1 As 19/2005 — Nejvyšší správní soud

29 A 6/2021- 47 - text  5 29 A 6/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kábrtovou v právní věci žalobce: R. T. zastoupený JUDr. Emilem Flegelem, advokátem se sídlem K Chaloupkám 3170/2, 106 00 Praha 10 proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina se sídlem Žižkova 1882/57, 586 01 Jihlava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. září 2021, č. j. KUJI 78104/2021, OOSČ 599/2021 OOSC/177 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Chotěboř, č. j. MCH-25888/2021/ODAP/VS ze dne 30. 6. 2021, jímž byl žalobce uznán vinným z přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), ve spojení s § 18 odst. 4 téhož zákona. Za toto jednání byla žalobci uložena pokuta ve výši 5 000 Kč, zákaz řízení motorových vozidel na dobu 6 měsíců a povinnost nahradit náklady řízení v paušální výši 1 000 Kč. 2. Tohoto přestupku se měl žalobce dopustit tím, že dne 20. 3. 2021 v 11:24 hod. v obci Kraborovice, u domu č. p. XA, silnice II. třídy č. 345, ve směru jízdy na obec Borek, řídil vozidlo Škoda, registrační značky nedovolenou rychlostí. V uvedeném místě je nejvyšší povolená rychlost 50 km/hod, přičemž žalobci byla naměřena rychlost jízdy 108 km/hod. II. Obsah žaloby 3. Žalobce ve včas podané žalobě namítal, že ve věci nebylo řádně provedeno dokazování. Dle něj správní orgán prvního stupně, jak je patrno z protokolu o ústním jednání, dokumenty a další podklady pouze „předložil“, avšak neprovedl je jako důkazy. Provedení důkazu listinou jejím předložením, tedy položením na stůl, zákon nezná a nepřipouští. Z toho žalobce dovodil, že předmětné rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo stiženo procesními vadami takového charakteru, že zakládají nezákonnost a nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí z důvodu zcela zásadního procesního pochybení při dokazování v rámci ústního jednání, kdy nebylo provedeno dokazování listinami – přečtením, popřípadě sdělením obsahu, co je na nich zaznamenáno, konkrétním popisem důležitých zaznamenaných jevů. Podle názoru žalobce výše uvedený postup správních orgánů byl nezákonný, kdy ve správním řízení nepřipadá v úvahu vydání rozhodnutí, aniž bylo procesně řádným a přezkoumatelným způsobem provedeno dokazování, resp. za situace, kdy – dle tvrzení žalovaného – žádné dokazování provedeno vůbec nebylo. Jednalo se v podstatě o jedinou žalobní námitku. 4. Závěrem žalobce navrhl zrušit žalované rozhodnutí a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 5. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že v průběhu řízení byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Napadené rozhodnutí považuje za věcně správné a zákonné. Žalobu navrhl jako nedůvodnou zamítnout. IV. Posouzení věci krajským soudem 6. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů podle části třetí, hlavy první a druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“). O věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť byly splněny podmínky ust. § 51 s.ř.s. 7. Vzhledem k tomu, že žalobce namítal pouze neprovedení dokazování před správním orgánem I. stupně, avizuje na tomto místě krajský soud, že nepovažuje za potřebné rekapitulovat zde veškeré listiny obsažené ve správním spise a omezí se toliko na přezkum směřující k vypořádání se s námitkou žalobce. 8. Správní spis obsahuje protokol z ústního jednání ze dne 25. 5. 2021, na nějž žalobce též odkazuje. Z protokolu soud zjistil, že se žalobce před správní orgán osobně nedostavil, nicméně byl přítomen jeho zmocněnec V. T. (v substituci za advokáta Mgr. Z. B.). V protokolu je zaznamenáno, že zmocněnec byl seznámen s kompletním – dosud nashromážděným – spisovým materiálem, a dále byl poučen dle zákona. Na závěr jednání zmocněnec žádal o poskytnutí lhůty k písemnému vyjádření a předložení návrhů na další dokazování. 9. Ze správního spisu soud dále zjistil, že dne 14. 6. 2021 žalobce (prostřednictvím zmocněnce) doručil správnímu orgánu písemné vyjádření po ústním jednání s tím, že nebude nadále využívat práv dle ust. § 36 odst. 1, 2, 3 zákona č. 500/2004 Sb. a další průběh řízení ve věci přestupku nechává na správním uvážení správního orgánu. Správní orgán poté vydal rozhodnutí, které žalovaný potvrdil. 10. