4 As 72/2006 — Nejvyšší správní soud

65 A 47/2025- 45 - text  14 65 A 47/2025 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michala Jantoše a soudkyň Mgr. Barbory Berkové a JUDr. Markéty Fialové ve věci žalobce: Bc. A. S. bytem X zastoupen advokátem JUDr. Karlem Vítkem sídlem Dobrovského 25, 779 00 Olomouc proti žalovanému: Státní pozemkový úřad sídlem Husinecká 1024/11a, 130 00 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 3. 2025 č. j. SPU 358712/2024 ve věci komplexní pozemkové úpravy, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: A. Vymezení věci a obsahu podání 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení napadeného rozhodnutí, jímž bylo zamítnuto odvolání Ing. F. S. (dále též „právní předchůdce žalobce“) a potvrzeno rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Olomoucký kraj, Pobočky Olomouc (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 13. 2. 2024, č. j. SPU 034199/2024, jímž byl podle § 11 odst. 4 zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, v příslušném znění (dále jen „ZoPÚ“) schválen návrh komplexních pozemkových úprav mj. v k. ú. X, který se vztahoval také na pozemky parc. č. X, XA, XB, XC, XD, XE a XF k. ú. X (dále jen „dotčené pozemky“). 2. Právní předchůdce žalobce darovací smlouvou ze dne 31. 1. 2024 převedl vlastnické právo k dotčeným pozemkům na žalobce. K převodu vlastnického práva došlo na základě rozhodnutí katastrálního úřadu ze dne 7. 3. 2024, a to s právními účinky ke dni 8. 2. 2024. Jelikož v průběhu odvolací lhůty proti prvostupňovému rozhodnutí byl vlastníkem dotčených pozemků právní předchůdce žalobce, podal proti němu odvolání. O jeho odvolání rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím. Žalobu proti napadenému rozhodnutí podal žalobce spolu se svým právním předchůdcem. Krajský soud však usnesením ze dne 17. 6. 2025, č. j. 65 A 41/2025-29 vyloučil žalobu žalobce k samostatnému projednání a žalobu jeho právního předchůdce odmítl, jelikož jej posoudil jako osobu zjevně neoprávněnou k podání žaloby. 3. Krajský soud pro úplnost uvádí, že do pozemkových úprav byly zahrnuty i další pozemky zapsané na LV č. XG, žalobce však cílí žalobní argumentaci pouze na dotčené pozemky. 4. Žalobce se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí a namítá, že zahrnutí dotčených pozemků do pozemkových úprav narušuje jeho dlouhodobý strategický plán v rámci rozvoje podnikání. Žalobce je významným zemědělským podnikatelem a zajištění náležitého přístupu k jeho zemědělským pozemkům je důležité. Právní předchůdce žalobce kupoval dotčené pozemky od Pozemkového fondu ČR v roce 2009 s tím, že budou sloužit jako příjezdové cesty k dalším pozemkům. Jinak nákup pruhů pozemků uvnitř cizích pozemků nedával ekonomický a hospodářský smysl. Pozemky tvořily úzké pruhy uvnitř polností a podle jejich tvaru a polohy šlo o historické či plánované cesty. Z katastrální mapy je i nyní zřejmé, že např. pozemek parc. č. XF představuje svou polohou a tvarem síť cest. Aktuálně jsou pozemky zahrnuty do plánu společných zařízení jako cesty. Právní předchůdce žalobce vyslovil opakovaně nesouhlas se zařazením dotčených pozemků do návrhu. Nevyhovění odvolacím námitkám činí napadené rozhodnutí nesprávným a nezákonným. 5. Žalobce namítá, že není dána nezbytnost veřejných cest. Žalovaný nevyhověl odvolací námitce právního předchůdce žalobce, že řešení dotčených pozemků nelze považovat za nezbytné ve veřejném zájmu, a jedná se tak o neoprávněný zásah do vlastnického práva žalobce. Nebyly současně ani naplněny cíle pozemkových úprav. Aktuálně pozemky jako cesty využívány nejsou, v minulosti zanikla tzv. nezbytná komunikační potřeba. Nelze shledat veřejný zájem, aby na těchto pozemcích byly do budoucna znovu veřejné cesty. Žalobce odkoupil dotčené pozemky od státu, byly pro stát nepotřebné a je zřejmé, že zde žádné cesty nebyly plánovány. Rozhodnutí odebrat pozemky je nelogické, nekoncepční a neekonomické a vzbuzuje pochybnost o zákonnosti procesu pozemkových úprav a zpochybňuje to nezbytnost plánovaných veřejných cest. Právní předchůdce žalobce měl s pozemky dlouhodobé plány, je tak v rozporu s jeho legitimním očekáváním, pokud by jich měl být zbaven. V průběhu procesu navrhoval alternativní řešení, zejm. prodat pozemky obci či státu za tržní cenu. Navrhoval, že cesty na pozemcích na své náklady v pevném termínu zřídí (na rozdíl