6 As 39/2009 — Nejvyšší správní soud

72 Ad 21/2025- 72 - text  6 72 Ad 21/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní Martinou Rýznarovou ve věci žalobkyně: D. J. bytem X zastoupená obecným zmocněncem JUDr. P. J. bytem X proti žalovanému: Ministr práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 4. 2025, č. j. X, ve věci vrácení podpory v nezaměstnanosti – obnovy řízení takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Spor byl o dodržení lhůty k podání návrhu na obnovu řízení a o existenci důvodů pro obnovu řízení. 2. Cílem žalobkyně bylo obnovit řízení ve věci vrácení podpory v nezaměstnanosti, které úřad práce zahájil, protože u žalobkyně nastal nezákonný souběh pobírání invalidního důchodu a podpory v nezaměstnanosti. 3. Žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl rozklad proti rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „ministerstvo“) z 27. 11. 2024, č. j. X, kterým ministerstvo zamítlo jako nedůvodnou žádost žalobkyně o povolení obnovy řízení ukončeného rozhodnutím ministerstva o odvolání ze 7. 10. 2021, č. j. X ve věci vrácení podpory v nezaměstnanosti. 4. Žalovaný v napadeném rozhodnutí k dodržení lhůty k podání žádosti o obnovu řízení objasnil, že tříměsíční lhůta podle § 100 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „správní řád“), začala běžet po 12. 6. 2024. Tento den bylo podle doručenky zaslané zdejším soudem žalobkyni doručeno usnesení zdejšího soudu č. j. 65 A 48/2024-20 o odmítnutí žaloby a nebylo doručeno 24. 6. 2024, jak tvrdila žalobkyně. 5. Podání návrhu na obnovu řízení ve věci vrácení podpory v nezaměstnanosti předcházelo soudní řízení o žalobě žalobkyně na určení, že je nezákonným zásahem skutečnost, že „žalovaná poté, co reagovala z moci úřední na podnět Úřadu práce k odstranění vady posudku o invaliditě žalobkyně ze dne 3. 5. 2018, nevydala v zákonné lhůtě rozhodnutí, kterým by doplnila předchozí rozhodnutí ve věci invalidního důchodu žalobkyně“. 6. Novou skutečnost ve smyslu § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu odůvodňující jiné řešení otázky, která byla předmětem rozhodování ve věci vrácení podpory v nezaměstnanosti, žalobkyně spatřovala v odůvodnění usnesení zdejšího soudu č. j. 65 A 48/2024-20, v bodě 24, kde soud konstatoval: „I pokud by tak soud vycházel (ve prospěch žalobkyně) z toho, že tvrzené řízení bylo zahájeno až vyhotovením uvedeného opravného posudku, tj. dne 3. 3. 2021, uplynula by žalované marně devadesátidenní lhůta k vydání rozhodnutí podle § 85a odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb. dne 1. 6. 2021, a tudíž roční lhůta pro podání žaloby podle § 80 odst. 1 s. ř. s. dne 1. 6. 2022. Žalobkyně však tuto žalobu podala až dne 17. 5. 2024, tj. téměř dva roky po uplynutí zákonem stanovené lhůty“. 7. Žalobkyně v žalobě namítala, že podle usnesení č. j. 65 A 48/2024-20 vydáním opravného posudku o invaliditě z 3. 3. 2021 došlo ke změně v poskytování invalidního důchodu III. stupně. Vyslovení tohoto právního názoru žalobkyně považovala za novou skutečnost ve smyslu § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu. Tento právní názor neexistoval v době původního správního řízení, proto ho žalobkyně nemohla „použít“ ke svému prospěchu a dovolat se zásady „iura novit curia“. 8. Žalovaný ve vyjádření k žalobě nad rámec napadeného rozhodnutí připomněl, že řízení o povolení obnovy řízení je specifický typ řízení, který se odlišuje od původního řízení. Cílem je posoudit, jestli nastaly nové skutečnosti nebo důkazy, které by mohly vést ke změně původního rozhodnutí. Samotné meritum (věcná stránka) původní věci se v tomto řízení neřeší a nezkoumá se, jestli bylo původní rozhodnutí zákonné. 9. Žalobkyně v replice namítla, že podle ní byla dodržena objektivní i subjektivní lhůta k podání návrhu na obnovu řízení. Skutkovou novotou byla skutečnost, že se ukázalo nepravdivým tvrzení o prokázání schopnosti žalobkyně pracovat za zcela mimořádných podmínek. Rozhodnutí ve věci vrácení podpory v nezaměstnanosti bylo nicotné. 10. Žalobkyně při jednání soudu namítla, že souběh pobírání invalidního důchodu ve III. stupni a podpory v nezaměstnanosti nebyl vyloučen. Napadené rozhodnutí je nicotné. Do tří měsíců od vydání opravného posudku mělo být vydáno rozhodnutí podle § 86 odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, aby proti němu žalobkyně mohla podat námitky. Otázkou bylo splnění podmínky podle § 56 odst. 1 písm. c) nebo odst. 2 písm. c) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, tj. jestli žalobkyně byla schopna pracovat za mimořádných podmínek. Problém činí roční lhůta k podání nečinnostní žaloby. 11. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů dle § 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného. 12. Ministerstvo v rozhodnutí z 27. 11. 2024 na 17 stranách a žalovaný v rozhodnutí o rozkladu na 6 stranách žalobkyni podrobně vysvětlily důvody svého rozhodnutí a uzavřely, že žalobkyně nedodržela subjektivní lhůtu pro podání žádosti o obnovu řízení a nebyly zde důvody pro zahájení obnovy řízení, a to ani z úřední povinnosti. Ministerstvo podrobně popsalo průběh předcházejících správních řízení a citovalo z rozsudků uvedených v bodě 20 tohoto rozsudku. Ministerstvo dospělo k závěru, že žalobkyně si mylně vyložila závěry usnesení zdejšího soudu č. j. 65 A 48/2024-20, protože soud nekonstatoval, že žalovaná měla po vyhotovení opravného posudku o invaliditě vydat nové rozhodnutí. 13. Soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 14. V posuzované věci je soud vázán předmětem řízení, kterým je otázka nařízení obnovy správního řízení. V řízení o obnově je třeba pouze zkoumat, zda existují důvody pro obnovu řízení, zatímco k důvodům vztahujícím se k rozhodnutí ve věci samé, které by mohly mít význam v obnoveném řízení, přihlížet nelze [srov. např. rozsudek Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) č. j. 8 As 59/2014-36]. 15. Sporná byla mezi účastníky řízení otázka, jestli žalobkyně podala žádost o obnovu řízení nejpozději v zákonné subjektivní lhůtě tří měsíců. 16. Podle § 100 odst. 1 správního řádu „řízení před správním orgánem ukončené pravomocným rozhodnutím ve věci se na žádost účastníka obnoví, jestliže a) vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení a které účastník, jemuž jsou ku prospěchu, nemohl v původním řízení uplatnit, anebo se provedené důkazy ukázaly nepravdivými, nebo b) bylo zrušeno či změněno rozhodnutí, které bylo podkladem rozhodnutí vydaného v řízení, které má být obnoveno, a pokud tyto skutečnosti, důkazy nebo rozhodnutí mohou odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování.“ 17. Podle § 100 odst. 2 správního řádu „účastník může podat žádost o obnovu řízení u kteréhokoliv správního orgánu, který ve věci rozhodoval, a to do 3 měsíců ode dne, kdy se o důvodu obnovy řízení dozvěděl, nejpozději však do 3 let ode dne právní moci rozhodnutí. Obnovy řízení se nemůže domáhat ten, kdo mohl důvod obnovy uplatnit v odvolacím řízení. O obnově řízení rozhoduje správní orgán, který ve věci rozhodl v posledním stupni.“ 18. Podle § 100 odst. 3 správního řádu „ve tříleté lhůtě od právní moci rozhodnutí může o obnově řízení z moci úřední rozhodnout též správní orgán, který ve věci rozhodl v posledním stupni, jestliže je dán některý z důvodů uvedených v odstavci 1 a jestliže je na novém řízení veřejný zájem; do konce uvedené lhůty musí být rozhodnutí o obnově řízení vydáno.“ 19. Žalobkyně ve správním řízení tvrdila, že se o usnesení zdejšího soudu č. j. 65 A 48/2024-20 dozvěděla jeho doručením 24. 6. 2024. Ministerstvo vyzvalo žalobkyni, aby doložila doklad, který osvědčí doručení citovaného usnesení. Žalobkyně ministerstvu sdělila, aby si tento doklad obstaralo samo. Zdejší soud na žádost ministerstvu zaslal doručenku, ze které se podává, že soud doručil usnesení zástupci (manželovi) žalobkyně dne 12. 6. 2024. Tříměsíční lhůta podle § 100 odst. 2 správního řádu žalobkyni uplynula 12. 9. 2024, avšak žalobkyně podala návrh na obnovu řízení až 23. 9. 2024, tedy po marném uplynutí tříměsíční lhůty. 20. Ministerstvo na straně 16 napadeného rozhodnutí vysvětlilo, že nebyly dány důvody pro postup podle § 100 odst. 3 správního řádu, tj. nebyl zde veřejný zájem na obnově řízení, protože zákonnost rozhodnutí ve věci vrácení podpory v nezaměstnanosti potvrdil zdejší soud rozsudkem z 23. 2. 2023, č. j. 72 Ad 47/2021-85, ten byl potvrzen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 1. 2024, č. j. 5 Ads 58/2023-67 a ústavní stížnost proti tomuto rozsudku byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu z 6. 11. 2024, sp. zn. IV. ÚS 542/24. Žalovaný se s tímto odůvodněním ministerstva ztotožnil (viz zejména strana 5 napadeného rozhodnutí). 21. Soud neshl