7 Afs 216/2006 — Nejvyšší správní soud

52 A 73/2014- 100 - text pokračování - 18 - 52A 73/2014 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Dvořákem v právní věci žalobce: P.T., nar. „X“, bytem „X“, zastoupen: Mgr. Jaroslav Topol, advokát, se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti žalovanému: Krajský úřad Pardubického kraje, se sídlem Komenského nám. 125, 532 11 Pardubice, v řízení o žalobě proti rozhodnutí Krajského úřadu Pardubického kraje ze dne 6.5.2014, č.j. KrÚ 26762/2014/ODSH/8, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému se toto právo nepřiznává. Odůvodnění: Žalobce se včasnou žalobou domáhal soudního přezkumu v záhlaví tohoto rozsudku označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Pardubic ze dne 18.2.2014, č.j. OSA/P-1773/13-D/85, jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, neboť porušil ust. § 4 písm. c) zákona o silničním provozu. Tohoto přestupku se žalobce dopustil tím, že dne 31.10.2013 v 14:27 hod. řídil motorové vozidlo tov. zn. VW Passat, registrační značky (spz) „X“, v obci Pardubice, na ulici Trnovská, ve směru jízdy od ulice Poděbradská k ulici Hradišťská, přičemž překročil nejvyšší dovolenou rychlost stanovenou místní úpravou prostřednictvím dopravní značky na 40 km/h nejméně o 20 km/h (po odečtení přípustné tolerance měřícího zařízení ve výši ± 3 km/h). Za tento přestupek byla žalobci uložena pokuta ve výši 3.500 Kč a povinnost uhradit náklady řízení. Žalobce uvedl námitky v následujících žalobních bodech: 1. Nezákonné projednání přestupku v nepřítomnosti zmocněnce obviněného V tomto žalobním bodu uvedl žalobce námitku, kterou uvádí opakovaně zástupce žalobce uvedený v záhlaví tohoto rozsudku v obdobných věcech stejným způsobem. Žalobce totiž tvrdil, že zmocněnec žalobce M.V. požádal správní orgány o doručování písemnosti na elektronickou adresu pro doručování „X“ a během celého řízení na tuto adresu nebyla doručena žádná písemnost. Při nahlédnutí do spisu v souvislosti s výzvou správního orgánu k doplnění odvolání při neoznámení rozhodnutí teprve zmocněnec žalobce zjistil, že ve věci bylo vydáno rozhodnutí a provedeno ústní jednání. Žalobce namítl, že zpráva „vypadající“ jako výtisk odchozího e-mailu z MS Outlook, kde jako odesílatel je uveden J.K., která je součástí spisového materiálu, „nebyla vypravena z elektronické podatelny“. Žalobce namítl, že zpráva nebyla odeslána z elektronické podatelny, ale z osobního e-mailu J.K. a na tuto zprávu nemůže být „hleděno“ jako na zprávu vypravenou v souladu s právními předpisy a nelze to považovat za pokus o doručení na elektronickou doručovací adresu stanovenou účastníkem řízení. Nadto by se zmocněnec nemohl o případné e-mailové zprávě ani dozvědět, neboť má vyhrazenou elektronickou adresu toliko pro komunikaci se správními orgány, na které má nastaveny SPAM filtry tak, že přijmou pouze zprávy zaslané z elektronické podatelny úřadu, opatřené elektronickým podpisem, nikoliv z jiných adres, čímž zmocněnec eliminuje doručování nevyžádané pošty a případné zmeškání nějakého úkonu, který by měl plynout z datové zprávy, která by se ztratila mezi nevyžádanou poštou. E-mailová zpráva nebyla opatřena zaručeným elektronickým podpisem. V důsledku toho se zmocněnec žalobce nemohl zúčastnit provádění důkazů, tj. výslech svědků, očekával, že žalovaný rozhodnutí zatížené vadami okamžitě „smete ze stolu“, a proto považoval za nadbytečné doplňovat odvolání a meritorní argumentaci. Žalobce navrhl provést důkaz svědeckou výpovědí M.V. u jednání soudu dne 27.5.2015. 2. Porušení práva na dvouinstanční řízení Žalovaný porušil právo na spravedlivý proces, když mu upřel právo na dvouinstančnost řízení a jeho věci nebyla odvolacím orgánem fakticky přezkoumána. Žalovaný se s námitkami žalobce předestřenými v odvolání vypořádal toliko konstatováním, že zákon připouští doručování osobou (správním orgánem), který doručovanou písemnost vyhotovil, to nemůže být považováno za dostatečné vypořádání s odvolacími námitkami, nad to v případě, kdy rozhodnutí žalovaného je odvislé od posouzení řádnosti doručení předvolání k ústnímu jednání. Žalovaný se posouzením řádnosti doručení předvolání ani nezabýval. Skutečnost, že e-mailová zpráva obsahující předvolání byla podepsána zaručeným elektronickým podpisem oprávněné úřední osoby, je lživá. 