10 As 350/2020 — Nejvyšší správní soud

25 A 196/2020- 56 - text [Zadejte text.] [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Zory Šmolkové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D., ve věci žalobce: M. E. t.č. Věznice Heřmanice, Orlovská 670/35, 713 02 Ostrava zastoupen Mgr. Ing. Janem Zonkem, advokátem sídlem Sadová 1585/7, 702 00 Ostrava proti žalovanému: Vězeňská služba České republiky – Věznice Heřmanice sídlem Orlovská 670/35, 713 02 Ostrava o žalobě proti nečinnosti a na ochranu před nezákonným zásahem takto: I. Žaloba na určení, že postup žalované je nečinností, a na určení, že v důsledku nečinnosti je nezákonným způsobem zasahováno do práv žalobce, se odmítá. II. Žalovaná je povinna rozhodnout o žádosti žalobce o přemístění do Věznice Rapotice, Věznice Mírov, Vazební věznice Ostrava nebo Vazební věznice Olomouc do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žaloba, aby soud zakázal žalované nezákonně zasahovat do práv žalobce nepřidělováním vegetariánské stravy a aby přikázal žalované přidělovat žalobci vegetariánskou stravu, se odmítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V. Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Žalobní body: 1. Žalobce se žalobou doručenou Krajskému soudu v Ostravě dne 6. 10. 2020 domáhal jednak ochrany před nečinností žalované a před nezákonným zásahem. Dne 7. 7. 2020 požádal o přemístění mezi věznicemi na dobu nikoliv přechodnou z důvodu enormního přetížení postupy správy věznice, které jsou v rozporu se zákonem. Byl vyzván ke konkretizaci věznice, do které chce být přemístěn, čemuž nemohl vyhovět, neboť o ostatních věznicích a postupech v nich nemá informace, nemá ani informace o volné kapacitě. Následně rozšířil odůvodnění své žádosti požadavkem na vegetariánskou stravu. Byl opětovně vyzván ke konkretizaci věznice, kam chce být přemístěn, na výběr dostal věznice Olomouc, Mírov, Rapotice. Neodpověděl, protože nemá povinnost konkretizace věznice a navíc nemá potřebné informace ani informace o obsazenosti věznic. Vzhledem k tomu, že dosud přemístěn nebyl, má za to, že žalovaná je nečinná. 2. Dne 30. 9. 2020 žalobce upozornil žalovanou na nerespektování jeho žádosti o vegetariánskou stravu. Žalovaná neřešila jeho situaci, nepřemístila jej do jiné věznice a nezajistila mu vegetariánskou stravu, proto žalobce přestal úplně jíst, aby nemusel jíst v rozporu se svým přesvědčením. Nyní je žalobci zajištěna strava pomocí tzv. balíčků, jde však pouze o studenou stravu. 3. Žalobce proto žádá o ochranu před nečinností ve věci žádosti o přemístění, spočívající v určení, že došlo k nečinnosti, v důsledku čehož je nezákonně zasahováno do práv žalobce, a v uložení povinnosti žalované vydat ve stanovené lhůtě příslušná rozhodnutí. Dále žalobce žádá ochranu před nezákonným zásahem spočívajícím v nepřipravování vegetariánské stravy, ač ve věznici byly podmínky pro její přípravu, vyslovením zákazu pokračovat v nezákonném zásahu a příkazu odstranit závadný stav. Stanovisko žalované: 4. Podle žalované žalobce podal žádost o přemístění na dobu nikoliv přechodnou dne 9. 7. 2020 z důvodu dostupnosti drog ve Věznici Heřmanice, z důvodu zásahu do žalobcových práv a benevolence k tzv. režimu; žádal o přemístění do věznice, kde je výkon trestu odnětí svobody realizován v souladu se zákonem. K výzvě žalované o určení konkrétní věznice, kam má být přemístěn, žalobce neuvedl nic, pouze dne 8. 9. 2020 rozšířil odůvodnění své žádosti tak, že požaduje věznici, kde je dostupná vegetariánská strava. Ačkoliv bylo povinností žalobce uvést konkrétní věznici, kam žádá přemístit, a neučinil tak, žalovaná přesto vytipovala tři věznice, které mohly odpovídat žalobcovým požadavkům, zejména na vegetariánskou stravu, a to věznice Olomouc, Mírov a Rapotice. Žalobce souhlasil se všemi, ale nevybral si žádnou z nich. Žalovaná požádala věznice Mírov a Plzeň o možnost přemístění žalobce, nebylo jí však vyhověno. Žalobce dne 9. 10. 2020 přestal jíst, proto mu žalovaná zajistila balíčky bez masa, které začal jíst 25. 11. 2020. Podle žalované je žaloba nedůvodná, žalovaná není nečinná, žalobce neposkytl potřebnou součinnost, protože neuvedl, kam chce přemístit, což byla jeho povinnost, a vegetariánská strava je zajištěna. 