2 As 9/2008 — Nejvyšší správní soud

44 A 90/2019- 21 - text 9 44 A 90/2019 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl soudkyní JUDr. Věrou Šimůnkovou ve věci žalobce: H. P., narozený x bytem x zastoupený advokátem Mgr. Václavem Voříškem sídlem Ledčická 649/15, 184 00 Praha 8 – Dolní Chabry proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, 150 21 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 9. 2019, č. j. 133500/2018/KUSK/LPŽPŘ/ZAM, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 9. 2019, č. j. 133500/2018/KUSK/LPŽPŘ/ZAM, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce Mgr. Václava Voříška na náhradě nákladů řízení částku 9 800 Kč. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného označeného výše (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný dle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Dobříš (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 14. 9. 2018, č. j. MDOB 47205/2018/SLM (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byl žalobce shledán vinným ze spáchání přestupku dle ustanovení § 125c odst. 1 písm. f) bodu 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), neboť porušil zákaz uvedený v ustanovení § 18 odst. 4 téhož zákona, dle kterého smí řidič jet v obci rychlostí nejvýše 50 km/h. Za uvedené protiprávní jednání byla žalobci uložena povinnost zaplatit pokutu ve výši 1 500 Kč a podle ustanovení § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“), ve spojení s § 79 odst. 5 správního řádu a § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2016 Sb., kterou se stanoví paušální částka nákladů řízení, ve znění pozdějších předpisů, povinnost náhrady nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. 2. Žalobce v žalobě uvedl, že je dle jeho názoru napadené rozhodnutí nezákonné, neboť dříve, než došlo k jeho doručení, zanikla odpovědnost žalobce za spáchaný přestupek. Prvostupňové rozhodnutí totiž bylo vydáno dne 14. 9. 2018. Právě momentem vydání rozhodnutí, kterým se obviněný uznává vinným, počíná plynout nová jednoletá prekluzivní doba. K tomu žalobce odkazuje na § 30 písm. a) a § 32 odst. 2 písm. b) zákona o odpovědnosti za přestupky. Odpovědnost za přestupek proto dle žalobce zanikla již dne 15. 9. 2019. Napadené rozhodnutí však bylo žalobci doručeno teprve dne 19. 9. 2019. Žalobce proto navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí a žádá přiznat náhradu nákladů řízení. Vedle toho žalobce vyjadřuje nesouhlas s vyvěšením osobních údajů svých a jeho zástupce na „celosvětovou komunikační síť internet“ Nejvyšším správním soudem a navrhuje naprostou anonymizaci rozhodnutí ve věci. 3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě předně uvedl, že se domnívá, že jím vydané napadené rozhodnutí bylo vydáno ve věci již pravomocně skončené, a že tedy vydání napadeného rozhodnutí bránila překážka res iudicata. Dne 11. 7. 2018 byl totiž správním orgánem I. stupně vydán příkaz pod č. j. MDOB 31221/2018/SLM (dále jen „příkaz“), proti němuž byl v zákonem stanovené lhůtě podán obecným zmocněncem žalobce Ing. J. odpor, u něhož absentoval podpis, stejně jako u přiložené plné moci. Na informaci o vadách podání však Ing. J. nereagoval. Dne 6. 8. 2018 proto oznámil správní orgán I. stupně nabytí právní moci příkazu dnem 27. 7. 2018. Vedle toho žalovaný uvádí, že Ing. J. vystupuje v přestupkových řízeních opakovaně a běžně podává opravné prostředky prostřednictvím e-mailu bez podpisu, stejně jako předkládá nepodepsané plné moci. Žalovaný cituje část rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2018, č. j. 4 As 113/2018–39, podle kterého „[p]odává-li stejná osoba jako účastník či jako zmocněnec opakovaně listinná podání bez podpisu, není procesní chybou, pokud správní orgán nepostupuje podle § 37 odst. 3 správního řádu a osobu nevyzve k odstranění nedostatku podání. Stejné závěry platí i pro osoby nějakým způsobem spojené s osobami tyto obstrukční taktiky využívajícími. Takovéto podání je v těchto výjimečných případech zneužitím práva, nepožívá právní ochrany a nevyvolá samo o sobě žádné procesní důsledky. Správní orgán na ně nemusí nijak procesně reagovat.