30 Az 6/2025 – Krajský soud v Hradci Králové

30 Az 6/2025- 35 - text  7 30 Az 6/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Rutschem ve věci žalobci: a) S. M. b) nezletilý L. H. c) nezletilý Z. H. proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. listopadu 2025, č. j. OAM-974/ZA-ZA11-ZA13-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobci napadli žalobou doručenou Krajskému soudu v Hradci Králové dne 16. 12. 2025 v záhlaví specifikované rozhodnutí, kterým žalovaný rozhodl tak, že se žádost o udělení mezinárodní ochrany ze dne 8. 9. 2025 podle ustanovení § 16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), zamítá jako zjevně nedůvodná. 2. Rozhodnutí bylo odůvodněno tím, že v průběhu správního řízení bylo objasněno, že důvodem žádosti žalobců o mezinárodní ochranu jsou problémy s kriminálními osobami v zemi původu. Žalobci pochází ze země, kterou Česká republika považuje za bezpečnou zemi původu. II. Shrnutí argumentace obsažené v žalobě 3. Žalobci mají za to, že byli zkráceni na svých právech, když žalovaný žádost neposuzoval meritorně. 4. Žalobci odkázali na § 16 odst. 2 zákona o azylu a dodali, že v každém jednotlivém případě je třeba zkoumat, jestli ve vztahu ke konkrétnímu žadateli lze danou zemi považovat za bezpečnou. Mají za to, že v jejich případě nelze zemi původu považovat za bezpečnou. Žalovaný proto pochybil, jelikož žádost o mezinárodní ochranu zamítl jako zjevně nedůvodnou. Neshromáždil si dostatek aktuálních a relevantních podkladů pro vydání rozhodnutí, v důsledku čehož nezjistil stav způsobem, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Výrok zamítnutí žádosti jako zjevně nedůvodné tak nemá dostatečnou oporu ve správním spise. 5. Dále uvedli, že krajský soud by se měl především zaměřit na to, zda Arménie byla označena za bezpečnou zemi původu na základě dostatečných informací. Uvedli, že žalovaný pracoval pouze s velmi obecnými informacemi. 6. Namítli, že pokud by Arménie všechny podmínky bezpečnosti splňovala, tak je ovšem nesplňuje v jejich konkrétním případě. Tvrdili, že jim v zemi původu hrozí pronásledování ze strany soukromých osob, přičemž policie neposkytuje dostatečnou ochranu. Žalovaný však opřel své rozhodnutí pouze o obecné závěry, aniž by zohlednil situaci žalobců. Z tohoto důvodu považují žalobci napadené rozhodnutí za nezákonné. 7. Závěrem dodali, že si jsou vědomi větší části důkazního břemene, které musí unést v případě, že pochází z bezpečné země původu. Zároveň jsou však přesvědčeni, že důkazní břemeno unesli, když poskytli věrohodnou výpověď, kterou žalovaný nezpochybňoval. 8. Žalobci navrhli, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Shrnutí vyjádření žalovaného 9. Žalovaný uvedl, že s žalobou nesouhlasí. Při rozhodování vzal v úvahu skutečnosti, které žalobkyně tvrdila, shromáždil k nim relevantní a aktuální informace o situaci v zemi původu. Rovněž vycházel z dostatečně zjištěného stavu věci a má za to, že přijaté řešení odpovídá konkrétním okolnostem daného případu a je patřičným způsobem odůvodněno. 10. Žalovaný poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu v Brně ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Azs 66/2008-70, a dodal, že hlavní odpovědnost za prokázání nedodržování mezinárodních závazků a porušování práv občanů bezpečných zemí leží právě na samotných žadatelích, přičemž uzavřel, že uvedeným požadavkům pro unesení důkazního břemene a břemene tvrzení jmenovaná v řízení o mezinárodní ochraně jednoznačně nedostála. Žalobkyně přitom uvedla, že ona ani její děti nikdy neměly problémy se státními nebo bezpečnostními orgány v zemi původu. 11. Navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. IV. Posouzení věci krajským soudem 12. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle části třetí, hlavy první a druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „s. ř. s.“), v mezích žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1, 2 s. ř. s.). O věci samé rozhodl soud bez jednání, neboť účastníci řízení souhlasili s takovým projednáním věci (§ 51 odst. 1 s. ř. s.), přičemž dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům. 13. Z předloženého správního spisu vyplynulo, že žalobkyně a) je zákonnou zástupkyní nezletilých žalobců b) a c). Dne 2. 9. 2025 podala za sebe i za nezletilé žalobce žádost o mezinárodní ochranu a dne 8. 