1 As 1/2008 — Nejvyšší správní soud

36 A 12/2025- 61 - text 12 36 A 12/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl soudcem Mgr. et Mgr. Jaroslavem Vávrou ve věci žalobce: X, narozený X trvale bytem X zastoupený advokátem JUDr. Josefem Moravcem sídlem Velké náměstí 135/19, 500 03 Hradec Králové proti žalovanému: Krajský úřad Pardubického kraje, IČO 708 92 822 sídlem Komenského náměstí 125, 532 11 Pardubice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 10. 2025, č. j. KUPA 23109/2024-3 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. V této věci se soud zabývá posouzením odpovědnosti řidiče vozidla poskytovatele zdravotnické dopravní služby za přestupek spočívající v neoprávněném užití zvláštních výstražných světel, které užívá vozidlo s právem přednostní jízdy, v provozu na pozemních komunikacích. I. Shrnutí stavu věci ve správním řízení 2. Magistrát města Pardubic, odbor správních agend (dále „prvostupňový orgán“) rozhodnutím ze dne 5. 11. 2024, č. j. OSA/P-379/24-D/93 (dále „prvostupňové rozhodnutí“) uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. j) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), v rozhodném znění (dále „zákon o silničním provozu“) a uložil mu správní trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 4 měsíců a pokutu ve výši 7 000 Kč. 3. Uvedeného přestupku se měl žalobce dopustit tím, že dne 23. 2. 2024 v Lázních Bohdaneč jako řidič motorového vozidla Škoda Superb neoprávněně užil zvláštních výstražných světel připevněných na vozidle. Tedy jako fyzická osoba v rozporu s § 41 odst. 10 zákona o silničním provozu neoprávněně užil v provozu na pozemních komunikacích zvláštní výstražné světlo, které užívá vozidlo s právem přednostní jízdy. 4. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce odvolání, na základě, kterého žalovaný v záhlaví tohoto rozsudku uvedeným rozhodnutím (dále „napadené rozhodnutí“) změnil prvostupňové rozhodnutí v části týkající se zavinění, a to z úmyslného zavinění na zavinění z vědomé nedbalosti. Ve zbylé části žalovaný prvostupňové rozhodnutí potvrdil. 5. Žalobce s rozhodnutím žalovaného nesouhlasil. II. Žaloba a její obsah 6. Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného včasnou žalobou podanou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“). Navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Eventuálně žalobce navrhl, aby soud upustil od správního trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení všech motorových vozidel. 7. V žalobě namítal, že žalovaný věc nesprávně právně posoudil. Dle žalobce nebyla naplněna objektivní stránka přestupku, natož v intenzitě naplňující materiální znak. 8. Uvedeného přestupku se měl žalobce dopustit za situace, kdy paní R. W., v procesním postavení svědkyně, po předchozí telefonické žádosti vezl léčivý přípravek potřebný z důvodu hrozící ataky epileptického záchvatu. Dle žalobce bylo v přestupkovém řízení prokázáno, že užití zvláštních výstražných světel a zvukového zařízení bylo důvodné, resp. nebylo dostatečně zpochybněno tvrzení žalobce o nutnosti užít výstražného světelného a zvukového zařízení. 9. Pochybení správních orgánů spatřoval žalobce v tom, že správní orgány hodnotily důkazní prostředky výlučně v neprospěch žalobce. Závěr žalovaného, že žalobce neprokázal urgentnost, ohrožení života a zdraví svědkyně a potřebu urychleného propuštění ze silniční kontroly, je v přímém rozporu s obsahem doložených důkazů, tedy úředním záznamem vyhotoveným hlídkou městské policie, v němž je zaznamenáno, že žalobce pospíchá za pacientem, a výpovědí svědkyně. Žalobce se nemusel výslovně dožadovat urychleného propuštění ze silniční kontroly, neboť kontrola trvala nižší jednotky minut. Proto si také nebyl nucen vyžádat asistenci skrz tísňovou linku nebo ze strany městské policie. Urgentnost situace vyplývá ze sdělení svědkyně, že se léčila s epilepsií a dostavilo se u ní zhoršení zdravotního stavu, byla unavenější a nesoustředěnější, pročež jí právě hrozila ataka epileptického záchvatu. Tvrzení svědkyně o možnosti rozpoznat epileptický záchvat a jeho eliminace podáním tzv. SOS léku byla potvrzena vyjádřením lékaře MUDr. T. K tíži žalobce nemůže jít, že svědkyně stav ohrožení svého života a zdraví ve svědecké výslovně neuvedla a ani nesdělila, kdy konkrétně bylo možné u ní epileptický záchvat očekávat. Svědkyně se nemohla vydat pro léky na epilepsii