8 Afs 66/2008 — Nejvyšší správní soud

72 A 8/2021- 30 - text  5 72 A 8/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Radkovou ve věci žalobkyně: Bc. P. B. bytem X zastoupená advokátem JUDr. Emilem Flegelem sídlem K Chaloupkám 3170/2, 106 00 Praha proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje sídlem Jeremenkova 40a, 779 00 Olomouc o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 11. 2020, č. j. X, ve věci přestupku takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 11. 2020, č. j. X, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 11 228 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Emila Flegela, advokáta se sídlem K Chaloupkám 3170/2, 106 00 Praha. Odůvodnění: 1. Žalovaný rozhodl napadeným rozhodnutím o odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Magistrátu města Olomouce (dále jen „magistrát“) ze dne 2. 9. 2020, č. j. X ve věci přestupku protiprávního odbočování, které vedlo k nehodě. 2. Spor byl v posuzované věci o to, jestli měl žalovaný rozhodnout i o námitkách, které žalobkyně vznesla v doplnění blanketního odvolání. 3. Žalobkyně v žalobě namítala nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, protože žalovaný se nevypořádal s odvolacími námitkami žalobkyně, ačkoli měl na vypořádání 38 dní. Žalobkyně podala blanketní odvolání dne 21. 9. 2020. Důvody odvolání sice ve lhůtě stanovené výzvou nedoplnila, ale doplnila je dne 27. 10. 2020. Žalovaný o odvolání rozhodl až dne 4. 12. 2020. Tvrzení žalovaného, že žalobkyně odvolání nedoplnila, je nepravdivé. Jde o správní trestání a žalobkyně měla možnost se k věci vyjádřit. Žalovaný měl doplnění odvolání k dispozici delší dobu, než mu stanoví zákon pro vydání rozhodnutí. 4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě k žalobní námitce kontroval, že s námitkami žalobkyně se vypořádal ve svém rozhodnutí o přestupku již magistrát. Rozhodnutí magistrátu a žalovaného jakožto jeden celek pokrývá námitky žalobkyně ze správního řízení před magistrátem. Bylo by přepjatým formalismem, kdyby soud zrušil napadené rozhodnutí za situace, kdy odvolací námitky a námitky z řízení před magistrátem jsou fakticky totožné. Podle žalované se napadené rozhodnutí vypořádalo s obsahem a smyslem námitek žalobkyně a staví proti nim vlastní argumentační systém. 5. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále „s. ř. s.“), v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.). 6. Soud ze správního spisu zjistil, že žalobkyně podala proti rozhodnutí magistrátu o přestupku odvolání, ve kterém neuvedla žádné důvody (odvolání bylo blanketní). Magistrát dne 21. 8. 2020 žalobkyni vyzval, aby odvolání doplnila ve lhůtě pěti pracovních dnů. Žalobkyně dne 29. 9. 2021 nahlédla do spisu a pořídila si jeho kopii. Magistrát podáním ze dne 19. 10. 2020 předložil odvolání žalovanému (doručeno mu bylo 21. 10. 2020) Rozhodnutí o odvolání je datováno 24. 11. 2020. Žalobkyně doplnila odvolání o důvody a zaslala ho přímo žalovanému dne 27. 10. 2020. 7. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 8. Žalobkyně doručila žalovanému doplnění odvolání o necelých šesti stranách prostřednictvím zmocněnkyně P. s. r. o. Zmocněnkyně měla oprávnění zastupovat žalobkyni v řízení před magistrátem. Žalovaný zjevně vady plné moci ani doplnění odvolání neshledal, protože jinak by žalobkyni vyzval k odstranění vad. Proto i soud považoval plnou moc a doplnění odvolání za bezvadná podání, která se dostala včas, tj. dostatečně dlouho před vydáním rozhodnutí o odvolání, objektivně do dispoziční sféry žalovaného. Tento závěr dokládá i opravné usnesení žalovaného ze dne 22. 2. 2021, kterým žalovaný změnil označení zástupce žalobkyně v napadeném rozhodnutí. 9. Žalovaný v napadeném rozhodnutí na straně druhé popsal správní řízení tak, že žalobkyně odvolání nedoplnila ani po výzvě. Součástí správního spisu žalovaného, který žalovaný doručil soudu, je však doplnění odvolání, označené ve sběrném archu spisu jako položka D5. 10. Aby soud mohl v posuzovaném případě uvážit, zda se jedná o nepřezkoumatelnost tak, jak ji pojímá současná judikatura Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“), bylo třeba porovnat námitky z řízení před magistrátem a námitky v doplnění odvolání. Žalobkyně totiž v celém správním řízení včetně odvolacího vznesla námitky jen v odporu proti příkazu a pak v doplnění odvolání. Při ústním jednání před magistrátem dne 9. 