4 Ads 57/2009 — Nejvyšší správní soud

19 Ad 19/2023- 97 - text  24 19 Ad 19/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobce: M. Š. zastoupen opatrovnicí Š. Ř., bytem tamtéž právně zastoupen JUDr. Petrem Kocurem, advokátem sídlem 73 5 14 Orlová – Lutyně, Osvobození 829 proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR sídlem 128 01 Praha 2, Na Poříčním právu 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 5. 2023 č. j. MPSV-2023/101740-923, ve věci příspěvku na péči takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 5. 2023 č. j. MPSV-2023/101740-923 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 2 600 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo na základě jeho odvolání změněno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – Krajské pobočky v Ostravě ze dne 9. 7. 2021 č. j. 31643/2021/ORL, kterým žalobci nebyl přiznán příspěvek na péči tak, že se žalobci přiznává příspěvek na péči ve výši 880 Kč měsíčně ode dne 1. 1. 2021. 2. Žalobce uvedl, že mu rozhodnutím žalovaného ze dne 14. 12. 2021 byl přiznán příspěvek na péči ve výši Kč 880,- Kč měsíčně ode dne 1. 1. 2021. Bylo v něm konstatováno, že žalobce nezvládá tři základní životní potřeby, a to: h) péče o zdraví, i) osobní aktivity, j) péče o domácnost. Tímto rozhodnutím bylo zčásti vyhověno odvolaní proti rozhodnutí Úřadu práce ČR žalovaným, neboť prvoinstanční správní orgán jeho žádost původně zamítl. Dospěl k závěru, že žalobce nezvládá pouze dvě základní životní potřeby, a to: h) péče o zdraví a i) osobní aktivity. Dne 16. 2. 2022 podal žalobce ke Krajskému soudu v Ostravě správní žalobu. Rozsudkem č. j. 19 Ad 5/2022-47 ze dne 29. 6. 2022 bylo žalobě vyhověno a věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Dne 11. 11. 2022 byl zpracován posudek PK MPSV ČR Ostrava se závěrem, že u žalobce jde o stupeň závislosti opět v I. stupni. K tomuto posudku se dne 23. 11. 2022 žalobce vyjádřil a uvedl, že posudek nebyl zpracován v souladu se závěry rozsudku Krajského soudu v Ostravě, resp. s vyhláškou č. 505/2006 Sb. Posudková komise se opět nezabývala jednotlivými aktivitami u základních životních potřeb dle přílohy č. 1 vyhlášky č. 505/2006 Sb. Posudek je neúplný a nepřesvědčivý. Žalovaný námitky uvedené v podání respektoval a nechal zpracovat doplňující posudek. Doplňující posudek ze dne 1. 12. 2022 setrval na svých původních závěrech. K tomuto doplňujícímu posudku se žalobce opět dne 12. 12. 2022 vyjádřil se stejným kritickým obsahem jako ve vyjádření ze dne 23. 11. 2022. Žalovaný poté nechal zpracovat srovnávací posudek. Posudková komise MPSV ČR v Praze ve srovnávacím posudku ze dne 1. 3. 2023 dospěla opět k závěru, že žalobce splňuje kritéria pro příspěvek na péči pouze v I. stupni. Ve vyjádření ke srovnávacímu posudku ze dne 26. 4. 2023 žalobce uvedl stejné skutečnosti jako v předcházejících vyjádřeních z 23. 11. 2022 a 12. 12. 2022. Ani v tomto posudku není dle žalobce hodnoceno plnění či neplnění jednotlivých aktivit u každé jednotlivé základní životní potřeby samostatně. Posudková komise se řádně nezabývala zejména tím, zda plní či neplní jednotlivé aktivity u základních životních potřeb, které po celou dobu řízení o přiznání příspěvku na péči namítá. Na základě citovaného posudku pak žalovaný vydal dne 11. 5. 2023 rozhodnutí č. j. MPSV-2023/101740-923, kterým byl přiznán žalobci příspěvek na péči ve výši 880,- Kč měsíčně ode dne 1. 1. 2021, tedy jen v I. stupni. 3. Žalobce namítal, že žalovaný hodnocení plnění jednotlivých základních životních potřeb, resp. jednotlivých aktivit v jejich rámci, neposuzoval v souladu s vyhláškou č. 505/2006 Sb., resp. se závěry rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 19 Ad 5/2022-47 ze dne 29. 6. 2022. Žalobce splňuje kritéria pro přiznání příspěvku na péči ve III. stupni ve smyslu vyhlášky. U základní životní potřeby orientace namítá neplnění aktivit 2 a 5. Posudková komise konstatuje, že v propouštěcí zprávě z hospitalizace ze dne 11. 12. až 21. 12. 