2 As 7/2012 — Nejvyšší správní soud

30 A 1/2023- 78 - text  11 30 A 1/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudkyň JUDr. Martiny Kűchlerové, Ph.D., a Mgr. Heleny Konečné ve věci žalobce: L. P. proti žalované: Krajský úřad Královéhradeckého kraje sídlem Pivovarské náměstí 1245, 500 03 Hradec Králové o žalobě proti rozhodnutí Krajského úřadu Královehradeckého kraje ze dne 12. 12. 2022, č. j. KUKHK-41473/ZP/2021-3, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Hradci Králové dne 5. 1. 2023 se žalobce domáhal ve smyslu § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zrušení výše specifikovaného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Hradec Králové ze dne 12. 10. 2022, č. j. SZ MMHK/1700790/2020ŽP1/Zum, sp. zn. MMHK/179923/2022 (dále též jen „správní orgán I. stupně“ a „prvoinstanční rozhodnutí“). 2. Prvoinstančním rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobce o obnovu řízení ve věci souhlasu dle § 17 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (dále jen „vodní zákon“), pro 8 geotermálních vrtů (dále též „GTE vrty“) pro kolektory tepelného čerpadla určeného pro vytápění objektu „Domov pro osoby se zdravotním postižením – Hradec Králové“ na pozemku parc. č. XA v katastrálním území xx. 3. Současně se žalobou podal žalobce též návrh na nařízení předběžného opatření, kterým by byla dočasně zastavena stavební činnost na stavbě označené jako Domov pro osoby se zdravotním postižením v lokalitě Hradec Králové, Roudnička, ul. K Polabinám na pozemcích st. p. p. č. XB a p. p. č. XC, XA v k. ú. x, která byla povolena rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 9. 4. 2020, č. j. SZ MMHK/086753/2018 ST1/ZB, a to do doby, než bude na podkladě pravomocného souhlasu dle § 17 odst. 1 písm. g) vodního zákona předán žalovanému ke stavebnímu řízení řádný projekt primárního okruhu tepelného čerpadla vypracovaný na základě geologické dokumentace průzkumných prací a vydáno pravomocné rozhodnutí – společné povolení předmětné stavby. Tento návrh na nařízení předběžného opatření byl usnesením krajského soudu ze dne 2. 2. 2023, č. j. 30 A 1/2023-61, odmítnut, neboť nebyla splněna podmínka jeho vydání, a to existence obsahové souvislosti návrhu o nařízení předběžného opatření s obsahem žaloby. Žalobce tak požadoval, aby nařízením předběžného opatření byly dočasně upraveny poměry účastníků (či dalších osob), které jsou upraveny jiným rozhodnutím než tím, které je v této věci přezkoumáváno. II. Shrnutí obsahu žaloby 4. Žalobce v úvodu své žaloby nejprve zrekapituloval průběh správního řízení, jehož výsledkem bylo vydání žalobou napadeného rozhodnutí. Správní orgán I. stupně dne 7. 4. 2021 obě řízení o žádostech o obnovu téhož řízení usnesením spojil a dne 5. 5. 2021 vydal pod č. j. MMHK/078501/2021 rozhodnutí, kterým obnovu řízení ve věci udělení souhlasu dle § 17 vodního zákona povolil. Žalovaný proti tomuto rozhodnutí podal odvolání, na jehož základě bylo vydáno dne 23. 8. 2021 rozhodnutí pod č. j. SZ MMHK/170790/2020ŽP1/Zum, kterým bylo výše uvedené rozhodnutí zrušeno a věc se vrátila správnímu orgánu I. stupně k novému projednání. Žádost žalobce byla následně prvoinstančním rozhodnutím zamítnuta, žalovaný napadeným rozhodnutím prvoinstanční rozhodnutí potvrdil a odvolání žalobce zamítl. 5. Žalovaný odůvodnil své rozhodnutí o zamítnutí odvolání tím, že byla žalobcem údajně zmeškána tříměsíční lhůta pro podání žádosti o obnovu řízení. Počátek této lhůty měl dle žalovaného počít běžet nejpozději dne 13. 5. 2020, kdy žalobce zaslal stavebnímu úřadu dopis, ve kterém vznesl námitky spočívající v tom, že do rozhodnutí o schválení stavebního záměru předmětné stavby nebyly zahrnuty podmínky stanovené v rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 29. 10. 2018 a ani závěrečná zpráva o provedení hydrogeologického průzkumu sloužící jako podklad pro vypracování řádného projektu primárního okruhu tepelného čerpadla. 6. V první žalobní námitce se dle žalobce žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí vůbec nevypořádal s jeho odvolací námitkou, že nemohl být vydán souhlas dle § 17 odst. 1 písm. g) vodního zákona, ale bylo možné vydat pouze souhlas s provedením průzkumných prací. K tomu žalovaný uvedl, že původní rozhodnutí vodoprávního úřadu nebylo vydáno k provedení hydrogeologického průzkumu, ale ke zřízení samotných geotermálních vrtů vystrojených vertikálními oběhovými kolektory pro tepelné čerpadlo podle ustanovení § 17 odst. 1 písm. g) citovaného zákona, přestože žalovaný sám vydal dne 12. 