1 As 56/2008 — Nejvyšší správní soud

76 A 30/2011- 164 - text -6- pokračování 76A 30/2011 76A 30/2011-164 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Radkovou v právní věci žalobce J. S., bytem J. 120, zast. JUDr. Jaroslavem Němečkem, advokátem se sídlem v Šumperku, Blahoslavova 4, proti žalovanému Celnímu ředitelství Olomouc, se sídlem v Olomouci, Blanická 19, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 6. 2011, č. j. 4452-2/2011-130100-21, ve věci přestupku, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : [1] Podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného, označeného v záhlaví. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Celního úřadu Šumperk ze dne 13. 5. 2011, č. j. 1545-13/2011-096200-021, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 42a odst. 4 písm. c) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, kterých se žalobce dopustil tím, že „…dne 22. 9. 2010 … při kontrolním vážení jízdní soupravy… bylo zjištěno překročení největších povolených hmotností stanovených zákonem č. 56/2001 Sb., resp. vyhláškou č. 341/2002 Sb. … konkrétně největší celkové povolené hmotnosti na nápravě číslo 2, 3; největší povolené hmotnosti motorového vozidla a největší povolené hmotnosti přívěsu. Největší povolená hmotnost jízdní soupravy nebyla překročena.“ Za to žalobci byla uložena pokuta 2.000 Kč a paušální částka náhrady nákladů řízení 1.000 Kč. [2] V žalobě žalobce namítal, že nebyl správně posouzen skutkový stav a věc nebyla správně právně posouzena. Vážení nebylo provedeno řádně na vážící zóně podle metrologického předpisu MP 009-04, vážící zóna nebyla řádně vyznačena a vážící prostor nebyl překontrolovatelný, k tomu žalobce navrhoval místní šetření. Díky nesprávnému uložení vážícího zařízení mohou být výsledky vážení velmi zkreslené. Žalobce nesouhlasí s tvrzením žalovaného, že ze spisového materiálu, zejména popisového listu a sdělení CSPSD, vyplývá, že vážní zóna podmínky pokynu splňuje. Podle žalobce z něj však vyplývá, že tato zóna nebyla vymezena a popisový list odkazuje na neexistující oranžový trojúhelník. Sdělení CSPSD se k otázce vážní zóny nevyjadřuje a navržený svědek nebyl předvolán a výslech proveden. Žalovaný tak vycházel z neprokázaných domněnek. Další námitkou brojil žalobce proti tomu, že nebyly splněny podmínky po celé délce vážící zóny, což musí být prokázáno. V popisovém listu stanoviště část zóny chybí a správní orgány vycházely jen z fotografií špatné kvality a navrhované místní šetření neprovedly. Závěr správního orgánu, že celá zóna splňuje parametry podle pokynu, nemá oporu v provedeném dokazování. Správní orgán měl vyzvat subjekt provádějící měření k vyjádření nebo měl nařídit místní šetření a plochu přeměřit. Dále žalobce namítá, že došlo k porušení pokynu při vážení, když vozidlo bylo zabržděno. Žalobce požadoval převážení, což je uvedeno v protokolu, správní orgán k tomu však nepřihlédl. Spokojil se s písemným vyjádřením CSPSD, jehož pracovník nezaznamenal, že by řidič nedodržoval pokyny pro pohyb před vážící zónou. Pokud toto vyjádření mělo být použité jako důkaz, měl mít žalobce možnost svědku klást dotazy a být přítomen výslechu. Pokud uvěřil správní orgán svědku bez dalšího proti námitkám žalobce, bylo porušeno právo žalobce na obhajobu. Poslední žalobní námitka směřovala proti výpočtu výsledků vážení, protože od naměřené hodnoty nebyla odečtena podle pokynu polovina intervalu rozšířené nejistoty, teprve tato hodnota měla být porovnána s číselným údajem podle právního předpisu. Správní orgány se omezily na pouhé sdělení CSPSD, že používají software EC 200, i když ve vážním lístku jsou uvedeny hmotnosti vozidla a ne částky zjištěné po shora popsaném odečtu. [3] Ve vyjádření žalovaný uvedl, že k žalobním bodům se vyjádřil v napadeném rozhodnutí a odkázal na něj a dále uvedl, že žádný předpis nestanoví povinnost barevně vyznačovat vážní zónu, návrh na svědeckou výpověď a místní šetření odmítl žalovaný proto, že by nebyly účelné, skutkový stav byl řádně zjištěn ze spisu a výslech svědka efektivněji nahradilo sdělení CSPSD, ve kterém byl popsán postup měření obecně i v případě žalobce. Vážní zóna je podrobně popsána a fotograficky zdokumentována v popisovém listu ze dne 15. 5. 