10 Afs 438/2019 — Nejvyšší správní soud

65 Af 3/2022- 133 - text  7 65 Af 3/2022 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Barbory Berkové a soudců JUDr. Michala Jantoše a JUDr. Markéty Fialové ve věci žalobkyně: E.-P. a. s., IČO X sídlem A. 171, X A. zastoupená advokátem JUDr. Michalem Žižlavským sídlem Široká 36/5, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno za účasti: K., v. o. s., IČO X sídlem M. 679/21, X L. o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 8. 2022, č. j. X takto: I. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 23. 8. 2022, č. j. X, ve znění rozhodnutí o opravě zřejmých nesprávností ze dne 11. 1. 2023, č. j. X se zrušuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 23 460,69 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. Michala Žižlavského, sídlem Široká 36/5, 110 00 Praha 1. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: A) Vymezení věci a shrnutí obsahu podání účastníků 1. Na základě rozhodnutí o poskytnutí dotace ze dne 21. 8. 2009, č. j. X poskytlo Ministerstvo průmyslu a obchodu žalobkyni v rámci Operačního programu Podnikání a inovace dotaci v celkové výši 41 637 868 Kč na realizaci projektu „Zavedení inovativní výroby tvarovek“. 2. Finanční úřad pro Olomoucký kraj (dále jen „správce daně“) vyměřil žalobkyni platebními výměry ze dne 18. 4. 2016 odvod za porušení rozpočtové kázně, a to do státního rozpočtu ve výši 1 344 660 Kč (platební výměr č. X, č. j. X) a do Národního fondu 7 619 729 Kč (platební výměr č. X, č. j. X). 3. K odvolání žalobkyně žalovaný rozhodnutím ze dne 13. 10. 2017 změnil oba platební výměry tak, že jimi stanovené odvody zvýšil, a to odvod do státního rozpočtu na částku 3 563 358 Kč a odvod do Národního fondu na částku 20 192 504 Kč. Zdejší soud ale rozsudkem ze dne 19. 7. 2019, č. j. 65 Af 80/2017-87, rozhodnutí žalovaného zrušil, neboť dospěl k závěru, že žalovaný při využití podkladů získaných v jiném daňovém řízení postupoval v rozporu s § 93 odst. 2 a 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. 4. Žalovaný následně ve výroku označeným rozhodnutím ze dne 23. 8. 2022 opět oba platební výměry změnil tak, že stanovené odvody zvýšil, a to odvod do státního rozpočtu na částku 2 943 461 Kč a odvodu do Národního fondu na částku 16 733 568 Kč. Následně dne 20. 1. 2023 vydal žalovaný rozhodnutí, jímž opravil zřejmou nesprávnost ve svém rozhodnutí tak, že odvod do Národního fondu má správně činit 16 679 605 Kč. 5. Žalobkyně se žalobou domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného. V žalobě namítala procesní vadu v podobě neúčinného doručení seznámení se skutečnostmi zjištěnými v odvolacím řízení, vydání napadeného rozhodnutí v rozporu s § 243 odst. 2 daňového řádu, nesrozumitelnost napadeného rozhodnutí spočívající v rozporu výroku o výši odvodu s odůvodněním i se skutkovými zjištěními, nesprávnost všech sedmi kontrolních zjištění, která vedla k vyměření odvodů, a dále nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro absenci hodnocení nově provedených důkazů. 6. Žalovaný požadoval zamítnutí žaloby a žalobní body označil za nedůvodné. Poté následovaly ještě další vzájemné repliky. Při jednání setrvali účastníci na svých stanoviscích. B) Posouzení věci krajským soudem 7. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů ve smyslu § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 8. Krajský soud se předně zabýval námitkou vydání napadeného rozhodnutí v rozporu s § 243 odst. 2 daňového řádu, podle něhož platí, že ukončením přezkumného jednání nebo schválením zprávy o přezkumu soudem nabývá nepravomocné rozhodnutí v nalézacím řízení týkajícím se pohledávek, které nejsou pohledávkami za majetkovou podstatou, právní moci. 9. Žalobkyně v žalobě zdůraznila, že je v insolvenci, přičemž pohledávku z titulu předmětného odvodu za porušení rozpočtové kázně správce daně do insolvenčního řízení přihlásil. Ukončením přezkumného jednání u Krajského soudu v Brně (dále jen „insolvenční soud“) dne 30. 8. 