sama autem domů, neboť v důsledku únavy, nesoustředěnosti nebo přímo epileptického záchvatu by ohrozila sebe a ostatní účastníky silničního provozu. K tíži žalobce nemůže dále jít, že nebylo prokázáno tvrzení, že svědkyně začala služeb žalobce využívat poté, co jí v minulosti zdravotnická záchranná služba odmítla vyjet pomoci s tím, že přijede, až se u ní epileptická ataka skutečně projeví. Pokud měly správní orgány o tvrzení žalobce pochybnost, měly provést doplňující výslech svědkyně. Rovněž nesouhlas svědkyně s nahlížením do zdravotní dokumentace nemůže být hodnocen v neprospěch žalobce, neboť žalobce tento nesouhlas nemohl ovlivnit. Cílem jednání žalobce byla ochrana zdraví a života. Žalobce jednal v místě a čase pod tíhou okolností a informací sdělených mu svědkyní, že se nachází mimo domov bez potřebných léků a důvodně očekává epileptický záchvat. Pokud měly správní orgány pochybnosti o urgentnosti situace, měly postupovat dle zásady in dubio pro reo, tedy v pochybnostech ve prospěch obviněného. 10. Dále žalobce v žalobě tvrdil, že protiprávnost jeho jednání byla vyloučena tím, že jednal v krajní nouzi, neboť odvracel nebezpečí přímo hrozící životu a zdraví svědkyně v podobě ataky epileptického záchvatu, potažmo jednal ve smyslu přípustného rizika. 11. S ohledem na uvedené měl žalobce za to, že jsou dány důvody pro upuštění od uložení správního trestu. Správní trest zákazu činnosti je pro žalobce likvidační a zcela zjevně nepřiměřený, neboť se živí především poskytováním zdravotnické dopravní služby. 12. V rámci dvouměsíční lhůty k podání žaloby žalobce doplnil dne 30. 12. 2025 žalobní tvrzení k epilepsii svědkyně. Současně doložil lékařskou zprávu z 29. 12. 2025, která měla prokázat dlouhodobý neurologický stav svědkyně. Po uplynutí lhůty pro podání žaloby předložil žalobce soudu své vyjádření jako předsedy spolku X, z.s. III. Vyjádření žalovaného 13. Žalovaný ve vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Popsal průběh řízení před prvostupňovým orgánem. Poukázal na obdobu odvolací a žalobní argumentace žalobce a dále citoval z napadeného rozhodnutí. Dle žalovaného bylo provedenými důkazy protiprávní jednání žalobce spočívající v užití zvláštních výstražných světel v rozporu se zákonem prokázáno. Důvody pro doplňující výslech svědkyně nebyly dány. Poukázal na absenci požadavku žalobce na asistenci městské policie a zdravotnické záchranné služby, která by odpovídala tvrzenému ohrožení života svědkyně. Možné vyhodnocení situace svědkyně ze strany zdravotnické záchranné služby jako nikoliv ohrožujícího stavu by mohlo nasvědčovat nedůvodnosti použití výstražných světel ze strany žalobce. Tvrzená nefunkčnost zdravotnické záchranné služby nebyla žalobcem doložena. Svévolné užívání výstražných světel žalobcem vyplývá z karty řidiče, dle které se žalobce dopouští uvedeného přestupku opakovaně. Okolnosti vylučující protiprávnost jednání žalobce žalovaný neshledal. 14. V duplice se žalovaný vyjádřil k lékařské zprávě předložené spolu s podáním ze dne 30. 12. 2025. Dle žalovaného jde o zcela nový důkaz, který žalobce mohl uplatit v řízení před správními orgány. Žalobce ohrožení života svědkyně neprokázal. IV. Přezkum věci soudem 15. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rámci uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 16. Žaloba není důvodná. 17. Z předložených správních spisů zjistil soud následující pro věc rozhodné skutečnosti. 18. Ve věci není sporné, že žalobce jako řidič vozidla užil v provozu na pozemních komunikacích zvláštního výstražného světla modré barvy, které užívá vozidlo s právem přednostní jízdy. Důvodem jeho užití bylo přesvědčení žalobce, že jako řidič vozidla, kterým je poskytována zdravotnická dopravní služba, je při přepravě tzv. SOS léku na epilepsii pro ženu (svědkyni), která se měla nacházet mimo místo svého bydliště a SOS lék neměla k dispozici, oprávněn užít zvláštní výstražné světlo modré barvy. Jednání žalobce dle provedeného dokazování předcházelo sdělení svědkyně, že je unavenější a nesoustředěnější a nechce dostat epileptický záchvat. Zmíněné SOS léky na epilepsii, které měl žalobce svědkyni přivézt, byly léky vydanými svědkyni na recept. Svědkyně je měla uloženy u žalobce. Žalobce je předsedou a zaměstnancem spolku X, z.s., mezi jehož činnosti patří poskytování zdravotnické dopravní služby. Dle sdělení Krajského úřadu Pardubi