7 Afs 11/2014 — Nejvyšší správní soud

32 A 5/2024- 46 - text  8 32 A 5/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivonou Šubrtovou ve věci žalobce: Dr. rer. oec. Ing. V. H., Ph.D., MBA zastoupen Mgr. Petrem Novotným, advokátem se sídlem V Jámě 699/1, 110 00 Praha proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje sídlem Pivovarské náměstí 1245, 500 03 Hradec Králové v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 4. 2024, č. j. KUKHK-13538/SM/2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Rozhodnutím ze dne 23. 4. 2024, č. j. KUKHK-13538/SM/2024, žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu města Hradec Králové (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 5. 3. 2024, č. j. MMHK/161209/2024/OP/Šed, kterým byl žalobce uznán vinným z úmyslného spáchání přestupku podle § 93m odst. 1 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vysokých školách“), neboť „dne 9. 11. 2023, 15. 12. 2023 (2x) a 2. 1. 2024 užil v rámci své odborné znalecké činnosti v odvětví ekonomiky a marketingu titul ve zkratce „dr.“ a rovněž ve zkratce „Dr.“, a dále na svých osobních internetových stránkách prezentuje u svého jména titul ve zkratce „dr.“, ačkoliv tento nezískal žádným ze svých studií a není oprávněn k jeho užívání. Svým jednáním se tak dopustil přestupku tím, že úmyslně neoprávněně užíval titul absolventa vysoké školy.“ Žalobci byl za tento přestupek uložen podle § 93m odst. 2 zákona o vysokých školách správní trest pokuty ve výši 5 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. II. Obsah žaloby 2. Žalobce má za to, že pouze užívá zkrácenou verzi svého řádně získaného titulu a takové jednání není porušením ustanovení § 93m odst. 1 zákona o vysokých školách. Podřadit jednání žalobce pod tuto skutkovou podstatu je podle něj liché a správní orgány svévolně rozšiřují výklad zákona. Napadené rozhodnutí je tedy v rozporu se zásadou nullum crimen sine lege. Žalobce k tomu odkázal na body 86 a 87 rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 6. 2018, č. j. 9 A 123/2016-59 a na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 4. 2007, č. j. 2 Afs 176/2006-96. 3. Poukázal na to, že zákon o vysokých školách uvádí v ustanovení § 46 odst. 4 a 5 a v ustanovení § 47 odst. 5 zkratky magisterských a doktorských titulů, které může absolvent po úspěšném absolvování před jménem užívat. Mezi těmito však zkratka „dr.“ ani „Dr.“ není uvedena, neboť zákon o vysokých školách v rámci tam upravených titulů a oborů, takovéto označení neeviduje. Pokud tedy toto označení není v zákoně o vysokých školách uvedeno, nemůže žalobce porušovat zákon formou jednání označeného jako „neoprávněné užití akademického titulu“. V rámci porušení zákona o vysokých školách jednáním označeným jako „neoprávněné užití akademického titulu“ by žalobce musel užívat některý z tam uvedených titulů, resp. zkratek, přestože by k titulu vedoucí studijní obor neabsolvoval. To však žalobce nečiní, nejedná proti smyslu zákona o vysokých školách a nečiní nic, co by bylo zakázáno. 4. Žalobce dále tvrdí, že mu byla Svobodnou Univerzitou Teufen Schwiz ve Švýcarsku udělena akademická hodnost (stupeň) (akademischen grad) „doktor“ s dále uvedeným dodatkem, která jistě není titulem absolventa vysoké školy, ale zřetelně akademicko-vědeckou hodností. Žalobce k tomu dále poukázal na osvědčení o uznání vysokoškolského vzdělání a kvalifikace v ČR, vydané dne 16. 2. 2001 Masarykovou univerzitou v Brně, kde se však, i s ohledem na jiný další obsah uvedeného osvědčení, výslovně podává, že žalobce je oprávněn užívat zahraniční akademický titul. Žalobce jako absolvent doktorského studia Svobodné Univerzity Teufen Schweiz získal označený titul „doktor“ s dodatkem, aniž by tato skutečnost v poměru k vytýkanému neoprávněnému užívání vědecké hodnosti nebo titulu absolventa vysoké školy byla vyhodnocena z hlediska aplikace práva. Toto vysokoškolské vzdělání bylo také uznáno rovnocenným. 5. Dle něj je třeba vzít na zřetel i právo Švýcarské konfederace, jímž se mimo užívání předmětného titulu má řídit. Správní orgány posuzující přestupkovou věc však tuto úvahu nevedly. Pokud by tak učinily, jistě by dle žalobce seznaly a osvědčily v rozhodování o této přestupkové věci, že od roku 2001 mají osoby, které jsou držiteli akademické hodnosti „doktor“ z členského státu Evropské unie, právo používat ve všech formálních, právních a zveřejněných sděleních akademickou hodnost „doktor“ nebo „Dr.