5 As 104/2013 — Nejvyšší správní soud

46 A 132/2017- 26 - text 6 46 A 132/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Tomáše Kocourka, Ph.D., a soudců Mgr. Miroslava Makajeva a Mgr. Lenky Oulíkové ve věci žalobkyně: T. T. H. s.r.o., IČO: X, sídlem X, zastoupená advokátem Mgr. Václavem Vlkem, sídlem Platnéřská 2, Praha, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, sídlem Zborovská 81/11, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 5. 2017, č. j. 061486/2017/KUSK, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl její odvolání a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu M. (dále jen „stavební úřad“) ze dne 8. 2. 2017, č. j. 7-2453/VYST/16/Va (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Stavební úřad tímto rozhodnutím uložil žalobkyni podle § 180 odst. 3 písm. c) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále jen „stavební zákon“) pokutu ve výši 80 000 Kč za správní delikt podle § 180 odst. 1 písm. a) a odst. 2 písm. d) stavebního zákona, jehož se dopustila tím, že zahájila v červenci 2016 přístavbu vrátnice č. p. 270 na pozemku p. č. st. X a p. č. X v k. ú. H. P. (dále jen „přístavba“) bez územního rozhodnutí a stavebního povolení. Bylo provedeno obvodové zdivo přízemí a věnec. Přístavba vrátnice ve tvaru L o půdorysných rozměrech 8 m x 6,6 m a 6,6 m x 3,15 m je umístěna na severozápadní a jihozápadní straně stávající stavby. 2. Žalobkyně vytýká žalovanému, že potvrdil prvostupňové rozhodnutí, ačkoli bylo dle žalobkyně nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť stavební úřad při určení výše pokuty nepřihlédl k žádnému z kritérií pro určení výše pokuty uvedených v § 182 odst. 2 stavebního zákona a není ani zřejmé, k jakým konkrétním zjištěním dospěl při vyhodnocení kritérií, které zohlednil bez opory v zákoně (charakter stavby, společenská nebezpečnost jednání a obdobné případy, které rozhodoval). Žalovaný k odvolacím námitkám žalobkyně ohledně nedostatečnosti odůvodnění uložené sankce konstatoval, že považuje odůvodnění za dostatečné a zohledňující zjištěné skutečnosti. 3. Žalovaný považuje žalobu za nedůvodnou a navrhuje její zamítnutí. Trvá na závěrech, k nimž dospěl v napadeném rozhodnutí. Poukazuje na to, že žalobkyně neuvedla žádný relevantní důvod, pro který přistoupila k realizaci stavby, ačkoli si musela být vědoma, že její provedení vyžaduje povolení či opatření stavebního úřadu. V napadeném rozhodnutí vysvětlil, proč nelze přikládat váhu tvrzení žalobkyně, že s ohledem na časový stres stavbu zadala, aniž zjišťovala, zda byla povolena. Poukázal na to, že realizaci stavby musela předcházet řada úkonů. Jelikož se žalobkyně skutečností, zda byla stavba povolena, nezabývala, lze usuzovat, že tuto povinnost nepovažovala za důležitou a neobávala se uložení postihu za správní delikt. 4. Soud po zjištění, že žaloba je včasná, podaná oprávněnou osobou a jsou splněny i další podmínky jejího věcného projednání přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů vycházeje ze skutkového a právního stavu ke dni vydání napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.) 5. Soud o věci rozhodl bez jednání, neboť účastníci na výzvu soudu nesdělili, že by s rozhodnutím věci bez jednání nesouhlasili, a má se tedy za to, že s tímto postupem souhlasí (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). 6. Ze správního spisu vyplývá, že stavební úřad dne 28. 7. 2016 zjistil, že bylo započato se stavbou přístavby bez územního rozhodnutí a stavebního povolení. Žalobkyně podala dne 9. 8. 2016 žádost o společné územní a stavební povolení. Stavební úřad usnesením ze dne 18. 8. 2016 řízení zastavil a oznámil žalobkyni zahájení řízení o odstranění stavby. 7. Oznámením ze dne 22. 8. 2016 zahájil stavební úřad správní řízení ve věci správního deliktu, kterého se měla žalobkyně dopustit tím, že zahájila přístavbu bez územního rozhodnutí a stavebního povolení. 8. Dne 13. 9. 2016 se konalo ústní jednání, při němž zástupce žalobkyně uvedl, že si neuvědomil, že nebylo vydáno povolení, neboť dostal od projektanta informaci, že věc byla podána na stavební úřad. Vzhledem ke své pracovní vytíženosti oslovil stavební firmu, která na jeho pokyn zahájila práce. Uvedl, že žalobkyně požádá o dodatečné povolení stavby. 9. Stavební úřad rozhodnutím ze dne 14. 9. 2016, ve znění opravného usnesení ze dne 10. 