1 Afs 73/2011 — Nejvyšší správní soud

46 Af 34/2012- 200 - text 26 46 Af 34/2012 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Karla Ulíka a Mgr. Josefa Straky ve věci žalobkyně: Fercom, a.s. sídlem Senovážné náměstí 997/24, 110 00 Praha 1 zastoupená advokátem JUDr. Janem Sukem sídlem Na Slupi 15, Praha 2 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 31, 602 00 Brno o žalobách proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Praze ze dne 5. 9. 2012, č. j. 4998/12-1300-203605, rozhodnutí Finančního ředitelství v Praze ze dne 5. 12. 2012, č. j. 7190/12-1300-203605, a rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 15. 11. 2013, č. j. 27345/13/5000-14304-711359, takto: I. Žaloby se zamítají. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Dne 5. 11. 2012 podala žalobkyně ke Krajskému soudu v Praze žalobu podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Praze (dále jen „FŘ Praha“) ze dne 5. 9. 2012, č. j. 4998/12-1300-203605 (dále jen „napadené rozhodnutí ze dne 5. 9. 2012“). Žalobě byla zapsána pod sp. zn. 46 Af 34/2012. 2. Dne 4. 2. 2013 podala žalobkyně žalobu podle § 65 a násl. s. ř. s. proti rozhodnutí FŘ Praha ze dne 5. 12. 2012, č. j. 7190/12-1300-203605 (dále jen „napadené rozhodnutí ze dne 5. 12. 2012“). Žaloba byla původně zapsána pod sp. zn. 47 Af 1/2013. 3. Dne 15. 1. 2014 žalobkyně podala žalobu podle § 65 a násl. s. ř. s. proti rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství (dále jen „žalovaný“) ze dne 15. 11. 2013, č. j. 27345/13/5000-14304-711359 (dále jen „napadené rozhodnutí ze dne 15. 11. 2013“). Žaloba byla původně zapsána pod sp. zn. 46 Af 1/2014. 4. Usneseními Krajského soudu v Praze dne 21. 8. 2014 a ze dne 17. 2. 2016 byly tyto tři samostatně podané žaloby spojeny ke společnému projednání pod sp. zn. 46 Af 34/2012. II. a) Shrnutí napadeného rozhodnutí ze dne 5. 9. 2012 5. Platebním výměrem Finančního úřadu v Benešově (dále jen „správce daně“) ze dne 10. 2. 2011, č. j. 19554/11/021912204222 byla žalobkyni vyměřena daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za srpen 2009. Správce daně na základě postupu k odstranění pochybností na DPH dospěl k závěru, že žalobkyně uplatňovala osvobození od DPH ve vztahu k fakturám odběratele MOS-KOV s.r.o. (dále jen „MOS-KOV“) ze dne 3. 9. 2009 č. 181/2009 (v hodnotě 82 084,80 EUR za prodej 23 520 kg mědi) a č. 182/2009 (v hodnotě 81 980,10 EUR za prodej 23 490 kg mědi) neoprávněně. 6. FŘ Praha napadeným rozhodnutím ze dne 5. 9. 2012 odvolání žalobkyně zamítlo a prvostupňové rozhodnutí potvrdilo. Na rozdíl od správce daně FŘ Praha konstatovalo, že žalobkyně prokázala, že předmětné zboží bylo dodáno do jiného členského státu EU. Dospěl však k závěru, že předmětné plnění nemůže být osvobozeno od DPH, neboť šlo o podvod na dani. Odkázalo přitom na zjištění, že společnost MOS-KOV nevykázala žádné pořízení zboží z jiného členského státu a se slovenským správcem daně nespolupracuje. Tato skutečnost by ještě sama o sobě nebyla dle FŘ Praha důvodem k upření nároku na osvobození plnění od daně poskytovateli plnění (tj. žalobkyni). Jednalo se však o důležitou indicii ve vztahu k tomu, že takové plnění mohlo být zatíženo daňovým podvodem. FŘ Praha dále zjistilo, že i další odběratelé žalobkyně neuvedli ve svých daňových přiznáních pořízení zboží od žalobkyně. To dále podpořilo podezření ohledně daňového podvodu. 7. FŘ zjistilo, že ve zdaňovacím období srpen 2009 byla jediným dodavatelem mědi žalobkyně společnost V-Voříšek CZ s.r.o. (dále jen „V-Voříšek“). Tomu odpovídají faktury č. 2009460 a 2009459, podle kterých žalobkyně od ní nakoupila totožné zboží, které následně dle faktur 181/2009 a 182/2009 prodala společnosti MOS-KOV. Společnosti V-Voříšek toto zboží s největší pravděpodobností prodala společnost ZANZOZIR s.r.o. (dále jen „ZANZOZIR“), která dle faktur č. 2009003 a 2009004 dodala dne 3. 8. 2009 společnosti V-Voříšek 2 x 23 500 kg mědi. Společnost ZANZOZIR vznikla dne 4. 6. 2009 a registrovaným předmětem její činnosti byl od počátku její existence pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor. Dne 23. 4. 2010 byl jako jednatel a jediný společník zapsán Á. L. P., který byl ode dne 4. 12. 2009 zapsán ve slovenském obchodním rejstříku jako jediný jednatel a společník společnosti MOS-KOV (tj. odběratele žalobkyně). Společnost ZANZOZIR byla registrována k DPH dne 20. 7. 2009. Registrace jí byla zrušena 20. 10. 