10 As 241/2019 — Nejvyšší správní soud

52 A 21/2021- 52 - text 17 52 A 21/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Bc. Kryštofem Hornem v právní věci žalobce: J. Č. bytem X zastoupený advokátem Mgr. Václavem Voříškem sídlem Pod Kaštany 245/10, Praha 6 proti žalovanému: Generální ředitelství cel sídlem Budějovická 7, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 8. 2021, č. j. 38814-2/2021-900000-317, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 8. 2021, č. j. 38814-2/2021-900000-317, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Celního úřadu pro Středočeský kraj (dále jen „celní úřad“) ze dne 1. 6. 2021, č. j. 28010-4/2021-610000-12 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Celní úřad prvostupňovým rozhodnutím shledal žalobce vinným z přestupku dle § 42a odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění zákona č. 227/2019 Sb. (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), neboť měl dne 6. 8. 2020 ve 14:40 hodin jako řidič motorového vozidla tov. zn. B., registrační značky X, užít zpoplatněnou pozemní komunikaci, a to dálnici D4 na 21.-24. kilometru ve směru jízdy na Příbram, aniž by byl pro inkriminované vozidlo uhrazen časový poplatek. Tímto jednáním žalobce jako řidič vozidla v systému časového zpoplatnění nesplnil povinnost danou § 21 odst. 1 písm. a) zákona o pozemních komunikacích [resp. povinnost dle § 21e odst. 1 písm. a) zákona o pozemních komunikacích ve znění účinném ke dni spáchání přestupku, tj. ve znění účinném do 31. 12. 2020]. Za spáchaný přestupek uložil celní úřad žalobci dle § 42a odst. 8 písm. e) zákona o pozemních komunikacích pokutu ve výši 3 000 Kč. Vedle toho byla žalobci podle § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnost za přestupky“) ve spojení s § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb., kterou se stanoví paušální částka nákladů řízení, ve znění pozdějších předpisů uložena povinnost náhrady nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu 2. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální požadavky na ni kladené. Jde tedy o žalobu projednatelnou. 3. Soud vycházel při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). Vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci úřední, soud neshledal. 4. Žalovaný na výzvu soudu v poskytnuté lhůtě nesdělil, zda souhlasí, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání, proto lze s poukazem na § 51 odst. 1 s. ř. s. mít za to, že souhlas s tímto postupem vyjádřil implicite. Žalobce takovýto souhlas k výzvě soudu vyjádřil výslovně. Podstatný obsah správního spisu 5. Dne 6. 8. 2020 prováděla dálniční hlídka celního úřadu kontrolní činnost na dálnici D4. V průběhu této činnosti zaregistrovali členové dálniční hlídky vozidlo tov. zn. B., registrační značky X, jedoucí ve směru jízdy na Příbram, které nemělo na čelním skle viditelně vylepený dálniční kupón. Z toho důvodu hlídka vozidlo následovala, na nejbližším vhodném a bezpečném místě ho zastavila a posléze podrobila řidiče vozidla kontrole, při níž zjistila, že pro inkriminované vozidlo skutečně nebyl uhrazen časový poplatek. Dálniční hlídka sdělila řidiči, kterým byl žalobce, své podezření ze spáchání přestupku na úseku zákona o pozemních komunikacích. Poté hlídka žalobci sdělila, že zjištěný přestupek bude projednán v příkazním řízení, ve kterém mu bude na místě uložena pokuta ve výši 1000 Kč, na což však žalobce reagoval nesouhlasně. Součástí protokolu vyhotoveného hlídkou, který je součástí správního spisu, je fotodokumentace a videozáznam z průběhu dálniční kontroly. 6. Dne 24. 8. 2020 vydal celní úřad příkaz, jímž uznal žalobce vinným z jednání shora popsaného, které celní úřad kvalifikoval jako porušení § 21e odst. 1 písm. a) zákona o pozemních komunikacích ve znění účinném do 31. 12. 2020, čímž se měl žalobce dopustit přestupku dle § 42a odst. 2 písm. a) zákona o pozemních komunikacích v tomtéž znění. Proti příkazu podal žalobce v zákonem stanovené lhůtě odpor. Tím došlo ke zrušení příkazu a celní úřad v řízení o přestupku pokračoval. 7. Na den 25. 11. 