36 A 1/2026 – Krajský soud v Hradci Králové

36 A 1/2026- 26 - text 7 36 A 1/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl soudcem Mgr. et Mgr. Jaroslavem Vávrou ve věci žalobce: X, narozený X státní příslušnost Vietnamská socialistická republika zastoupený advokátem Mgr. Markem Eichlerem sídlem Nekázanka 888/20, 110 00 Praha proti žalovanému: Ředitelství služby cizinecké policie, IČ 000 07 064 sídlem Olšanská 2, 130 51 Praha 3 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 12. 2025, č. j. CPR-39188-3/ČJ-2025-930310-V242 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. V této věci se soud zabývá posouzením přiměřenosti uloženého správního vyhoštění zejména v kontextu tvrzené krátké doby trvání neoprávněného pobytu cizince na území České republiky. I. Shrnutí stavu věci ve správním řízení 2. Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Pardubického kraje, Odbor cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort, pracoviště Pardubice (dále „správní orgán I. stupně“) rozhodla dne 23. 10. 2025 pod č. j. KRPE-91727-24/ČJ-2025-170022-SV (dále také „rozhodnutí o vyhoštění“ nebo „prvostupňové rozhodnutí“) dle § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, v relevantním znění (dále „zákon o pobytu cizinců“), o správním vyhoštění žalobce s dobou neumožnění vstupu na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace (dále „členských států Evropské unie a smluvních států“) v délce jednoho roku. Počátek doby neumožnění vstupu byl stanoven ode dne, kdy žalobce vycestuje z území členských států Evropské unie a smluvních států. Doba k vycestování byla stanovena do 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o vyhoštění, resp. odpadnutí zákonných důvodů způsobujících nevykonatelnost rozhodnutí. Ve smyslu § 179 zákona o pobytu cizinců nebyly shledány důvody znemožňující žalobcovo vycestování. 3. Důvodem uložení správního vyhoštění byl pobyt žalobce na území České republiky bez platného oprávnění k pobytu od 1. 10. 2025 do 2. 10. 2025. 4. Proti rozhodnutí o vyhoštění podal žalobce odvolání. Na základě odvolání žalovaný změnil rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku (dále „napadené rozhodnutí“) dle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v rozhodném znění (dále „správní řád“) prvostupňové rozhodnutí v části týkající se doby neumožnění vstupu žalobce na území členských států Evropské unie a smluvních států. Uloženou dobu neumožnění vstupu žalovaný zkrátil z jednoho roku na šest měsíců. Ve zbytku prvostupňové rozhodnutí potvrdil. II. Žaloba a vyjádření žalovaného 5. Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného včasnou žalobou podanou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) ve spojení s § 172 odst. 2 zákona o pobytu cizinců. Navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 6. Žalobce v žalobě namítal nepřiměřenost uloženého správního vyhoštění v kontextu okolností daného případu. Poukazoval na dobrovolné sjednání termínu na cizinecké policii, spolupráci žalobce se správním orgánem a délku doby nelegálního pobytu na území České republiky (1 den) a v schengenském prostoru (3 dny). Žalovaný se dle žalobce s těmito okolnostmi dostatečně nevypořádal. Běžnou praxí správního orgánu je vydání toliko rozhodnutí o povinnosti opustit území, nikoliv správní vyhoštění. Žalovaný nepochopitelně přičetl k tíži žalobce setrvání žalobce na území České republiky po dobu odvolacího řízení. 7. Dále žalobce tvrdil, že se žalovaný zcela nedostatečně vypořádal s nepřiměřeností zásahu správního vyhoštění do osobního a rodinného života žalobce, a to v kontextu judikatury Nejvyššího správního soudu (dále „NSS“). Dle žalobce je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, správní orgány „absentovaly na zjištění veškerých hledisek k posouzení přiměřenosti dopadů k osobě žalobce“. 8. Žalovaný ve vyjádření k žalobě setrval na závěrech obsažených v odůvodnění napadeného rozhodnutí. S ohledem na totožnost odvolacích a žalobních námitek odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Závěrem navrhl zamítnutí žaloby. III. Přezkum věci soudem 9. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rámci uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Napadené rozhodnutí a prvostupňové rozhodnutí pro účely přezkumu posuzoval jako jeden celek. 10. Žaloba není důvodná. 