3. Nezákonné rozhodnutí bez důkazů. Správní orgán prvého stupně fakticky neprovedl dokazování, protokol ústním jednání neobsahuje jediný provedený důkaz, správní orgán uznal žalobce vinným a teprve při vypracování odůvodnění započal úvahu ohledně toho, jaké důkazy jej k rozhodnutí vlastně vedly. Výslechy strážníků „mohou mít relevantní podklad pro rozhodnutí jen stěží“. Jen stěží lze uvěřit tomu, že by výpovědi čtyř různých lidí byly natolik obsahově shodné, že by obsahovaly stejné formulace, stejné pořadí vět, z výpovědí není patrné, zda svědci hovoří k nějakému konkrétnímu dni, kdy měřili, výpověď svědka Š. uvádí, že fotografie dopravního značení byly pořízeny až den poté, co byl žalobce kontrolován. Tvrzení svědka Š. je lživé a fotografie, které obsahuje spisový materiál, v žádném případě neprokazují, že dne 31.10.2013 byla v ulici Trnovská umístěna dopravní značka omezující nejvyšší povolenou rychlost v obci daná obecnou úpravou. Zmocněnec žalobce „měl na účasti na jednání tak zájem“ avšak nesprávným doručováním byla účast zmocněnce na ústním jednání zamezena. Navíc dopravní značka byla přeškrtnuta dočasnou zakrývací páskou a byla neplatná. O tom svědčí to, že „v místě prováděl pan P.K., nar. „X“, bytem „X“, pro občanské sdružení Nechcipokutu.cz, o.s., které dostalo informaci, že ten den bude obecní policie na uvedeném místě měřit rychlost. Občanské sdružení Nechcipokutu.cz mělo zájem zjistit postup strážníků při měření, resp. to, zda kontrolují dopravní značení před měřením, a za tímto účelem pan P.K. přeškrtl značku zakrývací páskou (důkaz: fotografie přílohou žaloby). Strážníci během měření platnost značky nekontrolovali, ta tedy zůstala neplatná. Uvedené osvědčuje pan P.K. čestným prohlášením. Uvedený experiment provádělo občanské sdružení Nechcipokutu, o.s., za účelem upozornění společnosti na rizika nekvalitně odváděné práce obecními policisty a absolutní absencí dokazování u správního orgánu; předmětné občanské sdružení chtělo dokázat, že může být uznán vinným zcela nevinný člověk, jen pro liknavost strážníků a správních orgánů.“ Žalobce navrhl provést důkazy svědeckými výpověďmi P.K. aj.K., kteří se na uvedené „akci“ spočívající v zneplatnění dopravního značení podíleli a byli mu přítomni. K tomu žalobce uvedl, že žalobce si dopravního značení nepovšimnul, tedy nebyl schopen skutečnost argumentovat bezprostředně. Správní orgány řádně nezjistily skutkový stav. Žalobce navrhl, aby soud žalované rozhodnutí včetně rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl jednak své zkušenosti a dále zkušenosti krajského soudu s účelovým postupem zmocněnce M.V., poukázal na již konstantní soudní judikaturu NSS týkající se otázky doručování z úředního emailu zaměstnance správního orgánu (rozsudek NSS ze dne 15.12.2014, sp.zn. 6As 218/2014), uvedl argumentaci k dalším žalobním bodům s tím, že důkazy byly provedeny řádně, když byly přečteny důkazy obsažené ve spisovém materiálu, jak vyplývá z protokolu o ústním jednání. Tvrzení žalobce, že v době měření byla údajně přeškrtnuta dopravní značka osobou P.K., který tak údajně „prověřoval“ práci strážníků městské policie uvedl, že toto tvrzení bylo vyvráceno výslechy zasahujících policistů u ústního jednání a s tímto tvrzením navíc přišel žalobce až v rámci žaloby. Dne 27.5.2015 se ve věci konalo jednání, v jehož úvodu zástupce žalobce namítl, že nebylo prokázáno oprávnění k jednání u soudu zaměstnance žalovaného Mgr. M. D., který se k tomuto jednání dostavil. Krajský soud se s touto námitkou neztotožnil. K tomu krajský soud uvádí, že je věcí posouzení soudu, zda při jednání vystupuje konkrétní zaměstnanec žalovaného, který disponuje řádným pověřením. V dané věci bylo pověření Mgr. M. D. podepsáno dne 8.4.2015 Ing. L. U., vedoucím odboru dopravy, silničního hospodářství a investic Krajského úřadu Pardubického kraje. Podle čl. 5 odst. 1 Organizačního řádu Krajského úřadu Pardubického kraje písemnosti vyhotovené úřadem podepisuje v rámci své působnosti vedoucí odboru, přičemž podle č. 6 odst. 1 Organizačního řádu Krajského úřadu Pardubického kraje v čele úřadu je ředitel a činnost úřadu řídí prostřednictvím vedoucích odborů. Organizační řád lze nepochybně považovat za vnitřní předpis správního orgánu dle ust. § 33 odst. 5 zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní. Uvedenou skutečnost navíc potvrdil sám ředitel žalovaného Ing. J. F. v pověření ze dne 11.3.2015. Je tedy n