7. 2020 žalobkyně žádné námitky nesdělila, pouze odkázala na námitky z odporu proti příkazu. 11. Žalobkyně v odporu proti příkazu zdůraznila, že při odbočování dodržela § 21 odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění účinném ke dni spáchání přestupku (dále jen „ZSP“), a před odbočováním se zařadila co nejblíže pravému okraji vozovky a dávala znamení o směru jízdy. Nemohla tak řidičku za sebou ohrozit. K nehodě by nedošlo, kdyby řidička vozidla, které jelo za vozidlem žalobkyně, dbala všech dopravních předpisů, zejména dodržela dostatečnou vzdálenost, rychlost jízdy, předvídatelnost, to vše v souvislosti s tím, že začala předjíždět zprava, v jediném jízdním pruhu a v místě, kde není možné odbočit doleva. Žalobkyně poukázala na chybné sepsání průběhu dopravní nehody, protože v příkazu je napsáno, že zahájila odbočování v momentě, kdy byla předjížděna zprava. Podle fotografií je jasné, že žalobkyně už odbočovala, přední část vozu byla stočená a řidička narazila do žalobkyně, přesněji do pravého kola, čímž došlo ke zlomení tyče řízení. Žalobkyně si prostor kolem sebe ve zpětných zrcátkách zkontrolovala. 12. Žalobkyně v doplnění odvolání vznesla na necelých šesti stranách s jednou fotografií a doplněním judikatury tyto okruhy podrobněji odůvodněných námitek: 1. absence racionálního zdůvodnění a konkrétního porušení zákona, 2. v rozhodnutí chybí odůvodnění, v čem mělo spočívat nedbání zvýšené opatrnosti, 3. nevysvětlení pojmu „co nejblíže k pravému okraji vozovky“ a důvod nezahájit odbočovací manévr, 4. neodůvodnění porušení § 17 odst. 1 ZSP druhou řidičkou J. M., 5. správní orgán se nezabýval porušením povinností druhé řidičky, 6. správní orgán vzal jako důkaz úřední záznamy o podání vysvětlení, což je nepřípustné, 7. správní orgán vzal jako důkaz záznam z kamery, ale neprovedl ho jako důkaz při ústním jednání a nehodnotil jeho obsah, 8. správní orgán neuvedl, co vyvozuje pro posouzení věci z jednotlivých důkazů, které podporují tvrzení účastníka řízení a které ho vyvracejí, 9. rozpory mezi výpověďmi žalobkyně, svědka B. a druhé řidičky. 13. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí na jedné stránce textu shledal zákonnost rozhodnutí magistrátu o přestupku a řízení, které jeho vydání předcházelo. Žalovaný uvedl, že neměl pochybnosti o dostatečném zjištění nehodového děje zejména s ohledem na poškození vozidel BMW a Honda. Žalovaný neuvěřil tvrzení žalobkyně, že se při odbočování vpravo nezařadila co nejblíže pravému okraji vozovky s ohledem na větší počet chodců, kteří se řadili na chodníku v místě odbočení a s ohledem na vozidlo, které vyjíždělo z protisměru z ulice Černá cesta, přičemž rozměry vozidla BMW nevynucovaly manévr vybočení ze směru své jízdy vlevo a následného odbočení vpravo a že žalobkyně přitom dbala zvýšené opatrnosti. Magistrát provedl výklad pojmu „nesmět ohrozit“ ve vztahu k řidičům, kteří jeli za odbočujícím vozidlem. Žalovaný neměl pochybnost o tom, že žalobkyně měla povinnost držet se co nejblíže pravému okraji vozovky. Její argumentace, že tak činila kvůli chodcům na chodníku popř. vozidlu, které vyjíždělo z místa ležícího mimo komunikaci (hlavní U podjezdu – Pasteurova) byla vyvrácena. Žalobkyně měla na situaci reagovat vhodněji, především měla zvolit přiléhavější úkon v reakci na situaci v silničním provozu. Pokud jí okolnosti bránily v dokončení úkonu odbočení vpravo na místo ležící mimo pozemní komunikaci, měla při pravém okraji zastavit vozidlo ve smyslu § 2 písm. p) ZSP a přerušit jízdu z důvodu nezávislého na vůli řidiče. Takový úkon by současně byl dostatečně čitelný pro řidiče vozidel, kteří jeli za jejím vozidlem BMW, resp. ti by mohli vozidlo předjet za příznivých okolností zleva. Žalovaný se ztotožnil s hodnocením nehodového děje magistrátem. Námitka, že vozidlo BMW mělo poškozené řízení (pravé kolo) v důsledku nárazu vozidla Honda, nemá oporu v ohledání poškození obou vozidel, které Policie ČR popsala do protokolu o dopravní nehodě ani v přiložené fotodokumentaci. Pokud by žalobkyně prokázala poškození pravého kola vozidla BMW, taková okolnost by neměla přímý vliv na posouzení jednání žalobkyně v silničním provozu, a to zejména k realizovaným jízdním úkonům. 14. Ustanovení § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění účinném