9 Azs 133/2025 — Nejvyšší správní soud

72 A 10/2025- 67 - text  7 72 A 10/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní Martinou Rýznarovou ve věci žalobce: S. E. bytem X zastoupený advokátem JUDr. Petrem Navrátilem sídlem Joštova 4, 602 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha za účasti: V. E. bytem X zastoupená advokátem JUDr. Petrem Navrátilem sídlem Joštova 4, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 11. 2025, č. j. X, ve věci zrušení povolení k trvalému pobytu takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 11. 2025, č. j. X, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 22 404,10 Kč k rukám advokáta JUDr. Petra Navrátila, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Předmětem sporu je naplnění podmínek pro zrušení povolení k trvalému pobytu rodinného příslušníka občana České republiky (dále jen „ČR“). Soud se zabýval pouze námitkami vad řízení. 2. Žalovaný napadeným rozhodnutím zrušil žalobci povolení k trvalému pobytu podle § 87l odst. 1 písm. a) a písm. f) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „ZPC“), a stanovil žalobci lhůtu k vycestování z území 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí, protože žalobce byl třikrát odsouzený (za přečin ohrožení pod vlivem návykové látky, dva přečiny ublížení na zdraví a přečin výtržnictví). 3. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvážil, že družka žalobce není účastníkem řízení ve smyslu § 27 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „správní řád“), protože není přímo dotčena na svých právech a povinnostech rozhodnutím o povolení k trvalému pobytu žalobce. Jedná se u ní o dotčení nepřímé stejně jako u jiných osob v rodinném či obdobném poměru k žalobci. Žalovaný vedl řízení o hmotněprávním nároku, který se bezprostředně dotýká pouze žalobce. Dotčení napadeným rozhodnutím může být pro ostatní rodinné příslušníky citelné, ale nedotýká se přímo jejich práv. Právo trvalého pobytu na území je pouze právem žalobce. Majetková či osobní práva jeho družky nemohou být napadeným rozhodnutím přímo nijak dotčena. Zákonodárce jednoznačně deklaroval svůj právní záměry v § 168 odst. 6 ZPC, podle kterého v řízení z moci úřední podle tohoto zákona je účastníkem řízení pouze ten, komu se odnímá právo nebo stanoví povinnost. 4. Žalovaný umožnil žalobci vyjádřit se k podkladům rozhodnutí a seznámit se s nimi. Žalobce při nahlížení do spisu uvedl, že se advokát vyjádří do 30 dnů, což také učinil. 5. Žalobce v žalobě namítal, že žalovaný mu neumožnil vyjádřit se k věci poté, co rozšířil předmět řízení o druhou skutkovou podstatu. Procesní vadou bylo, že si žalovaný nevyjasnil a neustanovil v souladu s § 27 odst. 2 a § 28 odst. 1 správního řádu okruh účastníků řízení. Žalobce ve vyjádření z 11. 9. 2025 uvedl jako účastníka řízení svou družku a upozornil, že účastníci řízení tvoří rodinu, žijí společně na shora uvedené adrese, kde je vychovávají své dvě nezletilé děti. Žalobce připojil k vyjádření plnou moc k právnímu zastoupení, kterou advokátovi udělila jeho družka a dala tím najevo jednoznačnou vůli být účastníkem řízení s ohledem na její rodinné vazby se žalobcem a s ohledem na dopad řízení do jejího soukromého a rodinného života. Žalovaný na tento návrh nijak nereagoval, nerozhodl o něm, s partnerkou žalobce nekomunikoval, nepředvolal ji k výslechu za účelem zjištění stavu věci a jejího poměru k ní a nedoručil jí žádnou písemnost. Předmět řízení má zcela zásadní dopad do práv, zájmů a postavení partnerky žalobce, neboť žijí ve společné domácnosti, žalobce ji vyživuje a podílí se na péči a výživě obou jejich nezletilých dětí, které společně vychovávají. Povinnost žalobce opustit území ČR má přímý dopad na soukromý a rodinný život jeho partnerky a dětí, jak ostatně vyplývá i ze zprávy orgánu sociální péče, kterou vzal žalovaný za podklad pro vydání rozhodnutí. Žalovaný se nevypořádal také s dalšími důkazními návrhy žalobce, zejména obsahem protokolu o hlavním líčení v poslední trestní věci žalobce, které popisuje okolnosti spáchání skutku a důvodů, které vedly soud pouze k formálnímu potrestání žalobce. 