20 Az 1/2026 – Krajský soud v Ostravě

20 Az 1/2026- 34 - text  8 20 Az 1/2026 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Volkovou ve věci žalobce: A. D. státní příslušnost: X t. č. zajištěn v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty 234, 739 51 Vyšní Lhoty proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 1. 2026, č. j. OAM-936/ VL-VL12-VL14-PZ2-2025, ve věci prodloužení zajištění cizince, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce včasnou žalobou ze dne 19. 1. 2026 brojil proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 1. 2026, č. j. OAM-936/VL-VL12-VL14-PZ2-2025, (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný rozhodl o prodloužení doby trvání zajištění žalobce podle § 46a odst. 1 písm. e) a odst. 5 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“) tak, že prodloužil dobu zajištění žalobce do 13. 2. 2026. 2. Žalobce proti napadenému rozhodnutí brojil žalobou, ve které navrhl, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil. II. Napadené rozhodnutí a skutečnosti, které mu předcházely 3. Krajské ředitelství policie kraje Vysočina rozhodnutím ze dne 16. 8. 2025, č. j. KRPJ-94904-24/ČJ-2025-160022-SV, zajistilo žalobce podle § 124 odst. 1 písm. b) a e) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců)“, a žalobce byl umístěn do zařízení pro zajištění cizinců za účelem realizace správního vyhoštění. Důvodem zajištění byla skutečnost, že žalobce byl dne 15. 8. 2025 kontrolován v Havlíčkově Brodě, přičemž nepředložil žádný doklad, který by jej opravňoval pobývat na území. Následnou lustrací bylo zjištěno, že žalobce je evidován v Schengenském informačním systému jako státní příslušník třetí země, kterému je zakázán vstup do schengenského prostoru, je nežádoucí nebo představuje bezpečnostní riziko (zadávajícím státem bylo Chorvatsko). Následně rozhodnutím ze dne 16. 8. 2025 pod č. j. KRPJ-94904-22/ČJ-2025-160022-SV bylo žalobci uloženo správní vyhoštění na dobu 3 let podle § 119 odst. 1 písm. b) bod 3 a 4 zákona o pobytu cizinců z důvodu pobytu na území České republiky bez platného cestovního dokladu a bez platného povolení k pobytu. Dne 18. 8. 2025 si žalobce podal žádost o udělení mezinárodní ochrany. Poté žalovaný vydal rozhodnutí ze dne 20. 8. 2025 pod č. j. OAM-936/VL-VL12-VL16-Z-2025 o zajištění žalobce v zařízení pro zajištění cizince podle § 46a odst. 1 písm. e) a odst. 5 zákona o azylu s dobou trvání zajištění do 5. 12. 2025. Rozhodnutím ze dne 1. 12. 2025, č. j. OAM-936/VL-VL12-VL14-PZ-2025, žalovaný rozhodl o prodloužení doby trvání zajištění žalobce podle § 46a odst. 1 písm. e) a odst. 5 zákona o azylu tak, že prodloužil dobu zajištění žalobce do 8. 1. 2026. Napadeným rozhodnutím pak rozhodl o dalším prodloužení doby trvání zajištění žalobce § 46a odst. 1 písm. e) a odst. 5 zákona o azylu tak, že prodloužil dobu zajištění žalobce do 13. 2. 2026. 4. Dne 18. 8. 2025 podal žalobce žádost o udělení mezinárodní ochrany. 5. Napadeným rozhodnutím žalovaný rozhodl o prodloužení doby trvání zajištění v zařízení pro zajištění cizinců. Žalovaný uvedl, že žalobce na území České republiky pobýval nelegálně, je veden v SIS jako státní příslušník třetí země, kterému je zakázán vstup do schengenského prostoru, taktéž je veden v Evidenci nežádoucích osob. Žalobce nemá nikde nahlášenou adresu, dočasně pobýval u kamaráda v provozovně kebabu a na území České republiky není kontaktní. Dle žalovaného je tedy zřejmé, že žalobce neměl v úmyslu požádat v České republice o mezinárodní ochranu, o tu požádal až po zadržení policií. Žalovaný má za prokázané, že existují oprávněné důvody se domnívat, že žádost o udělení mezinárodní ochrany byla podána pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, nebo je pozdržet. Žalobce rovněž není osobou vyloučenou z aplikace § 46a odst. 1 zákona o azylu. Žalobce neuvedl nic, z čeho by bylo možné usuzovat, že je zranitelnou osobou, ani pro tento závěr žalovaný neshledal důvody. Žalovaný neshledal ani důvody pro uložení tzv. zvláštního opatření dle § 47 zákona o azylu. Žalobce sám přiznal, že nemá na území ČR nemá žádné rodinné vazby. Žalobce není nikde hlášen k pobytu, nemá žádné finanční prostředky, a tak nelze ani očekávat pravidelné docházení na pracoviště správního orgánu za účelem kontroly. Žalovaný se taktéž zabýval délkou doby, na kterou bude zajištění prodlouženo. III. Žaloba 6. Žalobce