2 As 21/2020 — Nejvyšší správní soud

65 A 79/2025- 35 - text  11 65 A 79/2025 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michala Jantoše a soudkyň Mgr. Barbory Berkové a JUDr. Markéty Fialové ve věci žalobce: Mgr. L. B. bytem X proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje sídlem Jeremenkova 40a, 779 00 Olomouc zastoupen advokátem Mgr. Matyášem Ritterem sídlem Riegrova 376/12, 779 00 Olomouc o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného při rozhodování o odvoláních žalobce proti rozhodnutím ve věci žádosti o informace vydaných O. u. a P. š. M. dne 2. 4. 2025, č. j. OUPRm 578/2025, OUPRm 579/2025 a OUPRm 580/2025, takto: I. Žalovaný je povinen rozhodnout o odvolání žalobce proti rozhodnutí O. u. a P. š. M., V. 27 ze dne 2. 4. 2025, č. j. OUPRm 580/2025, podaném žalobcem dne 17. 4. 2025, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobce domáhal toho, aby soud uložil žalovanému povinnost vydat rozhodnutí o odvoláních žalobce proti rozhodnutím O. u. a P. š. M., V. 27 ze dne 2. 4. 2025, č. j. OUPRm 578/2025 a OUPRm 579/2025, podaných žalobcem dne 17. 4. 2025. III. Žaloba se v části, v níž žalobce navrhl, aby soud uložil žalovanému povinnost písemně a řádně vysvětlit a odůvodnit postup a postupy, které byly vůči žalobci ze strany povinného subjektu a nadřízeného orgánu věcně příslušného k rozhodnutí o odvolání přijaty a z těchto stran uplatňovány, odmítá. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 2 000 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. V. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci a argumentace stran 1. Žalobce se domáhal ochrany proti nečinnosti žalovaného při rozhodování o třech odvoláních žalobce proti třem rozhodnutím O. u. a P. š. M., V. 27, (dále jen „povinný subjekt“), ze dne 2. 4. 2025, č. j. OUPRm 578/2025, č. j. OUPRm 579/2025 a č. j. OUPRm 580/2025, jimiž povinný subjekt odmítl žalobcovy žádosti o informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „InfZ“). 2. V žalobě uvedl, že dne 26. 3. 2025 podal k povinnému subjektu žádosti o poskytnutí informace týkající se pracovněprávní problematiky žalobce. Povinný subjekt vyřídil žádosti vydáním rozhodnutí ze dne 2. 4. 2025, č. j. OUPRm 578/2025, OUPRm 579/2025 a OUPRm 580/2025, kterými žádosti odmítl. Dne 17. 4. 2025 proti těmto rozhodnutím podal žalobce u povinného subjektu odvolání adresovaná žalovanému. Dne 13. 5. 2025 žalobce obdržel od Úřadu pro ochranu osobních údajů (dále jen „ÚOOÚ“) usnesení o postoupení odvolání proti rozhodnutí č. j. OUPRm 578/2025 a č. j. OUPRm 579/2025 žalovanému. K dotazu žalobce ÚOOÚ následně žalobci sdělil, že mu povinný subjekt dne 30. 4. 2025 předložil toliko odvolání proti uvedeným dvěma rozhodnutím, odvolání proti rozhodnutí č. j. OUPRm 580/2025 povinným subjektem předloženo nebylo. Dne 21. 7. 2025 žalobce obdržel od žalovaného vyrozumění č. j. KUOK 85136/2025 o tom, že odvolání postoupená žalovanému ÚOOÚ byla postoupena Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy ČR (dále jen „MŠMT“) jakožto orgánu věcně příslušnému rozhodovat o podaných opravných prostředcích podle InfZ v případě povinného subjektu. Dne 30. 7. 2025 žalobce podal k ÚOOÚ žádost o přijetí opatření proti nečinnosti žalovaného. Dne 6. 10. 2025 byl ÚOOÚ vydán příkaz č. j. UOOU-04390/25-6, kterým bylo žalovanému přikázáno, aby do 15 dnů ode dne doručení opatření rozhodl o žalobcových odvoláních podaných proti rozhodnutím povinného subjektu č. j. OUPRm 578/2025 a OUPRm 579/2025. Žalobce uvedl, že je trvající nečinností krácen na svých hmotných a procesních právech. Žalovaný v zákonné lhůtě nereagoval na podaná odvolání, ačkoliv mu měl být spis k jednotlivým podaným odvoláním povinným subjektem předán nejpozději do 15 dnů ode dne doručení odvolání povinnému subjektu a nadřízený orgán měl rozhodnout o odvolání do 15 dnů ode dne jejich předložení povinným subjektem. Žalovaný však začal jednat až 21. 7. 2025 na základě usnesení ÚOOÚ ze dne 13. 5. 2025 tak, že postoupil předložená odvolání (pouze dvě ze tří) dle jeho názoru věcně příslušnému orgánu, MŠMT, přestože ÚOOÚ jasně deklaroval, že orgánem věcně příslušným rozhodnout o odvoláních je žalovaný. Ke dni podání žaloby (24. 11. 2025) od podání odvolání uplynulo již 221 dnů. Žalobce žádal, aby krajský soud uložil žalovanému povinnost vydat rozhodnutí o všech třech podaných odvoláních a dále, aby soud uložil žalovanému povinnost žalobci písemně a řádně vysvětlit a odůvodnit postupy, které byly vůči žalobci ze strany povinného subjektu a žalovaného přijaty. 