5 As 281/2023 — Nejvyšší správní soud

60 A 52/2022- 54 - text  6 60 A 52/2022 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michala Jantoše a soudkyň Mgr. Barbory Berkové a JUDr. Markéty Fialové ve věci žalobce: L. K. bytem X zastoupený advokátem Mgr. Markem Ježkem sídlem Jablunkovská 852/44, 737 01 Český Těšín proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje sídlem třída Tomáše Bati 21, 761 90 Zlín o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 4. 2022, č. j. X, ve věci dodatečného povolení stavby, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Rožnov pod Radhoštěm ze dne 30. 8. 2021, č. j. X, jímž byly podle § 129 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, dodatečně povoleny stavební úpravy objektu ve dvoře na st. p. č. XA v k. ú. X směřující ke změně účelu užívání ze skladu na služební byt náležící k občanské vybavenosti s č. p. X, X. 2. Žalobce se řízení účastnil jako vlastník sousedního (mezujícího) pozemku, který mohl být záměrem přímo dotčen. Jeho rodinný dům č. p. X se nachází na pozemku parc. č. st. XB (všechny pozemky se nachází v k. ú. a obci X) a je od záměru vzdálen 3,5 m severně. Záměr se nachází na pozemku parc. č. st. XA na hranici s pozemkem žalobce a na společné hranici s pozemkem parc. č. st. XC a přímo sousedí na západní straně se stavbou občanské vybavenosti č. p. X, která se na něm nachází. Z jižní strany (dvorní části) je záměr vzdálen 3,8 m od objektu občanské vybavenosti č. p. X (dům s tmavou střechou) umístěného na pozemku parc. č. XD. Situace na místě samém vypadá takto (červeně je označen objekt, na němž byly povoleny stavební úpravy a má dojít ke změně účelu užívání ze skladu na služební byt): [OBRÁZEK] 3. Žalobce se žalobou domáhal zrušení napadeného rozhodnutí. Poukázal na definici rodinného domu obsaženou v § 2 písm. a) bodu 2 vyhlášky Ministerstva pro místní rozvoj č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 501/2006 Sb.“) a namítal, že za rodinný dům je nutné považovat také služební byt, neboť v obou případech jde o stavbu určenou k trvalému bydlení. Jelikož nebudou zachovány odstupové vzdálenosti od jeho domu stanovené v § 25 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb., neměl být záměr dodatečně povolen. Dle žalobce je nyní řešený objekt jako rodinný dům fakticky užíván, což stavebník deklaroval v jiném řízení. Postup správních orgánů je rozporný s § 111 odst. 2 stavebního zákona, protože neověřily, zda záměr nebude užíván k trvalému bydlení. 4. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout a zopakoval své argumenty uvedené v napadeném rozhodnutí, které soud pro přehlednost zmíní v hodnotící části rozsudku. 5. Krajský soud předně rozsudkem ze dne 25. 10. 2023, č. j. 60 A 52/2022-27 zrušil napadené rozhodnutí a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. Krajský soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, protože se žalovaný v rámci objektu č. p. X a nyní řešeného objektu, které mají být dle žalovaného hodnoceny jako jeden celek, nezabýval poměrem podlahové plochy, která odpovídá požadavkům na trvalé rodinné bydlení, a ploch ostatních. 6. Nejvyšší správní soud (NSS) rozsudkem ze dne 14. 10. 2024, č. j. 5 As 281/2023-23 (dále jen „zrušující rozsudek NSS“) zrušil zmíněný rozsudek krajského soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení. NSS se neztotožnil se závěrem krajského soudu stran nepřezkoumatelnosti. Právní názor NSS vyjádřený ve zrušujícím rozsudku, který je pro krajský soud závazný dle § 110 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), shrne soud v hodnotící části rozsudku. 7. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí a vycházel přitom podle § 75 odst. 1 s. ř. s. ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného. Krajský soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná a rozhodl bez jednání podle § 51 odst. 1 s. ř. s. 8. Námitku nedodržení minimálních odstupových vzdáleností staveb uplatnil žalobce již ve správním řízení. Žalovaný v napadeném rozhodnutí k této námitce uvedl, že na záměr se nevztahují odstupové vzdálenosti upravené v § 25 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb., ale pouze obecná pravidla upravená v odst. 1 téhož ustanovení. Dále uvedl, že záměr se nachází ve stávajícím objektu bez čísla popisného a evidenčního, který náleží k sousední stavbě občanské vybavenosti č. p. X a nebude tak měněno účelové určení stavby jako