11.2022) žalovaný uvedl, že se jednalo o neúspěšné exekuční řízení, při němž nebylo nic vymoženo.
8. Taktéž žalovaný setrval na svém procesním postoji po celou dobu řízení před soudem, včetně jednání, která ve věci proběhla. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
III. Posouzení věci
9. Úvodem soud uvádí, že ve věci rozhodl poprvé rozsudkem ze dne 22. 2. 2024, č. j. 62 Af 52/2021-65, kterým napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Prvním důvodem pro zrušení rozhodnutí žalovaného bylo podle soudu nesprávné posouzení výše úroku. Soud byl přesvědčen, že žalobci náležel úrok z neoprávněného vymáhání podle § 254 odst. 2 daňového řádu ode dne zahájení exekučního řízení na základě zajišťovacího příkazu. Druhým zrušujícím důvodem pak byla částečná nepřezkoumatelnost spočívající podle soudu v nevypořádání odvolací argumentace ohledně neoprávněnosti exekučního řízení na základě exekučního příkazu ze dne 6.10.2015. Uvedený rozsudek však byl zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2025, č. j. 8 Afs 73/2024-82. V něm Nejvyšší správní soud zdůraznil nutnost oddělení zajišťovacího a doměřovacího řízení pro určení nároku na úrok za neoprávněné jednání správce daně, resp. jeho výše. Odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 2. 2024,
č. j. 7 Afs 187/2023-34, a uzavřel, že zajišťovací a nalézací řízení se zřetelně dělí na dvě samostatná řízení, která se od sebe liší svým účelem a cílem, jenž mají plnit, používanými nástroji a nakonec i podmínkami, které je nutné splnit pro jejich vydání. Z tohoto dělení vyplývá také logika soudního přezkumu – každé z těchto rozhodnutí může daňový subjekt napadnout před správními soudy samostatnými žalobami proti rozhodnutí podle § 65 s. ř. s. Zajišťovací příkaz není rozhodnutí předběžné povahy ve vztahu ke stanovení daně, protože nesplňuje časovou ani věcnou blízkost obou rozhodnutí (rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2009, č. j. 9 Afs 13/2008-90). Je proto velmi obvyklé, že proces týkající se daně za jedno zdaňovací období se před správními soudy objeví v různých fázích – nejprve v rámci přezkumu zajišťovacích prostředků; jejich exekuce; ve fázi samotného doměření daně; a nakonec třeba i její exekuce. Právě s možností samostatného přezkumu zajišťovacích příkazů a dodatečných platebních výměrů souvisí také předpoklad správnosti pravomocných rozhodnutí orgánů veřejné moci (§ 52 odst. 2 druhá věta s. ř. s.). Jednoduše řečeno, ve chvíli, kdy již jednou bylo nějaké rozhodnutí pravomocně přezkoumáno, není možné jeho zákonnost znovu neomezeně otevírat. Pokud by tomu tak bylo, samostatný přezkum zajišťovacích příkazů by do jisté míry postrádal svůj smysl. Jakmile je rozhodnutí pravomocné, je nutné vycházet z jeho správnosti nejen pro důsledky, které s ním přímo a bezprostředně souvisí, ale také v budoucnu pro účely jiných souvisejících řízení. Konkrétně jde o odlišnou povahu těchto dvou řízení a jejich vzájemnou neprovázanost a o presumpci správnosti pravomocných rozhodnutí a vázanost takovým rozhodnutím (body 27 a 28 zrušujícího rozsudku). Uzavřel proto, že žalobce měl právo na základní sazbu úroku podle § 254 odst. 1 daňového řádu, jelikož samotné dodatečné platební výměry na něm nebyly vymáhány pomocí exekučních titulů. Exekuční příkazy, na základě kterých se správce daně k zadržovaným částkám dostal, byly navázány na zákonné zajišťovací příkazy (bod 37). K závěru krajského soudu o nepřezkoumatelnosti shrnul, že ty souvisely se závěrem o výši úroku a délce doby úročení. Pokud původně vedená exekuce na základě zajišťovacích příkazů nezpůsobuje neoprávněnost dalšího zadržování prostředků již pro účely zaplacení doměřené daně, bude muset krajský soud v návaznosti na to také posoudit, zda mohlo mít nevypořádání odkazu na nový exekuční titul nějaký vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí (bod 40).
10. Žaloba není důvodná.
11. V posuzované věci je nesporné, že správce daně vydal zajišťovací příkaz k zajištění úhrady dosud nestanovené daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2013, který byl žalobci doručen dne 3.11.2014. Na základě zajišťovacího příkazu byl správcem daně vydán exekuční příkaz ze dne 4.11.2014 a byla zahájena daňová exekuce na částku 52 819 355 Kč, kterou bylo dne 29.1.2015 vymoženo 30 654 005,36 Kč a dne 28.7.2015 vymoženo 193,13 Kč (stržením z bankovního účtu žalobce).
12. Pokud jde o osud zajišťovacího příkazu, jeho zrušení se žalobce nejprve bezúspěšně domáhal podaným odvoláním a následně žalobou podanou ke zdejšímu soudu. V navazujícím soudním přezkumu však zajišťovací příkaz obstál (viz rozsudky Krajského soudu v Brně ze dne 16.2.2017, č.j. 62 Af 21/2015-157, a Nejvyššího správního soudu ze dne 17.8.2017, č.j. 2 Afs 74/2017-46).
13. Dne 21.8.2015 správce daně vydal dodatečný platební výměr, kterým byla žalobci doměřena daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2013. Žalovaný odvolání, které žalobce podal proti dodatečnému plateb