6 As 218/2014 — Nejvyšší správní soud

51 A 4/2014- 39 - text 13 pokračování 51A 4/2014 Číslo jednací: 51A 4/2014 - 39 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Kumprechtem ve věci žalobce: M. K., zast. Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem AK v Praze 4, Na Zlatnici 301/2, proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje, se sídlem v Hradci Králové, Pivovarské náměstí 1245, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 10. 2013, č.j. 17714/DS/2013/GL, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Rozhodnutím ze dne 2. 10. 2013, č.j. 17714/DS/2013/GL, žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Kostelec nad Orlicí ze dne 10. 7. 2013, č.j.: ODOŽÚ 2422/2013-15167/2013-zt-124, jímž byl žalovaný uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o provozu na pozemních komunikacích“), a toto potvrdil. Uvedeného přestupku se měl dopustit porušením ustanovení jeho § 18 odst. 3, když dne 19. 4. 2013 kolem 13:58 hod. na pozemní komunikaci I. třídy č. 11 u domu č.p. 35 (bývalého bazaru) u obce Petrovice, jako řidič osobního motorového vozidla zn. Škoda Fabia, překročil nejvyšší povolenou rychlost mimo obec 90 km/hod., když mu byla hlídkou Policie ČR pomocí silničního rychloměru RAMER 7CCD naměřena rychlost 147 km/hod. Správní orgány vycházely z toho, že po uplatnění možné odchylky měřícího zařízení ve výši plus mínus 3 % tedy překročil žalobce nejvyšší povolenou rychlost nejméně o 52 km/hod. Za to byla žalobci uložena pokuta ve výši 7.500,-Kč a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 9 měsíců, jakož i povinnost nahradit náklady řízení v paušální výši 1.000,-Kč. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce včas žalobu, kterou odůvodnil následujícím způsobem. I. Obsah žaloby Žalobce předně uvedl, že do dne 13. 3. 2014 neobdržel od žalovaného žádnou písemnost, která by obsahovala rozhodnutí o odvolání. Když se nic nedělo, zplnomocnil svého známého, aby nahlédl do spisu. V něm je založena listina, která údajně dokládá, že rozhodnutí žalovaného mělo být zasláno zmocněnci na jeho elektronickou doručovací adresu a dále listina prokazující, že písemnost byla doručena na adresu jeho trvalého bydliště fikcí dle ust. § 24 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, v platném znění (dále jen „správní řád“). Zmocněnci ale žádná e-mailová zpráva s rozhodnutím doručena nebyla. Žalobce dodal, že i kdyby taková zpráva opustila server žalovaného, nejednalo by se o doručování v souladu s právními předpisy, neboť zpráva zřejmě nebyla odeslána z elektronické adresy elektronické podatelny, ale z osobního e-mailu L. G. Na e-mailovou zprávu odeslanou jiným způsobem, než z elektronické adresy elektronické podatelny nemůže být však hleděno jako na zprávu vypravenou v souladu s právními předpisy a tedy nelze toto považovat za pokus o doručení na elektronickou doručovací adresu stanovenou účastníkem řízení. K této problematice žalobce zároveň přiložil přílohu nazvanou „odůvodnění nutnosti vypravovat podání učiněné e-mailem z elektronické adresy elektronické podatelny“, kde je tato dále podrobně rozebrána. Krom toho se prý žalobce nemohl o odeslané e-mailové zprávě ani dozvědět, i kdyby byla skutečně odeslána, neboť má vyhrazenou elektronickou adresu toliko pro komunikaci se správními orgány, na které má nastaveny SPAM filtry tak, že přijmou pouze zprávy zaslané z elektronické podatelny úřadu, nikoliv z jiných adres. Žalobci žádná e-mailová zpráva od Krajského úřadu Královéhradeckého kraje (žalovaného) doručena nebyla a nebyla-li zaslána z adresy elektronické podatelny, je třeba hledět na písemnost, jako by se o její doručení na elektronickou adresu žalovaný nepokusil. Žalobce dále žalovanému vytýkal, že postupoval v rozporu s § 37 odst. 3 správního řádu. Při údajném neoznámení prvoinstančního správního rozhodnutí dle § 84 správního řádu totiž proti němu podal blanketní odvolání. Bylo proto povinností správního orgánu prvého stupně vyzvat podatele k odstranění vad podání, tj. k doplnění blanketního odvolání dle § 84 odst. 2 správního řádu (v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá a v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo). Žalobce dále tvrdil, že pokud správní orgán prvého stupně žalobce k doplnění blanketního odvolání nevyzval, měl žalovaný rozhodnutí zrušit a vrátit věc