40 Az 4/2026 – Krajský soud v Brně

40 Az 4/2026- 65 - text  5 40 Az 4/2026 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Kopečkovou, Ph.D., v právní věci žalobce: V. T. H., nar. X, st. příslušnost Vietnamská socialistická republika hlášený pobytem X zastoupený Mgr. Markem Eichlerem, advokátem sídlem Nekázanka 888/20, Praha proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 12. 2025, č. j. OAM-1073/ZA-ZA11-D07-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: 1. Žalobce žalobou podanou dne 9. 1. 2026 k Městskému soudu v Praze, která byla Krajskému soudu v Brně postoupena dne 29. 1. 2026, brojí proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 12. 2025, č. j. OAM-1073/ZA-ZA11-D07-2025, které nabylo právní moci dne 29. 12. 2025, kterým žalovaný rozhodl o žádosti žalobce ze dne 20. 9. 2025 o udělení mezinárodní ochrany tak, že tato žádost je nepřípustná podle § 10a odst. 1 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), řízení o udělení mezinárodní ochrany zastavil podle § 25 písm. i) zákona o azylu a určil, že státem příslušným k posouzení podané žádosti podle čl. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (dále jen „nařízení Dublin III“), je Chorvatská republika. I. Shrnutí procesního postoje žalobce 2. Žalobce namítá, že rozhodnutí žalovaného je nepřezkoumatelné a nezákonné, neboť nevychází ze spolehlivě zjištěného stavu věci a je nedostatečně odůvodněné. Skutečnost, že žalovaný nepostavil na jisto, zda žalobce v Chorvatské republice disponoval vízem či pobytovým oprávněním, způsobuje nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí. 3. Podle žalobce žalovaný pochybil při výkladu čl. 12 odst. 1 nařízení Dublin III, a tudíž nebyla splněna podmínka pro jeho přesun do Chorvatské republiky. Žalovaný svůj postup odvíjí od pojmu pobytové oprávnění. Jde však o nadřazený pojem, který se dále dělí na pojmy pobyt a vízum, jež je nutné rozlišovat. Pokud by šlo v případě žalobce o vízum, jeho platnost zanikla před více než šesti měsíci před podáním žádosti. Podle čl. 12 odst. 4 citovaného nařízení by tak měla být k řízení o žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany příslušná Česká republika. Pokud by se jednalo o pobyt, tak by šlo o dvouletou lhůtu. Žalobce však především musel vstoupit na území členských států na základě vstupního víza, jehož platnost skončila v červnu 2024. 4. Žalobce dále uvádí, že má na území České republiky dva bratrance, kteří jsou připraveni se o něj postarat. Do Chorvatska se nechce vrátit, neboť tam nikoho nemá. V zemi původu, na rozdíl od České republiky, by se pak nezvládl postarat o živobytí pro své děti. 5. Z uvedených důvodů žalobce navrhuje, aby soud rozhodnutí žalovaného jako nezákonné zrušil. Na svém procesním stanovisku žalobce setrval po celou dobu řízení před soudem. II. Shrnutí procesního postoje žalovaného 6. Žalovaný se žalobou nesouhlasí a odkazuje na své rozhodnutí a obsah správního spisu, který obsahuje jak informace k zemi příslušné k řízení o žádosti žalobce, tak skutečnosti týkající se pobytové historie žalobce. 7. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Taktéž žalovaný setrval na svém procesním postoji po celou dobu řízení před soudem, včetně jednání, které ve věci proběhlo. III. Posouzení věci 8. Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jen „s. ř. s.“, § 32 odst. 1 písm. a/ zákona o azylu), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.), žaloba je přípustná (§ 65, § 68 a § 70 s. ř. s.). 9. Ve věci proběhlo jednání. 10. V projednávané věci bylo řízení o žádosti žalobce o mezinárodní ochranu zastaveno podle § 25 písm. i) zákona o azylu, neboť k jejímu posuzování je ve smyslu § 10a odst. 1 písm. b) téhož zákona příslušný jiný stát vázaný přímo použitelným předpisem Evropské unie (nařízením Dublin III). V takové situaci se důvody žádosti o mezinárodní ochranu neposuzují, ale je namístě zabývat se tím, zda k určení příslušnosti jiného členského státu pro posouzení žadatelovy žádosti o mezinárodní ochranu došlo v souladu s nařízením Dublin III a zákonem o azylu. 11. Podle čl. 3 odst. 1 nařízení Dublin III členské státy posuzují jakoukoli žádost o mezinárodní ochranu učiněnou státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti na území kteréhokoli z nich, včetně na hranicích nebo v tranzitním prostoru. Žádost posuzuje jediný členský stát, který je příslušný podle kritérií stanovených v kapitole III. Jednotlivá kritéria se pak uplatňují v pořadí, v jakém jsou uvedena ve zmíněné kapitole (čl. 7 odst. 1 nařízení). 