10. 2018 vyjádření dle § 6 odst. 3 zákona č. 62/1988 Sb., o geologických pracích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o geologických pracích“), ve kterém uvedl, že se jedná o projekt 8 průzkumných hydrogeologických vrtů na pozemku p. č. XA v k. ú. xx a současně upozornil na skutečnost, že v případě negativních výsledků tohoto průzkumu musí být toto průzkumné dílo zlikvidováno v souladu s § 14 odst. 2 písm. c) vyhlášky č. 369/2004 Sb., o projektování, provádění a vyhodnocování geologických prací, oznamování rizikových geofaktorů a o postupu při výpočtu zásob výhradních ložisek, ve znění pozdějších předpisů. 7. Žalobce se domnívá, že původní souhlas dle § 17 vodního zákona ze dne 29. 10. 2018 byl udělen na základě neplatných právních předpisů s tím, že žádost o udělení souhlasu podaná žalovaným (resp. jeho zmocněncem) dne 18. 10. 2018 byla zjevně právně nepřípustná. Tento souhlas dle žalobce byl vydán v době, kdy již platila novela vodního zákona (č. 113/2018 Sb., jejíž účinnost nastala až k 1. 1. 2019) a též nová vyhláška č. 183/2018 Sb., o náležitostech rozhodnutí, souhlasů a vyjádření vodoprávních úřadů a o dokladech předkládaných vodoprávnímu úřadu, účinná od 1. 9. 2018 (dále jen „vyhláška č. 183/2018 Sb.“), a správní orgán I. stupně měl řízení podle § 66 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zastavit s tím, že žalovaný musí předložit správnímu orgánu I. stupně žádost novou s příslušnými doklady dle platné a účinné vyhlášky. 8. V žalobě je konstatováno, že přestože správní orgán I. stupně byl povinen vyzvat vlastníky existujících studní, které se nachází k okruhu 50 metrů od polohy plánovaných průzkumných vrtů jako účastníky řízení, byl tento okruh zúžen jen na samotného žadatele (žalovaného) a stavební úřad. Žalobce tedy neměl možnost nahlédnout do spisu či se k podkladům rozhodnutí vyjádřit. Práva nahlédnout do spisu se domohl až po vydání rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 6. 2022, č. j. 30 A 6/2022-86, a získal tak přímý důkaz o tom, že namísto souhlasu dle § 17 odst. 1 písm. g) vodního zákona mohl být vydán výhradně souhlas dle § 17 odst. 1 písm. i) citovaného zákona ve znění účinném od 1. 1. 2019 (souhlasu ke geologickým pracím spojeným se zásahem do pozemku, jejichž cílem je následné využití průzkumného díla na stavbu k jímání podzemní vody nebo pro vrty pro využívání energetického potenciálu podzemních vod) a domnívá se tedy, že příslušná úřední osoba vodoprávního úřadu si byla vědoma toho, že novou vyhláškou byly stanoveny přísnější podmínky pro řízení ve věci udělení souhlasu ke geologickým pracím, a proto úmyslně neoznačila žalobce a ani jiné vlastníky studní jako účastníky řízení, čímž zkrátila jejich práva. 9. Taktéž dle žalobce tvrzení žalovaného, že povinnost provést před hloubením GTE vrtů hydrogeologický průzkum žádný zákon neukládá a že takový názor zastává i Ministerstvo zemědělství, se nezakládají na pravdě. Ministerstvo životního prostředí naopak ve svém sdělení z 19. 11. 2021 jasně uvádí, že byť geologické práce nebyly zahájeny, pokud by geotermální vrty měly být provedeny jako vrty průzkumné, k jejich provedení by měl být vydán souhlas vodoprávního úřadu podle § 17 odst. 1 písm. i) vodního zákona. 10. Žalovaný se v závěru odůvodnění napadeného rozhodnutí taktéž neměl vypořádat s odvolací námitkou žalobce, že se správní orgán I. stupně v prvoinstančním rozhodnutí dostatečně nevypořádal s jeho námitkami týkajícími se ovlivnění hladiny vody ve studni, která je ve vlastnictví žalobce, neboť tvrdí, že nebyla prokázána souvislost mezi poklesem hladiny ve studni a prováděnými vrtnými pracemi, byť takové tvrzení není podloženo žádnými relevantními důkazy. Sám prokazuje své tvrzení o tom, že pokles podzemní vody byl způsoben vrtnými pracemi především zápisy o zaměření hladiny vody ve studni na pozemku p. č. XD před zahájením vrtných prací, v jejich průběhu, ihned po jejich dokončení a tři měsíce po jejich ukončení. K obdobnému poklesu dle žalobce došlo též ve studni na pozemku p. č. XE, který je ve vlastnictví J. Č.. Žalovaný vzhledem k absenci vypracované a hydrologem podepsané řádné geologické dokumentace tedy nemůže tvrdit, že k tomuto závažnému pokles