30 A 75/2018

Navrhovatelé úvodem uvedli, že jsou podílovými spoluvlastníky nemovitostí zapsaných na LV č. x vedeném pro katastrální území Říčky v Orlických horách, a to konkrétně pozemků parc. č. x a parc. č. x – druhem pozemku trvalý travní porost, a dále zastavěného pozemku parc. č. st. x, jehož součástí je stavba č. p. x – objekt k bydlení. Všechny uvedené pozemky byly přímo dotčeny vydáním opatření obecné povahy a navrhovatelé mají za to, že byli na svých právech opatřením obecné povahy zkráceni. Tyto skutečnosti dle nich dokazují jejich aktivní procesní legitimaci k podání daného návrhu.

Navrhovatelé dále upřesnili, že dne 8. 6. 2017 vydalo zastupitelstvo obce Říčky v Orlických horách formou opatření obecné povahy č. 1/2017 územní plán Říčky v Orlických horách. Dne 9. 6. 2017 bylo veřejnou vyhláškou oznámeno vydání napadeného územního plánu a dne 24. 6. 2017 nabyl napadený územní plán účinnosti. Výše uvedený územní plán navrhovatelé napadají v částech vymezujících:

funkční využití plochy dopravní infrastruktury silniční (DS) na pozemku parc. č. x v k. ú. Říčky v Orlických horách v části vymezené v geometrickém plánu č. 616-37/2018, PGP-722/2018-607 pod pracovním parc. č. x, a s tím související rozhodnutí o námitce č. 9 (dále též „napadená část A“).

funkční využití plochy ZB16 pro bydlení venkovské (BV) na pozemku parc. č. x v k. ú. Říčky v Orlických horách, a s tím související rozhodnutí o námitce č. 9 (dále též „napadená část B“).

Dále jsou návrhová tvrzení postupně rozvedena k jednotlivým návrhem napadeným částem předmětného územního plánu.

Pokud jde o napadenou část A, tuto navrhovatelé ještě konkretizovali tak, že samotný pozemek parc. č. x, na kterém je vymezen koridor DS, je ve vlastnictví České republiky a spravuje jej Státní pozemkový úřad a je v katastru nemovitostí veden jako druh pozemku „ostatní plocha“ se způsobem využití „ostatní komunikace“. Obdobně je využití tohoto pozemku vymezeno i v napadeném územním plánu. Ve skutečnosti však tento pozemek dlouhodobě jako cesta užíván není (v napadené části), a to přinejmenším již od roku 1953. V terénu je skutečná dopravní cesta obsluhující danou lokalitu přinejmenším od roku 1953 posunuta cca o 15 m východním směrem (dál od domu navrhovatelů), kde vede z podstatné části po pozemku navrhovatelů parc. č. x (dále též „stávající cesta“). Tento stav představuje dlouhodobý všeobecný konsensus, ze kterého vyplývá právní status skutečné cesty jako tzv. veřejné cesty. Napadený územní plán na situaci reagoval tak, že pro dopravní infrastrukturu vymezil hned dva souběžné koridory - jeden podle skutečného stavu v terénu (mj. na pozemku navrhovatelů parc. č. x), a druhý o cca 15 m vedle podle stavu v katastru nemovitostí (na pozemku parc. č. x). Navrhovatelé nebrojí proti vymezení koridoru na jejich pozemku parc. č. x podle skutečného průběhu veřejné cesty v terénu, neboť ji respektují jako veřejnou cestu užívanou prakticky od nepaměti. Navrhovatelé však brojí (a v tomto smyslu podali i připomínky a námitky) proti vymezení koridoru silnice na pozemku ČR parc. č. x v napadené části, kde se odchyluje od skutečné dlouhodobé cesty v terénu, neboť takto je koridor budoucí silnice vymezen prakticky v kontaktu s jejich domem č. p. x na jejich pozemku parc. č. st. x. Umístění silnice tak blízko domu navrhovatelů by podstatně narušovalo stávající rekreační funkce domu a přilehlých nemovitostí, podstatně by byla snížena i jejich užitná či tržní hodnota.

Navrhovatelé dále uvedli řadu návrhových námitek, jejichž prostřednictvím se domáhají zrušení územního plánu, co do jim napadené a označené části A. Pro lepší přehlednost a orientaci soud jednotlivé návrhové body nadále čísluje obdobně jako navrhovatelé v jejich návrhu.

A.1

A.1.1

A.1.2.

A.1.3.

A.1.4.

Navrhovatelé namítají, že samotný napadený územní plán v některých svých částech (ve výroku i v odůvodnění) již výslovně počítá s využitím stávající dopravní cesty na pozemku navrhovatelů parc. č. x podle plánu společných zařízení komplexních pozemkových úprav (kód ZDk). Při vymezování nových zastavitelných ploch v okolí nemovitostí navrhovatelů (ZB15a, ZB15b, ZB16) bylo v odůvodnění územního plánu výslovně uvedeno, že jejich dopravní napojení bude zajišťovat komunikace ZDk, což je právě stávající veřejná cesta na pozemku navrhovatelů parc. č. x. O to více je pak nesmyslné duplicitní vymezení druhého dopravního koridoru v napadené části A. Na str. 17 a na str. 89 napadeného územního plánu je v rámci vymezení nové zastavitelné plochy ZB16 výslovně uvedeno: „lokalita bude dopravně napojena v návaznosti na komunikaci ZDk vedoucí podél západní hranice plochy ZB16“, což je právě stávající dlouhodobá veřejná cesta na pozemku navrhovatelů parc. č. x a nikoli sporný koridor DS v napadené části A (viz hlavní výkres napadeného územního plánu). Navrhovatelé namítají, že výše popsaný nekoncepční postup pořizovatele územního plánu při vymezování napadené části A byl nejenom nesprávný, ale též neproporcionální a v rozporu s cíli a úkoly územního plánování ve smyslu § 18 a 19 stavebního zákona, v rozporu s účelem územního plánu ve smyslu § 43 odst. 1 stavebního zákona a v rozporu s právy navrhovatelů vyplývajícími z vlastnictví jejich nemovitostí.