5. U jednání oba účastníci na svých stanoviscích setrvali. Žalobce doplnil, že ohledně vegetariánské stravy podal opakovaně stížnost na celý postup věznice dozorovému státnímu zástupci panu Všetečkovi, nicméně s negativním výsledkem. Proti tomuto postupu dozorového zástupce žalobce využil stížnost, nicméně nebyl úspěšný, protože dozorový státní zástupce podstatu jeho stížnosti prakticky vypustil; konkrétně dne 21. 1. 2021 mu byla vyřízena stížnost proti postupu dozorového státního zástupce Vrchním státním zastupitelstvím v Olomouci pod sp. zn. VDT 411/2020. Skutková zjištění: 6. Ze shodných tvrzení účastníků řízení a ze správního spisu krajský soud zjistil, že žalobce požádal dne 9. 7. 2020 o přemístění mezi věznicemi na dobu nikoliv přechodnou z důvodu nedodržování platných zákonných ustanovení a nezabránění šíření omamných látek. Uvedl, že žádá o přeřazení do věznice, ve které je „VTOS realizován v přísném souladu se zákonem“. Dne 21. 7. 2020 sdělila žalovaná žalobci, že do doby, než uvede konkrétní věznici, do které chce být přemístěn, nebude se jeho žádostí o přemístění zabývat. Dne 8. 9. 202 byl žalobce opětovně marně vyzván k tomu, aby uvedl, do které konkrétní věznice chce být umístěn; žalobce téhož dne svůj výběr upřesnil pouze tím, že má jít o věznici s vegetariánskou stravou. K návrhu žalované na přemístění do věznice Rapotice, Mírov, Vazební věznice Ostrava a Vazební věznice v Olomouci žalobce dne 17. 9. 2020 uvedl: „souhlasím s navrženým výběrem věznic a při výběru se přizpůsobím kapacitním dispozicím“. Na to reagovala žalovaná dne 22. 9. 2020 tak, že žalobce stále konkrétní věznici neurčil. 7. Dne 9. 10. 2020 přistoupil žalobce z důvodu nezajištění vegetariánské stravy k volnímu odmítání stravy. Od 25. 11. 2020 žalobce přijímá od žalovaného balíčky s vegetariánskou nedráždivou stravou. Tento stav trvá do vyhlášení rozsudku. 8. Dne 25. 1. 2021 vrchní státní rada, generální inspektor Vězeňské služby ČR, vyřídil žalobcovu stížnost na nevyřízení žádosti o přemístění a nezajištění vegetariánské stravy tak, že stížnost nebyla shledána důvodnou. 9. O žádosti žalobce o přemístění do jiné věznice na dobu nikoliv přechodnou nebylo ke dni vyhlášení rozsudku rozhodnuto. Žaloba na ochranu před nečinností 10. Krajský soud se nejprve zabýval požadovanou ochranou před nečinností žalované, kterou žalobce spatřoval v nerozhodnutí o jeho žádosti i přemístění. 11. Podle § 79 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. To neplatí, spojuje-li zvláštní zákon s nečinností správního orgánu fikci, že bylo vydáno rozhodnutí o určitém obsahu nebo jiný právní důsledek. 12. Nečinnost ve smyslu soudního řádu správního nastává tehdy, jestliže správní orgán má povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení, avšak ve stanovené lhůtě tak neučiní. Žaloba neslouží jako ochrana proti jakémukoliv typu pasivity správního orgánu, ale pouze proti typu pasivity spočívajícímu v nevydávání rozhodnutí dle § 65 odst. 1 s. ř. s. (a v nevydání osvědčení, nicméně s ohledem na nyní posuzovanou věc, kdy nevydání osvědčení není předmětem přezkumu, se bude krajský soud zabývat pouze nečinností spočívající v nevydání rozhodnutí). 13. Text § 79 odst. 1 hovoří o "rozhodnutí ve věci samé", což je však nutno vykládat společně s legální definicí pojmu rozhodnutí uvedenou v § 65 odst. 1 s. ř. s., kterým se "rozumí rozhodnutí správního orgánu, kterým se řízení před tímto správním orgánem končí, kterým je autoritativně řešena otázka, která byla předmětem tohoto řízení a které je principiálně přezkoumatelné ve správním soudnictví, tj. rozhodnutí ve smyslu § 65 s. ř. s." (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 3. 2014, č. j. 4 Aps 7/2013-25, bod 17). Rozhodnutím ve věci samé jsou tak i nemeritorní ukončení správního řízení, např. rozhodnutí o zastavení řízení z procesních důvodů (viz rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2005, č. j. 1 Afs 86/2004-54 a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 10. 2013, č. j. 4 As 72/2013-42). Vyjde-li se tedy z definice v § 65 odst. 1, nečinnostní žalobou se lze domáhat pouze provedení "úkon[u] správního orgánu, jímž se [žalobci] zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti. Jestliže úkon správního orgánu nemůže zasáhnout do práv a povinností žalobce (není rozhodnutím ve smyslu legislativní zkratky § 65 odst. 1 s. ř. s.), není v pravomoci soudu posky