2 Afs 186/2006 — Nejvyšší správní soud

22 A 5/2017- 40 - text  8 č. j. 22 A 5/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Martina Láníčka ve věci žalobce: Doc. MUDr. P. Z., FRCS zastoupený advokátem JUDr. Stanislavem Kadečkou, Ph.D. sídlem AK Teplého 2786, 530 02 Pardubice proti žalovanému: rektor Ostravské univerzity sídlem Dvořákova 7, 701 03 Ostrava – Moravská Ostrava zastoupený advokátem JUDr. Petrem Pyšným advokátní kancelář Pyšný, Srba & Partneři v.o.s. sídlem Občanská 1115/16, 710 00 Ostrava – Slezská Ostrava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8.11.2016 č.j. OU-82455/90-2016, ve věci odvolání z funkce děkana takto: I. Rozhodnutí rektora Ostravské univerzity ze dne 8.11.2016 č.j. OU-82455/90-2016 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 15 342 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. Stanislava Kadečky, Ph.D., sídlem Teplého 2786, 530 02 Pardubice. Odůvodnění: 1. Podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 8.11.2016, č.j. OU-82455/90-2016 o odvolání žalobce z funkce děkana Lékařské fakulty Ostravské univerzity. 2. V podané žalobě žalobce namítl tyto žalobní body: 1) S ohledem na ust. § 28 odst. 2 a § 27 odst. 1 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, v platném znění (dále jen „zákon o vysokých školách“) je napadené rozhodnutí nezákonné, a to pro vady podkladového rozhodnutí akademického senátu o návrhu na odvolání děkana, které způsobují nezákonnost navazujícího rozhodnutí žalovaného. Žalobce upřesnil, že Akademický senát Lékařské fakulty Ostravské univerzity (dále jen „AS LF OU“) má 22 členů, a je tvořen komorou akademických pracovníků, která má 14 členů a komorou studentů, která má 8 členů (článek 1 odst. 2 volebního a jednacího řádu AS LF OU). Dne 11.10.2016 odstoupil z místa senátora AS LF MUDr. V. R., Ph.D., takže podle seznamu náhradníků se měl členem AS LF stát MUDr. E. M., Ph.D. dle jeho pořadí náhradníka na základě výsledků voleb ze dne 6. a 7.4.2016. V zápisu z jednání AS LF ze dne 12.10.2016 je však uvedeno, že kooptovaným členem AS LF se stala RNDr. H. S., Ph.D., která je v seznamu náhradníků uvedena pod č. 17 (oproti MUDr. M., Ph.D., který měl č. 16). AS LF odůvodnil svůj postoj tím, že MUDr. E. M., Ph.D. nebyl údajně platně zvolen náhradníkem, jelikož v období své volební kandidatury nebyl členem akademické obce, jímž se stal až dne 4.4.2016. Dne 2.11.2016 se AS LF na mimořádném zasedání usnesl na návrhu na odvolání děkana fakulty, jímž byl žalobce. Usnesení bylo přijato 14 hlasy, tedy nejtěsnějším možným poměrem (ust. § 27 odst. 4 zákona o vysokých školách). Následně dne 8.11.2016 žalovaný vydal napadené rozhodnutí. 2) Uvedeným postupem došlo k protiprávnímu „přeskočení“ náhradníka. Z volebního a jednacího řádu (dále jen „VJŘ“) AS LF lze dovodit, že náhradníkem se může stát toliko člen akademické obce (§ 26 odst. 1 zákona o vysokých školách a článek 1 odst. 3 VJŘ). Ze zákona ani z vnitřních předpisů LF nelze dovodit podmínku, že kandidát na senátora musí být členem akademické obce již v okamžiku podání své kandidatury nebo dokonce ke dni vyhlášení voleb. Proti uvedenému postupu brojil již MUDr. E. M., Ph.D. žalobou proti nezákonnému zásahu vedenou u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 22 A 158/2016. Jelikož byl MUDr. E. M., Ph.D. v den volby akademickým pracovníkem, čímž byla splněna podmínka stanovená v článku 2 odst. 4 VJŘ, měl se stát náhradníkem pro aktuální funkční období AS LF. Postup AS LF, který MUDr. E. M., Ph.D. nekooptoval za člena AS z důvodu, že údajně nebyl platně zvolen, nebyl v souladu s VJŘ, takže byl protiprávní. Ačkoliv VJŘ AS LF neobsahuje bližší úpravu kooptace, míní se kooptací v obecném smyslu personální doplnění voleného orgánu jeho vlastním rozhodnutím či volbou. Podle žalobce úpravě uvedené ve VJŘ odpovídá pouze takový postup, kdy AS rozhoduje o kooptaci náhradníka a nikoliv postup, kdy AS toliko neprotestuje proti nastoupení náhradníka. Kooptaci nelze ztotožňovat s neformálním přípisem předsedy AS, který nemá v tomto smyslu žádnou pravomoc, a jehož přípis je vyrozuměním o kooptaci, nikoliv kooptací samotnou. RNDr. H.S., Ph.D., která z pozice náhradníka „přeskočila“ MUDr. E. M., Ph.D., nebyla řádným způsobem kooptována, tj. v souladu s VJŘ a nemohla se proto platně podílet na rozhodování tohoto samosprávného orgánu fakulty. Nezákonné doplnění AS LF náhradníkem pak způsobilo právní vadu rozhodnutí AS ve věci návrhu na odvolání děkana. 