2 As 43/2004 — Nejvyšší správní soud

22 A 40/2014- 41 - text pokračování - 4 - 22A 40/2014 22A 40/2014 – 41 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D. v právní věci žalobce M. K., zastoupeného Mgr. Zdeňkem Krmáškem, advokátem se sídlem v Ostravě-Svinově, U Rourovny 556/3, proti žalovanému Oblastnímu inspektorátu práce pro Moravskoslezský kraj a Olomoucký kraj, se sídlem v Ostravě, Živičná 2, ve věci žaloby na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Podanou žalobou se žalobce domáhal soudní ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, který spatřuje v kontrole žalovaného provedené dne 15.8.2013. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozsudku, jímž by soud určil, že kontrola zahájená dne 15.8.2013 žalovaným byla nezákonná a žalovaný nesmí přihlížet ve své následující správní činnosti ke zjištěným skutečnostem, které získal touto kontrolou. Podle ust. § 82 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění (dále jen s.ř.s.) každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen „zásah“) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. V odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že dne 15.8.2013 byla pracovníky žalovaného provedena u žalobce kontrola dodržování zákazu výkonu nelegální práce. Protokol o výsledku kontroly č.j. 16536/10.71/13/15.2. byl sepsán až dne 17.9.2013. Dne 24.9.2013 byl žalobce seznámen s tímto protokolem a vyjádřil svůj nesouhlas s jeho závěry. Žalobce uvedl, že žalovaný nezohlednil předložené dohody o provedení práce, které měl uzavřeny s kontrolovanými pracovníky, ani jejich povinnost vyplývající z bodu 7 dohody, že jsou povinni mít dohody vždy u sebe. Žalovaný se dostatečně nezabýval ani písemnými vyjádřeními kontrolovaných zaměstnanců, ačkoliv je žalobce rovněž předložil. Dne 30.9.2013 proto žalobce zaslal žalovanému žádost o přezkoumání protokolu o výsledku kontroly. Vyrozuměním ze dne 7.10.2013 o přezkoumání protokolu mu bylo sděleno, že protokol zůstává v platnosti beze změn. Proti tomuto přezkoumání protokolu podal žalobce námitky, o nichž bylo rozhodnuto rozhodnutím vedoucí inspektorky žalovaného dne 6.1.2014 pod č.j. 21255/10.71/13/15.2 tak, že námitky k bodu č. 1 předmětného protokolu se zamítají pro nedůvodnost a námitce k bodu č. 2 se vyhovuje a výsledek přezkoumání ze dne 7.10.2013 se v části týkající se bodu č. 2 protokolu ruší. V další části žaloby žalobce shrnul tyto žalobní body: 1) Kontrola pracovníky žalovaného proběhla na pracovišti v Ludgeřovicích, Hlučínská ulice – pokládka obrubníků a byli kontrolováni pracovníci A.H., Ľ. K. a M. K. V době zahájení kontroly se žalobce účastnil jednání s dodavateli a teprve poté reagoval na zmeškané hovory. Pracovnice žalovaného jej informovala o prováděné kontrole a sdělila mu, že pracovníci nemají u sebe uzavřené dohody o provedení práce. Žalobce tedy navrhl pracovníkům žalovaného, aby přijeli do řídícího pracoviště, kde má smlouvy uloženy, aby mohla být prokázána jejich existence, resp. to, že nebyly uzavřeny dodatečně. Pracovníci žalovaného však o takový postup neměli zájem a pouze žalobci sdělili, že pro prokázání pracovněprávního vztahu bude dostačující zaslání dohod o provedení práce e-mailem na adresu žalovaného. Žalobce tedy téhož dne již kolem 12:50 hod. zaslal žalovanému příslušné dohody. 2) Záznam o skutečnostech zjištěných při totožnosti fyzických osob sepsaný se všemi třemi pracovníky nebyl předán ani těmto osobám ani žalobci. Žalobce neměl možnost seznámit se s tím, co zaměstnanci uvedli do záznamu a navíc mohlo být se záznamy následně manipulováno. 3) Z následných písemných prohlášení kontrolovaných pracovníků vyplývá opak toho, co je zaznamenáno v protokolu o výsledku kontroly ze dne 17.9.2013. Žalobce má za to, že žalovaný nesprávně vyhodnotil důkazy a dospěl k nesprávnému kontrolnímu zjištění. Žalovaný nedostatečně vyhodnotil charakter podnikatelské činnosti žalobce, kdy většina pracovišť je přímo tzv. na ulici, kde není možné uschovávat doklady prokazující pracovní poměr (§ 136 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů – dále jen zákon o zaměstnanosti). Žalobce v dohodách o provedení práce zavazuje zaměstnance k povinnosti mít u sebe vždy při výkonu práce kopii dohody pro případ státní kontroly, byť je taková povinnost uložena nad rámec právní úpravy. 