“ 4. Žalovaný je názoru, že napadené rozhodnutí je s ohledem na výše uvedené nutné považovat za nevykonatelné, nikoliv však nezákonné. Je názoru, že bylo doručeno v zákonem stanovené lhůtě, neboť prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno dne 17. 9. 2018, zatímco napadené rozhodnutí bylo osobně žalobci doručeno dne 16. 9. 2019, tedy stále v „otevřené“ lhůtě. Nevykonatelnost napadeného rozhodnutí však dle žalovaného není důvodem pro jeho zrušení soudem pro nezákonnost. Žalovaný proto navrhl soudu žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Skutková zjištění vycházející z obsahu správního spisu 5. Ze správního spisu soud zjistil následující pro věc relevantní skutečnosti. 6. Dne 4. 6. 2018 v 18:19 h v obci C. na silnici II/119 řídil žalobce motocykl tovární značky B., registrační značky x, přičemž prostřednictvím radarového rychloměru bylo zjištěno, že překročil maximální dovolenou rychlost v obci o minimálně 19 km/h, neboť řídil předmětný motocykl rychlostí 69 km/h (po odečtu toleranční technické odchylky v hodnotě 3 km/h). Tímto jednáním porušil ustanovení § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu, dle kterého smí řidič jet v obci rychlostí nejvýše 50 km/h. 7. S ohledem na nesouhlas žalobce s uložením pokuty příkazem na místě dle § 91 zákona o odpovědnosti za přestupky postoupil policejní orgán věc správnímu orgánu I. stupně. Ten dne 11. 7. 2018 vydal příkaz, který byl žalobci doručen dne 18. 7. 2018. Příkazem byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 4 zákona o silničním provozu. Proti příkazu podal žalobce ve stanovené lhůtě prostřednictvím obecného zmocněnce Ing. M. J. (dále jen „zmocněnec“) odpor. Protože správní orgán I. stupně shledal, že odpor není opatřen zaručeným elektronickým podpisem, vyzval žalobce, aby jej v zákonem stanovené lhůtě doplnil. Dne 31. 7. 2018 žalobce odpor zaslal správnímu orgánu I. stupně opětovně, a to již řádně opatřený elektronickým podpisem. Spolu s odporem zaslal zmocněnec správnímu orgánu I. stupně rovněž plnou moc, která však nebyla – stejně jako v případě prvého podání, které zmocněnec učinil – žalobcem podepsána. 8. Dne 6. 8. 2018 oznámil správní orgán I. stupně žalobci (osobně), že příkaz nabyl ke dni 27. 7. 2018 právní moci, neboť neobdržel řádnou plnou moc udělenou zmocněnci pro zastupování ve věci. V obou případech totiž nebyla plná moc žalobcem podepsána a nadto byla datována až ke dni 28. 7. 2018. Zmocněnec tak nebyl v době podání odporu dle správního orgánu I. stupně oprávněnou osobou ve smyslu § 33 správního řádu a nemohl za žalobce ve věci jednat. 9. Posléze (v blíže nezjištěný den) žalobce osobně učinil vůči správnímu orgánu I. stupně podání, v němž uvedl, že ještě před podáním odporu zmocněncem byla mezi žalobcem a zmocněncem uzavřena dohoda o zastoupení, byť je plná moc datována teprve ke dni 28. 7. 2018. Zároveň uvedl, že plná moc byla správnímu orgánu I. stupně skutečně zaslána bez podpisu, k čemuž došlo dle jeho slov omylem. Právní moc příkazu dle žalobce nenastala, neboť odpor byl podán řádně a včas. K podání přiložil plnou moc datovanou opětovně ke dni 28. 7. 2018, nyní již však opatřenou podpisem žalobce. 10. Na žalobcovo podání reagoval správní orgán I. stupně sdělením, v němž zopakoval již tvrzené: příkaz nabyl právní moci dne 27. 7. 2018, neboť odpor byl sice podán zmocněncem v zákonem stanovené lhůtě, avšak dříve než žalobce udělil zmocněnci plnou moc k úkonům v daném řízení. Posléze (v blíže nezjištěný den) zmocněnec učinil vůči správnímu orgánu I. stupně další podání, ve kterém uvedl názor, který již předtím formuloval osobně žalobce: i když byla plná moc vystavena až po podání odporu, dohoda o zastoupení byla uzavřena předtím. 11. Dne 3. 9. 2018 správní orgán I. stupně (navzdory skutečnosti, že předtím dvakrát informoval žalobce, že se příkaz stal dne 27. 7. 2018 pravomocným) vyrozuměl žalobce prostřednictvím zmocněnce o jeho právech, jež může uplatnit před vydáním rozhodnutí ve věci. 12. Dne 14. 9. 2018 správní orgán I. stupně vyhotovil a dne 17. 9. 2018 vypravil prvostupňové rozhodnutí, proti němuž podal žalobce v zákonem stanovené lhůtě odvolání bez uvedení důvodů. Navzdory výzvě k doplnění náležitostí odvolání dle § 82 odst. 2 správního řádu žalobce ve stanovené lhůtě neuvedl, v čem spatřuje rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo. Žalovan