A.2

Vymezení napadené části A je odůvodněno pouze odkazem na § 3 odst. 5 vyhlášky č. 501/2006 Sb., jehož požadavky však v daném případě ve skutečnosti naplněny nejsou. Je zde však ještě § 9 vyhlášky č. 501/2006 Sb. stanovující obecné požadavky na vymezování ploch dopravní infrastruktury. V napadané části A byla vymezena plocha dopravní infrastruktury silniční (DS), tedy plocha silniční dopravy ve smyslu § 9 odst. 2 písm. a) vyhlášky č. 501/2006 Sb. Podle § 9 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb. platí, že plochy dopravní infrastruktury se samostatně vymezují tehdy, kdy je vymezení ploch dopravy nezbytné k zajištění dopravní přístupnosti. To však v daném případě splněno není, neboť souběžně s napadenou částí A je současně vymezen koridor dopravní silniční infrastruktury v trase stávající komunikace, která zajišťuje dopravní obsluhu lokality. Je zde tedy druhá komunikace zajišťující dopravní obsluhu, a to reálně fungující v terénu (minimálně již od roku 1953), a formálně vymezená v napadeném územním plánu jako plocha silniční dopravní infrastruktury. Vymezení druhého souběžného koridoru v napadené části A tedy nesplňuje podmínku „nezbytnosti“ ve smyslu § 9 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb. Nadto § 9 odst. 3 vyhlášky č. 501/2006 Sb. počítá s tím, že plocha pro silniční dopravu zahrnuje nejenom samotné těleso vozovky, ale též „součásti komunikace, například náspy, zářezy, opěrné zdi“, což malá šířka pozemku parc. č. x neumožňuje, neboť by zde nebylo místo např. na svahové úpravy.

V napadené části A nejsou též splněny požadavky § 25 vyhlášky č. 501/2006 Sb. na vzájemné odstupy staveb. Toto ustanovení sice primárně dopadá na územní řízení (srov. § 1 odst. 2 vyhlášky), avšak nepřímo se uplatní i při vymezování plochy v územním plánu, protože by bylo v rozporu se smyslem územního plánování vymezovat plochy pro zjevně nerealizovatelné záměry. Napadená část A nekoresponduje se zásadami vyjádřenými v § 25 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb. Navíc dle § 25 odst. 7 vyhlášky č. 501/2006 Sb. platí, že „vzdálenost průčelí budov, v nichž jsou okna obytných místností, musí být nejméně 3 m od okraje vozovky silnice nebo místní komunikace“. Napadenou částí A je nově vymezena silnice tak, že se má přímo dotýkat rohu budovy se stěnou s okny obytných místností, takže zcela jistě nemůže být naplněn požadavek na 3 m odstupu od kraje vozovky silnice.

A.3.

A.4.

Tento druhý koridor (s kódem ZDk) je přitom k zajištění dopravní obsluhy lokality mnohem vhodnější než koridor vymezený napadenou části A, neboť je vymezen v trase stávající dlouhodobě užívané veřejné cesty a požívá právní ochrany jako veřejná cesta. Průběhu stávající komunikace je dlouhodobě uzpůsobena stabilizovaná konfigurace terénu, tj. zejména svahové poměry, rozmístění vrostlých stromů, z nichž některé jsou hodnoceny jako krajinářsky významné (viz hlavní a koordinační výkres napadeného územního plánu), a rozmístění několika vodních zdrojů - pramenů a studánek (viz koordinační výkres napadeného územního plánu). Navíc s tímto druhým koridorem počítá plán společných zařízení komplexních pozemkových úprav dle stavu, o kterém pořizovatel územního plánu věděl a měl s ním pořizování územního plánu koordinovat (viz kód ZDk), jak je deklarováno na str. 55 až 56 odůvodnění napadeného územního plánu. Druhý koridor je navíc vymezen v několikanásobné šířce, než jakou umožňuje pozemek parc. č. x, takže splňuje požadavky § 3, § 9 a též § 25 vyhlášky 501/2006 Sb. V neposlední řadě, samotný napadený územní plán ve výroku i v odůvodnění již výslovně počítá s dopravním napojením nových ploch bydlení (především ZB16) na tento druhý koridor ZDk.

A.5.

A.6.

Pokud jde o napadenou část B územního plánu, zde navrhovatelé napadají část územního plánu vymezující funkční využití plochy ZB16 pro bydlení venkovské (BV) na pozemku parc. č. x v k. ú. Říčky v Orlických horách. Tato zcela nová zastavitelná plocha je vymezena v okrajové části obce s rozptýlenou zástavbou, prakticky uprostřed louky o ploše cca půl hektaru, která tvoří přirozený kulturní přechod mezi stávajícími domy a lesem (včetně domu navrhovatelů). Tato louka je jedním z prvků, který vytváří chráněný tradiční krajinný ráz s charakterem rozptýlené zástavby, kdy jsou usedlosti obklopeny horskými loukami. Napadená plocha bydlení ZB16 podstatně rozšiřuje stávající zastavitelné plochy v blízkém okolí nemovitostí navrhovatelů, a to způsobem, který dané území nemůže unést. Rozšíření zastavitelné plochy nutně povede k nárůstu dopravy, což se negativně projeví nárůstem hluku, prašnosti a emisí výfukových plynů z provozu na cestě vedoucí přes pozemky, resp. v těsné blízkosti domu navrhovatelů, což povede ke snížení užitné a tržní hodnoty jejich nemovitostí. I tato druhá napadená část územního plánu tedy významně zasahuje do právní sféry navrhovatelů.

