4 Ads 57/2009 — Nejvyšší správní soud

72 Ad 28/2021- 44 - text  9 72 Ad 28/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Radkovou ve věci žalobce: K. K. bytem X zastoupený matkou H. S. bytem X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 3. 2021, č. j. X, ve věci příspěvku na péči takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. V posuzované věci byla sporná otázka stupně závislosti žalobce, který je nezletilý a v době vydání napadeného rozhodnutí mu bylo devět let. Žalobce trpí oboustrannou těžkou nedoslýchavostí, poruchou vývoje řeči a v roce 2017 mu byly voperovány kochleární implantáty. 2. Žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky ve Zlíně (dále jen „úřad práce“) ze dne 16. 7. 2020, č. j. X, kterým úřad práce odňal žalobci příspěvek na péči. 3. Žalobce v žalobě namítal nepřezkoumatelnost rozhodnutí a že mu správní orgány uznaly nezvládání pouze dvou základních životních potřeb (dále jen „ZŽP“) - osobní aktivity a komunikace. Žalobce však nezvládá ještě ZŽP mobilita, orientace, tělesná hygiena a péče o zdraví. Žalobce trpí percepční nedoslýchavostí a má oboustrannou ztrátu sluchu. Žalobce nezvládá samostatně používat dopravní prostředky včetně bezbariérových. Žalobce nerozeznává samostatně zrakem a sluchem a neorientuje se v obvyklých situacích, nemá přiměřené reakce. Žalobce není schopen mýt si a sušit jednotlivé části těla, provádět celkovou hygienu a česat se. Žalobce není schopen dodržovat léčebný režim a používat léky a léčebné prostředky. Nerozpozná zdravotní problém a nepřivolá si pomoc. Nemá k tomu dostatečné smyslové a mentální funkce. Není schopen rozpoznat, provést a zkontrolovat správnost zvládnutí vyjmenovaných nezvládaných ZŽP. Správní orgány neprokázaly zlepšení oproti uznání závislosti ve druhém stupni v roce 2017. Napadené rozhodnutí nemá oporu v doložených lékařských nálezech. 4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě zejména uvedl, že žalobce byl při jednání Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ostravě (dále jen „posudková komise“) vyšetřen otorinolaryngologem, jak o to žádal. Posudková komise v doplňujícím posudku zhodnotila nově doložené zprávy neurologa a logopeda. Posudek posudkové komise byl úplný a měl vypovídající hodnotu. Posudková komise z podkladů a svého vyšetření nezjistila důvody pro uznání nezvládání ZŽP, jak je žalobce namítal. U žalobce nebyly zjištěny poruchy hybnosti, orientace a zdravotní stavy potřebné k nezvládání ZŽP tělesná hygiena a péče o zdraví, které jsou vyjmenované ve vyhlášce č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „vyhláška č. 505/2006 Sb.“). 5. Ke snížení stupně závislosti může dojít vlivem biopsychosociálního vývoje dítěte. Žalobci byly voperovány kochleární implantáty a jeho zdravotní stav se zlepšil. Podle doložených lékařských zpráv se komunikační dovednosti žalobce začínají rozvíjet na dobré úrovni, žalobce se adaptoval do slyšícího prostředí, dokáže identifikovat hlasy zvířat, zvuky hudebních nástrojů i některé zvuky v okolí, je patrný nárůst slovní zásoby. Žalobce dobře rozumí a znakuje. Žalobce je celkově orientován osobou, místem a časem a žádné léky pravidelně neužívá. 6. Žalobce při jednání soudu prostřednictvím zákonné zástupkyně zopakoval, že je neslyšící; na koupání si musí sundat implantát a pak vůbec neslyší. Implantát žalobci nenahrazuje sluch na 100 %. Při tělocviku, usínání, buzení a sportu nesmí být žádná vlhkost, aby se nedostala do implantátů. Implantáty jsou nastaveny směrem dopředu kvůli škole, takže žalobce například neslyší auto. Komunikace je špatná. Žalobce používá spíše znakový jazyk. Žalobce si nenakoupí. Žalobce nefunguje stejně jako slyšící dítě. 7. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále „s. ř. s.“), v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), tj. ke dni 17. 3. 2021. 