2011 z důvodu neplnění jejích povinností. 8. FŘ Praha uvedlo, že společnost ZANZOZIR vykazuje typické znaky účastníka podvodného řetězce, tzv. missing tradera. Společnost vznikla krátce před uskutečněním prvního obchodu v řádech milionů Kč. Předmět její činnosti neodpovídá tomu, co měla vykonávat. Společnost má tzv. virtuální sídlo. V srpnu 2009 byla jednatelem a jediným společníkem osoba s bydlištěm v Maďarsku. V dubnu 2010 se pak stala jediným jednatelem a společníkem osoba, která byla od dubna 2010 jediným jednatelem a společníkem společnosti MOS-KOV, tj. společnosti, které žalobkyně předmětné zboží dodala. V daňovém přiznání k DPH za 3. čtvrtletí roku 2009 společnost ZANZOZIR vykázala vlastní daňovou povinnost ve výši pouhých 1 472 Kč, a to při obratu za uskutečněná zdanitelná plnění v tuzemsku ve výši 93 071 326 Kč. I to je znakem tzv. missing tradera, protože nakoupené zboží prodává za ceny jen s nepatrným navýšením. 9. Zásadní skutečností bylo dle FŘ Praha to, že všechny společnosti, které v srpnu 2009 dodávaly měď společnosti V-Voříšek v největších objemech, vykazují typické znaky tzv. missing traderů. Tyto společnosti vznikly krátce před tím, než uskutečnily první milionové obchody. Jednateli byly osoby s bydlištěm na Slovensku, v Maďarsku či na Ukrajině. Společnosti jsou nekontaktní, mají virtuální sídla a neplní své daňové povinnosti. Dle FŘ Praha tak obchody mezi společností V-Voříšek a jejími nejvýznamnějšími dodavateli byly ve zdaňovacím období srpen 2009 zasaženy daňovým podvodem. 10. Pokud jde o odběratele žalobkyně, zde byla situace dle FŘ Praha obdobná. Společnost MOS-KOV byla nekontaktní a sídlila na adrese rodinného domu. Jeho majitelka, která je zmocněna k přijímání korespondence, si nepamatuje ani jméno jednatele společnosti MOS-KOV. Společnost nevykázala v daňovém přiznání za 3. čtvrtletí roku 2009 vůbec žádné pořízení zboží z jiného členského státu. Slovenský správce daně zrušil její registraci k DPH dne 1. 12. 2010. I ohledně dalších společností, kterým žalobkyně v roce 2009 dodávala měď, dle FŘ Praha platilo, že vykazovaly flagrantní znaky účasti na daňovém podvodu. Všechny společnosti byly pro maďarského správce daně nekontaktní. O většině z nich tamní správce daně uvedl, že nemají potřebné věcné prostředky ani skladovací prostory. U některých z nich neodpovídá registrovaný předmět činnosti. Ve dvou případech bývalí jednatelé popřeli obchodní vztahy s žalobkyní. Žádná z těchto společností nevykázala pořízení zboží z ČR. Všem těmto společnostem maďarský správce daně zrušil registraci k DPH. Dle FŘ Praha tak nákupy mědi společností V-Voříšek i její následný prodej žalobkyni a dále odběratelům žalobkyně vykazuje zjevné znaky řetězového podvodu na DPH. V tomto řetězci uniká DPH minimálně jednou, a to u odběratelů žalobkyně, když nikdo z nich nepřiznal pořízení zboží z ČR. Je však nanejvýš pravděpodobné, že daň je krácena také ještě v ČR, a to na straně dodavatelů společnosti V-Voříšek. 11. K otázce dobré víry žalobkyně FŘ Praha konstatovalo, že žalobkyně dne 16. 3. 2009 uzavřela se společností V-Voříšek smlouvu o spolupráci. Společnost V-Voříšek se nijak zvlášť nezajímala o kvality svých dodavatelů a prověřovala je jen velmi zběžně. Žalobkyně se o původ mědi a dodavatele společnosti V-Voříšek nezajímala, spoléhala se na svého obchodního partnera. Podle FŘ Praha si tak žalobkyně nepočínala opatrně, když v této otázce důvěřovala společnosti V-Voříšek natolik, že sama žádná šetření neprováděla. Pokud jde o odběratele žalobkyně, zde FŘ Praha zjistilo, že ty zajišťovala společnost V-Voříšek. Žalobkyně si tyto odběratele v jistém rozsahu prověřovala. Konkrétně FŘ Praha odkazuje na výpisy ze slovenského a maďarského obchodního rejstříku a výpisy ze systému ověřování plátců DPH. Podle FŘ Praha samotné výpisy z obchodního rejstříku a potvrzení o plátcovství daně ovšem obezřetnému obchodníkovi nemohou postačovat k závěru o důvěryhodnosti obchodního partnera. Navíc z výpisu vyplývá, že jedním z odběratelů byla společnost FRANYÓ-CAR, přičemž už ze samotného názvu je zřejmé, že předmětem její činnosti není obchod s kovy či odpady, ale s automobily. Dále z obchodního rejstříku vyplývá, že ve všech případech byly odběrateli jednočlenné společnosti s jednočlenným statutárním orgánem a základním kapitálem v minimální přípustné výši, což není typický znak společnosti, jež obchoduje v řádech stovek milionů Kč. FŘ Praha dále zmínilo žalobkyní pře