2020 nařídil celní úřad ústní jednání, ke kterému předvolal žalobce. Na tentýž den předvolal celní úřad členy zasahující dálniční hlídky nstržm. M. Ř. a nstržm. F. Š. jako svědky k provedení důkazu svědeckou výpovědí. Žalobce se k jednání nedostavil a písemně celní úřad informoval o tom, že odepírá výpověď, protože by mohl způsobit sobě nebo osobě blízké nebezpečí stíhání pro trestný čin nebo přestupek. 8. Rozhodnutím ze dne 20. 1. 2021, č. j. 28010/2021-610000-12 (dále jen „první rozhodnutí celního úřadu“ nebo „první rozhodnutí“), uznal celní úřad žalobce opětovně vinným z přestupku dle § 42a odst. 2 písm. a) zákona o pozemních komunikacích ve znění účinném do 31. 12. 2020, kterého se měl žalobce dopustit porušením § 21e odst. 1 písm. a) zákona o pozemních komunikacích v tomtéž znění. Za tento přestupek uložil celní úřad žalobci dle § 42a odst. 7 písm. d) zákona o pozemních komunikacích ve znění účinném do 31. 12. 2020 spolu s povinností náhrady nákladů řízení pokutu ve výši 3 000 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce v zákonem stanovené lhůtě odvolání, v němž žalobce uvedl, že „[c]elní úřad nepřihlédl ke skutečnosti, že dálnice D4 je zpoplatněna v délce 36 km (mezi 9. km a 45. km z Jíloviště do Příbrami) a k okolnosti, že danou zpoplatněnou komunikaci řidič užil kvůli časové tísni.“ 9. Rozhodnutím ze dne 21. 4. 2021, č. j. 15196-2/2021-900000-317 (dále jen „zrušující rozhodnutí“), žalovaný dle § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu shora citované první rozhodnutí celního úřadu zrušil a věc vrátil celnímu úřadu k novému projednání. Uvedl, že zákon o pozemních komunikacích doznal v době mezi spácháním přestupku a vydáním prvního rozhodnutí celního úřadu změn. Novelizován byl zákonem č. 227/2019 Sb., který nabyl účinnosti dne 1. 1. 2021. Ze srovnání původního a nového znění zákona o pozemních komunikacích dle žalovaného vyplývá, že trestnost jednání spočívající v užití zpoplatněné komunikace bez úhrady časového poplatku zůstala zachována. Sankční ustanovení § 42 odst. 8 písm. e) zákona o pozemních komunikacích v novelizovaném znění, dle něhož se ukládá pachateli přestupku pokuta do výše 20 000 Kč, je však pro pachatele významně příznivější než sankční ustanovení, dle něhož se pokuta za tentýž přestupek ukládala v době, kdy jej měl spáchat žalobce [tj. § 42a odst. 7 písm. d) zákona o pozemních komunikacích ve znění účinném do 31. 12. 2020], a dle něhož bylo možné pachateli přestupku uložit pokutu až do výše 100 000 Kč. Proto je dle žalovaného nové znění zákona o pozemních komunikacích pro žalobce příznivější. Celní úřad tedy měl respektovat ústavní princip vyjádřený v čl. 40 odst. 6 větě druhé Listiny základních práv a svobod, dle něhož se pozdějšího zákona užije tehdy, je-li pro pachatele příznivější. V odůvodnění zrušujícího rozhodnutí žalovaný uvedl mj.: „Odvolací orgán přitom nepředjímá novou výši pokuty a připouští, že se může i přes novou horní hranici zákonného rozpětí pokuty výrazně blížit výši původně uložené pokuty. Za popsané protiprávní jednání by totiž měla být obecně pokuta ukládána i v prostředí nové právní úpravy v takové výši, která zahrnuje kompenzační i represivní (sankční) složku. Její výše by tak jistě měla reflektovat „ušetřenou“ cenu ročního časového poplatku a represivní zbytek její výše by měl mít sílu odradit od nezákonného postupu adresáty této zákonné povinnosti a měl by být znatelný v majetkové sféře delikventa, tedy být pro něho nikoli zanedbatelný.“ 10. Dne 1. 6. 2021 vydal celní úřad prvostupňové rozhodnutí, jímž žalobce shledal vinným z jednání popsaného (a kvalifikovaného) shora v bodě 1 rozsudku. Celní úřad v souladu s právním názorem svého nadřízeného správního orgánu (žalovaného) uvedl, že použití pozdější právní úpravy je pro žalobce příznivější, a proto posoudil trestnost přestupku a uložil za něj trest podle zákona nového (tj. dle zákona o pozemních komunikacích ve znění zákona č. 227/2019 Sb.). Dle celního úřadu se žalobce přestupku dopustil ve formě vědomé nedbalosti. Uvedl, že žalobce v průběhu dálniční kontroly nesporoval zjištění dálniční hlídky o absenci vylepeného dálničního kupónu na čelním skle vozidla