— Nejvyšší správní soud

32 Ad 11/2021- 39 - text  8 32 Ad 11/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivonou Šubrtovou ve věci žalobce: P. J. proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované o námitkách, ze dne 26. 4. 2021, č. j. X, o povinnosti vrátit přeplatek na dávce důchodového pojištění, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalovaná rozhodnutím ze dne 8. 2. 2021, č. j. X (dále také jen „prvostupňové rozhodnutí“) uložila žalobci povinnost podle § 118a odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 582/1991 Sb.“) vrátit přeplatek na starobním důchodu v částce 19 675 Kč, který vznikl za období od 18. 1. 2020 do 21. 12. 2020, a to do 8 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. 2. V námitkách proti tomuto rozhodnutí žalobce uvedl, že vrácení částky 8 594 Kč považuje za neoprávněné a ničím neopodstatněné, neboť rozhodnutí o přiznání starobního důchodu bylo zastaveno a zrušeno a tudíž neexistuje. Částku ve výši 8 594 Kč nikdy neobdržel, proto považuje její vymáhání za protizákonné. Rozhodnutím ze dne 10. 11. 2020 se žádost o starobní důchod zrušila a zastavila, všichni příjemci neoprávněně vyplacených dávek mají povinnost přijaté platby vrátit, to znamená, že i správce konkurzní podstaty má vrátit 8 594 Kč. Ten si je toho dle žalobce vědom a učinil písemný dotaz, na který mu bylo sděleno, že se věc bude řešit, ale nic se nedělo. Žalobce je přesvědčen, že pokud se něco ruší, zákon ukládá, že každý kdo cokoli obdržel, vše vrací beze zbytku. 3. Rozhodnutím ze dne 26. 4. 2021, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalovaná zamítla námitky žalobce a potvrdila prvostupňové rozhodnutí. 4. V odůvodnění rozhodnutí žalovaná uvedla, že rozhodnutím žalované ze dne 24. 6. 2020 byl žalobci přiznán starobní důchod od 18. 1. 2020 ve výši 14 212 Kč měsíčně. Dne 28. 7. 2020 vzal žalobce tuto žádost zpět (zpětvzetí bylo žalované doručeno dne 29. 7. 2020 prostřednictvím Okresní správy sociálního zabezpečení Hradec Králové), a požádal o vyplácení dosavadního invalidního důchodu. Žalovaná proto rozhodnutím ze dne 10. 11. 2020 zrušila rozhodnutí o přiznání starobního důchodu a řízení zastavila. Za období od 18. 1. 2020 do 21. 12. 2020, kdy byl starobní důchod vyplácen, vznikl na starobním důchodu přeplatek. Z uvedeného důvodu žalovaná prvostupňovým rozhodnutím podle § 118a odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb. uložila žalobci povinnost vrátit přeplatek na starobním důchodu v částce 19 675 Kč, který vznikl za období od 18. 1. 2020 do 21. 12. 2020 (výše vzniklého přeplatku nebyla v prvostupňovém rozhodnutí nijak odůvodněna ani vysvětlena). 5. K výpočtu přeplatku žalovaná uvedla, že rozhodnutím žalované ze dne 24. 6. 2020 byl žalobci přiznán starobní důchod od 18. 1. 2020 ve výši 14 212 Kč měsíčně. Za období od 18. 1. 2020 do 21. 1. 2020 žalobci náležel doplatek ve výši 338 Kč a od 22. 1. 2020 do 21. 8. 2020 mu náležel doplatek ve výši 1 758 Kč měsíčně, celkem 12 306 Kč. Celková výše doplatku tak činila 12 664 Kč. Z tohoto doplatku starobního důchodu byly provedeny srážky na úhradu insolvenčního řízení, kdy za leden 2020 bylo sraženo 1 562 Kč a za únor až červenec 2020 bylo sraženo 1 172 Kč měsíčně, tj. 7 032 Kč, celkem tak srážky z doplatku starobního důchodu činily 8 594 Kč. Zbytek z uvedeného doplatku (4 050 Kč) byl vyplacen žalobci. Po zrušení rozhodnutí o přiznání starobního důchodu vznikl za dobu od 18. 1. 2020 do 21. 1. 2020 přeplatek 337 Kč, od 22. 1. 2020 do 21. 12. 2020 přeplatek 1 758 Kč měsíčně (tj. 19 338 Kč), celkem činil přeplatek 19 675 Kč], když k uložení této povinnosti došlo v důsledku zpětvzetí žádosti o starobní důchod. Částka celkového přeplatku zahrnuje také provedené srážky z důchodu, které byly žalovanou poukazovány na účet insolvenčního správce LIQUIDATORS v.o.s. (celkem 8 594 Kč). Dále uvedla, že z důvodu zpětvzetí žádosti a následnému zrušení rozhodnutí o přiznání starobního důchodu, žalobci do té doby vyplacené částky od počátku nenáležely a byly tak vyplaceny neprávem. Žalobci proto vznikla povinnost, je žalované vrátit, a to včetně částek, které byly sraženy a zaslány na účet insolvenčního správce, neboť byly využity ve prospěch žalobce. 