9. 2025 poskytla údaje k žádosti o mezinárodní ochranu. Konkrétně sdělila, že ona i děti jsou arménské národnosti, arménské státní příslušnosti, vyznávají arménskou apoštolskou církev, jsou bez politického přesvědčení a nikdy nebyli členy politické strany nebo hnutí. Žalobkyně je svobodná, oba nezletilí žalobci jsou její synové. Žalobkyně ke svému zdravotnímu stavu uvedla, že má Hepatitidu B, žalobce b) má epilepsii, ale aktuálně nemívá záchvaty, žalobce c) má od narození šedý zákal. 14. K předchozím pobytům ve státech EU uvedla Itálii, Německo a Francii. Jako důvod žádosti o mezinárodní ochranu uvedla, že nemá kam jít, nemá kde žít. Pokud by se vrátili do Arménie, tak se vrátí do místa, kde nic nemají. Čekala 3. 1. 2025 na manžela, ale on 2. 1. 2025 zemřel. Jiné důvody nemá. Z protokolu o pohovoru dále vyplynulo, že její manžel měl v Arménii problémy se soukromými osobami, tyto osoby vyhrožovaly jak jemu, tak i žalobkyni a nezletilým žalobcům. Důvodem primárně bylo, že měl být svědkem trestného činu. Na policii se žalobci obrátili jednou, ale žalobkyně se domnívá, že je policie podplacená a nepomůže jim. Policie jejímu manželovi totiž nepomohla ani v jiných případech, které žalobkyně blíže popsala během pohovoru. Ona sama ani nezletilí žalobci problémy s policí neměli. Na postup policie si nikdy žádnou oficiální cestou nestěžovali, nechtěli je proti sobě štvát. Soukromé osoby žalobkyni naposledy kontaktovaly v létě 2024. 15. Žalobci předložili osobní doklady osvědčující jejich totožnost a státní příslušnost. 16. Ve správním spise jsou dále založeny informace, které správní orgán shromáždil v průběhu správního řízení, a to Informace MZV ČR, č. j. MV-602-45/OAM-2025: Arménie – Činnost policie ze dne 30. 7. 2025; Arménie – Hodnocení Arménie jako bezpečné země původu, ze dne 30. září 2025. 17. V souladu s ustanovením § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), měla žalobkyně možnost seznámit se s podklady rozhodnutí dne 12. 11. 2025. Vyjádřila se pouze ke společenství SNS, ke kterému uvedla, že státní orgány jsou zkorumpované a úředníci uplatitelní, stále tam přetrvává korupce. K doplnění podkladů uvedla, že chce doložit úmrtní list manžela. Dále uvedla, že by se ještě někdy chtěla podívat do Arménie, ale starší syn jet nechce, má epilepsii a v Arménii je povinná vojenská služba. 18. Krajský soud na úvod předesílá, že není smyslem soudního přezkumu podrobně opakovat již jednou vyřčené, a proto se může soud v případech shody mezi názorem soudu a odůvodněním žalobou napadeného rozhodnutí odkazovat na toto odůvodnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2007, č. j. 8 Afs 75/2005- 130, publikovaný pod č. 1350/2007 Sb. NSS, či rozsudky téhož soudu ze dne 2. 7. 2007, čj. 4 As 11/2006-86, a ze dne 29. 5. 2013, č. j. 2 Afs 37/2012-47; všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz). 19. Zároveň podotýká, že podle § 75 odst. 2 s. ř. s. soud přezkoumává napadené výroky žalovaného rozhodnutí v mezích žalobních bodů. V řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu tak platí dispoziční zásada. Rozsah přezkumu žalobou napadeného správního rozhodnutí je vymezen žalobními body, jimiž žalobce konkretizuje svá tvrzení ve vztahu k namítanému porušení zákona. Z tohoto důvodu obsah a kvalita žaloby předurčuje obsah akvalitu rozhodnutí soudu; k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. června 2005, 5 č. j. 7 Afs 104/2004-54 nebo např. rozsudek téhož soudu ze dne 18. července 2013, č. j. 9 Afs 35/2012-42 (veškerá judikatura citovaná v tomto rozhodnutí je dostupná na www.nssoud.cz). 20. Předmětem soudního přezkumu je rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl žádosti žalobců o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodné, neboť shledal naplnění podmínek ustanovení § 16 odst. 2 zákona o azylu. 21. V průběhu správního řízení bylo objasněno, že důvodem podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany je v případě žalobců především skutečnost, že jim ve vlasti vyhrožovaly soukromé osoby, navíc se nemají kam vrátit. 22. Napadené rozhodnutí je založeno na uplatnění § 16 odst. 2 a 4 zákona o azylu, podle nichž se jako zjevně nedůvodná zamítne mimo jiné i žádost o udělení mezinárodní ochrany, jestliže žadatel o udělení mezinárodní ochrany přichází ze státu, který Česká republika považuje za bezpečnou zemi pův