11. Úvodem soud uvádí, že má napadené rozhodnutí za přezkoumatelné. Napadené rozhodnutí obsahuje skutková zjištění i podřazení skutkového stavu pod rozhodnou právní úpravu. Závěry, k nimž žalovaný dospěl, jsou logické a přesvědčivé. Odvolací námitky, co do své podstaty shodné s žalobními námitkami, byly žalovaným dostatečně vypořádány. 12. Smyslem soudního přezkumu není při zachování zásady hospodárnosti a ekonomie řízení opakovat již jednou vyřčené. Soud proto může v odůvodnění svého rozhodnutí odkázat na přezkoumávané rozhodnutí správního orgánu, resp. se s jeho odůvodněním ztotožnit, pokud je napadené rozhodnutí řádně odůvodněno a soud nedochází k jiným závěrům. K tomu srov. například rozsudky NSS ze dne 27. 7. 2007, č. j. 8 Afs 75/2005-130, č. 1350/2007 Sb. NSS; nebo ze dne 29. 5. 2013, č. j. 2 Afs 37/2012-47. Všechny v tomto rozsudku uváděná rozhodnutí NSS jsou dostupná na www.nssoud.cz. III.a Zjištění ze správního spisu 13. Skutkový stav zjištěný správními orgány nebyl žalobcem v dané případě v zásadě sporován. Podstatou věci je nesouhlas žalobce s právním hodnocením věci. 14. Pro posouzení daného případu jsou rozhodné následující skutečnosti. Žalobce je státním příslušníkem Vietnamské socialistické republiky a držitelem jejího cestovního pasu. Na území Evropské unie přicestoval dne 16. 1. 2024 na základě maďarského víza. Do 30. 9. 2025 měl platné oprávnění k pobytu v Maďarsku za účelem zaměstnání. Dne 15. 9. 2025 přicestoval do České republiky na návštěvu ke známými, u nichž bydlí. Dne 2. 10. 2025 se dostavil ke správnímu orgánu I. stupně, který provedl jeho pobytovou kontrolu. Žalobce je ženatý, má dvě děti. Manželka i děti žijí ve Vietnamu. Kontakt s rodinou je zachován. Je zdravý. Nemá žádné vazby (příbuzenské, majetkové) na území Evropské unie. Nemá překážky bránící jeho návratu do země původu, má se kam vrátit. Ve Vietnamu mu nehrozí žádný trest nebo nelidské zacházení. Neoprávněnosti pobytu v České republice si je vědom. 15. Správní orgány podřadily zjištěný skutkový stav pod § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona o pobytu cizinců, neboť žalobce v rozporu s § 103 písm. n) zákona o pobytu cizinců pobýval na území České republiky od 1. 10. 2025 do 2. 10. 2025 bez platného oprávnění pobytu, ač k tomu nebyl oprávněn. Počátek neoprávněného pobytu byl určen v návaznosti skončení platnosti dlouhodobého povolení k pobytu vydaného v Maďarsku [viz a contrario čl. 6 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/399 ze dne 9. března 2016 (Schengenský hraniční kodex)]. Délka doby neumožnění vstupu na území členských států Evropské unie a smluvních států byla žalovaným s ohledem na konkrétní okolnosti případu, tedy délku doby neoprávněného pobytu žalobce a součinnost žalobce se správním orgánem I. stupně, zkrácena z jednoho roku na šest měsíců. Současně správní orgány odůvodnily, že důsledkem rozhodnutí o vyhoštění není nepřiměřený zásah do soukromého nebo rodinného života žalobce a dále že nebyly shledány důvody znemožňující žalobcovo vycestování ve smyslu § 179 zákona o pobytu cizinců. III.b (Ne)přiměřenost zásahu správního vyhoštění do osobního a rodinného života žalobce 16. V dané věci není mezi účastníky sporu o tom, že žalobce od 1. 10. 2025 do 2. 10. 2025 pobýval na území České republiky bez platného oprávnění k pobytu. Žalobce tak porušil § 103 písm. n) zákona o pobytu cizinců, čímž došlo k naplnění skutkové podstaty § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona o pobytu cizinců. Formální podmínky pro vydání rozhodnutí o vyhoštění žalobce proto byly splněny. Zákon nestanoví minimální dobu, po kterou musí neoprávněný pobyt na území České republiky trvat, aby byla skutková podstata naplněna. Tedy i dvoudenní neoprávněný pobyt naplňuje skutkovou podstatu § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona o pobytu cizinců. 17. Podle § 119a odst. 2 zákona o pobytu cizinců rozhodnutí o správním vyhoštění podle § 119 nelze vydat, jestliže jeho důsledkem by byl nepřiměřený zásah do soukromého nebo rodinného života cizince. 18. Podle § 174a odst. 1 zákona o pobytu cizinců při posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona správní orgán zohlední zejména závažnost nebo druh protiprávního jednání cizince, délku pobytu cizince na území, jeho věk, zdravotní stav, povahu a pevnost rodinných vztahů, ekonomické poměry, společenské a kulturní vazby navázané na území a intenzitu vazeb ke státu, j