4 As 276/2019 — Nejvyšší správní soud

43 A 91/2018- 31 - text 9 43 A 91/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců Mgr. Lenky Oulíkové a JUDr. Davida Krysky ve věci žalobkyně: P. T. T., narozena X státní příslušnice Vietnamské socialistické republiky zastoupena advokátem Mgr. Petrem Václavkem sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 17. 7. 2018, č. j. MV-60342-6/SO-2018, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalobkyni se vrací část zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 000 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Praze, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: Vymezení věci a obsah podání účastníků 1. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, kterým žalovaná k odvolání žalobkyně změnila rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „ministerstvo“) ze dne 20. 4. 2018, č. j. OAM-24455-39/ZM-2017 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým ministerstvo podle § 46 odst. 6 písm. a) ve spojení s § 56 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 183/2017 Sb. (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) zamítlo žádost žalobkyně o zaměstnaneckou kartu a rozhodlo, že zaměstnanecká karta se nevydá, neboť se nepodařilo ověřit údaje uvedené v žádosti. Žalovaná napadeným rozhodnutím změnila výrok prvostupňového rozhodnutí tak, že žádost žalobkyně podle § 46 odst. 6 písm. a) ve spojení s § 56 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců zamítla a rozhodla, že se zaměstnanecká karta nevydá, neboť ve stanovené lhůtě nebyly předloženy doklady za účelem ověření údajů uvedených v žádosti. 2. Žalobkyně namítá nezákonnost a nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Pochybení žalované spatřuje v tom, že podle ministerstva a žalované nebyl předložen originál dokladu o vzdělání, ale pouze jeho úředně ověřená kopie. Toto tvrzení však není pravdivé, neboť doložený doklad je konverzí dokumentu provedenou právním zástupcem žalobkyně z originálu dokladu. Je proto nutné na ni pohlížet jako na originál. Podle § 22 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění zákona č. 183/2017 Sb. (dále jen „zákon o elektronických úkonech“) dokument, který provedením konverze vznikl, má stejné právní účinky jako dokument, jehož převedením výstup vznikl. Podstatný je pak § 22 odst. 3 zákona o elektronických úkonech, podle kterého, má-li být podle jiného právního předpisu předložen dokument v listinné podobě správnímu orgánu, nebo soudu anebo jinému státnímu orgánu, zejména aby byl užit jako podklad pro vydání rozhodnutí, je tato povinnost splněna předložením jeho výstupu. Ministerstvo a žalovaná proto měly akceptovat předložený výstup konverze dokumentu. Žalovaná v napadeném rozhodnutí nesprávně uvedla, že originál dokladu předložen nebyl, čímž porušila § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a způsobila nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Pokud ministerstvo chtělo vidět originální listinu, mělo výzvu specifikovat tak, že se má žalobkyně dostavit ke správnímu orgánu a listinu předložit. Jelikož tak neučinilo, nelze klást k tíži žalobkyně, že předložila originál požadovaného dokladu uvedeným způsobem. Žalobkyně má tedy za to, že předložila jak originál dokladu o vzdělání, tak i úředně ověřený překlad požadovaného dokumentu. Je přitom zcela patrné, že se jedná o tentýž doklad, a k překladu byla připojena i tlumočnická doložka. Žalobkyně tak odstranila veškeré vady, které bránily kladnému vyřízení žádosti. 3. Dále žalobkyně namítá, že se ministerstvo a žalovaná nedostatečně vypořádaly s nepřiměřeností prvostupňového rozhodnutí a napadeného rozhodnutí. S odkazem na rozsudky Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 31. 5. 2018, č. j. 5 Azs 46/2016-53, a ze dne 14. 3. 2018, č. j. 6 Azs 422/2017-29, uvedla, že žalovaná měla zkoumat nepřiměřenost napadeného rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobkyně. Zamítnutí žádosti žalobkyně je nepřiměřené, neboť bylo pozastaveno přijímání žádostí o zaměstnanecké karty. V případě zamítnutí žádosti by žalobkyně neměla žádnou možnost žádost podat, což je diskriminační, neboť státní příslušníci určitého státu jsou paušálně vyloučeni z podávání žádosti, ač se ničeho nedopustili. 