I v tomto případě navrhovatelé uvedli řadu návrhových námitek, jejichž prostřednictvím se domáhají zrušení územního plánu co do jimi napadené a označené části B. Pro lepší přehlednost a orientaci soud jednotlivé návrhové body opět čísluje obdobně jako navrhovatelé v jejich návrhu.

B.1.

Ve vypořádání námitky (str. 171 až 172 napadeného územního plánu) absentují věcné důvody, proč je výše uvedená námitka navrhovatelů považována za chybnou. Uvedené nelze považovat za řádné vypořádání námitky ve smyslu § 68 odst. 3 ve spojení s § 174 odst. 1 správního řádu. Jediný věcný argument, kterým se pořizovatel podle všeho řídil při řešení námitky navrhovatelů, je uveden v závorce (str. 171 dole): „Lze tedy konstatovat, že návrh vymezených ploch nemůže poškodit přírodní území předmětné horské lokality a je v souladu s cíli územního plánování (nejedná se o změnu územního plánu, ale o nový územní plán, po vydání územního plánu bude stávající ÚPSÚ zrušen, resp. pozbude platnosti).“

Výše citované odůvodnění pořizovatele patrně naráží na § 55 odst. 4 stavebního zákona, který v době vydávání napadeného územního plánu zněl: „Další zastavitelné plochy lze změnou územního plánu vymezit pouze na základě prokázání nemožnosti využít již vymezené zastavitelné plochy a potřeby vymezení nových zastavitelných ploch.“ V minulosti judikatura řešila problém, zda se toto ustanovení uplatní i při pořizování nového územního plánu a dospěla k závěru, že nikoli, a proto patrně byla námitka navrhovatelů vypořádána výše citovaným způsobem. Ovšem skutečnost, že se § 55 odst. 4 stavebního zákona neuplatní při pořizování nového územního plánu, nezbavuje pořizovatele obecných povinností ve vztahu k ochraně nezastavěného území, které se uplatní i při pořizování nového územního plánu. Rozdíl oproti změně územního plánu totiž spočívá pouze v tom, že při změně územního plánu je třeba nemožnost využití zastavitelných ploch a potřebu vymezení nových prokázat, zatímco při pořizování nového územního plánu postačí tyto skutečnosti pouze odůvodnit.

Z výše uvedeného vyplývá, že vypořádání námitky navrhovatelů mělo správně obsahovat věcné vysvětlení, proč nový územní plán vymezuje „nové zastavitelné plochy v situaci, kdy v řešeném území existuji zastavitelné, ale nezastavěné plochy.“, a nestačilo pouze odkázat na to, že nejde o změnu územního plánu, ale o nový územní plán, jak je to provedeno na str. 171 odůvodnění napadeného územního plánu.

B.2.

Navrhovatelé namítají, že v celé kapitole II/g na str. 129 až 132 napadeného územního plánu nelze nalézt nic, co by skutečně materiálně odůvodňovalo „potřebu vymezení zastavitelných ploch“, a tedy ani plochy ZB16 v napadené části B územního plánu. Navrhovatelé rovněž namítají, že žádné takové odůvodnění se nenalézá ani v konkrétním vymezení nové zastavitelné plochy ZB16, tedy ani v textu na str. 14, 17, 84 a 89 napadeného územního plánu. Odůvodnění údajným umístěním v „proluce“ je předmětem bodu B.3 návrhu. Vymezením napadené části B byl tedy porušen § 53 odst. 5 písm. f) ve spojení s § 18 a 19 stavebního zákona, zejména s ohledem na zásadu ochrany nezastavěného území.

B.3.

Napadená plocha bydlení ZB16 na pozemku parc. č. x je vymezena v okrajové části obce s rozptýlenou zástavbou, prakticky uprostřed louky o ploše cca půl hektaru, která tvoří přirozený kulturní přechod mezi stávajícími domy a lesem (včetně domu navrhovatelů č. p. x na pozemku parc. č. st. x). Tato louka vytváří právě onen chráněný tradiční krajinný ráz s charakterem rozptýlené zástavby, kdy jsou usedlosti obklopeny horskými loukami (srov. výkresy napadeného územního plánu). Takový prostor lze jen stěží nazvat „prolukou“ ve smyslu stavebních předpisů, přičemž samotný napadený územní plán pojem „proluka“ nijak nedefinuje a požívá tento pojem u různých ploch dle potřeby různým způsobem.

Pojem „stavební proluka“ není stavebním zákonem definován. Napadený územní plán měl možnost pojem „proluka“ autonomně definovat, avšak neučinil tak (tento nedostatek vytýkala i Agentura ochrany přírody a krajiny ČR - Správa CHKO Orlické hory, ve stanovisku č. j. 02094/VC/16 ze dne 27. 9. 2016).

Ať už chápeme pojem „proluka“ jakkoli, nová zastavitelná plocha pro venkovské bydlení ZB16 na pozemku parc. č. x, jejíž vymezení navrhovatelé napadají, nebyla územním plánem do zastavěného území zahrnuta a nebyla tedy považována za „proluku“ ve smyslu § 58 stavebního zákona. V rozporu s tím je však v napadeném územním plánu jako „proluka“ označována a je takto odůvodňováno i její vymezení. Není tedy zřejmé, co má vlastně odůvodnění „prolukou“ v případě napadené plochy ZB16 znamenat (a proto navrhovatelé rovněž namítají, že odůvodnění vymezení plochy ZB16 je neurčité a nepřezkoumatelné). Odůvodnění pojmem „proluka“ má pro plochu ZB16 ten význam, že její vymezení pak na první pohled působí jako souladné s obecnými principy územního plánu preferujícími využívání proluk. Ve skutečnosti tak tomu ovšem není a odůvodnění je zavádějící.

B.4.

