5 As 64/2011 — Nejvyšší správní soud

59 A 1/2016- 23 - text pokračování - 7 - 59 A 1/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci, rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Berkovou ve věci žalobce J. Ř., bytem K. 720/9, H. K., zastoupeného Mgr. Michalem Dittrichem, advokátem se sídlem Jana Masaryka 23, Praha 2, proti žalovanému Krajskému úřadu Olomouckého kraje se sídlem, Jeremenkova 40a, Olomouc, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 12. 2015, č. j. KUOK 109761/2015, ve věci přestupku, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Žalobce se žalobou podanou v zákonné lhůtě domáhá přezkoumání shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městskému úřadu Hranice (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 6. 11. 2015, č. j. OVV/7601/15-27/Lš-107, kterým byl uznán vinným ze spáchání přestupku podle §125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), kterého se dopustil porušením § 4 písm. c) zákona o silničním provozu tím, že dne 18. 5. 2015 v 8.14 hod. na silnici I/47 v Hranicích na ulici Olomoucká, v blízkosti čerpací stanice Shell, ve vzdálenosti 215,6 m od měřiče rychlosti umístěného na odstavné ploše CT parku ve směru na Olomouc, kde při řízení vozidla Audi A6, SPZ X překročil nejvyšší dovolenou rychlost pro jízdu v obci, zvýšenou dopravní značkou na 70 km/hod., kdy mu policisté naměřili rychlost 115 km/hod., po odečtení povolené tolerance radaru tedy jel rychlostí nejméně 111 km/hod., tedy překročil nejvyšší dovolenou rychlost stanovenou zvláštním právním předpisem nebo dopravní značkou v obci o 40 km/hod. a více. Za spáchání přestupku byla žalobci dle § 125c odst. 4 písm. d) a odst. 5 zákona o silničním provozu uložena pokuta ve výši 6.500 Kč, zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 6 měsíců od právní moci rozhodnutí, a dále povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1.000 Kč. Žalobce požadoval zrušení napadeného rozhodnutí s odůvodněním, že: 1) žalovaný se nevypořádal řádně s námitkou věcné a místní nepříslušnosti správního orgánu I. stupně, když uvedl, že se v podstatě jedná o chybu žalobce, jenž neuvedl, který správní orgán je v dané věci příslušný rozhodnout, čímž nepřípustně přenesl svou procesní povinnost na žalobce; 2) žalovaný se nevypořádal řádně s odvolací námitkou nedostatku v prokazování místa spáchání skutku, neboť odkázal na prokázání místa spáchání přestupku svědeckou výpovědí zasahujícího policisty J., jehož výpověď však neměla být posouzena jako klíčová pro rozhodnutí, neboť se od něj nedal čekat opak; 3) žalovaný se nevypořádal s námitkou, že policejní orgán nezaznamenal, za jakého počasí a teploty bylo prováděno vlastní měření rychlosti, přičemž se jedná o námitku zásadního významu, neboť přístroj je určen k měření pouze pro určité počasí a teplotu a jen v takových podmínkách poskytuje objektivně správné a nezkreslené údaje, v opačném případě by přeci nebylo potřeba přístroj kalibrovat. Žalovaný však nepřezkoumal, za jakých podmínek bylo prováděno měření a takové zkoumání považuje za zcela bezpředmětné, čímž zatížil rozhodnutí vadou, pro kterou je napadené rozhodnutí zcela nezákonné. Žalovaný navrhoval žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Námitkou věcné a místní příslušnosti správního orgánu I. stupně se na straně 3 a 4 rozhodnutí řádně a v dostatečném rozsahu vypořádal. Stejně tak trvá na názoru, že námitka týkající se nezjišťování počasí by mohla být důvodná pouze v případě, že by měření rychlosti vozidel prováděla policie za extrémního počasí, které by mohlo (ale nemuselo) mít vliv na výsledky měření. Z fotografie na záznamu o přestupku je však patrné, že počasí bylo slunečné, což uvedl i policejní orgán do svého úředního záznamu. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že řízení před správním orgánem I. stupně bylo zahájeno na základě oznámení přestupku ze dne 28. 5. 2015 učiněného Krajským ředitelstvím Policie Olomouckého kraje, Územní odbor Přerov, Dopravní inspektorát. Žalobce se k přestupku na místě nevyjádřil, pouze podepsal oznámení přestupku. Spolu s oznámením doložil policejní orgán správnímu orgánu I. stupně záznam o přestupku pořízený silničním laserovým rychloměrem MicroDigiCam LTI se zaznamenaným místem měření: Hranice Olomoucká CT park, jehož součástí jsou i fotografie jedoucího měřeného vozidla, a k němu ověřovací list použitého rychloměru č. 8012-OL-70387-14 ze dne 5. 