4 Ads 50/2012 — Nejvyšší správní soud

20 Ad 26/2024- 41 - text  8 20 Ad 26/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Volkovou, ve věci žalobce: A. A. T. zastoupen zákonnou zástupkyní A. T., zastoupen JUDr. Jiřím Gorčíkem, advokátem sídlem Wassermannova 1145/11, 152 00 Praha 5 proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 5. 2024, č. j. MPSV-2024/105150-923, o nároku na průkaz osoby se zdravotním postižením, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Specifikace věci 1. Žalobce se domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 5. 2024, č. j. MPSV-2024/105150-923 (dále jen „napadené rozhodnutí”), jímž žalovaný zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce České republiky, krajské pobočky v Ostravě ze dne 21. 9. 2023 (dále jen „správní orgán I. stupně“ a „prvostupňové rozhodnutí“), na jehož základě byl žalobci přiznán nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „TP“ ode dne 1. 6. 2023 do 1. 6. 2025 dle zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením (dále jen „zákon o poskytování dávek“). II. Skutková zjištění vycházející z obsahu správních spisů 2. Dne 28. 6. 2023 podal žalobce u orgánu I. stupně žádost o přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením (dále jen „průkaz“). 3. Dne 1. 9. 2023 byl vypracován posudek lékařky Okresní správy sociálního zabezpečení (dále jen „OSSZ“) Ostrava. Lékařka OSSZ Ostrava posoudila zdravotní stav žalobce a dospěla k závěru, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou je opožděný vývoj řeči – receptivní i expresivní složky, porucha pozornosti, inkontinence. Dopad na mobilitu/orientaci je dokladován v lékařské zprávě. Lékařka OSSZ došla k závěru, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jež podstatně omezuje schopnosti pohyblivosti/orientace, a to na úrovni středně těžkého funkčního postižení. Podle závěrů lékařky je žalobce osobou se středně těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra, ve smyslu § 34 odst. 2 zákona o poskytování dávek. Jedná se sice o zdravotní stav, který není uveden v příloze č. 4 k vyhlášce č. 388/2011 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením (dále též jen „prováděcí vyhláška“), ale svým funkčním postižením odpovídá nebo je svými funkčními důsledky srovnatelný se zdravotním stavem uvedeným v bodě 1 písmene j) citované přílohy. Platnost posudku stanovila posudková lékařka OSSZ s omezením na dva roky. 4. Na podkladě citovaného posudku vydal správní orgán I. stupně dne 21. 9. 2023 prvostupňové rozhodnutí, jímž přiznal žalobci průkaz označený symbolem „TP“ ode dne 1. 6. 2023 do 1. 6. 2025. 5. Žalobce napadl prvostupňové rozhodnutí odvoláním. Namítal, že má s ohledem na své zdravotní postižení nárok na průkaz označený symbolem „ZTP“ či „ZTP/P“. K odvolání žalobce přiložil lékařský nález ze dne 12. 9. 2023 a ze dne 5. 10. 2023. 6. Žalovaný zadal posudkové komisi Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky, pracoviště Ostrava, (dále též jen „PK MPSV Ostrava“, „posudková komice“ nebo „PK“) zpracování posudku. Posudková komise ve svém zhodnocení ze dne 2. 2. 2024 uzavřela (stejně jako posudková lékařka OSSZ), že žalobce je osobou se středně těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra, ve smyslu § 34 odst. 2 zákona o poskytování dávek. Nejedná se o zdravotní stav uvedený v příloze č. 4 prováděcí vyhlášky, ale svým funkčním postižením odpovídá nebo je svými funkčními důsledky srovnatelný se stavem uvedeným v bodě 1 písmene j) citované přílohy. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce je nerovnoměrný a opožděný psychomotorický vývoj s výrazným opožděním řeči (expresivní i receptivní složka); v diagnostikem souhrnu figurují i další onemocnění. 7. K odvolání žalobce PK MPSV mj. uvedla, že u žalobce není závažný smyslově kognitivní deficit typu nevidomosti či těžké slabozrakosti, hluchoty nebo těžké nedoslýchavosti, to přes využití kompenzačních pomůcek. Nejde ani o jiné zdravotní postižení uvedené v odst. 2 či 3 dané přílohy k vyhlášce (to jak ve smyslu nosně pohybového aparátu, tak neurologicko-interního onemocnění či smyslově kognitivního deficitu, tj. těžký st. mentální retardace nebo demence). Posudková komise hodnotí stav žalobce nadále jako postižení středně těžké. 8. K žádosti žalovaného posudková komise vypracovala doplňující posudek ze dne 12. 4. 