2020 je referován jako kompletně orientovaný. Z lékařských nálezů vyplývá, že je základně orientován. Toto lékařské hodnocení ovšem dle žalobce není uváděno v žádné souvislosti s kritérii stanovenými pro hodnocení orientace dle citované přílohy č. 1 k vyhlášce č. 505/2006 Sb. a tedy pro tento účel je prakticky nepoužitelné. Dále posudková komise konstatuje, že u něj není prokázána kognitivní porucha, není dementní, což by mělo vést ke ztrátě orientačních schopností a ke ztrátě duševních kompetencí. Duševní kompetence jsou předpoklady, schopnosti a dovednosti pro uplatnění člověka ve společnosti, v osobním životě, v domácnosti, v práci, ve studiu, dovednost orientovat se v čase, v místě, přiměřeně reagovat na podněty z prostředí, chovat se normálně, mít dobré vědomosti a návyky, odhadovat adekvátně své možnosti a důsledky svého jednaní. Dle této definice jednoznačně aktivitu přiměřené duševní kompetence (bod 2 základní životní potřeby orientace) nezvládá, a tedy nezvládá celou základní životní potřebu orientace. K druhé nezvládané aktivitě (bod 5 základní životní potřeby orientace) orientovat se v obvyklých situacích a přiměřeně v nich reagovat posudková komise uvedla, že tuto zvládá. Dle žalobce je argumentace posudkové komise nepřesná, resp. zmatená, neboť se jednotlivé aktivity v rámci základní životní potřeby orientace míchají dohromady s aktivitami v rámci základní životní potřeby komunikace. Za obvyklou životní situaci je zde uváděn příklad komunikace s lékaři v rámci hospitalizace, to ovšem není zrovna obvyklá životní situace, a navíc patří do hodnocení jiné základní životní potřeby. Posudková komise uvedla, že dokonce ani u osob omezených ve svéprávnosti nemusí dojít k uznání oblasti orientace a komunikace. A contrario z toho vyplývá, že toto neuznání je považováno spíše za výjimečné než obvyklé. Bohužel není řádně a dostatečně vysvětleno, proč posudková komise tyto dvě aktivity vzhledem k citovanému rozsudku soudu výjimečně uznala u žalobce jako zvládané. Žalobce opět poukázal na rozsudek Krajského soudu v Ostravě, zejména konkrétně na bod 22 jeho odůvodnění. Pro konečné rozhodnutí je naprosto klíčové, zda zvládá jednotlivé aktivity základní životní potřeby orientace v přijatelném standartu. Proto dále tvrdil na základě výše uvedeného, že orientaci nezvládá. 4. U základní životní potřeby komunikace namítá neplnění aktivit 1 a 5. Posudková komise konstatovala, že je schopen komunikovat a vyjadřovat se srozumitelně mluvenou řečí a vyjadřovat se jejím prostřednictvím způsobem odpovídajícím věku a sociálnímu postavení (str. 6 posudku). Žalobce nikdy netvrdil, že není schopen komunikace. Uvádí však, že druhá osoba při komunikaci s ním již po několika větách, či několika minutách rozhovoru zpozoruje, že něco není v pořádku (infantilní vyjadřování, aj.). Proto uvádí, že komunikace neodpovídá jeho věku a sociálnímu postavení, a že tedy tuto aktivitu nezvládá. Opět poukázal zejména na zprávu MUDr. M. W. ze dne 12. 3. 2021, „mestické funkce a intelekt narušeny, chovaní infantilní, subdeprese“ atd. a následuje shrnutí celé lékařské zprávy MUDr. M. W. „v popředí je patrný postpsychotický defekt, který u pacienta vyvolává nutnost dopomoci a dohledu jinou osobou i při běžných životních situacích a úkonech. Pacient není schopný plně fungovat běžným životem“ atd. Na to navazuje např. zpráva klinického psychologa PhDr. A. V. ze dne 12. 7. 2021 aj. Tyto závěry MUDr. M. W. platné pro většinu základních životních potřeb posudková komise nebere vážně a považuje je za obecné a nijak se s nimi nevypořádává. Posudková komise výslovně uvádí, že se má jednat o obecné konstatování zdravotníka. Správně však mělo být uvedeno, že se jedná o odborné konstatování ošetřujícího psychiatra MUDr. M. W., k němuž žalobce dochází již téměř 20 let, a to od samého počátku své nemoci. Dále pak posudková komise dodává, že jestliže je v závěru této zprávy uvedeno, že je u něj konstatována nutná dopomoc a dohled jiné osoby i při běžných životních situacích a úkonech, že pacient není sám schopný plně fungovat běžným životem, že psychotická porucha také může kolísat do únavy, až apatie, viz v anamnéze, nutná častá rehospitalizace v psych. nemocnicích několikrát ročně, a že dále jsou výrazně narušeny exekutivní funkce, atd., že je třeba rozlišit sdělení posuzované osoby či jejího doprovodu od hodnocení posuzované osoby ošetřujícím lékařem. Dále uvádí, že je pro posudkové účely odlišen i např. fyzikální nález, respektive objektivní vyšetření, neboť posudkové závěry činí posudková služba nezávisle v souladu s platnou legislativou a danými posudkovými kritérii, tedy ještě neznamená, že by toto vyjádření, byť i s dalším navazujícím dovětkem o několika nutných rehospitalizacích během roku, bylo samo o sobě dokladem nezvládání konkrétních vymezených o