51 A 7/2025 – Krajský soud v Hradci Králové

51 A 7/2025- 36 - text  6 51 A 7/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Blažkem ve věci žalobce: V. A. proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 6. 2025, č. j. OAM-25381-17/ZM-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl žádost žalobce o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty, neboť žalobce byl pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu. Žalovaný takto rozhodl podle § 44a odst. 11 ve spojení s § 46e odst. 1 a dále ve spojení s § 37 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). 2. Žalobce se žalobou doručenou krajskému soudu dne 6. 8. 2025 domáhal přezkoumání uvedeného rozhodnutí podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). II. Argumentace účastníků 3. Žalobce předně namítl, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a že žalovaný v rozporu s § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, nezjistil dostatečně skutkový stav. Současně udělal chybu ve jménu žalobce (namísto V. uvedl V.). Žalobce dále poukázal na rozhodnutí Okresního soudu v Trutnově ze dne 23. 4. 2025, č. j. 2 T 52/2024-94. Okresní soud tímto rozhodnutím podmíněně upustil od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel uloženého žalobci trestním příkazem téhož soudu. Žalobce tak vede, i přes jedno vybočení, řádný život. Zároveň již uhradil peněžitý trest a lze tak na něj hledět, jako by se žádné trestné činnosti nedopustil. Společenská škodlivost trestného činu již zanikla. Žalobce také namítl, že žalovaný nedostatečně vyhodnotil dopad rozhodnutí do jeho osobního a rodinného života. Na území ČR žije jeho syn, se kterým se stýká a finančně mu pomáhá. Stejně tak pomáhá své rodině na Ukrajině, která je postižena válečným konfliktem. 4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalobce spáchal úmyslný trestný čin, a tak byl naplněn základní zákonný předpoklad pro zamítnutí jeho žádosti o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty. Žalovaný hodnotil i závažnost žalobcova jednání. Žalobce řídil motorové vozidlo ve stavu silné opilosti, navíc způsobil dopravní nehodu a poškodil cizí majetek. Žalobce tak významně ohrozil zdraví, život a majetek dalších osob. Skutečnost, že okresní soud usnesením č. j. 2 T 52/2024-94 podmíněně upustil od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti, nic nemění na tom, že se žalobce v nedávné době dopustil úmyslného trestného činu. 5. K žalobcem namítanému zásahu do jeho rodinného života žalovaný uvedl, že dle cizineckého informačního systému se na území ČR nachází syn žalobce. Ten ovšem bydlí na jiné adrese než žalobce (konkrétně XXX, XXX), na území pobývá na základě dočasné ochrany, a je tak nezávislý na svém otci. Žádní jiní příbuzní žalobce se na území ČR nenacházejí. Samotný žalobce zde pobývá relativně krátce, od května 2019. Nevlastní zde ale žádnou nemovitost, není ani nijak společensky či kulturně angažovaný. Nedokládá ani žádné širší vazby na ostatní obyvatele ČR, tj. že by zde měl přátele či další příbuzné. Jeho integrace do společnosti tak nebyla příliš úspěšná. Žalovaný tedy nevidí žádnou újmu, kterou by způsobila jeho nepřítomnost na území ČR. III. Posouzení věci krajským soudem 6. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů podle části třetí, hlavy první a druhé, dílu prvního soudního řádu správního. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí žalovaného. Ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, v souladu s § 51 s. ř. s. 7. Žalovaný zamítl žádost žalobce o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty na základě § 44a odst. 11 ve spojení s § 46e odst. 1 a § 37 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Z citovaných ustanovení vyplývá, že žalovaný zruší platnost zaměstnanecké karty z důvodu pravomocného odsouzení cizince za spáchání úmyslného trestného činu. Důvod pro zrušení zaměstnanecké karty je zároveň důvodem pro neprodloužení její platnosti. 8. Žalobce byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Trutnově ze dne 19. 4. 2024, č. j. 2 T 42/2024-73, za spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, 2 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Tento přečin spáchal tím, že dne 16. 3. 