2006, od té doby nebyla změněna. Na místě žalobce přeměření nepožadoval a vážní zónou může být jakékoliv místo a nemusí být zadokumentováno podrobnými protokoly, znaleckým posudkem apod. Správní orgán I. stupně dal možnost žalobci se vyjádřit při ústním jednání i písemně a žalobce této možnosti vždy využil. Žalovaný rozebral tvrzení žalobce „při nakládce jsem byl naložen průtokovou vahou“ a uzavřel, že z toho nevyplývá, že při vážení byla souprava zabržděna. V protokolu žalobce neuvedl konkrétní námitku k porušení metodického pokynu. Opětovné přeměření vážní zóny žalobce nepožadoval. Správní orgány prokazovaly sklon a technický stav vyjádřením osobou znalou místa a problematiky kontrolního vážení (vyjádření CSDSP ze dne 16. 3. 2011). Pravdivost tohoto vyjádření posuzoval žalovaný ve vztahu k ostatním důkazům a dospěl k závěru, že tvrzení žalobce, že souprava byla zabržděna, je nepravdivé. Z obrany žalobce je zjevné, že obsah metrologického pokynu znal, věděl, že zabržděním mohou být výsledky ovlivněny a ve svůj neprospěch přesto soupravu zabrzdil. Žalovaný neprováděl výslech svědka, proto nemohl být porušen § 55 s. ř. Konfrontovat svědka s žalobcem není povinností správního orgánu. S poslední žalobní námitkou se vypořádal správní orgán I. stupně a vyplývá z něj, že i po započtení poloviny intervalu došlo k překročení nejvyšší povolené hmotnosti na dvojnápravě 2, 3 a hmotnosti motorového vozidla a přívěsu. [4] Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále „s. ř. s.“) v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), tedy ke dni 23. 6. 2011. [5] Ze správního spisu krajský soud ve vztahu k žalobním námitkám žalobce zjistil, že příkazem Celního úřadu Šumperk ze dne 11. 1. 2011 byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku popsaného shora a byla mu uložena pokuta ve výši 2.000 Kč. [6] Spis obsahuje popisový list stanoviště kontrolního vážení vozidel při silnici č. I/35 Vysoké Mýto (areál firmy Kobra Cargo v prostorách Celního úřadu Vysoké Mýto – Celní správy ČR). [7] Podle vážního lístku – protokolu Centra služeb pro silniční dopravu (dále i „CSPSD“) ze dne 22. 9. 2010 o vážení vozidla s řidičem – žalobcem vozidlo po srážce 3 % tolerance vykazovalo hmotnosti u os 2, 3 celkem 1640 kg, tj. 8,6 % nad povolený limit. [8] Podle vyjádření ze dne 5. 3. 2011 po seznámení se spisem 2. 3. 2011 žalobce nesouhlasil s tím, že spáchal přestupek, protože spisový materiál jeho spáchání neprokazuje. Ze spisové dokumentace nelze průkazně potvrdit, že stanoviště kontrolního vážení splňuje veškeré náležitosti požadované metrologickým předpisem MP 009-04. Stav komunikace, kde bylo prováděno měření, je v rozporu s tímto pokynem, jsou na ní výmoly a výtluky, je poškozená. Na místě není vyznačen obdélník o rozměrech 20 x 3 m, žádná značka, a není tedy jasné, která místa byla schválena k měření. Posunutí měřidel byť jen o 0,5 metru by znehodnotilo výsledek měření a navíc při přesném nevymezení stanoviště vážení jsou získané údaje nepřezkoumatelné. Popisový list stanoviště se neshoduje s reálným aktuálním stavem. Dále nebyla vážící zóna vyměřena v souladu s citovaným pokynem podle jeho čl. 2.3.1. Proto žalobce navrhl provedení důkazu místním šetřením a přeměřením vážící zóny a zhodnocení kvality jejího povrchu. To bylo podle popisového listu učiněno naposled v květnu 2006. Provozní a přírodní vlivy podle rozhodnutí nebyly vztahy v úvahu. Při kontrolním vážení došlo k porušení čl. 6.3.1.1 pokynu MP 009-04 – obsluha měla zajistit, aby vozidlo nebylo zabržděno, což se nestalo. Návrhu žalobce, aby kontrolní vážení bylo provedeno s nezabržděným vozidlem nebylo vyhověno. Podle stanoviska Ministerstva dopravy ze dne 6. 11. 2006 má být u vozidel přepravujících sypké substráty kontrolována pouze celková hmotnost vozidla z důvodu řidičem neovlivnitelných posunů hmot při přepravě. V souzené věci nebyla celková hmotnost vozidla překročena. Protokol o vážení a vážní lístek neobsahují veškeré náležitosti požadované právními předpisy, jmenovitě podle vyhlášky č. 104/1997 Sb. Na protokolu je uvedeno jméno pana J. D., který však není zástupcem správce pozemní komunikace a neúčastnil se vážení. Z protokolu také nevyplývá, jak byl zohledněn výsledek vážení dle čl. 6.3.1.2 pokynu. [9] Ve vyjádřeních CSPSD ze dne 23. 3. 2011 a ze dne 24. 3. 2011 k dokazování bylo popsán proces