Podle názoru navrhovatelů vymezení plochy ZB16 nerespektuje ochranu krajinného rázu dle § 12 zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Ve vypořádání příslušné námitky navrhovatelů je uvedeno, že plocha ZB16 byla navrhována od samého počátku procesu pořizování územního plánu, že se k jejímu vymezení vyjádřily dotčené orgány, a že citlivé krajinářské řešení zajišťují příslušné regulativy (viz str. 172 napadeného územního plánu). To všechno jsou ovšem pouze formální procesní důvody, ale materiální věcný důvod samotného vymezení plochy ZB16 nikde v napadeném územním plánu uveden není.

Problém je dle názoru navrhovatelů v tom, že i kdyby se v případě plochy ZB16 jednalo o „proluku“ a i kdyby byla vymezena z potřeby vlastníka pozemku, pak by to samo o sobě ještě nijak neodůvodňovalo, proč zrovna zde, na rozsáhlé horské louce, má veřejný zájem na ochraně nezastavěného území (vyjádřený zejména v § 18 odst. 4 stavebního zákona), zdůrazněný přítomností CHKO Orlické hory a tradičním charakterem rozptýlené zástavby, ustoupit potřebě vymezit novou zastavitelnou plochu do nezastavěného území. Neodůvodňuje to ani skutečnost, že plocha ZB16 navazuje na stávající zastavěné území, jak je uvedeno ve vypořádání námitky. Jinak řečeno, z napadeného územního plánu nelze vyčíst, jakým způsobem byl veřejný zájem na ochraně nezastavěného území poměřován s jiným, blíže neuvedeným, zájmem, ať už veřejným či soukromým, který vedl k vymezení nové zastavitelné plochy ZB16.

Za výše popsaných okolností navrhovatelé namítají též nesplnění požadavku na proporcionalitu právní regulace, neboť z územního plánu nelze zjistit, proč by na ploše ZB16 mělo krajinářsky hodnotné nezastavěné území ustoupit potřebě bydlení. Všechna příslušná vyjádření a stanoviska dotčených orgánů jsou v tomto směru nesprávná a nezákonná.

S ohledem na vše výše uvedené navrhovatelé navrhli, aby krajský soud napadené opatření obecné povahy zrušil v částech A. a B., jak jsou specifikovány výše, a v části rozhodnutí o námitkách navrhovatelů.

K bodu A. návrhu odpůrce uvedl, že při tvorbě územního plánu zákonným způsobem koordinoval záměry změn v území s ochranou veřejných zájmů, v tomto případě s ochranou přírody a krajiny a dopravní obslužnosti.

Přestože navrhovatelé provádí v první části návrhu obsáhlý rozbor vniku vyježděné cesty, která je v napadeném územním plánu vymezena jako návrhový koridor, tato skutečnost nemůže dle odpůrce nic změnit na tom, že definování pozemku parc č. x v k.ú. Říčky v Orlických horách ve vlastnictví státu je nutné z důvodu zajištění přístupu na navazující území.

Argumentaci vymezením vyježděné cesty nelze přijmout za správnou, nejedná se o řešení situace v lokalitě, vyježděná cesta je vedena i po pozemcích jiných vlastníků parc. č. x, x a x v k.ú. Říčky v Orlických horách.

Vyježděná cesta nesplňovala možnost přístupu na navazující pozemky a právě z tohoto důvodu došlo k definování pozemku parc. č. x v k.ú. Říčky v Orlických horách ve vlastnictví státu v katastru nemovitostí uvedeného jako ostatní plocha – ostatní komunikace.

Odpůrce souhlasil s tím, že katastrální operát katastrálního území Říčky v Orlických horách je zastaralý, pozemkové úpravy, které probíhají od 30. 12. 2011, ale dosud nebyly ukončeny.

Tvrzení navrhovatelů o případném variantním zpracování územního plánu je dle odpůrce v rozporu se skutečností. Návrhový koridor pro komunikaci je určen pro umístění budoucí komunikace a jeho trasa je v podstatě v místě vyježděné cesty. V rámci územního plánu nebylo za tímto účelem zjišťováno jiné variantní řešení.

Cestní síť je nutno považovat za hodnotu řešeného území, kterou je nutno hájit. Právě z důvodu, že vztahy mezi jednotlivými majiteli pozemku a staveb bránili jednoznačnému dořešení způsobu dopravní obsluhy lokality, bylo úkolem územního plánu vytvořit odpovídající funkční podmínky.

Vlastnické vztahy k nemovitostem na pozemcích navrhovatelů dle odpůrce nejsou v žádném případě ohroženy. Hodnota nemovitostí v jejich vlastnictví nemůže být tímto řešením snížena. Neztotožnil se ani s tvrzením, že by řešení komunikace uvedené v územním plánu bylo v rozporu s vyhláškou č. 501/2006 Sb. nebo že by došlo k chybnému vymezení části pro budoucí komunikaci.

K bodu B. návrhu odpůrce sdělil, že v konkrétní lokalitě nenastává kolize navrhované zastavitelné plochy ZB16 s žádnými jinými zásadními limity a hodnotami v okolí. Přijaté řešení vyváří podmínky pro reálnou populační stabilizaci obce.

Termín „proluka“ v odůvodnění územního plánu je užíván ve vazbě pro rozvolněnou zástavbu, nejedná se o stavebnětechnický termín proluky, který je výhradně užíván v rámci souvisle zastavěného území.

Lokalizace plochy ZB16 téměř uprostřed louky svědčí o snaze zpracovatelů územního plánu zohlednit historicky založenou strukturu rozvolnění zástavby v lokalitě, která respektuje dostatečný odstup od dalších usedlostí včetně možnosti umístění pouze jednoho jediného objektu.

