6 Ads 299/2014 — Nejvyšší správní soud

19 Ad 43/2023- 40 - text  12 19 Ad 43/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobce: Š. K. zastoupen opatrovnicí M. K., bytem tamtéž právně zastoupen Mgr. Zuzanou Zádrapovou, advokátkou sídlem 702 00 Ostrava, Nádražní 879/27 proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR sídlem 128 01 Praha 2, Na Poříčním právu 376/1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 10. 2023 č. j. MPSV-2023/222839-923, ve věci příspěvku na péčí takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 10. 2023 č. j. MPSV-2023/222839-923 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 2 600 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupkyně. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce České republiky – Krajské pobočky v Ostravě ze dne 18. 8. 2020 č. j. 395869/2020/OOI, kterým byl zamítnut návrh žalobce na změnu výše příspěvku na péči od ledna 2020 a bylo rozhodnuto poskytovat mu dávku ve výši 4 400 Kč měsíčně. 2. Žalobce namítal, že nezvládá kromě šesti žalovaným uznaných základních životních potřeb (orientace, komunikace, péče o zdraví, osobní aktivity, péče o domácnost, oblékání a obouvání) též základní životní potřeby tělesná hygiena a stravování, vzhledem k čemuž je nutno jej považovat za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby nejméně ve stupni III ve smyslu § 8 odst. 2 písm. c) zákona č. 108/2006 Sb., zákon o sociálních službách. Tvrzení žalovaného v tom smyslu, že žalobce tyto základní životní potřeby zvládá, je nepravdivé, a vyplývá z nesprávného posouzení zdravotního stavu. Všechny tři rozsudky Krajského soudu v Ostravě žalované vytýkají, že závěry posudku PK MPSV ve vztahu k otázkám, zda žalobce zvládá žalobou namítané základní životní potřeby, nejsou úplné a přesvědčivé. Tento nedostatek však žalovaný dosud nenapravil, když opakovaně vydává rozhodnutí s totožnými závěry, které jsou sice doplněny o odůvodnění s narůstajícím obsahem, tento však nic nového nepřináší a nelze z něj vyvozovat snahu žalovaného o úplné posouzení. Žalovaný se stále nevypořádal se závěry zdravotnické dokumentace, která je podkladem pro posudky PK MPSV, a uspokojivě nevysvětlil, z jakého důvodu se od nich odchyluje. Žalovaný v napadaném rozhodnutí uvádí, že žalobce je schopen činnosti, které jsou obsahem základních životních potřeb stravování a tělesná hygiena zvládnout. Toto tvrzení není pravdivé a neodpovídá realitě a lékařským zprávám o zdravotním stavu žalobce, ani dalšímu obsahu spisu žalovaného. Pokud žalovaný uvádí, že pro nezvládání těchto základních potřeb není u žalobce dán medicínský důvod, pak postupuje zcela nepřiměřeně formalisticky. Skutečnost, že děti ve věku 8-9 let tyto činnosti běžně zvládají nemůže bez dalšího zakládat jednoznačný závěr o tom, že je musí zvládat i žalobce. 3. K základní životní potřebě tělesná hygiena žalobce uvedl, že dle přílohy č. 1 k vyhlášce č. 505/2006 Sb. Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna 1. použít hygienické zařízení, 2. dodržovat tělesnou hygienu, mýt si a osušovat si jednotlivé části těla, 3. provádět celkovou hygienu, 4. česat se, provádět ústní hygienu, holit se. Žalobce je schopen sám provést hygienu pouze nedostatečně, je třeba jej domýt, a tuto schopnost není schopen nacvičit ani při dlouhodobé snaze. Není tedy schopen dodržovat tělesnou hygienu ani provádět celkovou hygienu. Žalobce není schopen si sám umýt vlasy, ostříhat nehty, oholit se. Nezvládnutí této životní potřeby v rozporu s odůvodněním žalované nezakládá pouze anatomická či funkční ztráta horních končetin, nevidomost, či podobně. Nezvládnutí této životní potřeby je v souladu s diagnózou žalobce. Pokud žalovaný uvádí, že není důvod, proč by žalobce nezvládl celkovou hygienu, včetně mytí hlavy, holení, v přijatelném standardu a zkontroloval umytí genitálií, pak se nevypořádal se skutečností, že žalobce tyto činnosti objektivně nezvládá a není schopen je nacvičit. Pokud žalovaný dále uvádí, že stříhání nehtů není každodenní činností, může použít facilitátory, krátký sestřih vlasů, pak tyto skutečnosti ničeho nemění na závěru o tom, že žalobce základní životní potřebu tělesná hygiena včetně těchto úkonů nezvládá. 4. K základní životní potřebě d) stravování žalobce uvedl, že dle přílohy č. 1 k vyhlášce č. 505/2006 Sb. Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna 1. vybrat si ke konzumaci hotový nápoj a potraviny, 2. nalít nápoj, 3. rozdělit stravu na menší kousky a naservírovat ji, 4. najíst se a napít, 5. dodržovat stanovený dietní režim, 6. konzumovat stravu v obvyklém denním režimu, 7. přemístit nápoj a stravu na místo konzumace. Žalobce je sice schopen samostatně se najíst a napít, nicméně až poté, co je mu nápoj a strava naservírována a připravena. Žalobce není schopen dodržovat dietní režim, není schopen vybrat si nápoj a potraviny ke konzumaci a přiměřeně, pravidelně a dostatečně se sám stravovat. Tyto schopnosti není schopen nacvičit ani při dlouhodobé snaze a nelze mu v těchto činnostech dopomoci jinak než asistencí jiné osoby. Nezvládnutí této životní potřeby v rozporu s odůvodněním žalovaného nezakládá pouze anatomická či funkční ztráta horních končetin, závažný defekt kognice, nevidomost, či podobně. Nezvládnutí této životní potřeby je v souladu s diagnózou žalobce. Pokud žalovaný uvádí, že není důvod, proč by nebyl schopen nacvičit rozpoznání, provedení a zkontrolování potřeby stravování – vybrat si ke konzumaci hotový nápoj a potraviny, nalít nápoj, rozdělit stravu na menší kousky a naservírovat ji, najíst se a napít, konzumovat stravu v obvyklém denním režimu, přenést nápoj a stravu na místo konzumace, což 8leté až 9leté děti zvládají, pak zcela ignoruje skutečnost, že žalobce tyto úkony dlouhodobě nezvládá. Pokud žalovaný uvádí, že není stanovena nutnost dodržovat dietní režim, pak dietním režimem je nutno rozumět i běžnou přiměřenou a zdravou stravu, kterou není žalobce schopen bez dopomoci dodržovat a přiměřeně a vhodně se stravovat. Tyto činnosti tedy žalobce objektivně nezvládá, a to ani při maximálním možném přizpůsobení prostředí, v němž se pohybuje. Tato skutečnost vyplývá též z diagnózy žalobce, kterou je dlouhodobě středně těžká mentální retardace, ADHD a autismus, přičemž žalovaný se stále uspokojivě nevypořádal s tím, nakolik tato diagnóza ovlivňuje schopnost žalobce zvládat jednotlivé aktivity v rámci základních životních potřeb. 5. Žalobce namítal, že z výše uvedených skutečností vyplývá, že posudková komise opakovaně nesprávně posoudila jeho zdravotní stav a na základě tohoto nesprávného posouzení žalovaný opakovaně nesprávně rozhodl, že žalobce zvládá základní životní potřeby tělesná hygiena a stravování. Postup žalovaného, který přes to, že již tři jeho rozhodnutí byly zdejším soudem zrušeny, stále vydává rozhodnutí se stejným závěrem, budí dojem, že žalovaná účelově uznává pouze takový počet nezvládaných zdravotních potřeb, aby nebylo možné žalobce označit za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni III, ačkoliv o tom veškeré objektivní okolnosti svědčí. 6. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný zopakoval své závěry vyjádřené v napadeném rozhodnutí a zdůraznil, že pozval žalobce i s jeho opatrovnicí k jednání posudkové komise, „aby se PK MPSV vypořádala s námitkami krajského soudu, který opakovaně ve svých rozsudcích tvrdí, že posudková komise nevysvětlila, proč jsou její závěry v příkrém rozporu s tím, co bylo zjištěno při sociálním šetření, a co ostatně vyplývá i ze zprávy psycholožky a neuroložky, a v jakých dokumentech mají její závěry, které by musela ovšem současně řádně vysvětlit, oporu“. PK MPSV chtěla v přítomnosti odborného lékaře, psychiatra, se žalobcem probrat jednotlivé sporné základní životní potřeby, aby mohla zdůvodnit, proč je v rozporu s psycholožkou a neuroložkou a sociálním šetřením. Ačkoliv byla opatrovnice v pozvánce upozorněna na nutnost přítomnosti žalobce při jednání PK MPSV, dostavila se bez něho se zdůvodněním, že má žalobce v době jednání PK MPSV zajímavou činnost ve škole – práce se sekačkou, o kterou by přišel. Opatrovnice tedy neposkytla potřenou součinnost, tj. nepřivedla žalobce k jednání PK MPSV, nebylo možné provést posouzení jeho zdravotního stavu, a tím vyhovět rozsudku krajského soudu, což nyní nelze klást žalované k žíti. PK MPSV nezbylo, než posoudit zdravotní stav a závislost žalobce podle zdravotnické a spisové dokumentace. Vypořádala se s rozpory ve zprávách, se sociálním šetřením i námitkami v odvolání. PK MPSV pro zajištění větší objektivity a přesvědčivosti posudku i pro neodborné pracovníky konstatovala, že mentální retardace se blíží, respektive je na horní hranici středně těžké mentální retardace