10. 2016, uložil žalobkyni pokutu ve výši 80 000 Kč za správní delikt podle § 180 odst. 1 písm. a) a odst. 2 písm. d) stavebního zákona, jehož se dopustila tím, že v červenci 2016 zahájila přístavbu bez územního rozhodnutí a stavebního povolení, přičemž bylo provedeno obvodové zdivo a věnec. Uvedl, že zástupce žalobkyně si musel být vědom, že územní rozhodnutí a stavební povolení nemá. Konstatoval, že při rozhodnutí o výši pokuty přihlédl k charakteru stavby, společenské nebezpečnosti jednání a věc porovnal s jinými obdobnými správními delikty, které řešil. Výši pokuty při spodní hranici možného rozpětí považoval za přiměřenou zjištěným skutečnostem a důvodům uvedeným v protokolu o ústním jednání. 10. Žalobkyně podala proti rozhodnutí stavebního úřadu dne 6. 10. 2016 odvolání namítajíc, že stavební úřad při určení výše pokuty nepřihlédl k žádnému ze zákonných kritérií pro určení výše pokuty. 11. Žalovaný rozhodnutím ze dne 21. 12. 2016, č. j. 186699/2016/KUSK, k odvolání žalobkyně rozhodnutí stavebního úřadu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný shledal výrok prvostupňového rozhodnutí neurčitým, neboť stavební úřad nepopsal půdorysný rozsah nepovolené stavební činnosti. Stavebnímu úřadu vytkl též nedostatečné odůvodnění, neboť se omezil na popis průběhu řízení a obsah vyjádření žalobkyně, aniž konkrétně odůvodnil, jak posuzoval vážnost porušení povinnosti v souvislosti s výší uložené pokuty a jinými obdobnými případy. 12. Dne 8. 2. 2017 vydal stavební úřad prvostupňové rozhodnutí. K výši pokuty doplnil, že přihlédl k tomu, že jde o přístavbu kanceláří, garáže a skladu, nikoli o výrobní objekt, který by měl větší dopad na okolí, a proto uložil pokutu při spodní hranici. 13. Prvostupňové rozhodnutí napadla žalobkyně odvoláním, v němž obdobně jako v předchozím odvolání namítala nedostatečné odůvodnění výše pokuty. 14. O odvolání bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím. 15. Žalobkyně namítá, že žalovaný aproboval prvostupňové rozhodnutí, ačkoli v něm absentuje odůvodnění aplikace zákonných kritérií pro stanovení výše sankce. 16. Podle § 182 odst. 2 stavebního zákona při určení výše pokuty právnické osobě se přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání, jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán. 17. V řízení o žalobě v oblasti správního trestání je soud povinen ex officio zohlednit změny zákona ve prospěch pachatele, k nimž došlo po právní moci napadeného rozhodnutí. Tento závěr potvrdil rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 16. 11. 2016, č. j. 5 As 104/2013-46, v němž konstatoval: „Rozhoduje-li krajský soud ve správním soudnictví o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, kterým bylo rozhodnuto o vině a trestu za správní delikt v situaci, kdy zákon, kterého bylo použito, byl po právní moci správního rozhodnutí změněn nebo zrušen, je povinen přihlédnout k zásadě vyjádřené ve větě druhé čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod, podle níž se trestnost činu posoudí a trest ukládá podle právní úpravy, která nabyla účinnosti až poté, kdy byl trestný čin spáchán, je-li to pro pachatele příznivější“. 18. Ustanovení § 180 stavebního zákona bylo s účinností od 1. 7. 2017 změněno zákonem č. 183/2017 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich a zákona o některých přestupcích, nicméně shodná skutková podstata je nadále obsažena v § 178 odst. 1 písm. a) a odst. 2 písm. d) stavebního zákona, včetně shodné sazby pokuty zakotvené v § 178 odst. 3 písm. c) stavebního zákona ve znění účinném od 1. 7. 2017, jakož i ve znění účinném od 1. 1. 2018. Stejně tak podmínky pro liberaci odpovědnosti za správní delikt (přestupek) jsou upraveny shodně (§ 182 odst. 1 stavebního zákona a § 21 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich). Částečně odlišně (podrobněji) jsou upravena pouze kritéria, k nimž je třeba při ukládání sankce přihlédnout. Kritéria pro hodnocení závažnosti přestupku, k němuž je třeba přihlédnout při určení výše sankce, jsou stejně jako v § 182 odst. 3 stavebního zákona upravena demonstrativním výčtem a zahrnují kritéria v něm uvedená (srov. § 37 a násl. zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich). Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 30. 11. 2017, č. j. 4 As 191/2017-35, dovodil, že