3 Azs 48/2008 — Nejvyšší správní soud

20 Az 27/2020- 35 - text [Zadejte text.] [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Martinem Láníčkem v právní věci žalobce: D. C., (v některých dokumentech se uvádí X) státní příslušnost Moldavská republika proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM-126/LE-BA02-K01-2020, ze dne 25. listopadu 2020, ve věci mezinárodní ochrany takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce je státním příslušníkem Moldavské republiky a dne 24. 10. 2020 podal v České republice žádost o udělení mezinárodní ochrany. Rozhodnutím identifikovaným v záhlaví tohoto rozsudku žalovaný žádost žalobce zamítl jako zjevně nedůvodnou podle § 16 odst. 2 zákona číslo 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). 2. V odůvodnění rozhodnutí žalovaný uvedl, že žalobce je státním příslušníkem Moldavska a místem jeho bydliště ve vlasti byla oblast Drochia na severu země. Moldavsko je považováno za bezpečnou zemi původu (s výjimkou Podněstří) ve smyslu § 2 odst. 1 písm. k) zákona o azylu. Žalobce přitom neprokázal, že v jeho případě nelze Moldavsko za bezpečnou zemi považovat. Žalovaný zpochybnil tvrzenou intenzitu potíží žalobce se soukromými osobami uvedenými ve výpovědi ze dne 9. 11. 2020 a poukázal na to, že žalobce pobývá na území České republiky od září 2018 a během té doby byl dvakrát z důvodu svého nelegálního pobytu zadržen a vyslechnut policií a ani v jednom případě se policistům nezmínil o tom, že by měl ve vlasti jakékoliv potíže, které by mu zabránily ve vycestování. Navíc v době, kdy mělo být žalobci vyhrožováno likvidací, tak se manželka s dcerou žalobce vrátily do vlasti a dlouhodobě tam pobývaly. Žalovaný tak považuje žádost žalobce za podanou s jediným cílem, a to legalizovat svůj další pobyt na území České republiky poté, co jiné snahy zde legálně setrvat selhaly. Mezinárodní ochrana navíc může být poskytnuta teprve tehdy, pokud byla žadateli odepřena ochrana země jeho státní příslušnosti, případně pokud mu ochrana nebyla poskytnuta v dostatečné míře. V této souvislosti žalovaný uvedl k tvrzení žalobce, že obracet se na policii by nemělo smysl s ohledem na její zkorumpovanost, že toto nijak nepodložené prohlášení bez dalšího rozhodně neobstojí. Naopak podle shromážděných podkladů je zřejmé, že moldavští občané mohou využít legální právní prostředky na ochranu svých práv. Plně funkční je veřejný ochránce práv a zákon mu zaručuje plnou nezávislost na politických tlacích. Podle závěru žalovaného tak nelze dovozovat, že by žalobce měl ve vlasti potíže takového charakteru a intenzity, které by bylo možno označit za pronásledování či vážnou újmu ve smyslu zákona o azylu. Stejně tak nebylo možné konstatovat, že by státní orgány odepřely žalobci ochranu, nebo že by mu tato ochrana nebyla poskytnuta v odpovídající míře. Žalovaný uzavřel, že žalobce neprokázal, že v jeho případě nelze Moldavsko za bezpečnou zemi původu považovat. 3. Žalobce podal dne 18. 12. 2020 proti rozhodnutí o zamítnutí jeho žádosti včasnou žalobu, ve které navrhoval jeho zrušení a vrácení věci zpět žalovanému k dalšímu řízení. V žalobě namítal, že byl zkrácen na svých právech a žalovaný postupoval v rozporu s § 3 správního řádu (zákona číslo 500/2004 Sb.), protože nezjistil stav věci tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, dále porušil § 2 odst. 4 správního řádu, protože přijaté řešení není v souladu s veřejným zájmem a rozhodnutí neodpovídá okolnostem daného případu, nezohlednil skutečnosti hovořící v jeho prospěch, nepřihlédl ke všemu, co v řízení vyšlo najevo (§ 50 odst. 3 a 4 správního řádu) a v odůvodnění neuvedl dostatečně, jakými úvahami byl veden při hodnocení podkladů a výkladu ustanovení zákona o azylu (§ 68 odst. 3 správního řádu). Žalobce má za to, že splňuje podmínky pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12, § 14 a § 14a zákona o azylu. V žalobě dále uvedl, že důvodem pro opuštění země byly obavy z pronásledování ze strany soukromých subjektů a popsal svůj azylový příběh, podle kterého přivezl do České republiky 19 osob, kterým slíbil zajistit práci za odpovídající mzdu. Nebyl jim však schopen mzdu platit, proto mu někteří z lidí začali vyhrožovat. Žalobce se po proběhlých incidentech obrátil v prosinci 2018 na Policii v Kobylisích, která však následně jeho oznámení odložila a doporučila mu, aby se případné další výhružné hovory nahrával. Skupina