2 Azs 134/2005 — Nejvyšší správní soud

31 Az 9/2024- 22 - text  7 31 Az 9/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Magdalenou Ježkovou ve věci žalobce: Y. A. proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 11. 2024, č. j. OAM-1214/LE-LE05-LE05-2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce podal u krajského soudu žalobu proti shora označenému rozhodnutí, kterým žalovaný rozhodl, že mezinárodní ochrana podle § 12, § 13 a § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), se žalobci neuděluje a doplňkovou ochranu pro existenci důvodů podle §15a odst. 1 písm. b) zákona o azylu nelze udělit. II. Shrnutí argumentace obsažené v žalobě 2. Žalobce v žalobě namítal, že napadené rozhodnutí se zakládá na chybně vyhodnocených důkazech a skutečnostech. Dále uvedl, že odůvodnění žaloby soudu zašle ve lhůtě čtrnácti dnů. 3. Dne 23. 12. 2024 žalobce doplnil svou žalobu s tím, že v případě návratu na Ukrajinu mu hrozí pronásledování kvůli jeho protiválečné rétorice. Zdůraznil, že důvodem žaloby není obava ze špatných podmínek ve vězení, nýbrž riziko pronásledování z důvodu jeho ruské národnosti v kontextu eskalujícího válečného konfliktu, který je znám svou krutostí. Žalobce je válečný veterán, který utrpěl vážné zranění, a jeho protiválečný postoj je veřejně znám. Navrhl proto, aby soud přezkoumal napadené rozhodnutí i jeho žádost. III. Shrnutí vyjádření žalovaného 4. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že v průběhu správního řízení bylo objasněno, že důvodem žalobcovy žádosti o udělení mezinárodní ochrany je obava z návratu na Ukrajinu z důvodu špatných podmínek ve vězení a možnosti odvedení do armády. Žalovaný konstatoval, že žalobce byl v České republice pravomocně odsouzen za zvlášť závažný zločin vraždy ve stadiu pokusu a přečin ublížení na zdraví, a to k trestu odnětí svobody na 11 let a trestu vyhoštění na 8 let. Správní orgán proto vyloučil žalobce z možnosti udělení doplňkové ochrany dle § 15a odst. 1 písm. b) zákona o azylu. Žalovaný dále uvedl, že žalobce v řízení neuvedl žádné skutečnosti, které by svědčily o tom, že by byl ve své vlasti pronásledován ve smyslu § 12 písm. a) zákona o azylu, nebo že by uplatňoval politická práva či svobody. Obava z výkonu vojenské služby podle žalovaného nepředstavuje pronásledování ve smyslu zákona o azylu, neboť obecně platí, že branná povinnost a povinná vojenská služba patří k základním státoobčanským povinnostem (Úmluva o právním postavení uprchlíků). Žalovaný rovněž položil otázku, zda je žaloba kvalifikovaná a projednatelná. K doplnění žaloby ze dne 23. 12. 2024, žalovaný uvedl, že bylo podáno po uplynutí zákonné lhůty k podání žaloby a nelze k tomuto přihlížet. Navrhl proto, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl nebo odmítl. IV. Posouzení věci krajským soudem 5. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních námitek v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). 6. Žaloba není důvodná. 7. Krajský soud předně konstatuje, že žalobce podal žalobu včas. Pokud však jde o doplnění žaloby ze dne 23. 12. 2024, žalobní námitky tam obsažené byly uplatněny až po uplynutí dvouměsíční lhůty pro podání žaloby (tj. po 11. 12. 2024). V této souvislosti soud konstatuje, že řízení před správními soudy je ovládáno dispoziční a koncentrační zásadou, proto již v žalobě musí být uplatněny všechny důvody nezákonnosti napadeného správního rozhodnutí nebo všechny vady řízení, které jeho vydání předcházely, a to ve lhůtě vymezené v § 72 odst. 1 ve spojení s § 71 odst. 2 s. ř. s. Soudní řád správní neumožňuje, aby žalobce vznášel nové námitky po uplynutí lhůty pro podání žaloby (k tomu viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 7. 2005, č. j. 2 Azs 134/2005-43, nebo ze dne 27. 11. 2013, č. j. 8 Afs 29/2013-44, odst. 18 a násl., ze dne 29. 12. 2004, č. j. 1 Afs 25/2004-69, ze dne 17. 12. 2007, č. j. 2 Afs 57/2007-92, ze dne 16. 9. 2008, č. j. 8 Afs 91/2007-407, nebo ze dne 16. 12. 2009, č. j. 6 A 72/2001-75). Také Ústavní soud potvrdil, že s ohledem na efektivnost soudního řízení zákonodárce koncentroval řízení před krajskými soudy tím, že stanovil lhůtu k podání správní žaloby v délce dvou měsíců, přičemž žalobce musí v uvedené lhůtě uplatnit veškeré žalobní body (viz nálezy ze dne 30. 3. 2009, sp. zn. IV. ÚS 2701/08, nebo ze dne 1. 12. 