2024 řídil na silnici II. třídy v Trutnově – Babí motorové vozidlo po předchozím požití alkoholických nápojů. Při průjezdu mírné pravotočivé zatáčky vlivem podnapilosti vjel mimo pozemní komunikaci, havaroval nárazem do dvou směrových sloupů, čímž způsobil škodu ve výši 15 152 Kč. Dále narazil do betonové propusti silničního příkopu a do plastové nádoby na komunální odpad, čímž způsobil škodu ve výši nejméně 2 000 Kč. Zároveň způsobil škodu ve výši nejméně 25 000 Kč poškozením vozidla. Dechovými zkouškami provedenými na místě dopravní nehody bylo v jeho dechu naměřeno 2,46 ‰ a 2,37 ‰ alkoholu. Okresní soud odsoudil žalobce k peněžitému trestu v částce 45 000 Kč a uložil mu trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 2 let. 9. Trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky je úmyslným trestným činem. Soud tak souhlasí s žalovaným, že byly splněny podmínky ke zrušení platnosti víza nad 90 dnů stanovené v § 37 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, potažmo pro neprodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty stanovené v § 44a odst. 11 ve spojení s § 46e odst. 1 téhož zákona. 10. Na uvedeném závěru nemohou nic změnit žalobcem namítané skutečnosti, že již uhradil peněžitý trest a že okresní soud usnesením ze dne 23. 4. 2025, č. j. 2 T 52/2024-94, podmíněně upustil od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel (s odůvodněním, že z vyžádaných zpráv nezjistil žádné negativní poznatky a státní zástupce vyslovil souhlas s podmíněným upuštěním od výkonu zbytku tohoto trestu). Okresní soud daným usnesením současně stanovil žalobci zkušební dobu na 1 rok a 1 měsíc. Podstatné pro nyní posuzovanou věc je, že žalobce byl pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu a toto odsouzení nebylo v době vydání žalobou napadeného rozhodnutí zahlazeno. 11. Důvodná není ani námitka, že žalovaný nedostatečně vyhodnotil dopad rozhodnutí do žalobcova soukromého a rodinného života. 12. Podle § 174a odst. 1 zákona o pobytu cizinců správní orgán při posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona zohlední zejména závažnost nebo druh protiprávního jednání cizince, délku pobytu cizince na území, jeho věk, zdravotní stav, povahu a pevnost rodinných vztahů, ekonomické poměry, společenské a kulturní vazby navázané na území a intenzitu vazeb ke státu, jehož je cizinec státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ke státu jeho posledního trvalého bydliště. Účastník řízení je povinen v rámci řízení poskytnout ministerstvu veškeré relevantní informace potřebné k posouzení přiměřenosti vydaného rozhodnutí. Podle odst. 3 cit. ustanovení přiměřenost dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona správní orgán posuzuje pouze v případech, kdy to tento zákon výslovně stanoví. 13. Posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí nicméně není omezeno pouze na ta rozhodnutí, u kterých to zákon o pobytu cizinců výslovně stanoví. Česká republika je totiž smluvní stranou Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), jejíž článek 8 zavazuje smluvní státy k respektu vůči soukromému a rodinnému životu každého jednotlivce. Povinnost zvážit přiměřenost dopadu každého rozhodnutí do těchto práv tak vyplývá přímo z Úmluvy, která má přednost před zákonem (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 8. 2015, č. j. 6 Azs 96/2015-30, a ze dne 20. 9. 2018, č. j. 10 Azs 127/2018-30). Judikatura správních soudů proto dovodila, že přiměřenost dopadů rozhodnutí je třeba ke konkrétní námitce posuzovat rovněž v případě zamítnutí žádosti o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 4. 2020, č. j. 1 Azs 23/2020-36). 14. Podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva se v této souvislosti zohledňuje zejména: (1) rozsah, v jakém by byl rodinný nebo soukromý život narušen, (2) délka pobytu cizince ve smluvním státě, který hodlá cizince vyhostit, (3) rozsah sociálních a kulturních vazeb na tento stát, (4) existence nepřekonatelné překážky k rodinnému či soukromému životu v zemi původu, např. nemožnost rodinného příslušníka následovat cizince do země jeho původu, (5) „imigrační historie“ cizince, tedy porušení pravidel cizineckého práva v minulosti, (6) povaha a závažnost porušení veřejného pořádku či trestného činu spáchaného cizincem (viz např. rozsudek velkého senátu ze dne 18. 10. 2006, Üner proti Nizozemsku, č.