9 As 127/2015 — Nejvyšší správní soud

22 A 199/2016- 90 - text [Zadejte text.] [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D. ve věci žalobkyně: Správa železniční dopravní cesty, státní organizace sídlem Dlážděná 1003/7, 110 00 Praha 1 zastoupená advokátem Mgr. Tomášem Tyllem sídlem V Celnici 1040/5, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje sídlem 28. října 2771/117, 702 18 Ostrava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 10. 2016, č. j. MSK 100784/2016 ve věci správního deliktu na úseku ochrany přírody a krajiny takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou doručenou krajskému soudu dne 20. 12. 2016 domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného označeného v záhlaví tohoto rozsudku, jímž bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Bruntál (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 29. 6. 2016, č. j. MUBR/46233-16/pzd-OŽP-6185/2016/pzd, kterým byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 80 000 Kč za správní delikt, jehož se měla dopustit tím, že v období od listopadu 2015 do února 2016 provedla bez povolení orgánu ochrany přírody kácení celkem 257 stromů (dřevin rostoucích mimo les) převyšujících ve výšce 130 cm nad zemí obvod kmene 80 cm a dále 8 985 m² zapojeného porostu, a to na pozemcích parc. č. 1013 v k. ú. Valšov, parc. č. 407/14 v k. ú. Milotice nad Opavou a parc. č. 342/5 v k. ú. Nové Heřmínovy. Tím měla žalobkyně podle správních orgánů porušit ustanovení § 8 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění (dále jen „zákon o ochraně přírody a krajiny“). Žalobkyně navrhla také zrušení prvostupňového rozhodnutí. 2. V podané žalobě žalobkyně namítla tyto žalobní body: 1) Napadené rozhodnutí je nicotné z důvodu věcné nepříslušnosti správních orgánů, které ve věci rozhodovaly, neboť orgány ochrany přírody nemají věcnou příslušnost ohledně dřevin v obvodu dráhy a na stavbě dráhy, ať již jde o povolování jejich kácení nebo o projednání správního deliktu v případě jejich pokácení bez povolení. Pro dřeviny v obvodu dráhy, na stavbě dráhy a na stavbách na dráze je podle žalobkyně dána výlučná kompetence drážního úřadu. Žalobkyně v této souvislosti zdůraznila, že podle § 22 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o dráhách“) je provozovatel dráhy povinen zajistit plynulost a bezpečnost drážní dopravy, čehož by nebyl schopen, pokud by kácení dřevin záviselo na povolení orgánu ochrany přírody. Zachování dřevin na stavbě dráhy a v jejím obvodu totiž ve většině případů vylučuje a znemožňuje zabezpečení ochrany života a zdraví osob dráhu užívajících. Dřeviny v obvodu dráhy nemají své místo za situace, kdy by dosáhly takové výšky, že by v případě svého pádu zasáhly do průjezdného profilu provozovatele dráhy. 2) V dalším žalobním bodě žalobkyně zpochybnila svou odpovědnost za správní delikt, jelikož kácení dřevin bylo provedeno prostřednictvím najatých subjektů a žalobkyně byla pouze jeho objednatelem. Adresátem povinnosti podle § 88 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně přírody a krajiny je ten, kdo skutečně dřevinu poškodí nebo zničí. Podle žalobkyně nebylo ani jednoznačně prokázáno, že by došlo k pokácení zapojeného porostu v daném rozsahu, resp. že by se vždy jednalo o zapojený porost. 3) Správní orgán žalobkyni nesprávně vytkl, že ve smyslu § 8 odst. 4 zákona o ochraně přírody a krajiny v řízení neprokázala stav dřevin, jenž by představoval zřejmé a bezprostřední ohrožení života a zdraví nebo hrozbu škody značného rozsahu. Dle žalobkyně panoval v daném případě stav, kdy hrozilo nebezpečí z prodlení a nebylo možné čekat na vydání povolení o kácení dřevin. 3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. K otázce věcné příslušnosti orgánu ochrany přírody odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 5. 11. 2015, č. j. 7 As 162/2015-59, ve kterém byl konstatován a odůvodněn závěr, že v případě záměru pokácet stromy rostoucí na pozemku v obvodu dráhy je nutno postupovat podle zákona o ochraně přírody a krajiny a požádat orgán ochrany přírody o povolení ke kácení. Výlučnou působnost drážního správního úřadu nelze dovodit ani ze zákona o dráhách, ani z jiného zákona. Za nedůvodnou považuje žalovaný také snahu žalobkyně zbavit se odpovědnosti odkazem na subjekt, který stromy fakticky kácel, neboť to byla žalobkyně, která nechala stromy pokácet, podala také oznámení o provedeném kácení a nemůže se proto své odpovědnosti zprostit. 