6. Dle žalované muselo být žalobci poté, co vzal svou žádost o starobní důchod zpět zřejmé, že částky, které mu byly žalovanou po vzniku nároku na starobní důchod vyplaceny, mu nenáleží a musí být žalované jako plátci důchodu vráceny. Vyměřený přeplatek tak odpovídá neprávem vyplacenému důchodu v celkové částce 19 675 Kč. Žalobce je povinen žalované tento přeplatek vrátit, a to včetně částky 8 594 Kč, která sice nebyla poukázána přímo žalobci k jeho rukám, ale byla sražena na základě jiných právních předpisů v jeho prospěch na úhradu jeho pohledávek v insolvenčním řízení. Žalovaná proto nemá povinnost ani právo požadovat vrácení této částky po insolvenčním správci namísto žalobce. Poznamenala, že ke dni vydání napadeného rozhodnutí žalobce požadovaný přeplatek zcela uhradil. II. Obsah žaloby 7. Žalobce s napadeným rozhodnutím nesouhlasí a považuje je za nesprávné. Popsal průběh správního řízení o přiznání starobního důchodu, zpětvzetí žádosti o starobní důchod až po následné vydání rozhodnutí o zastavení řízení z důvodu zpětvzetí žádosti o starobní důchod. 8. Žalobce namítal průtahy v řízení (jako již předtím samostatnými podáními vůči žalované) při rozhodování o zpětvzetí jeho žádosti. Uvedl, že dne 28. 7. 2020 vzal svoji žádost o starobní důchod zpět, dne 2. 11. 2020 podal stížnost na průtahy a překročení zákonem dané lhůty pro rozhodnutí, které bylo vydáno až dne 10. 11. 2020. To vše mělo negativní dopad na jeho osobní a sociální situaci. Namítal nekompetentní přístup „úřednice“ žalované, která mu poskytla zavádějící a nepravdivé informace, které pro něj měly fatální následky. Dotazoval se jí totiž, zda může podat žádost o starobní důchod, přestože je v insolvenci a zda mu může být nějaký obnos zabaven, načež mu mělo být dotyčnou úřednicí sděleno, že nic takového nehrozí, a pokud ano, může vzít svou žádost zpět a vše mu bude vráceno. Výsledný stav považuje za „selhání úřednice, které ho stálo 8 594 Kč.“ 9. Dále žalobce uvedl, že důvody pro urgenci dodržení termínu zpětvzetí byly projednány se správcem konkurzní podstaty, který počítal s tím, že nebude sporná částka zahrnuta do celku dluhu a on již vyplacenou část odešle zpět na účet ČSSZ tak, aby mohla být žalobci vyplacena, a to proto, že již splnil zákonem daný limit úhrady dluhu. Na to žalovaná nebrala vůbec zřetel a svým nekompetentním přístupem a nedodržením termínu zabránila správci konkurzní podstaty včas vrátit „zbytečně vyplacený obnos“. Uvedený postup tak byl uzavřen v neprospěch žalobce. 10. Prvostupňovýmm rozhodnutím ve spojení s napadeným rozhodnutím bylo žalobci uloženo vrátit i obnos, který nikdy neobdržel. Za nemravnou považuje rovněž lhůtu 8 dnů pro vrácení přeplatku. Nikoho nezajímá, že aby ho mohl vrátit, musí se opět zadlužit. Laxností úředníků žalované byl uvržen do sociálně neřešitelné situace. Pro dokreslení situace uvedl, že dne 23. 3. 2021 si podal novou žádost o důchod a stejnou úřednicí žalované mu bylo sděleno, že jeho žádost bude vyřízena do jednoho měsíce. Do dne 30. 5. 2021 se tak zatím nestalo. 11. Závěrem navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a zavázal žalovanou k náhradě nákladů řízení. III. Vyjádření žalované 12. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě zrekapitulovala skutkový stav věci (viz výše). Zopakovala, že přeplatek na starobním důchodu v částce 19 675 Kč zahrnuje také provedené srážky z důchodu, které byly poukazovány na účet insolvenčního správce LIQUIDATORS v.o.s., a to na základě usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 5. 2015, čj. KSHK 41 INS 11992/2015-A-6, kterým soud mimo jiné povolil oddlužení žalobce splátkovým kalendářem a uložil plátci důchodu dlužníka (žalobce) - České správě sociálního zabezpečení, aby po doručení tohoto rozhodnutí prováděla z důchodu žalobce (tehdy invalidního) stanovené srážky a tyto srážky dále nevyplácela žalobci, ale insolvenčnímu správci. 13. K žalobním námitkám žalovaná uvedla, že poté, co bylo rozhodnutí o přiznání starobního důchodu z důvodu zpětvzetí žádosti zrušeno a řízení zastaveno, veškeré do té doby vyplacené částky důchodu žalobci od počátku nenáležely, byly vypláceny neprávem, a žalobci vznikla povinnost podle § 118a odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb. je žalované vrátit, a to včetně částek, které byly strženy a zaslány na účet insolvenčního správce. Žalovaná je toho názoru, že žalobci muselo být zřejmé, že částky, které mu byly žalovanou po vzniku nároku na starobní důchod vyplaceny, mu nenáleží a musí být žalované jako plátci důchodu vráceny. Vyměřený přeplatek tak odpovídá neprávem vyplacenému důchodu v celkové částce 19 675 Kč. Žalobce je povi