se následně vrátila do Moldavska a telefonáty začaly přicházet ze země původu, poté osoby začaly přicházet k jeho rodičům, u kterých byly nejméně 40x, dostával nabídky, aby dal k prostituci ženu a vydělal tak peníze. Žalobce zdůraznil, že v průběhu správního řízení předložil žalovanému ucelenou, detailní a komplexní výpověď, ve které popsal útoky na jeho osobu i na jeho rodinu. Žalobce poukázal na to, že odůvodnění žalovaného je vnitřně rozporné ohledně možnosti ochrany v zemi původu, kdy žalovaný na jednu stranu žalobci vytýká, že nevyužil právního systému v zemi původu, na druhou stranu poukázal na zásadní nedostatky při dodržování zákonů a předpisů, a to zejména v soudnictví. Moldavsko je podle žalobce zemí, ve které je vše pod vlivem korupce, policisté nejsou schopni objasnit velké množství trestných činů a následně tyto skutky připisují osobám, které je ve skutečnosti nespáchaly. Žalobce dále žalovanému vytkl, že veškeré své úvahy uvedené v rozhodnutí řídí pouze tím, aby mohl využít § 16 odst. 2 zákona o azyl (v této souvislosti odkázal žalobce na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 12. 2014, č. j. 5 Azs 104/2014 – 39) a jeho rozhodnutí se ani nezabývá aktuální situací v zemi původu ve vztahu ke korupci. 4. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Poukázal na právní úpravu § 16 odst. 2 a 3 zákona o azylu s tím, že jsou-li důvody pro zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodné podle odst. 2, neposuzuje se, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany splňuje důvody pro udělení azylu podle § 12, § 13 a § 14 nebo doplňkové ochrany podle § 14a a § 14b. 5. V podání doručeném krajskému soudu dne 3. 2. 2021 navrhl žalobce doplnění spisu o výsledky šetření jeho napadení Policií na Palmovce. 6. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů podle § 75 odst. 2 zákona číslo 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) a dospěl k závěru, že žaloba důvodná není. O žalobě rozhodl krajský soud bez nařízení jednání v souladu s § 51 s. ř. s.; žalovaný na jednání netrval a žalobce na dotaz soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez jednání, ve stanovené dvoutýdenní lhůtě nereagoval, proto se má podle § 51 odst. 1 (druhé věty) s. ř. s. za to, že je jeho souhlas s tímto postupem udělen (žalobce byl přitom o takovém procesním následku poučen). 7. Ze správního spisu krajský soud zjistil, že žalobce podal v České republice dne 24. 10. 2020 žádost o udělení mezinárodní ochrany. Stalo se tak poté, kdy bylo dne 23. 10. 2020 rozhodnuto Policií České republiky o jeho zajištění za účelem správního vyhoštění. V žádosti mimo jiné uvedl, že je moldavské státní příslušnosti, poslední místo bydliště ve vlasti označil O. A. D. Do České republiky přijel naposledy mezi 14. – 16. září 2018 autobusem přes Rumunsko, Maďarsko a Slovensko. Jedná se o jeho první žádost. K důvodům žádosti žalobce uvedl, že jej v Moldávii hledají lidé, kterým by měl dlužit peníze, vyhrožují, že mu ublíží. Bojí se vzít zpět svoji rodinu. Z vyhrožování má psychické problémy. Podle protokolu ze dne 9. 11. 2020 žalobce při pohovoru k žádosti o mezinárodní ochranu dále uvedl, že do České republiky přijel, aby si vydělal peníze. V roce 2018 do České republiky přivedl skupinu 19 lidí, která pracovala na jednom objektu. Slíbil jim 100 € za měsíc a dále hradit ubytování a částečně i stravu. Za jejich práci však obdržel peníze, které nemohly pokrýt výši slíbených příjmů, proto jim slíbené prostředky neplatil. Začali mu vyhrožovat, dokonce i noži. Oznámil to na policii v Kobylisích. Policie mu odposlouchávala telefon, ale po měsíci mu sdělila, že na základě vyhodnocení odposlechu nebylo možné určit konkrétní výhrůžky a oznámení odložila. Po 3 měsících skupina pracovníků odjela a telefonáty přicházely z Moldavska. Žalobce dodal, že začali také vyhrožovat jeho rodičům, dostával nabídky, aby dal ženu k prostituci a začal uvažovat i o tom, že prodá ledvinu. 8. Součástí správního spisu je mimo jiné také informace Ministerstva zahraničních věcí České republiky č. j. 144431-6/2019-LPTP ze dne 7. 2. 2020 o situaci neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu po návratu do vlasti a návratu po dlouhodobém pobytu v zahraničí, informace odboru azylové a migrační politiky (OAMP) o hodnocení Moldavska jako bezpečné země původu z října 2020 a o bezpečnostní a politické situaci v zemi z června 2020.