4) Žalovaný při posouzení důkazů postupoval účelově a selektivně, když i přesto, že žalobce byl ochoten přinést doklady přímo do místa prováděné kontroly, pracovníci žalovaného jej mylně informovali, že je dostačující zaslání dokumentů e-mailem. Následně však žalovaný posuzoval skutečnosti zjištěné při kontrole tak, že žalobce jako zaměstnavatel nepředložil přímo v průběhu kontroly kopie dokladů prokazujících existenci pracovněprávního vztahu. Tím se dopustili pracovníci žalovaného porušení zásady materiální pravdy při hodnocení naplnění skutkové podstaty správního deliktu a preference formálních aspektů pro toto hodnocení. Žalovaný porušil ust. § 2 a § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, v platném znění (dále jen správní řád). 5) Žalovaný porušil ust. § 50 odst. 3 správního řádu, podle kterého je povinen zjistit všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu a v řízení, v němž má být z moci úřední uložena povinnost, je povinen i bez návrhu zjistit všechny okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch toho, komu má být povinnost uložena. Žalovaný postupoval v rozporu s tímto zákonným ustanovením zejména, když jeho pracovníci odmítli provedení kontroly pracovních smluv v řídícím pracovišti žalobce ihned po telefonátu s žalobcem a nezjistili tak skutečný stav věci. 6) Žalobce namítl nezákonnost metodického pokynu inspektora SUÍP č. 01/2012, podle něhož musí inspektor práce nepředložení dokumentů zaměstnavatelem vyhodnotit jako výkon nelegální práce a toto hodnocení nemůže být změněno ani dodatečným předložením dokladů. Tímto metodickým pokynem jsou podle žalobce inspektoři vedeni k nezákonnému postupu. Pracovníci žalovaného provedenou kontrolou nedostatečně chránili práva a právem chráněné zájmy žalobce. Žalovaný ve vyjádření uvedl, že telefonát mezi žalobcem a pracovnicí žalovaného uskutečněný krátce po kontrole proběhl až v 11:25 hod., avšak žalobce o prováděné kontrole věděl, neboť mu tuto skutečnost přímo z místa kontroly telefonicky sdělil A. H., tj. jeden z pracovníků v místě kontroly. Záznamy o skutečnostech zjištěných při kontrole totožnosti fyzických osob skutečně nebyly předány ani zkontrolovaným fyzickým osobám ani žalobci, avšak takový postup nemá oporu v zákoně, když tyto záznamy slouží jako podklad k vypracování protokolu o výsledku kontroly, který byl žalobci předán. Uvedené záznamy jsou součástí kontrolního spisu. Dodatečně doložená písemná prohlášení pracovníků byla předložena až v době, kdy již byl vyhotoven protokol o výsledku kontroly a žalobce s ním byl seznámen. Kontrola tedy byla již de facto ukončena. Dodatečná prohlášení budou vyhodnocena až v následném správním řízení. Podle žalovaného nelze v kontrolním řízení také hovořit o důkazech, ale pouze o dokladech. Výsledkem předmětné kontroly nebylo konstatování o porušení ust. § 136 zákona o zaměstnanosti. Rozhodná byla skutečnost, že všichni tři pracovníci uvedli, že s žalobcem nemají pracovněprávní vztah uzavřen. V takové chvíli je absurdní, aby inspektoři zjišťovali, zda se na pracovišti nacházejí doklady prokazující existenci uzavřených pracovněprávních vztahů, když dle vyjádření jednotlivých pracovníků tyto pracovněprávní vztahy vůbec uzavřeny nebyly. Proto inspektoři dodatečně doložené dohody o provedení práce považovali za účelově vyhotovené, když je velmi nepravděpodobné, že by všechny tři fyzické osoby pod vlivem okolností omylem uvedly, že pracovněprávní vztah s žalobcem uzavřen nemají, pokud by to nebyla pravda. Kdyby uvedené dohody o provedení práce uzavřeny byly, musely by tyto osoby být poučeny o skutečnosti, že u sebe vždy při výkonu práce musí mít kopie těchto dohod, což se však nestalo. Pro výsledek kontroly byla hlavní okolností nikoliv ta skutečnost, že nebyly na místě kontroly předloženy doklady prokazující existenci pracovněprávních vztahů, ale to, že všechny tři zkontrolované fyzické osoby uvedly, že pracovněprávní vztah s žalobcem uzavřen nemají. K tvrzenému porušení ust. § 50 odst. 3 správního řádu žalovaným nedošlo, neboť kontrolní řízení není řízením, v němž má být z moci úřední uložena povinnost. Tím bude až správní řízení. Žalovaný má za to, že kontrola splnila všechny zákonné požadavky a zjištěné okolnosti budou dále posuzovány ve správním řízení, které bylo zahájeno dne 28.7.2014.