žalovanému (zde je zřejmě míněno prvostupňovému orgánu, viz třetí strana žaloby nahoře) k dalšímu řízení. Rozhodnutí o odvolání, kterým žalovaný prvoinstanční správní rozhodnutí potvrdil, je pak rozhodnutím nezákonným, neboť bylo podstatně porušeno ustanovení o řízení před správním orgánem, které mělo za přímý následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé. Protože pak odvolání neobsahovalo jediný projednatelný důvod, bylo povinností správního orgánu vyzvat účastníka řízení k odstranění vady podání postupem dle § 37 odst. 3 správního řádu. V uvedených souvislostech se žalobce odkazoval na rozsudky Městského soudu v Praze sp. zn. 5 Ca 298/2008, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 4/2009 a Krajského soudu v Hradci Králové- pobočky v Pardubicích sp. zn. 54 Ca 1/2008. Na to žalobce dodal, že „naivně očekával, že pokud skutečně bylo vydáno rozhodnutí, tak bylo vydané na podkladě nezákonného postupu správního orgánu prvého stupně spočívající v nezákonném provedení ústního jednání v nepřítomnosti zmocněnce obviněného a správní orgán prvého stupně takové rozhodnutí automaticky zruší z úřední povinnosti již v autoremeduře. Nepovažoval tedy za nutné vypisovat odvolací důvody, které byly na první pohled zřejmé. Tato skutečnost však nezbavila správní orgán prvého stupně povinnosti vyzvat účastníka řízení k doplnění podání dle ust. 37. odst. 3 Správního řádu. Ze spisové dokumentace nevyplývá, že správní orgán prvého stupně výzvu k odstranění vad podání odeslal na elektronickou doručovací adresu tehdejšího zmocněnce, tedy doručení na adresu trvalého bydliště nemohlo vyvolat účinky doručení fikcí. Ve spisovém materiálu je založena toliko listina (Příloha: Důkaz o odeslání výzvy k doplnění odvolání), kdy odesílatel „Microsoft Outlook“ zaslal příjemci „R. K.“ zprávu s textem: „Doručení těmto příjemcům nebo skupinám je dokončeno, ale cílový server neodeslal oznámení o doručení“. Zmíněná listina nijak neprokazuje, že by správní orgán vypravil na adresu písemnost vyzývající žalobce k doplnění odvolání.“ Žalobce dále namítal porušení práva na dvouinstančnost správního řízení. Nebylo mu prý doručeno rozhodnutí správního orgánu prvého stupně a neměl tak ani možnost se proti němu odvolat. Ve správním spisu není žádná listina prokazující, že prvoinstanční správní rozhodnutí bylo zasláno zástupci žalobce na jeho adresu, a tedy doručení na adresu trvalého bydliště nemohlo vyvolat účinky doručení fikcí. Jediná listina, která je „ve spisovém materiálu k rozhodnutí připojena, je (Příloha: Důkaz o odeslání rozhodnutí), kdy odesílatel „Microsoft Outlook“ zaslal příjemci „R. K.“ zprávu s textem: „Doručení těmto příjemcům nebo skupinám je dokončeno, ale cílový server neodeslal oznámení o doručení“. Zmíněná listina nijak neprokazuje, že by správní orgán vypravil na adresu písemnost s rozhodnutím. Je pak zcela zřejmé, že že řízení bylo zatíženo vadami, kdy žalobce se neseznámil s rozhodnutím a nemohl proti němu argumentovat.“ Žalobce uzavřel s tím, že žalované rozhodnutí je nezákonné a vzhledem k tomu navrhoval zrušit jak žalované rozhodnutí, tak i rozhodnutí prvoinstančního správního orgánu, jež mu předcházelo pro vady řízení a jeho nezákonnost a vrátit věc žalovanému k dalšímu řízení. II. Vyjádření žalovaného k žalobě Žalovaný se vyjádřil k žalobě podáním ze dne 22. 4. 2014. Nejdříve v něm zopakoval žalobní námitky a poté odkázal na obsah žalovaného rozhodnutí s tím, že se jimi v něm podrobně zabýval. Dodal, že rozhodnutí o odvolání bylo doručováno z e-mailové adresy L. G., odesláno 2.října 2013, 8:00, na adresu. Úspěšné doručení této zprávy bylo oznámeno. Vzhledem k tomu, že potvrzení převzetí, o které byl zmocněnec požádán, nebylo doručeno, doručoval žalovaný též cestou České pošty, s.p., na adresu trvalého pobytu zmocněnce. Zásilka byla oznámena, připravena k vyzvednutí dne 8. 10. 2013 a po uplynutí úložní doby byla vhozena do schránky. Žalobce podal proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 10. 7. 2013 blanketní odvolání dne 12. 8. 2013. Rozhodnutí bylo doručováno na e-mailovou adresu, ale oznámení o doručení nebylo odesláno, proto doručoval správní orgán I. stupně cestou České pošty, s. p., doručeno fikcí dne 29. 7. 2013. Dne 14. 8. 2013 byl zmocněnec žalobce vyzván k doplnění vad podání jak e-mailem, tak i písemně na adresu trvalého pobytu – doručeno fi