4. Žalovaná ve vyjádření k žalobě navrhla zamítnutí žaloby. Odkázala na obsah napadeného rozhodnutí a na spisový materiál. Uvedla, že pozastavení přijímání žádostí o zaměstnanecké karty je pouze dočasným opatřením odůvodněným bezpečnostním rizikem. Napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě dostatečně zjištěného stavu věci, bylo řádně odůvodněno a je v souladu s právními předpisy. Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu 5. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas (§ 172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců), osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou. Soud vycházel při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). 6. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez jednání, neboť účastníci k výzvě soudu vyjádřili s takovým postupem souhlas. Skutková zjištění vycházející z obsahu správního spisu 7. Soud ze správního spisu zjistil, že žalobkyně dne 10. 8. 2017 podala na Velvyslanectví ČR v Hanoji (dále jen „velvyslanectví“) žádost o zaměstnaneckou kartu. K žádosti mimo jiné přiložila potvrzení o zajištění ubytování na území ČR, výpis z rejstříku trestů Vietnamské socialistické republiky ze dne 7. 8. 2017 společně s jeho úředně ověřeným překladem, výpis z integrovaného portálu Ministerstva práce a sociálních věcí týkající se volných pracovních míst u zaměstnavatele C. F., s.r.o., IČO X (dále jen „zaměstnavatel“), pracovní smlouvu ze dne 4. 8. 2017 uzavřenou mezi žalobkyní a zaměstnavatelem, plnou moc a průvodní dopis (mimo jiné se žádostí o prominutí osobní účasti při podání žádosti). 8. Ministerstvo opatřením ze dne 22. 9. 2017, č. j. OAM-24455-3/ZM-2017, MV-112621-1/OAM-2017, vyzvalo žalobkyni k prokázání totožnosti a odstranění vad žádosti, a to konkrétně k předložení cestovního dokladu a zaplacení správního (konzulárního) poplatku. Žalobkyně tak měla učinit dne 15. 11. 2017 na velvyslanectví. Usnesením ze dne 22. 9. 2017, č. j. OAM-24455-4/ZM-2017, MV-112621-2/OAM-2017, pak řízení přerušilo. Opatřením ze dne 15. 11. 2017, č. j. OAM-24455-7/ZM-2017, MV-112621-3/OAM-2017, ministerstvo opětovně vyzvalo žalobkyni k odstranění výše uvedených vad žádosti a k prokázání totožnosti, což měla žalobkyně učinit dne 1. 12. 2017 na velvyslanectví. V tento den žalobkyně předložila originál svého cestovního dokladu. Součástí správního spisu jsou dále rovněž opis z evidence rejstříku trestů ČR ze dne 4. 12. 2017 a informace z nahlížení do katastru nemovitostí k nemovitosti na adrese zajištěného ubytování žalobkyně. 9. Opatřením ze dne 4. 12. 2017, č. j. OAM-24455-14/ZM-2017, MV-112621-4/OAM-2017, ministerstvo žalobkyni vyrozumělo o pokračování v řízení. Opatřením z téhož dne, č. j. OAM-24455-16/ZM-2017, MV-112621-5/OAM-2017, ministerstvo žalobkyni vyzvalo k odstranění vad žádosti, a to konkrétně k předložení fotografie a dokladu prokazujícího odbornou způsobilost pro výkon požadovaného zaměstnání. Mimo jiné uvedlo, že vadu žádosti odstraní tím, že předloží doklad o tom, že má zaměstnavatelem požadované vzdělání na úrovni „základní + praktická škola“; musí být doložen originál dokladu o vzdělání spolu s úředně ověřeným překladem do českého jazyka. K odstranění vad žádosti ministerstvo žalobkyni poskytlo lhůtu 30 dnů. Usnesením z téhož dne, č. j. OAM-24455-17/ZM-2017, MV-112621-6/OAM-2017, ministerstvo řízení přerušilo. 10. Podáními ze dne 4. 1. 2018 a 1. 2. 2018 žalobkyně požádala ministerstvo o prodloužení lhůty pro odstranění vad žádosti vždy o 30 dnů z důvodu komplikací souvisejících s obstaráváním požadovaných náležitostí. Usneseními ze dne 9. 1. 2018, č. j. OAM-24455-20/ZM-2017, MV-112621-8/OAM-2017, a ze dne 5. 2. 2018, č. j. OAM-24455-23/ZM-2017, MV-112621-10/OAM-2017, ministerstvo lhůtu prodloužilo vždy o 30 dnů. 11. Dne 5. 3. 2018 žalobkyně doručila ministerstvu prostřednictvím informačního systému datových schránek dva výstupy z autorizované konverze dokumentů ve smyslu zákona o elektronických úkonech provedené zástupcem žalobkyně uvedeným v záhlaví tohoto rozsudku. Jedn