1 As 236/2018 — Nejvyšší správní soud

39 A 3/2023- 142 - text  21 39 A 3/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Zory Šmolkové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D., ve věci žalobce: Ing. P. H. zastoupen Mgr. Lukášem Kulhánkem, advokátem sídlem Dlouhá 101/13, 500 03 Hradec Králové, proti žalovanému: Krajský úřad Královehradeckého kraje sídlem Pivovarské náměstí 1245, 500 03 Hradec Králové za účasti: 1)Ředitelství silnic a dálnic sídlem Na Pankráci 546/56, 145 05 Praha zastoupená JUDr. Ing. Milošem Olíkem, Ph.D., LLM, FCIArb., advokátem sídlem Na Pankráci 1683/127, 140 00 Praha 2)Město Dvůr Králové nad Labem, sídlem náměstí T. G. Masaryka 38, 544 17 Dvůr Králové nad Labem 3)Městys Choustníkovo Hradiště, sídlem Choustníkovo Hradiště č.p. 102, 544 42 Choustníkovo Hradiště 4)Obec Hajnice sídlem Hajnice č.p. 109, 544 66 Hajnice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne ze dne 20. 2. 2023, č. j. KUKHK-6895/UP/2022 (Sv), ve věci umístění stavby, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou, doručenou Krajskému soudu v Ostravě dne 31. 3. 2023, domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 2. 2023, č. j. KUKHK-6895/UP/2022 (Sv), kterým bylo částečně změněno (vypuštěna podmínka č. 75), v zásadě však potvrzeno územní rozhodnutí Městského úřadu Dvůr Králové nad Labem (dále tíž „stavební úřad“) ze dne 26. 11. 2021, č. j. MUDK-VÚP/-2021/bre 33012-2018. Tímto územním rozhodnutím bylo na žádost Ředitelství silnic a dálnic ČR (dále jen „ŘSD“ nebo „oznamovatel záměru“ nebo „žadatel“) rozhodnuto o umístění stavby s názvem „D11 1108 Jaroměř-Trutnov, DÚR, IČ“ (dále jen „posuzovaná stavba“) ve vyjmenovaných katastrálních územích. Výrokem II. bylo rozhodnuto o kácení dřevin. 2. Žalobce své námitky směřoval proti výroku I. Krajský soud pro přehlednost uvede vypořádání každé námitky zvlášť, k ní vždy uvede stanovisko žalovaného a osob zúčastněných na řízení; z osob zúčastněných na řízení podalo vyjádření pouze Ředitelství silnic a dálnic. I. 3. Žalobce namítl nezákonnost závazného stanoviska ze dne 14. 12. 2022 č. j. MZP/2022/430/357, kterým bylo potvrzeno závazné stanovisko k ověření změn záměru Ministerstva životního prostředí ze dne 21. 4. 2021, č. j. MZP/2020/710/3156. Podle žalobce je závazné stanovisko nezákonné, neboť ministr sice dospěl k závěru o nedodržení požadavku vyplývajícího z § 9a odst. 6 zákona č. 100/2001 Sb. (dále jen „zákon o posuzovaní vlivů“), tedy nedodržení lhůty pro podání dokumentace pro příslušné navazující řízení, toto pochybení však shledal nikoliv zásadním, neodůvodňující žádost zamítnout nebo vydat nesouhlasné stanovisko. Žalobce s odkazem na důvodovou zprávu vládního návrhu zákona, zakotvující toto ustanovení, zdůraznil, že záměrem zákonodárce bylo v případě nedodržení lhůty a předání podkladů v přílišném předstihu nebo po zahájení navazujícího řízení nahlížet na tyto podklady, jako by nebyly předány, což má vést k zastavení navazujícího řízení, nikoliv přerušení. Ministr tak nepostupoval. Navazující řízení je proto vedeno nezákonně. Lhůty je nutno striktně dodržovat, postup ministra vede k nerovnému přístupu k účastníkům, když jinému účastníku by nedodržení lhůty nebylo tolerováno. Stanovisko Ministerstva životního prostředí z 21. 4. 2021 bylo vydáno až po proběhlém veřejném projednání projednávaného záměru v navazujícím územním řízení. Následné opakované projednání již nebylo veřejně projednáváno a oznámení nebylo doručováno hlavním účastníkům do vlastních rukou. 4. Žalovaný k této žalobní námitce odkázal na napadené rozhodnutí. 5. Osoba zúčastněná na řízení považuje výklad ministra za správný a naopak výklad žalobce za formalistický a restriktivní. Zdůraznila, že znění §9a odst. 6 zákona o posuzování vlivů neříká výslovně, že při předložení dokumentace mimo lhůtu 90 dnů je jediným možným důsledkem zamítnutí žádosti. Užití obratu „má se za to, že (…) nebyly předány“ znamená domněnku vyvratitelnou. Pokud by zákonodárce zamýšlel zavést nemožnost vydání závazného stanoviska v případě předložení dokumentace mimo tuto lhůtu, uvedl by to přímo. Dále uvedla, že zákon o posuzování vlivů nestanoví podmínku vydání závazného stanoviska před veřejným projednáním v navazujícím řízení. 6. Krajský soud o této žalobní námitce uvážil následovně. 