4. U ústního jednání před krajským soudem dne 21. 2. 2018 žalobkyně setrvala na svém stanovisku a nad rámec žalobních tvrzení poukázala na změnu právní úpravy a nutnost posoudit skutek podle nové právní úpravy, která je pro žalobkyni příznivější. Žalovaný u jednání uvedl, že je mu známa aktuální judikatura správních soudů ohledně přípustné retroaktivity nového zákona, který nabyl účinnosti až po skončení správního řízení a je pro pachatele správního deliktu příznivější. Navrhl však, aby pro případ zrušení napadeného rozhodnutí bylo při rozhodování o nákladech řízení přihlédnuto jak ke skutečnosti, že žalovaný je státní organizací, která je personálně vybavena a financována ze státního rozpočtu natolik, aby byla schopna zajistit účast v soudním řízení vlastními zaměstnanci, tak k tomu, že žalovaný nemohl ovlivnit změnu právní úpravy, ke které došlo až po skončení správního řízení. 5. V posuzované věci krajský soud již jednou rozhodl, a to rozsudkem ze dne 21. 2. 2018, č. j. 22 A 199/2016-43, kterým bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Označený rozsudek byl zrušen rozsudkem NSS ze dne 8. 2. 2021, sp. zn. 5 As 102/2018 (dále jen „ zrušující rozsudek“) a věc byla krajskému soudu vrácena k dalšímu řízení. 6. NSS ve zrušujícím rozsudku s odkazem na svou dřívější judikaturu, zejména rozsudek ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 As 344/2018-51 nebo ze dne 13. 10. 2020, č. j. 8 As 196/2018-47 zdůraznil, že v případě úvah o aplikaci retroaktivity ve prospěch pachatele na základě čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) je rozhodujícím kritériem pro posouzení otázky, zda použití pozdější právní úpravy by bylo pro pachatele příznivější, celkový výsledek z hlediska trestnosti a případně i z hlediska trestu, jehož by bylo při aplikaci té či oné úpravy dosaženo, a to s přihlédnutím ke všem právně rozhodným okolnostem konkrétního případu. NSS současně zavázal krajský soud posoudit, zda by použití nové právní úpravy jako celku skutečně bylo (nikoliv mohlo být) pro žalobkyni příznivější v hmotněprávním slova smyslu. 7. Krajský soud v návaznosti na zrušující rozsudek NSS opětovně přezkoumal v mezích žalobních bodů [§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)] napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Při svých úvahách byl krajský soud vázán právním názorem NSS vysloveným ve zrušujícím rozsudku. 8. V dalším řízení (po zrušujícím rozsudku NSS) žalobkyně ve vyjádření ze dne 18. 3. 2021 uvedla, že skutková podstata, za kterou jí byla uložena pokuta, již ke dni rozhodnutí není deliktem, neboť dle novelizovaného znění § 8 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny povolení není třeba k odstraňování dřevin za účelem zajištění provozuschopnosti železniční dráhy nebo zajištění plynulé a bezpečné drážní dopravy. Dále žalobkyně upozornila na novelizované znění § 10 odst. 3 zákona o dráhách, podle kterého stromoví a jiné porosty, které při svém pádu mohou zasáhnout do průjezdného průřezu dráhy, ohrožují bezpečnost, plynulost a provozuschopnost dráhy. Žalobkyně v závěru zopakovala, že ke kácení dřevin došlo v režimu § 8 odst. 4 zákona o ochraně přírody a krajiny. Přítomností dřevin v dopadové vzdálenosti od průjezdného průřezu dráhy hrozí škoda značného rozsahu a v souladu s § 8 odst. 4 zákona o ochraně přírody a krajiny je možné takové nebezpečí odstranit, dřeviny pokácet a kácení oznámit orgánu ochrany přírody do 15 dnů od provedení kácení. Žalobkyně tedy identifikovala zdroj ohrožení bezpečnosti, kterým byl zřejmě a bezprostředně ohrožen život či zdraví cestujících a hrozila škoda značného rozsahu, přičemž postupovala v souladu s ustanoveními zákona o ochraně přírody a krajiny a zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, a odstranění dřevin také řádně oznámila. 9. Ze správních spisů soud zjistil, že žalobkyně podáními ze dne 8. 12. 2015, ze dne 16. 12. 2015 a ze dne 21. 3. 2016 oznámila správnímu orgánu I. stupně provedení kácení dřevin v obvodu dráhy, jejichž stavem byl bezprostředně ohrožen život či zdraví nebo hrozila škoda značeného rozsahu, a to v období od listopadu 2015 do února 2016. K oznámení doložila mimo jiné fotografie kácených dřevin a rámcovou smlouvu o dílo uzavřen