2009, sp. zn. Pl. ÚS 17/09, odst. 39). Vzhledem k tomu, že námitky obsažené v doplnění žaloby byly uplatněny po této zákonné lhůtě, soud se jimi nezabýval, a naopak se zabýval pouze námitkou uplatněnou v žalobě. 8. Před samotným vypořádáním žalobní námitky považuje krajský soud za vhodné ještě uvést, že rozsah přezkumu žalobou napadeného správního rozhodnutí je vymezen jedním žalobním bodem, a to námitkou chybně vyhodnocených důkazů a skutečností v napadeném rozhodnutí. Z tohoto důvodu obsah a kvalita žaloby, resp. žalobních bodů předurčují obsah a kvalitu rozhodnutí soudu. Pokud tedy žalobce v žalobě vytkne napadenému správnímu rozhodnutí vady jen zcela v obecné rovině, aniž by poukázal na zcela konkrétní skutečnosti, v nichž spatřuje pochybení, je zcela dostatečné, pokud se k takto obecným námitkám vyjádří krajský soud rovněž jen v obecné rovině. Toto stanovisko zaujal i rozšířený senát Nejvyššího správního soudu dne 24. 8. 2010, v č. j. 4 As 3/2008-78, kde uvedl, že: „smyslem uvedení žalobních bodů § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. je jednoznačné ustanovení rámce požadovaného soudního přezkumu ve lhůtě zákonem stanovené k podání žaloby (…). Míra precizace žalobních bodů do značné míry určuje i to, jaké právní ochrany se žalobci u soudu dostane. Čím je žalobní bod, byť i vyhovující, obecnější, tím obecněji k němu může správní soud přistoupit a posuzovat jej“. 9. Krajský soud rovněž předesílá, že není smyslem soudního přezkumu podrobně opakovat již jednou vyřčené, a proto se může soud v případech shody mezi názorem soudu a odůvodněním žalobou napadeného rozhodnutí odkazovat na toto odůvodnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2007, čj. 8 Afs 75/2005-130, publikovaný pod č. 1350/2007 Sb. NSS, či rozsudky téhož soudu ze dne 2. 7. 2007, č. j. 4 As 11/2006-86, a ze dne 29. 5. 2013, čj. 2 Afs 37/2012-47). 10. V přezkumném řízení soud ověřil z obsahu správního spisu následující rozhodné skutečnosti. 11. Žalobce je státní příslušník Ukrajiny. Žalobce požádal dne 3. 9. 2024 o udělení mezinárodní ochrany v České republice, přičemž důvodnost své žádosti odvíjel od obav z nutnosti zapojení se do válečného konfliktu na straně Ukrajiny, což považuje za nepřijatelné vzhledem k tomu, že jeho příbuzní jsou ruské národnosti. 12. Při poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu žalobce dále uvedl, že on sám je ruské národnosti, jeho náboženské přesvědčení je pravoslavné, politické přesvědčení nemá, není v žádné politické straně a nikdy se veřejně neangažoval. Umí rusky, česky a polsky. Je svobodný, má dva syny, kteří nyní žijí v Rusku. Posledním místem bydliště v jeho vlasti je město Oděsa. Na jaře roku 2018 odletěl z Oděsy do Vratislavy a poté odjel autem do České republiky, kde měl pracovní vízum. V roce 2016 byl asi dva roky v Polsku, kde měl pracovní vízum a poté i trvalý pobyt, ten mu však zrušili. Uvedl, že v roce 2014 utrpěl poranění střev a podstoupil operaci, od té doby má nemastnou dietu, jinak je zdráv. V roce 2020 byl v České republice odsouzen za pokus vraždy k trestu odnětí svobody na 11 let, nikde jinde odsouzen ani trestně stíhán nebyl. Jako důvod žádosti o azyl uvedl obavy o život, neboť ho na Ukrajině pošlou do války. 13. Při pohovoru konaném dne 30. 9. 2024 žalobce uvedl, že na Ukrajině byl naposledy v roce 2018. Ukrajinu opustil, protože odjel pracovat do České republiky. Na Ukrajině neměl nikdy žádné problémy. Uvedl, že o mezinárodní ochranu žádá, neboť se obává, že by musel do války nebo že by byl zabit. Ukrajinské věznice fungují tak, že člověk musí do války nebo umře. Přátelé z ukrajinského vězení mu sdělili, že jsou ve věznicích špatné podmínky, že jsou vězni nuceni chodit do armády anebo že se ztrácejí „na orgány“. Uvedl, že se vězení jako takového nebojí, ale od války jsou tam velmi špatné podmínky. Dále sdělil, že o mezinárodní ochranu v České republice nepožádal dříve, jelikož bylo pozastaveno předávání na Ukrajinu, nyní se již vězni znovu předávají. Uvedl, že ještě před válkou souhlasil s předáním k výkonu zbytku na Ukrajinu, jelikož tam měl rodinu. Nyní tam již nechce, neboť tam již nikoho nemá a vše je rozbombardované. Je si vědom, že jeho odsouzení pro zvlášť závažný zločin ho může řadit k osobám vyloučeným pro udělení mezinárodní ochrany. Závěrem uvedl, že by chtěl udělat vše pro to, aby si zbytek trestu vykonal v České republice, žádá ho o to i jeho rodina. Chtěl by požádat o podmíněné propuštění. Jeho matka je nyní ve Fra