2 Azs 325/2020 — Nejvyšší správní soud

19 A 14/2025- 26 - text  5 19 A 14/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobce: V. D. D. státní příslušnost Vietnamská socialistická republika zastoupen Mgr. Pavlínou Zámečníkovou, advokátkou sídlem 602 00 Brno, Moravské náměstí 13 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem 140 21 Praha 4, nám. Hrdinů 1634/3 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 18. 9. 2025 č. j. MV-124928-6/SO-2025, ve věci žádosti o vydání zaměstnanecké karty takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalované, jimž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 13. 6. 2025 č. j. OAM-1034-14/ZM-2025, kterým byla podle § 45 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., zamítnuta žádost žalobce o vydání zaměstnanecké karty a rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo potvrzeno. 2. Žalobce namítal, že z rozhodnutí správního orgánu I. stupně není zřejmé, proč správní orgán jeho žádost vyhodnotil jako žádost o změnu účelu pobytu podle § 45 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů a proč tuto žádost nehodnotil jako žádost o vydání dalšího pobytového oprávnění – zaměstnanecké karty, podanou na území podle § 42g odst. 5 věta druhá zákona č. 326/1999 Sb. Podstatné je, že takovou žádost není možné zamítnout s odkazem na § 45 odst. 1 větu třetí zákona č. 326/1999 Sb. Touto námitkou se žalovaná v napadeném rozhodnutí nijak nezabývala, nevypořádala se s ní a zatížila tak rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti. Žalobce žalované rovněž vytkl, že správní orgány nesprávně a nedostatečně zjistily skutečný stav věci. Bez dalšího uvedly, že neměl plnit povinnosti studenta Vysoké školy báňské, neměl absolvovat ani jednu zkoušku, neměl získat ani jeden zápočet. Vycházely přitom jen z potvrzení školy ze dne 27. 2. 2025. Z potvrzení v žádném případě nevyplývá, že by neměl absolvovat ani jednu zkoušku a neměl získat ani jeden zápočet. Zjištění a závěr správních orgánů nemá oporu v podkladech pro vydání rozhodnutí. Žalobce uvedl, že v akademickém roce 2024/2025, konkrétně v období od 1. 9. 2024 do 7. 1. 2025, kdy podal žádost o zaměstnaneckou kartu, se účastnil výuky v předmětném oboru, chodil na přednášky a semináře, učil se na zápočty a zkoušky, účastnil se zápočtů a testů, aby mohl dále skládat zkoušky. Z uvedeného vyplývá, že v předmětné době před podáním žádosti o zaměstnaneckou kartu plnil a průběžně naplňoval účel pobytu - tedy studium. Na základě toho, že „neměl splnit žádný předmět ze zimního semestru“ na VŠB, Fakultě strojní, studijní program strojírenství, nelze v žádném případě učinit závěr, že by v období od 1. 9. 2024 do 7. 1. 2025 neplnil účel pobytu. Studium je činnost, která mimo skládání zápočtů a zkoušek, ať už úspěšně nebo i neúspěšně, zahrnuje i celou řadu dalších studijních povinností a aktivit, jako je účast na výuce, přednáškách a seminářích, zpracovávání seminárních prací, samostudium za účelem přípravy k testům, zápočtům a zkouškám apod. Správní orgány však v tomto směru neshromáždily o jeho studiu dostatečné podklady a nezjistily skutečný stav věci. Takový postup je dle žalobce v rozporu s § 3 správního řádu. 3. Žalovaná v písemném vyjádření navrhla zamítnutí žaloby. Odkázala především na odůvodnění napadeného rozhodnutí. K námitce, že se nevypořádala s námitkou žalobce, z jakého důvodu nebyla žádost hodnocena jako žádost o vydání zaměstnanecké karty podle § 42g odst. 5 věty druhé zákona č. 326/1999 Sb., kterou nelze zamítnout s odkazem na § 45 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., žalovaná uvedla, že se v napadeném rozhodnutí ztotožnila s postupem správního orgánu I. stupně a se zamítnutím žádosti podle § 45 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., který stanoví důvody pro nevydání povolení k dlouhodobému pobytu (v posuzovaném případě k nevydání zaměstnanecké karty). K tomu žalovaná dále poznamenala, že zákon č. 326/1999 Sb., stanoví jak pozitivní, tak negativní podmínky pro vydání zaměstnanecké karty. Pozitivní podmínky jsou například náležitosti žádosti či podmínky stanovené v § 42g odst. 5 zákona číslo 326/1999 Sb. Negativní podmínky, které jsou v případě vydání povolení k dlouhodobému pobytu uvedeny mimo jiné v § 45 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., se také vztahují na žádost o vydání zaměstnanecké karty. Správní orgán I. stupně byl proto povinen postupovat při posouzení žádosti žalobce tak, aby zjistil nejen to, zda jsou splněny pozitivní podmínky, tj., zda byly doloženy zákonné náležitosti žádosti a zda tyto odpovídají požadavkům zákona č. 326/1999 Sb., současně musel zkoumat, zda nenastala skutečnost, která tvoří negativní podmínku pro vydání zaměstnanecké karty, tj., zda nenastala některá z překážek uvedených v § 45 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., ve spojení s dalšími ustanoveními tohoto zákona a zda neexistuje důvod, pro který by zaměstnanecká karta nemohla být vydána. 