“ bez dalších dodatků. Tak tomu je dle žalobce i v posuzovaném případě. 6. Dle žalobce z napadeného rozhodnutí, potažmo z prvostupňového rozhodnutí, vyplývá, že tyto se zřejmě netýkají neoprávněného užívání vědecké hodnosti nebo titulu absolventa vysoké školy, nýbrž porušení povinnosti užívat titul v jím skutečně získané podobě. Taková povinnost však (i se zřetelem k výše uvedenému právu držitelů akademické hodnosti „doktor“ z členského státu Evropské unie) zákonem uložena není. Správní orgán blíže takovou povinnost, jejíž porušení sankcí postihuje, neuvedly, taková právní povinnost nemůže být ani dovozena, a tudíž ani takovou povinnost nelze postihovat sankcí podle ustanovení § 93m zákona o vysokých školách, který míří na zcela odlišné případy. Popisovaný skutek se citovanému ustanovení dle žalobce zcela vymyká. 7. Dodal navíc, že nešlo o jednání úmyslné, a to mj. proto, že držiteli akademické hodnosti „doktor“ z členského státu Evropské unie svědčí právo používat ve všech formálních, právních a zveřejněných sděleních akademickou hodnost „doktor“ nebo „Dr.“ bez dalších dodatků. Žalovaným dovozované umělé zvyšování prestiže žalobce tím, že bude užívat označení „doktor“ nebo „Dr.“, není dle žalobce jednáním, se kterým by byla spojena žalovaným aplikovaná sankce. Navíc jde o zcela nepřiléhavé odůvodnění v poměrech této věci. 8. Poukázal také na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 2. 2020, č. j. 7 Afs 176/2019-26, kde je žalobce označen přímo Nejvyšším správním soudem v bodě rozsudku jako „Dr. H.“. 9. Navrhl, aby krajský soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 10. Žalovaný odkázal na napadené rozhodnutí, které se dle jeho mínění v plném rozsahu vypořádává se skutečnostmi tvrzenými v žalobě. 11. Uvedl, že osvědčení, které ve svém rozhodnutí zohledňoval spolu s dalšímu důkazy, opravňuje žalobce k užívání titulu „Doktor der wirtschaftswissenschaften /ve zkratce Dr. rer. oec./“. Z dalšího obsahu uvedeného osvědčení tedy jasně vyplývá, jaký titul (i ve zkrácené verzi) žalobce získal studiem potažmo diplomem, kterého se osvědčení týká. 12. Neztotožnil se s názorem žalobce, že od roku 2001 mají osoby, které jsou držiteli akademické hodnosti „Doktor“ z členského státu EU právo používat ve všech formálních, právních a zveřejněných sděleních akademickou hodnost „doktor“ nebo „Dr.“ bez dalších dodatků“. Žalobce toto své tvrzení nikterak nedoložil a není zřejmé, jak k uvedenému závěru žalobce dospěl. Žalovanému není známa žádná právní úprava, která by tvrzení žalobce dokládala. Navíc Švýcarsko není členským státem EU. 13. Uvedl, že pokud jde o užívání titulu „Dr.“, jedná se o oficiální podobu akademicko-vědeckého titulu udělovaného v letech 1990–1998. Ve společných, přechodných a závěrečných ustanoveních zákona č.111/1998 Sb., o vysokých školách, je uvedeno: Absolventi postgraduálního studia, kteří získali podle § 22 zákona č. 172/1990 Sb. akademicko-vědecký titul "doktor", mohou požádat příslušnou vysokou školu o nahrazení zkratky "Dr." zkratkou "Ph.D.". Osvědčení o nahrazení zkratky akademicko-vědeckého titulu jim na žádost vydá příslušná vysoká škola. Z toho je zřejmé, že titul „Dr.“, může toliko užívat jen ten, kdo absolvoval postgraduální studium ve výše vymezených letech, což žalobce není. Z uvedeného dále vyplývá, že žalovaný nerozšiřuje svévolně výklad zákona, když kvalifikuje jednání žalobce jakožto přestupek. Naopak žalovaný jedná v souladu se zákonem, resp. se společnými, přechodnými a závěrečnými ustanoveními zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách. 14. K užívání zkratky „dr.“ s malým písmenem žalovaný odkázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 4. 2014, č. j. 1 A 67/2013-25, který deklaruje, že „užívání titulu RSDr. je možné pouze v této zákonem dané podobě a není možno ho nijak upravovat či zkracovat“. Toto pravidlo lze bezpochyby vztahovat i na užívání titulu „Dr. rer. oec“, který jeho držitel nemá nikterak upravovat ani zkracovat, což mu bylo potvrzeno nezávisle na sobě několika institucemi. 15. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl a aby mu byly nahrazeny náklady řízení. IV. Posouzení věci krajským soudem 16. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle části třetí, hlavy první a druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) v mezích žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právn