2017 tak mělo být odvolací řízení vedené žalovaným o odvoláních proti oběma platebním výměrům zastaveno a tyto platební výměry měly nabýt právní moci. Žalovaný tudíž podle žalobkyně vydal napadené rozhodnutí v rozporu s § 243 odst. 2 daňového řádu a neoprávněně tak navýšil žalobkyni celkový odvod za porušení rozpočtové kázně z cca 9 mil. Kč na cca 20 mil. Kč. 10. Žalovaný ve vyjádření k žalobě označil tento žalobní bod za nedůvodný, neboť z protokolu o tomto přezkumném jednání vyplývá, že přihláška správce daně obsahující předmětnou pohledávku nebyla do seznamu na přezkumné jednání zařazena, tudíž nebyla ani projednána a přezkoumána, pročež nemá § 243 odst. 2 daňového řádu na vydání napadeného rozhodnutí vliv. 11. Dříve, než soud posoudí důvodnost uvedeného žalobního bodu, předesílá, že k provedení odvodu za porušení rozpočtové kázně jsou věcně příslušné finanční úřady, které při jeho stanovení postupují podle daňového řádu. Ve věci stanovení odvodu za porušení rozpočtové kázně je tedy vedeno daňové řízení, které se obecně skládá z dílčích řízení. K vlastnímu stanovení daně (odvodu) slouží dílčí řízení označené v § 134 odst. 3 písm. a) bod 1 daňového řádu jako řízení nalézací vyměřovací (srov. bod [19] rozsudku NSS ze dne 24. 9. 2020, č. j. 7 Afs 63/2019-31). 12. Dále je třeba uvést, že vyměřené odvody jsou daňovými povinnostmi, které vznikly do rozhodnutí o úpadku a nejedná se tak o pohledávky za majetkovou podstatou ve smyslu § 168 odst. 2 písm. e) insolvenčního zákona, nýbrž o pohledávky, které bylo třeba do insolvenčního řízení přihlásit přihláškou. 13. Pro posouzení, zda před vydáním napadeného rozhodnutí nabyly předmětné platební výměry, tj. rozhodnutí vydaná v nalézacím řízení, právní moci a toto nalézací daňové řízení bylo ex lege zastaveno ve smyslu § 243 odst. 2 daňového řádu, jsou relevantní tato soudem chronologicky seřazená zjištění učiněná ze správního spisu a z insolvenčního rejstříku: - 18. 4. 2016 vydal správce daně oba platební výměry; - 17. 5. 2016 podala žalobkyně proti oběma platebním výměrům odvolání; - 16. 5. 2017 bylo insolvenčním soudem zahájeno insolvenční řízení ve věci žalobkyně; - 31. 5. 2017 vydal insolvenční soud usnesení č. j. X, jímž byl zjištěn hrozící úpadek žalobkyně; - 7. 7. 2017 přihlásil správce daně do tohoto insolvenčního řízení 49 nevykonatelných pohledávek za žalobkyní (jeho přihláška č. j. X byla zaevidovaná pod pořadovým číslem 11), mezi nimiž byly i dvě pohledávky z titulu porušení rozpočtové kázně týkající se dotace poskytnuté na základě rozhodnutí o poskytnutí dotace ze dne 21. 8. 2009, č. j. X ve výši 3 563 385 Kč a 20 192 504 Kč, přihlášené jako pohledávky č. 36 a 38; - 22. 8. 2017 správce daně vysvětlil v podání insolvenčnímu soudu, že pohledávky č. 36 a 38 se týkají jednoho dotovaného projektu, u nějž bylo zjištěno porušení rozpočtové kázně, na jehož základě byl uložen odvod do státního rozpočtu (pohledávka č. 36) a do Národního fondu (pohledávka č. 38); - 29. 8. 2017 správce daně požádal insolvenční soud, aby pohledávky uvedené v přihlášce č. 11 pod pořadovým číslem 36 a 38 byly přezkoumány na zvláštním přezkumném jednání z důvodu, že platební výměry č. X a X ze dne 13. 4. 2016, jimiž byly předmětné odvody vyměřeny, byly napadeny odvoláním ze strany dlužníka, přičemž v rámci odvolacího řízení, které doposud probíhá, byly zjištěny další skutečnosti, které nasvědčují zvýšení odvodové povinnosti, a to na částku 3 563 385 Kč (odvod do státního rozpočtu) a na částku 20 192 504 Kč (odvod do Národního fondu); - 30. 8. 2017 provedl insolvenční soud přezkumné jednání, přičemž z protokolu o jeho průběhu č. j. X vyplývá, že do seznamu na přezkumné jednání nebyla přihláška č. 11 zařazena; - 13. 10. 2017 nabylo právní moci rozhodnutí ze dne 13. 10. 2017, č. j. X, jímž žalovaný oba platební výměry změnil; - 6. 11. 2017 sdělil správce daně insolvenčnímu soudu, že dne 28. 10. 2017 nastala splatnost a dne 29. 10. 2017 vykonatelnost pohledávek č. 36 a 38 z přihlášky č. 11; - 4. 8. 2018 provedl insolvenční soud zvláštní přezkumné jednání, přičemž z protokolu o jeho průběhu č. j. X vyplývá, že na něm byla přihláška č. 11 přezkoumána; - 22. 7. 2019 nabyl právní moci rozsudek ze dne 19. 6. 2019, č. j. 65 Af 82/2017-87, jímž zdejší soud zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 10. 2017, č. j. X a vrátil mu věc k dalšímu řízení; - 23. 8. 2022 vydal žalovaný žalobou napadené rozhodnutí. 14. Uvedená zjištění lze shrnout do následujícího skutkového závěru: V průběhu odvolacího řízení proti platebním výměrům ze dne 18. 4. 2016, jimiž správce daně vyměřil žalobkyni odvody za porušení rozpočtové kázně, byl insolvenčním soudem zjištěn hrozící úpadek žalobkyně. Pohledávky vyplývajíc