2024. žalovaný zadal zpracování doplňujícího posudku pro to, aby PK MPSV přesvědčivě vyvrátila, že se nejedná o zdravotní stav uvedený v příloze č. 4 bodě 3 písm. l) prováděcí vyhlášky. Posudková komise setrvala na svém závěru uvedeném v posudku ze dne 2. 2. 2024. PK MPSV zhodnotila a prostudovala nově přiložené lékařské zprávy, které však nepřinášejí posudkově významné skutečnosti a vysvětlila, proč nelze žalobce hodnotit dle přílohy č. 4 bodu 3 písm. l) prováděcí vyhlášky. 9. Žalovaný rozhodl napadeným rozhodnutím dne 2. 5. 2024, v němž zrekapituloval dosavadní průběh řízení a závěry PK MPSV Ostrava považoval za úplné a přesvědčivé. K námitkám, které žalobce uvedl v odvolání, žalovaný uvedl, že posudková komise měla zdravotnickou dokumentaci žalobce k dispozici a nikterak závažnost jeho stavu nezpochybňuje. Žalovaný tak žalobcovo odvolání zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. III. Obsah žaloby 10. Proti napadenému rozhodnutí brojil žalobce žalobou. Měl za to, že u něj nedošlo k řádnému a přezkoumatelnému posouzení zdravotního stavu a přezkoumatelnému vyhodnocení naplnění příslušných kritérií, která jsou stanovena v příloze č. 4 prováděcí vyhlášky. 11. Skutkové závěry žalovaného nemají oporu v provedeném dokazování, neboť žalovaný dospěl k závěru, že žalobce má nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „TP“ ode dne 01.06.2023 do 01.06.2025. Toto tvrzení žalovaného však nemá oporu v provedených důkazech, které jsou současně vůči sobě v rozporu. Žalovaný dále v rozporu s judikaturou Nejvyššího správního soudu mj. nevyšetřil žalobce pro účely vypracování posudku a následného vydání rozhodnutí osobně a tímto postupem vnitřní rozpor a nepřezkoumatelnost svého rozhodnutí jen zvýraznil. 12. Dle názoru žalobce je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, neboť ve výsledku fakticky pouze vychází z odůvodnění prvostupňového rozhodnutí. Žalovaný se žádným způsobem fakticky nevyrovnává s tvrzeními žalobce uvedenými v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí. 13. Žalobce navrhl zrušení napadeného rozhodnutí. IV. Vyjádření žalovaného 14. Žalovaný ve svém vyjádření nejprve podrobně zrekapituloval dosavadní řízení a sdělil, že nemá pochybnosti o odborném posouzení zdravotního stavu žalobce. Žalovaný shrnul závěry lékařských nálezů a uzavřel, že pokud nepovažoval posudek posudkové komise včetně jeho doplnění za úplný, celistvý a přesvědčivý, požádal by o doplnění posouzení zdravotního stavu a nepřistoupil by k vydání rozhodnutí. 15. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby jako nedůvodné. V. Posouzení věci krajským soudem 16. Krajský soud shledal žalobu přípustnou, podanou oprávněnou osobou [§ 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)] a včasnou (§ 72 odst. 1 s. ř. s.). V přezkumném řízení soudním je soud povinen zkoumat, zda vydané rozhodnutí je zákonné a bezvadné. Při přezkumu přitom respektuje vymezené žalobní body (§ 75 odst. 2 věta první zákona s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez jednání, neboť s tímto postupem účastníci řízení souhlasili (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). 17. Žaloba není důvodná. 18. Krajský soud se nejprve zabýval námitkou žalobce, jestli není napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. Nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů se ve své judikatuře opakovaně zabýval NSS [srov. např. rozsudky ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003-75, ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003-52, ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/2004-73, ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005-44, ze dne 25. 5. 2006, č. j. 2 Afs 154/2005-245, a ze dne 17. 1. 2008, č. j. 5 As 29/2007-64; ty se sice zabývaly především posuzováním (ne)přezkoumatelnosti rozsudku, lze z nich však vycházet i v případě (ne)přezkoumatelnosti správního rozhodnutí, neboť je ovládají stejné principy (srov. rozsudek NSS č. j. 2 Afs 24/2005 44)]. Z vyslovených závěrů přitom vyplývá, že o nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů se jedná mimo jiné tehdy, opomene-li správní orgán na námitku účastníka zcela (tedy i implicitně) reagovat (srov. též rozsudek NSS ze dne 29. 6. 2017, č. j. 2 As 337/2016-64). Žalobce namítal posouzení svého zdravotního stavu, pročež z napadeného rozhodnutí je zřejmé, že žalovaný nechal posudkovou komisi vypracovat posudek i jeho doplnění. Žalovaný v napadeném rozhodnutí