6. Žalobce dále namítal, že se nedopustil ohrožení bezpečnosti státu nebo závažného narušení veřejného pořádku a že napadené rozhodnutí je nepřiměřeným zásahem do soukromého a rodinného života žalobce, partnerky a jejich obou dětí. Žalovaný se nevypořádal s trestními rozhodnutími a okolnostmi věci, porušil povinnost eurokonformního restriktivního výkladu výhrady veřejného pořádku a rodinného příslušníka občana ČR, nezákonně posoudil rodinnou situaci žalobce a dopad uložené povinnosti vycestovat. 7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě k námitce účastenství ve správním řízení nad rámec napadeného rozhodnutí dodal, že žalobce ve svém písemném vyjádření ve správním řízení uvedl, že považuje družku za účastníka řízení, nicméně samotná družka o přiznání postavení účastníka řízení nepožádala. 8. Žalobce se seznámil se spisem za přítomnosti své družky 5. 8. 2025 a jeho advokát se k věci vyjádřil 11. 9. 2025. Poté žalovaný vydal pouze oznámení o rozšíření správního řízení, které zaslal zástupci žalobce do datové schránky 12. 11. 2025. Žalovaný do spisu nezakládal žádné nové písemnosti, a proto neměl povinnost opakovaně seznamovat žalobce se správním spisem. 9. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů dle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 10. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 11. Soud ověřil ze správního spisu, že žalobce se seznámil s podklady rozhodnutí za přítomnosti své partnerky 5. 8. 2025 a uvedl, že se jeho advokát vyjádří k věci do 30 dnů. Advokát podal vyjádření účastníků řízení (žalobce a jeho partnerky) jako jejich zástupce 15. 9. 2025. Žalovaný rozšířil předmět řízení 11. 11. 2025, poučil žalobce o možnosti vyjádřit se k rozhodnutí a oznámení téhož dne doručoval. Advokát žalobce oznámení převzal 12. 11. 2025. Žalovaný však nestanovil k vyjádření žádnou lhůtu a vydal napadené rozhodnutí 25. 11. 2025. 12. Důvodná je námitka nedostatečně zjištěného skutkového stavu. 13. K tomu, aby žalovaný zjistil skutkový stav v souladu s § 3 správního řádu, tj. tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2 správního řádu, a ve smyslu § 50 a násl. správního řádu, bylo namístě vyslechnout partnerku žalobce. Jedině tak mohl žalovaný provést test přiměřenosti zásahu do základních práv dotčených osob podle čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“). Dopady rozhodnutí je totiž nutné posuzovat nejen ve vztahu k samotnému žalobci, ale i k jiným osobám, které jsou součástí jeho rodinného života (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Azs 12/2024-56, bod 43 a č. j. 8 As 68/201247). 14. Žalobce v žalobě namítal, že jeho rodinná situace naplňuje právě ten typ „silného rodinného života“, u kterého judikatura požaduje mimořádně přísný test přiměřenosti. Žalobce žije v České republice dlouhodobě (16 let). Žalobce žije ve společné domácnosti se svou družkou – českou občankou a společně vychovávají jejich dvě nezletilé děti – občany České republiky. Žalobce o děti každodenně pečuje a podílí se na jejich výchově. Žalobce prostřednictvím svého podnikání rodinu vyživuje a je klíčovým ekonomickým zajišťovatelem celé rodiny. Povinnost žalobce vycestovat z území ČR znamená buď roztržení rodiny nebo nucené vystěhování nezletilých českých dětí do Turecka, tedy jejich odchod z domovského, jazykového a sociálního prostředí. V obou variantách by došlo k velmi intenzivnímu zásahu nejen do práv žalobce, ale především do práv jeho nezletilých dětí (čl. 8 Úmluvy, čl. 3 a 9 Úmluvy o právech dítěte, čl. 32 Listiny základních práv a svobod). Při posouzení přiměřenosti zásahu je třeba přihlížet k nejlepším zájmům dítěte. Podle judikatury není možné a priori tvrdit, že zájem na ochraně veřejného pořádku vždy převáží nad soukromým a rodinným životem žalobce a jeho rodiny, a to i u trestných činů mnohem závažnějších, než jakého se dopustil žalobce. Poslední trestné jednání žalobce soud sankcionoval pouhým peněžitým trestem a šlo o ojedinělý exces v extrémně vyhroceném rodinném konfliktu. 15. Soud rekapituluje, že ačkoliv žalobce výslovně v žalobě netvrdil, že navrhoval výslech partnerky ve správním řízení, z jeho vyjádření a z vyjádření jeho partnerky ve správním řízení je zjevné, že se chtěli ve správním řízení osobně a výslovně vyjádřit, a to oba jako účastníci řízení.