3. Následně dne 4. 1. 2026 žalobce uvědomil soud o tom, že dne 22. 12. 2025 obdržel rozhodnutí MŠMT ve věci jeho odvolání, konkrétně rozhodnutí ze dne 22. 12. 2025, č. j. MSMT-13572/2025-6 a MSMT-13574/2025-6, jimiž byla zrušena rozhodnutí povinného subjektu č. j. OUPRm 578/2025 a OUPRm 579/2025 a věci byly vráceny povinnému subjektu k dalšímu řízení. Obě rozhodnutí žalobce soudu doložil. Zároveň uvedl, že přesto trvá na znění podané žaloby, neboť má za to, že jím podaná odvolání nebyla ze strany žalovaného vyřízena v zákonné či přiměřené lhůtě, neboť od podání žaloby do vydání rozhodnutí se jednalo o cca 250 dnů a rovněž od postoupení věci k vydání rozhodnutí se jednalo o lhůtu přesahující 140 dnů. Přestože se žalobce ztotožnil se závěry MŠMT v uvedených rozhodnutích, má za to, že nečinnost žalovaného v řízení o odvolání proti rozhodnutím povinného subjektu stále trvá. 4. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Ve vztahu k odvoláním proti rozhodnutím povinného subjektu č. j. OUPRm 578/2025 a OUPRm 579/2025 uvedl, že ve věcech již bylo rozhodnuto K otázce věcné příslušnosti k rozhodování o odvolání žalovaný uvedl, že na základě stanoviska MŠMT ze dne 3. 11. 2025 a v souladu se souhlasem MŠMT z 11. 7. 2025 má za to, že v těchto konkrétních případech bylo nadřízeným orgánem příslušným k rozhodování o odvolání MŠMT. Z tohoto důvodu obě odvolání žalovaný postoupil MŠMT, o čemž žalobce informoval vyrozuměním z 21. 7. 2025 a od tohoto data nebyl v této věci více příslušný činit. Bylo-li věcně příslušné o odvoláních rozhodovat MŠMT, pak byl nadřízeným orgánem i v případě odvolání proti rozhodnutí povinného subjektu č. j. OUPRm 580/2025. Otázku podání či nepodání řádného odvolání, popř. nutného předání spisu by tedy měl řešit povinný subjekt a jeho nadřízený orgán, tj. MŠMT. Žalovanému zde nepřísluší jakákoliv pravomoc a nelze mu tedy přičítat jakoukoliv nečinnost. Ve vztahu k žalobcem požadovanému vysvětlení a odůvodnění postupů žalovaný uvedl, že v případě postoupení věci mu zákon č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) v § 12 ukládá povinnost podatele o tomto uvědomit, což žalovaný učinil vyrozuměním z 21. 7. 2025. Více povinností jako postupující orgán žalovaný neměl. Žalobce se tedy domáhá činnosti, která žalovanému jako působnost není žádným právním předpisem uložena. Nadto jde o žalobní žádání, které zákon neumožňuje žádat. Žalovaný měl proto za to, že v této části soud nemůže žalobu projednat. 5. V replice žalobce uvedl, že má za to, že od 17. 4. 2025, kdy podal odvolání, bylo zahájeno odvolací řízení, za nějž odpovídá orgán uvedený v poučení rozhodnutí povinného subjektu, tj. žalovaný. Žalobce dále uvedl, že nerozumí tomu, proč odkaz žalovaného na souhlas MŠMT z 11. 7. 2025 nebyl uveden v odůvodnění postoupení věci žalovaným MŠMT z 21. 7. 2025. Žalovaný nejen že neinformoval žalobce o stavu řízení, ale v postupovacím dopise ani neuvedl, na základě čeho se rozhodl, že není oprávněný o odvoláních rozhodnout. Přitom od 13. 5. 2025, kdy ÚOOÚ konstatoval svoji nepříslušnost, do 21. 7. 2025 žalovaný nejednal v odvolacím řízení bezodkladně. Lhůta pro vyřízení odvolání je přitom 30 dnů, případně může být o dalších 30 dnů prodloužena, avšak o tom má nadřízený orgán účastníka informovat a uvést důvody. Žalobce dále zdůraznil, že ve věci rozhodl ÚOOÚ o nečinnosti žalovaného a přikázal mu rozhodnout o podaných odvoláních, neboť dospěl k závěru, že ve věci je věcně příslušný právě žalovaný. Dle žalobce má přitom názor ÚOOÚ u žádostí o informace větší váhu než názor MŠMT. Se vzniklým schizmatem se žalovaný k dnešnímu dni nevypořádal. Rozhodnutí MŠMT bylo žalobci doručeno až 22. 12. 2025, tedy v době, kdy již uplynula 15denní lhůta pro splnění opatření proti nečinnosti vydaného ÚOOÚ. Žalobce proto trval na tom, že žalovaný měl jednat jinak, než jak učinil. II. Posouzení věci krajským soudem 6. Krajský soud při svém rozhodování vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době jeho rozhodnutí podle § 81 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). V souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. soud ve věci rozhodl bez jednání, neboť rozhodoval na základě obsahu spisu a listin předložených žalobcem, s nimiž byl žalovaný seznámen, a oba účastníci shodně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.