Připomněl, že v daném případě se jedná o nový územní plán, nejde o změnu předchozího, zastupitelstvo obce tedy není vázáno podobou předchozího územního plánu. Vymezení zastavitelných ploch v územním plánu je dostatečně vysvětleno a odůvodněno. Vymezení je provedeno v souladu s vyjádřeními všech orgánů k územnímu plánu.

Lokalita Betlém je dlouhodobě zasažena protichůdnými zájmy na využití území, obtížně se hledá řešení dohodou zúčastněných stran. Tvorba územního plánu byla odborně i časově náročná, výsledný dokument je kvalitním podkladem o změnách v území a slouží k udržitelnému rozvoji obce.

Odpůrce proto navrhl, aby návrh byl zamítnut.

Toto své vyjádření odpůrce doplnil ještě podáním ze dne 8. 8. 2018, v němž zdůraznil, že na přijetí napadeného územního plánu se podílela celá řada subjektů a to od zpracovatele územního plánu Říčky v Orlických horách přes Správu CHKO Orlické hory, zpracovatele SEA posouzení, Městského úřadu v Rychnově nad Kněžnou. Plán byl zpracován i s přihlédnutím k vyhodnocení vlivů územního plánu na udržitelný rozvoj území a dopad na životní prostředí.

K podání přiložil Vyjádření Městského úřadu Rychnov nad Kněžnou, odboru výstavby a životního prostředí, ze dne 4. 7. 2018 a Vyjádření zpracovatele územního plánu REGIO projektový ateliér s.r.o. ze dne 3. 7. 2018.

Navrhovatelé v podání ze dne 17. 8. 2018 polemizovali s jednotlivými částmi jak původního vyjádření odpůrce k návrhu, tak doplnění vyjádření ze dne 8. 8. 2018. Krajský soud nepovažuje za nutné, aby všechny jednotlivé repliky k jednotlivým tvrzením odpůrce podrobně vypisoval. Ostatně účastníkům řízení je obsah tohoto podání dobře znám.

V obecné rovině postačí konstatovat, že navrhovatelé řadu tvrzení odpůrce považovali za dodatečné odůvodňování napadeného opatření obecné povahy, některá považovali za nesrozumitelná. Zdůraznili, že oba koridory mají ve skutečnosti návrhový charakter, neboť vymezují koridor pro budoucí komunikaci. Dopravní obsluha je tak v dané lokalitě řešena duplicitně, a proto měla být aplikována pravidla pro výběr jedné varianty. Cestní sítí hodnou ochrany je podle názoru navrhovatelů nutné rozumět síť faktických dlouhodobě užívaných cest a nikoliv stav dle nezávazného údaje o způsobu využití v zastaralém katastrálním operátu. Opětovně vytkli odpůrci, že pojem „proluka“ nebyl v napadeném územním plánu autonomně definován. V ostatním považovali vyjádření odpůrce toliko za proklamativní. V další části repliky se pak navrhovatelé věnovali polemice s obsahem shora citovaných příloh doplnění vyjádření odpůrce, tedy Vyjádření Městského úřadu Rychnov nad Kněžnou, odboru výstavby a životního prostředí, ze dne 4. 7. 2018 a Vyjádření zpracovatele územního plánu REGIO projektový ateliér s.r.o. ze dne 3. 7. 2018.

Osoba zúčastněná na řízení se k věci nevyjádřila.

Při jednání soudu dne 25. 9. 2016 odkázali účastníci řízení na obsah svých písemných podání a zůstali na svých stanoviscích a procesních návrzích.

Krajský soud přezkoumal napadené opatření obecné povahy v řízení podle části třetí hlavy první a druhé dílu sedmého zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “s. ř. s”). Byl přitom dle § 101d odst. 1 s. ř. s. vázán rozsahem a důvody návrhu. O věci usoudil následovně.

Krajský soud úvodem stručně konstatuje, že návrhem byl napaden Územní plán Říčky v Orlických horách, vydaný pod č. 1/2017 a schválený zastupitelstvem obce dne 8. 6. 2017, který nabyl účinnosti dne 24. 6. 2017 (dále také jen „ÚP Říčky v Orlických horách“). V dané věci tak není pochyb o tom, že daný území plán, který je dle § 43 odst. 4 stavebního zákona opatřením obecné povahy, byl řádně přijat, oznámen a je účinný, stejně tak jako že návrh byl s ohledem na znění § 101b odst. 1 s. ř. s. podán včas.

Dále krajský soud předesílá, že všechny nemovitosti zmiňované v tomto rozsudku se nacházejí v katastrálním území Říčky v Orlických horách. Nebude tedy již tuto skutečnost při označování konkrétních nemovitostí pro zjednodušení dále uvádět.

Kromě existence opatření obecné povahy, které je možno podrobit soudnímu přezkumu, je bezpochyby naplněna i další podmínka řízení, a to aktivní procesní legitimace navrhovatelů k podání návrhu. Podle § 101a s. ř. s. je oprávněn podat návrh ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech vydáním opatření obecné povahy zkrácen. V daném případě je zřejmé, že navrhovatelům přísluší vlastnické právo k pozemkům dotčeným ÚP Říčky v Orlických horách. Tvrzená nezákonnost napadeného územního plánu pak směřuje právě k problematice funkčního využití ploch, jichž jsou dotčené pozemky navrhovatelů součástí, respektive, jichž se vymezení té které plochy bezprostředně dotýká. K tomu srovnej například usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009-120, nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2010, č. j. 8 Ao 1/2010-89; všechna rozhodnutí Nejvyššího správního soudu citovaná v tomto rozsudku jsou dostupná na www.nssoud.cz).

Navrhovatelé, jak již bylo uvedeno výše, napadají předmětný územní plán ve dvou rovinách, respektive napadají dvě části územního plánu, v obou případech pokud jde o funkční využití té které plochy. V obou případech navrhovatelé soudu předesílají řadu návrhových námitek, které de facto míří k otázce zákonnosti, respektive nezákonnosti napadených částí územního plánu a k otázce proporcionálního řešení vztahů v území (opět vnímáno optikou napadených dvou částí předmětného územního plánu). Zejména v důsledku toho, že odpůrce řádně nevypořádal námitky navrhovatelů vznesené v průběhu pořizování územního plánu, je územní plán dle jejich názoru neproporcionální.

