8 As 13/2007 — Nejvyšší správní soud

72 Ad 4/2014- 79 - text pokračování - 15 - 72Ad 4/2014 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Radkovou v právní věci žalobkyně V. M., bytem J. 1322, H., zast. JUDr. Petrou Langerovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Olomouci, Schweitzerova 116/28, proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem v Praze, Na Poříčním právu 1, za účasti I. L. M., bytem J. 1322, H., II. A. F., bytem F. 39, H. o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 11. 2013, č. j. MPSV-UM/13930/13/4S-OLK, ve věci nepřiznání jednorázového příspěvku na provoz motorového vozidla, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. IV. Ustanovené zástupkyni se přiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů v celkové výši 4.719 Kč, a která jí bude vyplacena do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu Krajského soudu v Ostravě. Odůvodnění: [1] Včas podanou žalobou se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí citovaného v záhlaví. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Olomouci ze dne 5. 4. 2013, č. j. OSVZ/607/12, kterým žalobkyni nebyl přiznán jednorázový příspěvek na provoz motorového vozidla na kalendářní rok 2011. [2] V doplnění žaloby žalobkyně namítla, že žalovaný se nevypořádal řádně s obsahem odvolání tím, že svůj názor nezdůvodnil příslušným zákonným ustanovením jako v případě uplatněné žádosti 28. 12. 2011, tzn. zpětně za rok 2011, kdy je povinen žadatel prokázat nárok na tuto dávku. Podle žalobkyně se nejedná o zpětné podání žádosti, zákon ani nestanoví, kdy a kam byla doprava přepravovaného prováděna. Ze strany správního orgánu došlo k nedůvodnému a hlavně protiprávnímu rozšiřování dané právní úpravy k podané předmětné žádosti dne 28. 12. 2011. V případě, že řízení je zahájeno na žádost, dokazování se provádí jen tehdy, pokud je to pro daný úkon nezbytné, což v daném případě nebylo správním orgánem prokázáno (§ 154 s. ř.). Porušen byl § 50 odst. 3 s. ř., když podklady do spisu správní orgán protiprávně doplnil, přičemž nedodržel mlčenlivost, doplnění provedl mimo jednání a bez včasné informovanosti účastníka o svém záměru a současně porušil právo na ochranu osobních údajů. Správní orgán se vypořádal s postavením „Domova“ pro dané řízení, který není a být nemůže být účastníkem, správním orgánem ani orgánem veřejné moci. Správní orgán nesmí ve věci opatřovat důkazy, které jsou zjevně nadbytečné. Je zakázáno požadovat podklady, které právní předpis nestanoví. Tím byla porušena rovnost při řízení. Správní orgán porušil svým postupem zákonnost tím, že rozhodnutí opakovaně nevydal jen na podkladech předepsaných zákonem, nesmí podsouvat správnímu uvážení jiný význam, než který sledoval zákonodárce. Žalobkyni nelze přičítat k tíži nějaká ustanovení Domácího řádu pro její zdravotní stav. L. M. a ani jiní občané mimo „Domov“ nejsou ustanoveními Domácího řádu nijak vázáni. Správní orgán je vázán speciálními zákonnými ustanoveními, která mají přednost před správním řádem. Správní orgán v žádném stupni nepostupoval v souladu s § 5 s. ř. a nesnažil se o smírné odstranění rozporů vzniklých při řízení. Došlo k diskriminaci a porušení základních práv a svobod zaručených listinou. V řízení nebylo prokázáno, kdo byl seznámen nebo měl být seznámen s dokumentem „Domácí řád DD“. Žadatelka ani opatrovnice s tímto řádem seznámeny nikdy nebyly. Je třeba i posoudit, zda by toto seznámení s dokumentem mohlo být účinné vůči žadatelce s ohledem na její zdravotní stav. Vstup do Domova je možný minimálně šesti dveřními vstupy. Všech těchto možných vstupů žalobkyně a osoby zúčastněné na řízení užívali. Žalobkyni nebylo známo, kde je funkční vrátnice. Nikdy za celou dobu vstupu do budovy domova se nikde nezapisovala, nikdy k žádnému zápisu nebyla nikým vyzývána. Žádného vrátného v budově domova neviděla. Na návštěvy do domova osoba zúčastněná na řízení za maminkou nechodila, za maminkou chodila za účelem poskytnutí péče a pomoci dle její potřeby a přání, tj. i přeprava a pobyt mimo „Domov“ pro vyplnění jejího času, přičemž se většinou jednalo o odpolední hodiny. K důkazu navrhla žalobkyně výpovědi svědků. Nikdo v minulosti neprokazoval uskutečněné jízdy na základě obdrženého příspěvku na provoz vozidla ani nevedl a není povinen vést knihu jízd. Uváděné není požadováno po žadatelce ani nyní, kdy pobírá příspěvek 400 Kč měsíčně. Žalobkyni není známo, podle jakého právního