takové. Tomu napovídá i skutečnost, že budova, ve které se záměr nachází, nemá číslo popisné a evidenční. Těmi se podle § 31 odst. 3 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, neoznačují příslušenství budovy, která jsou součástí jednoho celku. Pro závěr o tom, že objekt stávajícího skladu zůstane příslušenstvím stavby občanské vybavenosti č. p. X, svědčí také umístění objektu ve dvoře, který by mohl být nazván areálem stavby občanské vybavenosti, velikost stavby, ve které se záměr nachází, a konečně též způsob příjezdu, který je možný jedině přes pozemek stavby občanské vybavenosti. Proto nelze objekt považovat za rodinný dům, i když bude sloužit jako služební byt. Podle žalovaného je nutné se také zabývat tím, zda bude služební byt sloužit k trvalému bydlení nebo jen přechodnému ubytování po dobu výkonu pracovního poměru. Na základě toho, že objekt je umístěn ve dvoře stavby občanské vybavenosti, s ohledem na velikost objektu a způsob příjezdu k němu, nelze přijmout závěr, že se objekt na pozemku parc. č. XA stane rodinným domem (str. 7 a 8 napadeného rozhodnutí). 9. Podle § 25 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb. platí, že je-li mezi rodinnými domy volný prostor, vzdálenost mezi nimi nesmí být menší než 7 m a jejich vzdálenost od společných hranic pozemků nesmí být menší než 2 m. Ve zvlášť stísněných územních podmínkách může být vzdálenost mezi rodinnými domy snížena až na 4 m, pokud v žádné z protilehlých stěn nejsou okna obytných místností; v takovém případě se odstavec 4 nepoužije. 10. Stavbou pro bydlení se podle § 2 písm. a) bodu 2 téže vyhlášky, rozumí rodinný dům, ve kterém více než polovina podlahové plochy odpovídá požadavkům na trvalé rodinné bydlení a je k tomuto účelu určena; rodinný dům může mít nejvýše tři samostatné byty, nejvýše dvě nadzemní a jedno podzemní podlaží a podkroví. 11. Ustanovení § 25 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb. se aplikuje pouze v případě vzájemných odstupů staveb rodinných domů. Rodinný dům je dle uvedeného stavbou, u které více než polovina podlahové plochy (podmínka č. 1) odpovídá požadavkům na trvalé rodinné bydlení (podmínka č. 2), dále musí být k tomuto účelu určena (podmínka č. 3), a může mít nejvýše tři byty, dvě nadzemní a jedno podzemní podlaží a podkroví (podmínka č. 4). Všechny podmínky musí být splněny kumulativně. Ve věci se vede spor o splnění podmínek č. 1 a 2. 12. Žalovaný dospěl k závěru, že nyní řešený objekt je příslušenstvím stavby občanského vybavení č. p. X, nikoliv stavbou samostatnou, proto je nutné oba objekty posuzovat jako celek, tj. jednu stavbu. Ke shodnému závěru dospěl také NSS ve zrušujícím rozsudku (odst. 16). Dále NSS uvedl, že ani po změně účelu užívání nebylo objektu přiřazeno samostatné číslo popisné, proto i nadále zůstane stavbou občanské vybavenosti. Tomu odpovídá i účel užívání zapsaný v katastru nemovitostí. NSS dále uvedl, že stavba č. p. X má dvě nadzemní podlaží a její podlahová plocha čítá 346 m2, zastavěná plocha 254 m2. Nyní řešený objekt disponuje jedním nadzemním podlažím a jeho užitná plocha je 57,2 m2; zastavěná plocha je 82,8 m2 (srov. odst. 22 až 26 zrušujícího rozsudku NSS). Žalobce přitom nenamítal, že by stavba č. p. X obsahovala jiné než nebytové prostory a že by uvedené objekty neměly být hodnoceny jako jedna stavba, na což poukázal také NSS ve zrušujícím rozsudku (odst. 16 a 25). 13. Z uvedeného je zřejmé, že podlahová plocha nyní řešeného objektu nedosahuje poloviny podlahové plochy stavby jako celku (nyní řešeného objektu a stavby č. p. X). Navíc tuto podmínku, jak uvedl i NSS, žalobce nerozporoval, proto se jí soud nemůže ani věcně zabývat. Jelikož není splněna podmínka č. 1, nemůže být nyní řešený objekt posouzen jako rodinný dům. Již jen z tohoto důvodu nemůže být důvodná námitka nesplnění odstupové vzdálenosti dle § 25 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb. určené pro vzájemný odstup rodinných domů. 14. Pro úplnost však krajský soud k podmínce č. 2 uvádí, že znak trvalosti bydlení obsažený v definici rodinného domu v § 2 písm. a) vyhlášky č. 501/2006 Sb. je nutné vnímat z pohledu stavebních dispozic, nikoliv z pohledu uživatelských a rodinných vztahů (srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 8. 2020, č. j. 22 A 74/2019-35, odst. 13, nebo rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2023, č. j. 43 A 11/2020-39, odst. 36 a ze dne 29. 3. 2023, č. j.