Krajský soud nejprve považuje za nutné zmínit, že proporcionalitou uspořádání vztahů v územním plánu se může zabývat až za předpokladu, že navrhovatel v průběhu jeho pořizování uplatnil námitky nebo připomínky. Uváděné a contrario plyne z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 11. 2009, sp. zn. 9 Ao 2/2009, dle kterého: „Námitkou omezení vlastnických a jiných věcných práv spočívající v určení jiného funkčního využití pozemků v novém územním plánu obce se soud může na návrh vlastníka takových pozemků zabývat v řízení podle § 101a a násl. s. ř. s. pouze tehdy, vyslovil-li vlastník dotčených pozemků (navrhovatel) v procesu přijímání a schvalování nového územního plánu obce své námitky nebo připomínky proti novému funkčnímu využití pozemků, a tedy obci umožnil se s těmito výhradami seznámit a reagovat na ně prostřednictvím vypořádání námitek nebo připomínek dle § 53 odst. 1 stavebního zákona z roku 2006.“

Je nesporné, že navrhovatelé v průběhu procesu pořizování územního plánu námitky vznášeli. Konkrétně podáním učiněným po veřejném projednání Návrhu ÚP ze dne 11. 4. 2017.

Uváděná podmínka, respektive pomyslná vstupní brána, pro možnost soudu vstoupit do věcného přezkumu úpravy vztahů v území, jak byly nastaveny v územním plánu, včetně jejich vzájemné proporcionality, je tedy splněna.

Krajský soud považuje za nutné se nejprve vypořádat s kvalitou, pokud jde o formu a obsah, vypořádání námitek uplatněných navrhovateli v průběhu pořizování územního plánu (de facto jde o návrhovou námitku A.6. a návrhovou námitku B.1., jak jsou specifikovány výše).

Pokud jde o požadavky na kvalitu rozhodnutí o námitkách vznesených v procesu pořizování územního plánu vlastníky pozemků, tyto vymezil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 24. 11. 2007, č. j. 1 Ao 5/2010-169, publik. pod č. 2266/2011 Sb. NSS, tak, že na odůvodnění rozhodnutí o námitkách lze klást stejné požadavky jako v případě typických správních rozhodnutí, tj. musí z něj být seznatelné, z jakého důvodu považuje obec námitky uplatněné oprávněnou osobou za liché, mylné nebo vyvrácené, nebo proč považuje skutečnosti předestírané oprávněnou osobou za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy za vyvrácené.

V této souvislosti nicméně krajský soud neopomíná ani závěr obsažený v nálezu Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. III. ÚS 1669/11, že „Požadavky (…) vůči zastupitelstvu obce, pokud jde o detailnost a rozsah vypořádání se s námitkami vlastníka pozemku uplatněnými proti územnímu plánu, nesmí být přemrštěné. Takové přehnané požadavky jsou výrazem přepjatého formalismu.“, jakož i Nejvyšším správním soudem zastávaný názor, že míra konkrétnosti odůvodnění rozhodnutí o námitkách je závislá i na velikosti dané obce (viz rozsudek ze dne 26. 2. 2014, č. j. 6 Aos 2/2013-95).

S námitkami navrhovatelů vznesenými v souvislosti s veřejným projednáním návrhu územního plánu, se odpůrce vypořádal na str. 170 až 172 části l) ÚP Říčky v Orlických horách – Rozhodnutí o námitkách a jejich odůvodnění. Námitky navrhovatelů odpůrce zamítl. Obě námitky vznesené navrhovateli byly ve své podstatě shodné s námitkami návrhovými.

Odůvodnění rozhodnutí o námitkách jsou vcelku podrobná, věcná a racionálně vyvracejí navrhovateli podané námitky. Pokud jde o námitku uplatněnou ve vztahu k napadené části A ÚP Říčky v Orlických horách, tuto odpůrce vypořádává tak, jak je již citováno výše, tedy, že: „Pozemek parc.č. x je definován v katastru nemovitostí jako ostatní plocha - ostatní komunikace a je v majetku státu. Jedná se o pozemek, který byl historicky určen ke zpřístupnění pozemků, má zajistit funkci prostupnosti území a je definován v souladu s §3 odst. 5) vyhlášky č. 501/2006 Sb. o obecných požadavcích na využívání území a v souladu se stavebním zákonem. V současnosti (před schválením komplexních pozemkových úprav) je tento pozemek jedinou v KN podloženou možností obsluhy přilehlých pozemků a objektů, přestože ne ve všech úsecích je totožná s reálně užívanou cestou. Návrhem územního plánu je vymezován koridor pro budoucí komunikaci, jedná se o návrhový koridor na soukromých pozemcích, a ačkoliv proces pořízení územního plánu probíhá v těsné součinnosti s procesem pozemkových úprav v katastrálním území Říčky v Orlických horách, v současné době není ještě schválen plán společných zařízení a nelze tedy predikovat, zda bude v budoucnu možná realizace komunikace v návrhovém koridoru DS (cesta ZDk)“.