předpisu je k požadavku přistupováno. Obecnou formulaci správního řádu nelze pro danou žádost aplikovat. V dalším doplnění žaloby žalobkyně uvedla, že splnila veškeré zákonem stanovené podmínky pro přiznání nároku na příspěvek na provoz motorového vozidla podle § 36 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 182/1991 Sb. Žalobkyně je vlastníkem motorového vozidla, její zdravotní postižení odůvodňuje přiznání mimořádných výhod II. nebo III. stupně a vozidlo užívá pro svou pravidelnou dopravu. Žadatelka, resp. její opatrovnice splnily i podmínku písemného závazku, že vrátí poměrnou část vyplaceného příspěvku v případě, že přestane plnit podmínky pro jeho přiznání. K důkazu žalobkyně navrhla kopii technického průkazu k automobilu RZ X. Příspěvek na provoz motorového vozidla je dávkou obligatorní, nezáleží tedy na uvážení správního orgánu, zda takovou dávku sociální péče žadateli poskytne či nikoliv. Z napadeného rozhodnutí není patrné, z jakých ustanovení zákona č. 100/1988 Sb., stejně tak jako z jakých ustanovení vyhlášky č. 182/1991 Sb. správní orgán při svém rozhodování vycházel, když žádné z nich nestanoví, že žadatel je povinen prokázat nárok na tuto dávku, resp. používání motorového vozidla, na které je příspěvek požadován pro pravidelnou dopravu těžce zdravotně postiženého občana. Stejně tak správní orgán obecně nezkoumá zpětně, jakým způsobem byl příspěvek vyplacený žadateli využit, ani nepožaduje po příjemci této dávky státní sociální podpory, aby prokázal, že v průběhu roku, na něž mu byl příspěvek na provoz motorového vozidla přiznán, podnikal pravidelnou dopravu. Není přípustné, aby postup správního orgánu ve skutkově shodných věcech byl neodůvodněně diferencován. Správní orgán je povinen postupovat v souladu se zákonem a pouze v mezích zákonem stanovených. V daném případě správní orgán překročil svou pravomoc, když z vlastní iniciativy prováděl dokazování, aniž by k takovému postupu byla zákonem poskytnuta opora. Napadené rozhodnutí spočívá na nesprávných skutkových a právních důvodech, a proto je nezákonné. [3] Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že vzhledem k tomu, že opatrovnice žalobkyně nedoložila ve stanovené lhůtě skutečnosti rozhodné pro posouzení nároku na dávku, bylo správním orgánem prvního stupně rozhodnuto nepřiznat jednorázový příspěvek na provoz motorového vozidla na kalendářní rok 2011. Po zrušení rozhodnutí k odvolání žalobkyně z důvodu nedoložení listiny opatrovníka v novém řízení úřad práce od Domova seniorů vyžádal důkazy, které by prokázaly přepravu žalobkyně a odůvodněnost přiznání příspěvku na provoz motorového vozidla na kalendářní rok 2011. Z potvrzení Domova seniorů Hranice vyplynulo, že žalobkyně v roce 2011 nebyla pravidelně 1 až 2× týdně přepravována dcerou nebo jinou osobou mimo uvedené zařízení. Opatrovnici byla dána možnost před vydáním rozhodnutím se k podkladům vyjádřit, popř. doložit důkazy, osvědčit skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku. Opatrovnice do protokolu uvedla data a místa, kdy a kam byla zdravotně postižená žalobkyně přepravována a doložila prohlášení A. F. s uvedením určitých konkrétních dnů, kdy pomáhal v souvislosti s přepravou žalobkyně. Doložená prohlášení neprokazovala, že by žalobkyně byla dopravována mimo zařízení a uváděná data byla v rozporu s potvrzením zařízení, ve kterém byla žalobkyně ve sledovaném období umístěna. Opatrovnice nesouhlasila s písemnostmi vyžádanými správním orgánem z Domova seniorů, považovala je za nepravdivé a nesouhlasila s postupem správního orgánu v řízení s odkazem na řízení vedená v téže věci o příspěvku na provoz motorového vozidla v roce 2009 a 2010. Úřad práce si vyžádal potvrzení odboru dopravy Městského úřadu Hranice a ověřil tak, že v roce 2011 bylo motorové vozidlo, na jehož provoz je požadován příspěvek, provozuschopné. Jako provozovatel byla uvedena žalobkyně, technická kontrola stanovená na červen 2011 byla provedena a další byla stanovena na červen 2013. Úřad práce vyžádal od Domova seniorů na podporu tvrzení žalobkyně o potvrzení dat uvedených v prohlášeních z evidence zařízení, ve kterém žalobkyně byla umístěna, v návaznosti na „Domácí řád“. K podkladům nashromážděným správním orgánem opatrovnice do protokolu uvedla, že správní orgán neoprávněně opatřoval podklady a vkládal je do spisu. Sdělení Domova seniorů opatrovnice žalobkyně považovala za nepravdivé, opatřované podklady ze strany správního or