od obce, která to garantovat nemůže). Žádná z jeho námitek nebyla v řízení zohledněna, žádný jeho alternativní návrh nebyl vyslyšen. Nebylo mu vyhověno ani v tom, že by jeho pozemky byly vyměněny za dva až tři ucelené půdní bloky. Žalobce má zájem, aby zejm. pozemky, které by mohly sloužit jako cesty, zůstaly v jeho vlastnictví, aby je mohl použít pro přístup na své pozemky, které plánuje v budoucnu užívat. Žalovaný nezohlednil odvolací námitku, že vlastnictví dotčených pozemků obcí či státem negarantuje, zda a kdy na nich budou zřízeny cesty. Právní předchůdce žalobce tvrdil a prokazoval, že se opakovaně setkal s tím, že polní cesty (stávající nebo plánované) ve vlastnictví obce jsou pronajaty, zaorány a obhospodařovány, aniž by se na nich plánovaná cesta realizovala. To prokazoval smlouvami, které v žalobě konkretizoval. 6. Žalobce namítal nedodržení požadavků na přiměřenost podle § 10 ZPÚ. Pozemky žalobce měly být oceněny jako cesty, historicky jde o cesty a jako cesty je rovněž kupoval, čemuž by měla odpovídat cena. Na tom, že s pozemky jako cestami žalobce dále počítá, nic nemění ani to, že jsou povětšinou zaorány či jak jsou vedeny v katastru nemovitostí. Tyto pozemky byly pořízeny kvůli zpřístupnění pozemků a o tom, že jsou cestami, svědčí kromě jejich tvaru a polohy i to, že jsou v části zahrnuty v plánu společných zařízení. Dotčené pozemky měly být oceněny ve výši obvyklé (tržní) ceny stavebních pozemků za účelem vybudování cest. Nové uspořádání nesplňuje požadavek na přiměřenost ani pokud jde o polohu a bonitu. 7. Nebyla zohledněna odvolací námitka, že s ohledem na principu zákazu střetu zájmů nemůže být obec S. jmenována opatrovníkem účastníků, jsou-li v rámci KPÚ dotčeny pozemky v jejím vlastnictví, či pokud má vlastnické právo nabýt. Žalovaný nezohlednil ani odvolací námitku, že z rozhodnutí I. stupně a jeho přílohy není zřejmé, zda a kteří z účastníků byli v době vydání napadeného rozhodnutí zastoupeni opatrovníkem a kterým ze známých účastníků (zejm. těm, kterým se nepodařilo doručovat přímo) bylo doručováno ve smyslu § 11 odst. 5 ZPÚ prostřednictvím opatrovníka. 8. Žalovaný aplikoval vyhlášku č. 13/2014 Sb., o postupu při provádění pozemkových úprav a náležitostech návrhu pozemkových úprav (dále jen „vyhláška č. 13/2014 Sb.“), která je dle žalobce vydaná v rozporu s ústavním pořádkem a zákonem. Zákonné zmocnění v § 27 ZoPÚ je obecné, přesto není v souladu s ústavním pořádkem, aby tato vyhláška jako podzákonný předpis obsahovala pravidlo omezující hmotněprávní a procesní práva účastníků řízení natolik, že v důsledku omezuje vlastnické právo žalobců, když stanoví, kdy se k jejich námitkám či požadavkům bude nebo nebude v řízení přihlížet. 9. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl žalobu zamítnout a odkázal na napadené rozhodnutí s tím, že žalobní námitky se shodují s námitkami odvolacími. Jeho argumentaci pro stručnost soud uvede v hodnotící části rozsudku. Ohledně rozporu § 17 vyhlášky č. 13/2014 Sb. s ústavním pořádkem a zákonem uvedl, že takový postup vyplývá z povahy řízení o pozemkových úpravách. Popsal dále proces projednání plánu společných zařízení a uvedl, že schválením plánu společných zařízení jsou naplněny cíle pozemkových úprav ve smyslu vytváření podmínek pro racionální hospodaření a k zabezpečení ochrany přírodních zdrojů. 10. Žalobce v replice uvedl, že žalovaný ve svém vyjádření dezinterpretoval námitku protiústavnosti § 17 vyhlášky č. 13/2014 Sb. Namítal, že pouze zákon může stanovit, že se k námitkám účastníků nepřihlíží. Jinak se protiústavně omezují hmotněprávní a procesní práva účastníků řízení tak, že to vede k protiprávnímu odnětí vlastnického práva. V osobním vyjádření žalobce uvedl, že pokud budou cesty žalobci odebrány, ztratí vyjednávací pozici i možnost dále expandovat v lokalitě. Pro malého zemědělce jsou takové pozemky klíčové. Mají strategickou hodnotu, která se liší od hodnoty běžné orné půdy. Polní cesta nemusí být trvale vyjetá, aby plnila svůj účel. I dočasně zoranou lze kdykoli upravit a využívat ji pro průjezd techniky. B. Posouzení věci krajským soudem 11. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů dle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). V souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. rozhodl bez jednání. Dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 12. Podle § 10 odst.