Pokud jde o druhou z námitek uplatněnou navrhovateli, konkrétně námitku směřující do části B ÚP Říčky v Orlických horách, zde navrhovatelé vyjádřili nesouhlas s vymezením zastavitelných ploch pro funkční využití BV – plochy bydlení – v rodinných domech – venkovské, označených jako ZB15a, ZB15b a ZB16. V návrhu na zrušení části opatření obecné povahy svoje námitky omezili již pouze ve vztahu k lokalitě ZB16. K ní odpůrce v odůvodnění rozhodnutí o námitce uvedl, že : „Zastavitelná plocha ZB16 je v ÚP vymezena mezi dvěma enklávami zastavěného území v prostoru, který má jednoznačně charakter proluky. Plocha navíc při svém jižním okraji přímo navazuje na stávající zastavěné území a je určena pro případnou realizaci maximálně jednoho hlavního objektu bez oplocení k němu přilehlé plochy. Spolu s dalšími regulativy (nízký koeficient 0,14 zastavěných a zpevněných ploch, požadavek v přiměřené míře respektovat stávající vzrostlou zeleň apod.) tak ÚP vytváří maximální předpoklad pro krajinářsky citlivé řešení plochy ZB16. Ta je v ÚP navržena již od prvotního návrhu ke společnému jednání, její vymezení je řádně odůvodněno a posouzeno dotčenými orgány aj., proto formulaci v námitce o „flagrantně netransparentním a neodůvodněném hlasování“ lze považovat za naprosto neopodstatněnou.“

Skutečnost, že ÚP Říčky v Orlických horách vytváří nové zastavitelné plochy, aniž by byly reálně využity ty, které byly rovněž jako zastavitelné vymezeny ve starém územním plánu, je v souladu se zákonem (konkrétně § 55 odst. 4 stavebního zákona) a na tuto skutečnost odpůrce letmo, avšak dostatečně věcně, odkazuje v odůvodnění rozhodnutí o této námitce navrhovatelů. Postup odpůrce tedy v tomto směru nebyl contra legem.

Pokud jde o důvody, proč byla lokalita ZB16 zařazena do funkční plochy neumožňující její zastavění, odkazuje krajský soud zejména na příslušné pasáže obsažené ve výrokové části napadeného územního plánu v kapitole 3.1.1 Zásady urbanistické koncepce, v kapitole 3.3 Vymezení zastavitelných ploch (konkrétně na str. 17) a na příslušné pasáže obsažené v odůvodnění napadeného územního plánu v kapitole f 2) - Východiska rozvoje a urbanistické koncepce obce (konkrétně např. na str. 89) a v kapitole g) - Vyhodnocení účelného využití zastavěného území a vyhodnocení potřeby vymezení zastavitelných ploch.

Na tomto místě je nutno zdůraznit, že územní plán představuje možnost budoucího využití jednotlivých ploch a nikoli nutnost. Výše uvedené tvrzení o roli územního plánu vyvrací i tvrzení navrhovatelů (v námitkách vznesených v průběhu územního plánování a v návrhové námitce B.1. a B.4.), že vymezení ploch, obecně v napadené části B ÚP Říčky v Orlických horách, bude pro danou lokalitu znamenat zvýšené zatížení, nárůst dopravy, hluku a půjde o „násilný“ zásah do krajinného rázu. Územní plán vymezuje možnosti využití území. Konkrétní podmínky realizace záměru (který musí korespondovat s možností využití té které plochy danou v územním plánu) jsou potom řešeny v rámci územního či stavebního řízení. Až v rámci těchto – řekněme realizačních – řízeních je možné vznášet námitky nyní navrhovateli tvrzeného typu a v rámci těchto řízení je na tyto možné reagovat formou podmínek realizace záměru zanesených do výrokové části toho kterého rozhodnutí.

V podrobnostech krajský soud odkazuje na odůvodnění rozhodnutí o námitkách navrhovatelů, neboť nepovažuje za nutné je podrobně opisovat.

Krajský soud hodnotí uvedená odůvodnění obou rozhodnutí o námitkách navrhovatelů nejenom jako přezkoumatelná, ale po zkušenostech, které nabyl ze své úřední činnosti, jako nadstandardně podrobná. Je z nich zřejmé, jaké skutečnosti odpůrce při vymezení ploch v tomto rozsudku označovaných a napadaných jako část A a část B ÚP Říčky v Orlických horách vzal v potaz a proč nakonec zvolil dané řešení – zohledniv probíhající pozemkové úpravy v dané lokalitě. K tomu ještě podrobněji viz níže.

Po formální i materiální stránce tak byly námitky navrhovatelů vypořádány odpůrcem v procesu pořizování územního plánu přezkoumatelným a zákonným postupem, který odpovídá požadavkům konstantní judikatury, jak je citována výše. Ve zbytku, zejména pokud jde o materiální a věcné důvody vymezení napadaných ploch, krajský soud odkazuje na níže uvedené vypořádání jednotlivých návrhových námitek, které spíše detailně rozvádějí původní tvrzení navrhovatelů uplatněné v námitkách v průběhu pořizování územního plánu.

Krajský soud se tedy dále zabýval jednotlivými návrhovými body, které souhrnně napadají duplicitní vymezení druhého koridoru v napadené části A ÚP Říčky v Orlických horách. Důvody pro zrušení napadené části A ÚP Říčky v Orlických horách jsou navrhovateli spatřovány ve čtyřech rovinách. Napadáno je nedostatečné, dle slov navrhovatelů až zavádějící, odůvodnění územního plánu a s tím dále související otázka potřebnosti, respektive nezbytnosti duplicitního vymezení druhého dopravního koridoru na pozemku parc. č. x. Důsledkem výše uvedeného je nekoncepční postup při pořizování ÚP Říčky v Orlických horách, jehož výsledkem je neproporcionální uspořádání vztahů v území (pokud jde o napadenou část A), které zasahuje do vlastnických práv navrhovatelů (souhrnně vyjádřeny návrhové body A.1., A.3., A.4. a A.5.) V neposlední řadě je dle názoru navrhovatelů napadená část A ÚP Říčky v Orlických horách v rozporu s vyhláškou č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území (návrhový bod A.2.).