3) Rozhodnutí o návrhu na odvolání děkana bylo přijato AS LF nejtěsnější většinou hlasů, přičemž sporná náhradnice se tohoto jednání AS zúčastnila. Je třeba mít za to, že její hlas mohl rozhodnutí senátu ovlivnit. Takové rozhodnutí proto nemohlo být zákonným podkladem pro následné napadené rozhodnutí žalovaného. 3. Žalovaný ve vyjádření předně zpochybnil povahu rozhodnutí AS LF o návrhu na odvolání děkana jakožto rozhodnutí předběžné povahy ve smyslu ust. § 70 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb, soudního řádu správního, v platném znění (dále jen „s.ř.s.“). V této souvislosti žalovaný poukázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“), a to rozhodnutí rozšířeného senátu sp. zn. 2 Afs 186/2006 a rozsudek sp. zn. 7 Afs 66/2010. Žalovaný má za to, že žalobce měl právo na soudní přezkum rozhodnutí AS LF realizovat samostatnou žalobou podle ust. § 65 s.ř.s. 4. Dále žalovaný setrval na svém právním názoru, že kandidát z řad členů akademické obce musí splňovat předpoklad členství v akademické obci a v příslušné sekci ke dni doručení návrhu, nejpozději pak ke dni zveřejnění seznamu kandidátů, z nichž členové akademické obce volí členy AS LF. V případě MUDr. E. M., Ph.D. tomu tak zjevně nebylo, když se stal prokazatelně členem akademické obce až dne 4.4.2016. Pokud by postačovalo splnění předpokladu ke dni konání voleb, muselo by tak být výslovně upraveno zákonem či vnitřním předpisem fakulty. Žalobce zde poukazuje analogicky na ust. § 4 a § 5 zákona č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů, v platném znění či ust. § 21 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně doplnění některých dalších zákonů, v platném znění. Kooptace RNDr. H. S., Ph.D. proběhla obvyklým způsobem, jímž byli kooptováni i jiní členové AS LF. Žalovaný v této souvislosti poukázal na ust. § 546 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, podle nějž lze právně jednat i omisivně. Pokud by zákon či vnitřní předpis vyžadoval výslovný projev vůle, muselo by tak být výslovně stanoveno. Pro projev vůle člena AS LF není taková forma jednání pro kooptaci předepsána. Žalovaný dále popsal průběh kooptace dne 12.10.2016. Závěrem žalovaný argumentoval, že i v případě, že by se RNDr. H. S., Ph.D. nestala právně aprobovaným a účinným způsobem členkou AS LF, nemohla mít tato skutečnost vliv na zákonnost rozhodnutí AS LF o návrhu na odvolání děkana, neboť rozhodnutí bylo přijato potřebnou třípětinovou většinou hlasů všech obsazených mandátů, tedy všech členů v okamžiku hlasování, když v tomto případě potřebná třípětinová většina představovala 13 hlasů. Pokud žalobce vnímá výraz „všech členů“, jakožto počet mandátů stanovený VJŘ AS LF bez ohledu na jejich obsazenost, pak takový výklad nemá oporu v zákoně o vysokých školách, ve VJŘ AS LF, ani v jiném vnitřním předpisu LF. Podle žalovaného je právní postavení AS LF z hlediska působnosti a kompetence obdobné právnímu postavení zastupitelstva obce jakožto samosprávného orgánu obce, u něhož se při počítání potřebné většiny vychází rovněž ze skutečného počtu vykonávaných (obsazených) mandátů. Žalovaným předestřený výklad je účelný a racionální i s ohledem na to, že výkon funkce člena AS končí okamžikem doručení odstoupení z funkce (článek 3 odst. 5 písm. c) VJŘ) a bylo by tak možno jednoduchým způsobem paralyzovat jednání tohoto orgánu. Podle žalovaného je nutno vycházet ze skutečného stavu (počtu) členů AS LF v okamžiku hlasování. Obdobný právní závěr byl vyjádřen také ve stanovisku odboru, dozoru a kontroly veřejné správy Ministerstva vnitra. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. 5. Žalobce ve vyjádření doručeném krajskému soudu dne 9.5.2018 uvedl, že předběžná otázka související s posuzovanou věcí, tedy zda rozhodnutí AS LF ze dne 2.11.2016 je právně vadné, byla pravomocně zodpovězena správními soudy, a to rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 19.4.2017 č.j. 22 A 158/2016-40, jímž bylo určeno, že zásah žalované Ostravské univerzity vůči žalobci MUDr. E. M., Ph.D. spočívající v odepření možnosti vykonávat funkci člena akademického senátu byl nezákonný. Závěry krajského soudu uvedené v tomto rozsudku byly potvrzeny rozsudkem NSS ze dne 13.9.2017, č.j. 7 As 170/2017-20, jímž byla zamítnuta kasační stížnost žalované. Žalobce na závěry rozsudků správních soudů obou stupňů odkázal a dále setrval