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí vyjádřil mimo jiné i k (nyní žalobní) námitce týkající se vadně provedeného dokazování listinami během ústního jednání, a to na str. 4 rozhodnutí takto: „Krajský úřad však nepovažuje, že by nebylo provedeno řádné dokazování. V rámci ústního jednání byl zmocněnec odvolatele seznámen se všemi listinami založenými ve spisovém materiálu a měl možnost se k nim vyjádřit, o tomto svědčí jeho podpis na protokolu o ústním jednání. Krajský úřad proto nepovažuje, že by tímto postupem byla jakkoliv porušena práva odvolatele, když věděl, jaké dokumenty tvoří podklady pro rozhodnutí, měl možnost se s nimi řádně seznámit a vyjádřit se k nim. Byť tedy protokol neobsahuje výslovné ujednání o tom, že byly jednotlivé listiny čteny, krajský úřad nepovažuje, že by to mělo vliv na zákonnost samotného dokazování, neboť odvolatel nebyl nikterak zkrácen na svých právech a věděl, které důkazy představují podklady pro rozhodnutí.“ Dále odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 8. 2016, č.j. 3 As 252/2014-61, ze kterého citoval: „V souladu s tímto požadavkem proto správní řád stanoví, že listinný důkaz lze provést přečtením či sdělením jeho (podstatného) obsahu (§ 53 odst. 6 správního řádu); i přes výslovnou dikci zákona by jistě nebylo popřením podstaty provádění listinného důkazu jeho předložení účastníkovi k nahlédnutí (jako to výslovně stanoví § 129 odst. 1 o. s. ř, či § 213 odst. 1 trestního řádu).“ 11. K vlastnímu přezkumu krajský soud uvádí následující. Žalobce vznesl prakticky pouze jedinou námitku týkající se procesního postupu správního orgánu prvního stupně, konkrétně postupu při dokazování listinami. 12. Krajský soud poukazuje, že k dané problematice již mnohokrát vyjádřil Nejvyšší správní soud svůj právní názor, jak ostatně poukázal i žalovaný ve svém rozhodnutí. Krajský soud může tuto judikaturu rozšířit a upozornit na výklad Nejvyššího správního soudu zaujatý například v rozsudku ze dne 24. 8. 2016, č. j. 1 As 80/2016–33, podle nějž „v přítomnosti účastníků řízení či veřejnosti se důkaz listinou provádí tak, že se přečte nebo sdělí její obsah (§ 53 odst. 6 správního řádu). Jinak se o provedení důkazu listinou učiní pouze záznam do spisu. (…) S obsahem listinného důkazního prostředku se může účastník řízení seznámit při nahlížení do spisu, např. v souvislosti se seznamováním se s podklady před vydáním rozhodnutí.“ V citovaném rozsudku Nejvyšší správní soud dále uvedl, že „vadou řízení nicméně je, že správní orgán prvního stupně o provedení důkazu nesepsal protokol (§ 53 odst. 6 a § 18 odst. 1 správního řádu).“ Dodal však: „Aby tato vada řízení mohla být důvodem pro zrušení správního rozhodnutí, musela by mít potenciálně vliv na jeho zákonnost [srov. § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. a např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 6. 2003, č. j. 6 A 12/2001-51, č. 23/2003 Sb. NSS, či ze dne 18. 3. 2004, č. j. 6 A 51/2001 - 30, č. 494/2005 Sb. NSS, č. j. 1 As 157/2012–40, konkrétně k vadě řízení spočívající v absenci protokolu o provedení důkazu listinou rozsudek ze dne 16. 6. 2016, č. j. 6 As 73/2016–40].“ V rozsudku ze dne 29. 6. 2016, č. j. 2 As 33/2016–53, Nejvyšší správní soud zopakoval, že „ne každá procesní vada má vliv na zákonnost rozhodnutí…“ 13. Krajský soud považuje výše uvedený výklad Nejvyššího správního soudu za souladný s postupem správního orgánu. Ve shodě se žalovaným potom krajský soud dodává, že nespatřuje žádné krácení práv žalobce, neboť ústnímu jednání byl přítomen jeho zástupce, který měl možnost se s listinami seznámit, neboť mu byly předloženy. Ve chvíli, kdy správní úřad komunikuje se zástupcem účastníka, nad to se zástupcem s právním vzděláním, který v řízení vystupuje v rámci své profese, může správní orgán u takové osoby presumovat znalost problematiky a orientaci v předložených listinách. Není proto pochybením vedoucím k nepřezkoumatelnosti rozhodnutí, pokud si listiny prováděné k důkazu může přečíst zástupce účastníka sám, stejně tak jako je čte zmocněná osoba správního orgánu. 14. Důkaz listinou je totiž specifický v tom, že účastník může zpochybňovat toliko správnost nebo pravost listiny, jejíž obsah je neměnný. Nachází-li se taková listina po celou dobu řízení ve spisu a účastník řízení se s ní může seznámit, nejde o vadu, která by mohla ovlivnit zákonnost řízení ani následného rozhodnutí, neboť účastníku řízení nic nebrání ji jakkoli konfrontovat kdykoli