V obecné rovině považuje soud na nutné zdůraznit, že přijetí územního plánu a zejména jeho obsah je politickou diskrecí konkrétního zastupitelského orgánu územní samosprávy a projevem práva na samosprávu územního celku. Nepřiměřené zásahy soudní moci do konkrétních odůvodněných a zákonných věcných rozhodnutí (v tomto případě opatření obecné povahy jako jedné z forem činností vrchnostenské veřejné správy) územní samosprávy by byly porušením ústavních zásad o dělbě moci (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 2. 2011, č. j. 6 Ao 6/2010 – 103). Soudům nepřísluší přezkoumávat, zda byl pro určitý pozemek zvolen nejvhodnější způsob funkčního využití či regulace. Soud pouze zkoumá, zda příslušný orgán postupoval při pořizování územního plánu a v řízení o jeho vydání v souladu se zákonem (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 7. 2006, č. j. 1 Ao 1/2006 – 74). Úlohou soudu je bránit jednotlivce před excesy v územním plánování, nikoliv územní plány dotvářet či věcně regulovat. Při hodnocení zákonnosti územního plánu či jeho změny se proto soud řídí zásadami proporcionality a zdrženlivosti. Ke zrušení územního plánu soud přistoupí pouze tehdy, byl-li zákon porušen v nezanedbatelné míře, tj. v intenzitě zpochybňující zákonnost posuzovaného řízení a vydaného opatření obecné povahy. Soud může podle okolností zrušit i část územního plánu, pokud to umožňuje charakter napadeného aktu (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2007, č. j. 2 Ao 2/2007 – 73).

V procesu územního plánování se zvažují zájmy soukromé i veřejné, přičemž výsledkem je rozhodnutí o upřednostnění některých zájmů před jinými při zachování právem předvídané proporcionality a ochrany základních práv před svévolnými a excesivními zásahy. Územní plán je způsobilý značně ovlivnit práva a povinnosti fyzických a právnických osob, zejména pak vlastnická práva k nemovitostem nacházejícím se v území regulovaném územním plánem, neboť dotyční vlastníci mohou své vlastnické právo vykonávat pouze v mezích přípustných podle územního plánu. V tomto smyslu může územní plán představovat omezení ústavně zaručeného práva vlastnit majetek (čl. 11 Listiny). Zásahy do vlastnického práva proto musí mít zásadně výjimečnou povahu, musí být prováděny na základě zákona, z ústavně legitimních důvodů, jen v nezbytně nutné míře a nejšetrnějším ze způsobů, vedoucích ještě rozumně k zamýšlenému cíli, nediskriminačním způsobem a s vyloučením libovůle (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009 – 120).

Pokud jde o napadenou část A ÚP Říčky v Orlických horách, tuto krajský soud shledává jako zákonnou co do svého obsahu i procesního postupu jejího přijetí, a jí vymezené uspořádání vztahů v území hodnotí jako logické a proporcionální.

Je pravdou, že odpůrce přijal územní plán, ve kterém jsou v napadené části A duplicitně vymezeny dva dopravní koridory. Ten, který je napadán, je vymezen na pozemku parc. č. x (pozemek ve vlastnictví České republiky). Tento má být duplicitní k reálně v území existujícímu dopravnímu koridoru, který je na pozemku navrhovatelů, konkrétně na pozemku parc. č. x (označený jako ZDk). Duplicitní vymezení dopravního koridoru na pozemku ve vlastnické České republiky, tj. na pozemku parc. č. x, navrhovatelé napadají ze všech již výše uvedených návrhových námitek.

Na tomto místě krajský soud považuje za nutné projednávanou věc vypořádat v širších souvislostech. Paralelně s přijímáním ÚP Říčky v Orlických horách probíhaly a stále probíhají komplexní pozemkové úpravy. Probíhající pozemkové úpravy nemohou být důvodem pro nepřijetí územního plánu, v budoucnu však může být výsledek pozemkových úprav důvodem pro jeho změnu. Komplexní pozemkové úpravy totiž mohou, mimo jiné, pro dané území znamenat přeuspořádání vlastnických vztahů v území.

Při pořizování územního plánu byla tato skutečnost dle názoru krajského soudu vhodně zohledněna. Duplicitní a navrhovateli napadaný dopravní koridor, tj. dopravní koridor vymezený na pozemku parc. č. x je vymezen v souladu s § 9 odst. 17 zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pozemkových úpravách“). Uváděné ustanovení říká, že: „ Je-li nutno pro společná zařízení vyčlenit nezbytnou výměru půdního fondu, použijí se nejprve pozemky ve vlastnictví státu a potom ve vlastnictví obce. Pro společná zařízení nelze použít pozemky ve vlastnictví státu, které jsou určeny pro těžbu nerostů, pozemky v zastavěném území, pozemky v zastavitelných plochách a pozemky, které jsou určeny k vypořádání náhrad podle zvláštního právního předpisu. Pokud nelze pro společná zařízení použít jen pozemky ve vlastnictví státu, popřípadě obce, podílejí se na vyčlenění potřebné výměry půdního fondu ostatní vlastníci pozemků poměrnou částí podle celkové výměry jejich směňovaných pozemků. V tomto případě se nároky vlastníků vstupujících do pozemkových úprav úměrně snižují.“

Tzv. společná zařízení, mezi která je nutné bezpochyby řadit i dopravní koridory (společnými zařízeními v dopravním slova smyslu jsou veřejně přístupné účelové komunikace, případně místní komunikace; podle § 9 odst. 8 citovaného zákona jsou společnými zařízeními polní a lesní cesty, ty jsou nejčastěji realizovány jako veřejně přístupné účelové komunikace ve smyslu § 7 zákona č. 13/1997 Sb.), respektive pozemky určené k zajištění dopravní obsluhy, mají být primárně vymezována na pozemcích ve vlastnictví státu. V opačném případě by se odpůrce, respektive obec, o jejíž území jde, vystavovala případnému riziku, spočívajícímu