4. Krajský soud na základě řádně a včas podané žaloby v souladu s ust. § 75 odst. 1, 2 s. ř. s. přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, napadené rozhodnutí přezkoumal v mezí žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. V souladu s ust. § 51 odst. 1 s. ř. s. soud rozhodl o žalobě bez nařízení jednání. 5. Ze správního spisu soud zjistil, že žalobce pobýval na území České republiky na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia s platností od 1. 9. 2024 do 31. 8. 2025, a to konkrétně za účelem studia na VŠB – Technické univerzitě Ostrava. Dne 7. 1. 2025 žalobce podal žádost o vydání nového povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnanecká karta. V tiskopisu žádosti žalobce uvedl, že hodlá být zaměstnán u zaměstnavatele N. V. M. se sídlem O. – P., L. P. X. Současně v části „A“ tiskopisu uvedl, že žádá o vydání zaměstnanecké karty pro zaměstnávání na volné pracovní pozici u pracovního místa, které je součástí Centrální evidence volných pracovních míst obsaditelných držiteli zaměstnanecké karty pod číselným označením X. Žalobce měl být zaměstnán jako „manikér“, pedikér“ a tuto práci měl podle předložené pracovní smlouvy vykonávat po 40 hodin týdně za měsíční mzdu ve výši 21 300 Kč. Součástí spisu je potvrzení o studiu Vysoké školy báňské Technické univerzity Ostrava ze dne 27. 2. 2025, z něhož se podává, že žalobce studoval první ročník bakalářského studijního programu strojírenství v době od 7. 10. 2024 do 26. 2. 2025, kdy studium ukončil na vlastní žádost, nesplnil žádný předmět ze zimního semestru. V průběhu správního řízení žalobce doložil potvrzení o přijetí ke vzdělávání v kurzu velké Čeština pro cizince na VŠB – Technické univerzitě Ostrava na dobu od 1. 4. 2025 do 30. 6. 2025 a dále přihlášku ke studiu studijního programu Ochrana životního prostředí v průmyslu na VŠB - Technické univerzitě Ostrava. Ze správního spisu se také podává, že povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia podle § 42d zákona č. 326/1999 Sb., na základě něhož žalobce pobýval na území, bylo žalobci vydáno z důvodu studia českého jazyka, a to v jednoletém kurzu jazykové a odborné přípravy ke studiu akreditovaného bakalářského studijního programu „projektování elektrických systémů a technologií“ na Fakultě elektrotechniky a informatiky, Vysoké školy báňské – Technické univerzitě v Ostravě na dobu od 1. 9. 2023 do 31. 8. 2024. Následně byl žalobce přijat v akademickém roce 2024/2025 k bakalářskému studijnímu programu na Fakultě strojní Vysoké školy báňské - Technické univerzity v Ostravě k bakalářskému studijnímu programu strojírenství. Žalobci byl tedy dlouhodobý pobyt vydán za účelem studia podle § 64 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb. 6. Podle ust. § 45 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů, cizinec, čárka, který je držitelem povolení k dlouhodobému pobytu a hodlá na území pobývat za jiným účelem, než který mobil povolen, je povinen požádat ministerstvo o udělení nového povolení k dlouhodobému pobytu. Nové povolení k dlouhodobému pobytu nelze udělit v případech uvedených v § 33 odst. 1 nebo 3 s výjimkou případů uvedený v § 42 odst. 2. Nové povolení k dlouhodobému pobytu dále nelze udělit, jestliže cizinec neplnil před podáním žádosti o vydání nového povolení k dlouhodobému pobytu na území účel, pro který mu bylo povolení k dlouhodobému pobytu vydáno; to neplatí, pokud cizinec prokáže, že se jednalo o neplnění účelu ze závažných důvodů po přechodnou dobu. Cizinec, který hodlá na území pobývat za účelem podnikání, může o takovou změnu požádat, pokud je držitelem platného povolení k dlouhodobému pobytu a na území pobývá po dobu delší než 5 let; to se nevztahuje na cizince, který žádá o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování, na cizince pobývajícího na území na základě