7. Předmětem výkladu je ustanovení §9a odst. 6 zákona o posuzování vlivů, podle kterého nejdříve 90 dnů před podáním žádosti o zahájení navazujícího řízení, nejpozději však v den podání žádosti o zahájení navazujícího řízení, předloží oznamovatel příslušnému úřadu, který vydal stanovisko, dokumentaci pro příslušné navazující řízení včetně úplného popisu případných změn oproti záměru, ke kterému bylo vydáno stanovisko, a to v rozsahu části nebo etapy záměru, která je předmětem navazujícího řízení. Příslušný úřad ověří na základě oznámení o zahájení řízení zaslaného tomuto úřadu správním orgánem příslušným k vedení navazujícího řízení každý záměr a vydá nesouhlasné závazné stanovisko, jestliže došlo ke změnám záměru, které by mohly mít významný negativní vliv na životní prostředí, zejména ke zvýšení jeho kapacity a rozsahu nebo ke změně jeho technologie, řízení provozu nebo způsobu užívání. Tyto změny jsou předmětem posuzování podle § 4 odst. 1 písm. g). Jestliže nedošlo ke změnám záměru podle věty druhé, příslušný úřad vydá souhlasné závazné stanovisko. V tomto závazném stanovisku příslušný úřad s přihlédnutím k podkladům podle odstavce 1 určí, které z podmínek stanoviska jsou v důsledku jiných změn záměru neproveditelné, a to případně v součinnosti s příslušnými dotčenými orgány. Pokud nebyly dokumenty podle věty první předány ve stanovené lhůtě, má se za to, že nebyly předány. 8. Krajský soud ve spise ověřil, že: · Dne 4. 9. 2018 podalo ŘSD žádost o vydání rozhodnutí o umístění posuzované stavby. · Dne 18. 10. 2018 podalo ŘSD žádost o vydání závazného stanoviska k ověření změn záměru posuzované stavby ve vztahu ke stanovisku EIA (pozn. soudu: záměr byl posouzen dne 17. 12. 2012 závazným stanoviskem Ministerstva životního prostředí pod č. j. 91678/ENV/11, následně dne 20. 6. 2016 závazným stanoviskem Ministerstva životního prostředí k ověření souladu dle přechodných ustanovení zákona č. 39/2015 Sb.). K žádosti byl předložen mj. úplný popis změn záměru. · Ministerstvo životního prostředí vydalo dne 21. 4. 2021 souhlasné závazné stanovisko ke změnám záměru předkládaném v navazujícím řízení č. j. MZP/2020/710/3165. V něm mj. konstatovalo nesplnění požadavku vyplývajícího z §9a odst. 6 zákona o posuzování vlivů, tj. předložení žádosti včetně všech příloh nejdříve 90 dnů před podáním žádosti o zahájení navazujícího řízení, nejpozději však v den podání žádosti o navazující řízení. Podle Ministerstva životního prostředí se nejedná o zásadní nedostatek žádosti, jde o nedostatek formální, a není proto důvod žádost zamítnout nebo vydat nesouhlasné závazné stanovisko. · Dne 26. 11. 2021 vydal Městský úřad Dvůr Králové nad Labem územní rozhodnutí o umístění posuzované stavby. · Proti územnímu rozhodnutí podal žalobce odvolání. V něm mj. podal námitky proti shora uvedenému souhlasnému závaznému stanovisku Ministerstva životního prostředí z 21. 4. 2021, kterému vytýkal porušení § 9a odst. 6 zákona o posuzování vlivů, jež vedlo k jeho nezákonnosti a následné nezákonnosti územního řízení a rozhodnutí. · Žalovaný vyžádal závazné stanovisko nadřízeného orgánu, kterým je Ministr životního prostředí. Ten vydal dne 14. 12. 2022 potvrzující závazné stanovisko k shora citovanému závaznému stanovisku z 21. 4. 2021. V něm uvedl, že lhůta podle § 9a odst. 6 zákona o posuzování vlivů skutečně nebyla dodržena. Podle striktního výkladu tohoto ustanovení nelze podle ministra uvedený nedostatek zhojit jinak než zpětvzetím žádosti o vydání rozhodnutí v navazujícím řízení, následným podáním žádosti o posouzení změn záměru (tzv. verifikaci) a následným, nejpozději do 90 dnů, opětovným podáním žádosti o vydání rozhodnutí v navazujícím řízení. Tento postup je však namístě dodržet v případě, kdy lhůta mezi předložením žádosti o verifikaci je delší než 90 dnů od předložení žádosti o vydání rozhodnutí v navazujícím řízení, kdy je verifikační stanovisko zastaralé. Druhý případ, tedy kdy oznamovatel podá žádost o rozhodnutí v navazujícím řízení dříve než žádost o verifikaci, nemůže způsobit věcné nedostatky, naopak může být z věcného hlediska prospěšný, neboť později podaná žádost může obsahovat aktuálnější podklady. Proto ministr dospěl k závěru, že jde o pochybení formální a není na místě postupovat striktně, když toto pochybení nemůže nijak negativně, kvalitativně a věcně ovlivnit účel, pro který je závazné stanovisko ke změnám vydáváno