v žalobě požaduje zrušení napadeného rozhodnutí. Má za to, že nebyly naplněny zákonné podmínky pro setrvání v zařízení pro zajištění cizinců. Žalovaný nesplnil svoji povinnost zabývat se alternativami k zajištění (zvláštními opatřeními) a přistoupit k zajištění teprve až poté, co by bylo prokázáno, že nelze uplatnit mírnější opatření. Argument žalovaného, že uložení alternativy není možné v situaci, kdy se žalobcova žádost o mezinárodní ochranu jeví jako účelová, je v přímém rozporu s § 46a odst. 1 zákona o azylu. Dle žalobce, pokud snad měl žalovaný pochybnosti o motivech jeho žádosti, nabízelo se v jeho případě zejména umístění do otevřeného pobytového střediska dle § 47 odst. 1 písm. a) zákona o azylu. I v případě, že by žalobce bydlel v pobytovém středisku, by díky tam panujícímu režimu byl nadále plně k dispozici žalovanému pro řízení o mezinárodní ochraně. 7. Žalobce dále namítal, že žalovaný žalobce v řízení o povinnosti setrvat v zařízení pro zajištění cizinců (dále jen „ZZC“) ani nevyslechl, nýbrž omezil se na zjištění cizinecké policie v řízení o zajištění žalobce za účelem správního vyhoštění, které však plní jiný účel, než je omezení osobní svobody žadatele o mezinárodní ochranu. Dle žalobce se ho měl žalovaný dotázat na možnost spolupráce se žalovaným apod. Pakliže žalovaný nepřistoupí k provedení ani jednoho pohovoru před vydáním rozhodnutí o zajištění, je pak o to zásadnější, aby s informacemi obsaženými ve spise cizinecké policie pracoval v jejich celkovém úhrnu a v rozhodnutí reflektoval jak skutečnosti v neprospěch, tak ve prospěch žalobce, což se však nestalo. S informacemi sdělenými žalobcem žalovaný pracoval účelově, jelikož přednostně zohlednil informace svědčící v neprospěch, skutečnost jsoucí ve prospěch žalobce (např. že žalobce se správními orgány od počátku aktivně spolupracuje pro vyřešení jeho situace) naopak nijak nezohlednil. 8. Žalobce dále namítal nepřezkoumatelnost odůvodnění napadeného rozhodnutí z hlediska délky prodloužení zajištění. Dle žalobce je odůvodnění délky zajištění nedostatečné, čistě formální a vzbuzuje dojem svévole a rovněž je zajištění nepřiměřené a zbavuje žalobce práva na účinný soudní přezkum v rozumných intervalech. Délka zajištění cizince by neměla být využívána paušálně, ale měla by odpovídat individuálním okolnostem případu. Žalovaný se však omezil pouze na konstatování délky rozhodování spolu s možností případného podání žaloby a doby doručování dokumentů v rámci soudního řízení. Dle žalobce však z rozhodnutí musí být zřejmé, jak dlouho je žadatele o azyl nezbytné držet v ZZC s ohledem na dosažení sledovaného cíle, nikoliv jak dlouho je to maximálně možné. Délka trvání doby zajištění tak není z pohledu žalobce přiměřená, nýbrž účelová bez individuálního posouzení případu. 9. K žalobě žalobce předložil také doklad o zajištění ubytování ze dne 7. 1. 2026, ve kterém se ubytovatel zavazuje poskytnout ubytování na dobu od 1. 6. 2026 do 19. 11. 2026. IV. Vyjádření žalovaného 10. Žalovaný ve svém vyjádření krajskému soudu navrhl, aby žalobu zamítl, přičemž odkázal na napadené rozhodnutí. Z napadeného rozhodnutí je seznatelné, z jakých podkladů vycházel, jakým způsobem je hodnotil a k jakým došel úvahám. Zdůvodnil, z jakých konkrétních a individualizovaných důvodů shledal naplnění podmínek pro zajištění žalobce. V. Posouzení věci krajským soudem 11. Žaloba je přípustná. Podala ji oprávněná osoba (§ 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“) v zákonné lhůtě (§ 46a odst. 8 zákona o azylu). 12. O žalobě rozhodl krajský soud bez nařízení jednání v souladu s § 46a odst. 8 zákona o azylu, neboť žalobce nařízení jednání nenavrhl do pěti dnů ode dne podání žaloby a krajský soud neshledal, že by to bylo pro rozhodnutí věci nezbytné. 13. Krajský soud postupoval v souladu s požadavky rozsudku Soudního dvora EU ze dne 8. 11. 2022 o předběžné otázce ve spojených věcech C-704/20 a C-39/21, Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid. Z něho je nutno dovozovat, že správní soud je povinen při přezkumu rozhodnutí o zajištění cizince přihlížet i k vadám a nezákonnostem rozhodnutí, které zjistí sám, bez ohledu na námitky uplatněné žalobcem. V řízení o přezkumu rozhodnutí o zajištění cizince se proto s ohledem na specifika institutu zajištění neuplatní pravidlo soudního přezkumu v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.) a správ