12. Podle čl. 12 odst. 1 nařízení Dublin III pokud je žadatel držitelem platného povolení k pobytu, je k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu příslušný členský stát, který toto povolení vydal. 13. Podle čl. 12 odst. 2 nařízení Dublin III pokud je žadatel držitelem platného víza, je k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu příslušný členský stát, který toto vízum udělil, ledaže bylo vízum uděleno jménem jiného členského státu v rámci ujednání o zastupování podle článku 8 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 ze dne 13. července 2009 o kodexu Společenství o vízech. V tom případě je k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu příslušný zastupovaný členský stát. 14. Podle čl. 12 odst. 4 nařízení Dublin III pokud je žadatel držitelem pouze jednoho nebo více povolení k pobytu, jejichž platnost skončila před méně než dvěma roky, nebo jednoho či více víz, jejichž platnost skončila před méně než šesti měsíci a na základě nichž mohl vstoupit na území členského státu, použijí se odstavce 1, 2 a 3, dokud žadatel neopustil území členských států. Pokud je žadatel držitelem jednoho nebo více povolení k pobytu, jejichž platnost skončila před více než dvěma roky, nebo jednoho či více víz, jejichž platnost skončila před více než šesti měsíci a na základě nichž mohl vstoupit na území členského státu, a pokud žadatel neopustil území členských států, je příslušný členský stát, ve kterém byla podána žádost o mezinárodní ochranu. (zvýrazněno zdejším soudem). 15. Soud předesílá, že žalobní námitky rozporují určení příslušnosti Chorvatské republiky podle čl. 3 odst. 1 ve spojení s čl. 7 a čl. 12 odst. 1 a 4 nařízení Dublin III. Žalobce je opírá o argumentaci, že nebylo postaveno na jisto, zda v Chorvatské republice pobýval na základě víza nebo povolení k pobytu, od jejichž platnosti se odvíjí jiná lhůta rozhodná pro určení státu příslušného k řízení o žádosti o mezinárodní ochranu. 16. Podle čl. 2 písm. l) nařízení Dublin III se pro účely tohoto nařízení „povolením k pobytu“ rozumí povolení vydané orgány členského státu, které státního příslušníka třetí země nebo osobu bez státní příslušnosti opravňuje k pobytu na jeho území, včetně dokumentů, které dokládají oprávnění zůstat na území v rámci dočasné ochrany nebo dokud nepominou okolnosti bránící výkonu rozhodnutí o vyhoštění, s výjimkou víz a povolení k pobytu, které byly vystaveny v době nutné k určení příslušného členského státu ve smyslu tohoto nařízení nebo během posuzování žádosti o mezinárodní ochranu či žádosti o povolení k pobytu. 17. Podle čl. 2 písm. l) nařízení Dublin III se pro účely tohoto nařízení „vízem“ povolení nebo rozhodnutí členského státu požadované pro tranzit nebo vstup za účelem zamýšleného pobytu v daném členském státě nebo ve více členských státech. Druh víza se stanoví takto: „dlouhodobým vízem“ se rozumí povolení nebo rozhodnutí vydané některým členským státem v souladu s jeho vnitrostátním právem nebo právem Unie požadované pro vstup za účelem zamýšleného pobytu v daném členském státě po dobu delší než tři měsíce, „krátkodobým vízem“ se rozumí povolení nebo rozhodnutí členského státu za účelem průjezdu přes území jednoho, více nebo všech členských států nebo zamýšleného pobytu na tomto území, který nepřesáhne dobu tří měsíců během šestiměsíčního období od prvního dne vstupu na území některého členského státu, „letištním průjezdním vízem“ se rozumí vízum platné pro průjezd přes mezinárodní tranzitní prostory jednoho nebo více letišť členských států. 18. Soud předně uvádí, že pouhé označení pobytového titulu, tedy „povolení k pobytu“ ve smyslu čl. 2 písm. l) nařízení Dublin III v napadeném rozhodnutí jako „pobytové oprávnění“, nemá za následek, že se závěr o příslušnosti Chorvatské republiky k řízení o žádosti žalobce neopírá o dostatek skutkových důvodů. Žalovaný k tomu totiž v napadeném rozhodnutí dále rozvedl, že žalobce byl držitelem pobytového oprávnění č. 9110335 vydaného Chorvatskou republikou ve městě Jastrebarsko s platností od 27. 5. 2024 do 25. 1. 2025. Žalovaný uvedl, že jeho platnost te