8. Soud zjistil z napadeného rozhodnutí, že posudková komise neuznala nezvládání ZŽP mobilita, protože žalobce nemá plegie, parézy, závažné deformace, omezení hybnosti nosných kloubů o polovinu a více, ankylózy nosných kloubů apod. Žalobce nemá závažnou poruchu stereotypu chůze ani terminální stadium interního onemocnění. Výdrž při mobilitě odpovídá věku žalobce. Preventivní dohled jiných osob u dětí se připouští. Neschopnost cestovat hromadnou dopravou nebyla prokázána a není dokumentována neschopnost zvládat mobilitu z hlediska fyzického. Dle zdravotnické dokumentace je celková orientace žalobce zachována a nejsou doloženy závažná mentální retardace, závažná demence nebo závažný smyslový deficit při použití kompenzačních pomůcek. Orientace se hodnotí jen ve známém domácím prostředí, ve kterém se žadatel pohybuje a zná ho. Žalobce není nevidomý, těžce slabozraký nebo hluchý či těžce nedoslýchavý. Žalobce nemá závažné psychické postižení se sociální dezintegrací či závažný kognitivní deficit. Podle zprávy ze speciálního pedagogického centra žalobce zvuky rozliší. Podle zdravotnické dokumentace je žalobce celkově orientovaný. Žalobce zvládá ZŽP tělesná hygiena, protože u něj nebyly zjištěny funkční či anatomické ztráty končetin, s nemožností úchopu, závažný deficit kognice, nevidomost nebo těžká slabozrakost a sociální dezintegrace. Žalobce je schopen hygienu zvládat sám s použitím předmětů denní potřeby nebo s využitím zdravotnických prostředků jako je sedačka ve vaně, madla, protiskluzová podložka apod. Za neschopnost zvládat tuto ZŽP se nepovažuje preventivní přítomnost jiné osoby z důvodu posílení jistoty a vyloučení případného rizika pádu u dětí a seniorů. Namítaná výměna baterie není každodenní záležitostí, žalobce léky nebere, proto ZŽP péče o zdraví zvládá. Dohled a usměrnění při sebeobslužných úkonech v daném věku nepředstavuje úkony mimořádné péče. Subjektivní potíže jsou odůvodnitelné zjištěnými diagnózami a nejsou důvodem pro nezvládání neuznaných ZŽP. 9. Soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 10. Soud se ztotožnil s posouzením schopnosti žalobce zvládat sporné ZŽP, a to na základě posudků, které vyhotovili posudkoví lékaři v řízení před úřadem práce a žalovaným na základě zdravotnické dokumentace, kterou měli k dispozici a popsali ji v posudcích. Žalobce žádné nové lékařské zprávy z rozhodného období (do data 17. 3. 2021) soudu nedoložil. Soud poznamenává, že nemá k dispozici spisy posudkových lékařů, včetně lékařských zpráv. 11. Příspěvek na péči se poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby [§ 7 odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „zákon o sociálních službách“)], přičemž stupně závislosti jsou rozděleny podle počtu ZŽP, jež daná osoba není schopna zvládat (§ 8 odst. 2 zákona o sociálních službách). Základních životních potřeb, které jsou pro účely zjištění stupně závislosti osoby na pomoci jiné fyzické osoby posuzovány, je celkem deset: mobilita, orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost – ta se neposuzuje u dětí [§ 9 odst. 1 písm. a) až j) zákona o sociálních službách]. 12. Obsah těchto ZŽP je konkretizován výčtem aktivit v příloze č. 1 vyhlášky č. 505/2006 Sb. 13. Podle § 2a vyhlášky pro závěr, že posuzovaná osoba je při zajištění některé ze ZŽP závislá na pomoci jiné fyzické osoby, postačuje, pokud posuzovaná osoba není schopna z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zvládat alespoň jednu z aktivit, která je pro schopnost zvládat danou ZŽP vymezena v příloze č. 1 vyhlášky. 14. Při rozhodování o příspěvku na péči je zásadním a rozhodujícím důkazem posudek závislosti osoby. Na posudek závislosti osoby na péči je podle konstantní judikatury třeba nahlížet jako na kterýkoliv jiný důkazní prostředek, neboť se sice jedná o tzv. „povinný důkaz“, nikoliv však o závazné stanovisko či závazný podklad rozhodnutí. Z toho důvodu není správnost posudku presumována, posudek proto podléhá hodnocení správního orgánu a nemůže být bez dalšího převzat jako pravdivý. Při rozhodování ve věci příspěvku však správní orgán neposuzuje věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti [srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 3. 2. 2010, č. j. 3 Ads 77/2009-59; či ze dne 22. 10. 2009, č. j. 3 Ads 48/2009-104]. Při hodnocení posudku je proto podle rozsudku NSS ze dne 23. 9. 2009, č. j. 4 Ads 57/2009-53, stěžejní, že „posudková komise MPSV je při posuzování stupně zá