12. 2014, s dobou platnosti do 4. 12. 2015. V úředním záznamu ze dne 18. 5. 2015 policista pprap. K. J. uvedl, že popsaný přestupek byl spolehlivě zjištěn, a že na měřícím zařízení nedošlo k žádné události, která by mohla ovlivnit přesnost měření, počasí bylo slunečné. K ústnímu jednání dne 30. 6. 2015 se žalobce, ač řádně předvolán, nedostavil. Dne 10. 7. 2015 správní orgán I. stupně vydal rozhodnutí, kterým uznal žalobce vinným ze spáchání výše uvedeného přestupku. Na základě žalobcem podaného odvolání bylo toto rozhodnutí rozhodnutím žalovaného ze dne 24. 9. 2015 zrušeno a věc byla správnímu orgánu I. stupně vrácena k novému projednání z důvodu nepřezkoumatelnosti určení místa spáchání přestupku. Dne 4. 11. 2015 bylo konáno ve věci další ústní jednání, k němuž se žalobce ani jeho zástupce opět nedostavili. Při jednání bylo doplněno dokazování, a to mapou města Hranice s vyznačením průmyslového areálu CT park, umístění silničního rychloměru a polohy čerpací stanice Shell, v jejíž blízkosti byla rychlost vozidla žalobce změřena, dále výslechem svědka pprap. J. a osvědčením č. 144/01 ze dne 21. 7. 2010 o absolvování školení operátora laserového měřiče rychlosti MicroDigiCam LTI pprap. J.. Pprap. J. uvedl, že předmětného dne před instalací měřiče rychlosti provedli nejprve kontrolu měřeného úseku, přičemž nebyly zjištěny žádné závady dopravního značení nebo na komunikaci, stejně tak bylo v pořádku i počasí a klimatické podmínky, a proto nic nebránilo započít s měřením. Dále uvedl, že dne 18. 5. 2015, stejně jako kdykoliv jindy, byl měřič instalován i používán v souladu s návodem k použití. Dne 6. 11. 2015 vydal správní orgán I. stupně nové rozhodnutí, kterým uznal žalobce vinným ze spáchání předmětného přestupku. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 13. 11. 2015 odvolání, doplněné dne 20. 11. 2015, ve kterém namítal, že závěr o úmyslném spáchání přestupku nemá v provedeném dokazování oporu, konkrétně namítal nedostatek věcné a místní příslušnosti, nedostatek dokazování ohledně konkrétního místa spáchání dotčeného skutku, a absenci údajů o počasí a teplotách, za kterých měření probíhalo. Žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 16. 12. 2015 žalovaný odvolání žalobce zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. Krajský soud nejprve dospěl k závěru, že žaloba je včasná, podána oprávněnou osobou, přípustná a jsou splněny veškeré podmínky pro její projednání. Poté přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v rozsahu žalobních bodů v souladu s dispoziční zásadou [§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)], přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). V souladu s § 51 s. ř. s. rozhodl soud bez jednání. Dle § 124 odst. 1 zákona o silničním provozu státní správu ve věcech provozu na pozemních komunikacích vykonává ministerstvo, které je ústředním orgánem státní správy ve věcech provozu na pozemních komunikacích, krajský úřad, obecní úřad obce s rozšířenou působností, Ministerstvo vnitra a policie. Dle odst. 5 písm. j) téhož ustanovení obecní úřad obce s rozšířenou působností projednává přestupky proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle zvláštního právního předpisu. Dle § 52 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“) přestupky projednávají a) obecní úřady nebo zvláštní orgány obcí (§ 53 odst. 4), b) jiné správní orgány, stanoví-li tak zákon. Dle § 125e odst. 4 zákona o silničním provozu správní delikty podle tohoto zákona v prvním stupni projednává v přenesené působnosti obecní úřad obce s rozšířenou působností podle působnosti stanovené v § 124 odst. 5 písm. j). Dle přílohy 2 k zákonu č. 314/2002 Sb., o stanovení obcí s pověřeným obecním úřadem a stanovení obcí s rozšířenou působností, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. č. 314/2002“) je město Hranice obcí s rozšířenou působností. Dle § 55 odst. 1 zákona o přestupcích k projednání přestupku je místně příslušný správní orgán, v jehož územním obvodu byl přestupek spáchán. Krajský soud uvádí, že nelze souhlasit s tvrzením žalobce, že se žalovaný vypořádal nedostatečně s námitkou nedostatku příslušnosti správního orgánu I. stupně. V žalobou napadeném rozhodnutí žalovaný tuto námitku vypořádal na str. 3 a 4 poměrně obsáhlým způ