— Nejvyšší správní soud

54 Af 17/2020- 22 - text 8 54 Af 17/2020 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců Mgr. Jana Čížka a JUDr. Davida Krysky ve věci žalobkyně: E. J., DIČ CZX zastoupená daňovým poradcem Mgr. M. J. oba bytem X proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 9. 2020, č. j. 36002/20/5200-10421-712995, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci a stručný obsah podání účastníků řízení 1. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), odeslanou dne 16. 11. 2020, domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým byla zamítnuta její odvolání a potvrzena rozhodnutí Finančního úřadu pro Středočeský kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 23. 6. 2020, č. j. 3386000/20/2102-52521-802091 a č. j. 3386158/20/2102-52521-802091 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí I a II“). Správce daně těmito rozhodnutími zastavil podle § 106 odst. 1 písm. b) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění zákona č. 111/2019 Sb. (dále jen „daňový řád“) řízení o žádostech žalobkyně ze dne 29. 5. 2020 o poskytnutí kompenzačního bonusu za první (od 12. 3. 2020 do 30. 4. 2020) a druhé (od 1. 5. 2020 do 8. 6. 2020) bonusové období, a to z důvodu, že žalobkyně není subjektem kompenzačního bonusu, neboť nesplnila podmínku podle § 2a odst. 2 písm. b) zákona č. 159/2020 Sb., o kompenzačním bonusu v souvislosti s krizovými opatřeními v souvislosti s výskytem koronaviru SARS CoV-2, ve znění zákona č. 262/2020 Sb. (dále jen „kompenzační zákon“). 2. Žalobkyně předně shrnula, že dne 29. 5. 2020 podala u správce daně žádosti o poskytnutí kompenzačního bonusu, neboť je společníkem obchodní společnosti PROeveNTS, IČO 27200507 (dále jen „společnost Proevents“), která prováděla zejména marketingové akce. Od března do června 2020 však společnost Proevents přišla o veškeré tržby, protože její odběratel z důvodu nouzového stavu zrušil všechny hromadné akce. 3. Žalobkyně namítá, že žalovaný nesprávně interpretoval jak ustanovení § 2a odst. 1 písm. b) kompenzačního zákona, tak ustanovení § 709 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění zákona č. 163/2020 Sb. (dále jen „občanský zákoník“). Byť žalovaný podle žalobkyně správně vyložil, že druhý manžel je oprávněn z majetkové hodnoty podílu, nesouhlasí s ním, že oprávněním z majetkové hodnoty podílu není založena účast na obchodní společnosti, tj. že nevznikají práva a povinnosti s účastí spojená. Žalobkyně poukazuje na to, že snahou zákonodárce bylo pomoci malým rodinným společnostem s ručením omezeným, které mají nanejvýš dva společníky, eventuálně více společníků z jedné rodiny (omezení dvou se zde neuplatní). Žalobkyně je proto přesvědčena, že nelze na vlastnictví podílu nahlížet formálně, tj. vycházet čistě z výpisu z obchodního rejstříku, ani z pohledu výkonného, tj. optikou práv a povinností společníka, nýbrž že je třeba uplatnit hledisko majetkové povahy podílu. 4. Žalovaný naproti tomu považuje žalobu za nedůvodnou, pročež odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde se se shodnou argumentací žalobkyně již vypořádal. Ve vyjádření zopakoval, že žalobkyně byla účastna nemocenského pojištění jako zaměstnankyně v obchodní společnosti Daňová kancelář Jelínek s.r.o., IČO 25748904 (dále jen „Daňová kancelář“), kde byl jediným společníkem zástupce žalobkyně (dále jen „manžel žalobkyně“). Žalovaný žalobkyni vytkl, že se soustředí na § 2a odst. 1 kompenzačního zákona, ačkoliv odst. 2 až 5 téhož ustanovení obsahují další podmínky, které je nutno splnit kumulativně – nesplnění byť jen jedné z nich tedy vede k tomu, že není naplněna podmínka existence subjektu kompenzačního bonusu. Na tom nic nemění ani § 709 občanského zákoníku – společníkem Daňové kanceláře je pouze manžel žalobkyně, nikoliv žalobkyně, neboť součástí společného jmění manželů J. je toliko majetková složka předmětného podílu, nikoliv i složka korporátní. 5. V replice žalobkyně na prvním místě poukazuje na to, že s ní žalovaný souhlasí, pokud jde o to, na koho pomoc podle kompenzačního zákona cílí. Žalobkyně zdůrazňuje, že si sice nezvolila samostatnou výdělečnou činnost, nicméně se společností Proevents podniká obdobně. Tak ostatně podniká i její manžel v Daňové kanceláři, kde společně vlastní 100% obchodní podíl. Žalobkyně považuje za čistě formální důvod, že jejím žádostem nebylo vyhověno jen proto, že manželovi v Daňové kanceláři pomáhá na základě pracovní smlouvy, za což je odměňována. Žalobkyně tedy nepopírá fakt, že je jako zaměstnankyně účastna nemocenského pojištění, nicméně nesouhlasí s tím, že nesplnila podmínku podle § 2a odst. 2 písm. b) kompenzačního zákona. S důrazem na to, že kompenzační bonus měl pomoci především rodinnému podnikání, žalobkyně považuje za nutné vykládat pojem společníka v kompenzačním zákoně z majetkového pohledu. Podle jejího názoru proto platí, že je (majetkovým) společníkem Daňové kanceláře, jelikož podíl manžela je součástí jejich společného jmění. Výplatě kompenzačního bonusu přitom nebrání, že žalobkyně není zapsána jako společník Daňové kanceláře v obchodním rejstříku. Podstatný obsah správního spisu 6. Žalobkyně podala u správce daně dne 29. 5. 2020 žádosti „o pomoc společníkům malých s. r. o.“ ve vztahu ke společnosti Proevents za první a druhé bonusové období. V nich čestně prohlásila, že splňuje veškeré podmínky pro vznik nároku na kompenzační bonus. 7. Ve spise jsou dále založeny následující listiny: lustrace žalobkyně v informačním systému evidence obyvatel a centrálním informačním systému ze dne 25. 8. 2020; informace o zaměstnavateli žalobkyně od České správy sociálního zabezpečení ze dne 20. 7. 2020; lustrace žalobkyně ve vztahu ke společnosti Proevents; úplný výpis z obchodního rejstříku společnosti Proevents ze dne 13. 8. 2020; úplný výpis z obchodního rejstříku Daňové kanceláře ze dne 11. 8. 2020; rozhodnutí jediného společníka při výkonu působnosti valné hromady Daňové kanceláře ze dne 9. 12. 2014 a notářský zápis ze dne 29. 9. 2014, č. N 707/2014, NZ 685/2014. 8. V návaznosti na zjištění vyplývající ze shora uvedených listin správce daně vyhotovil úřední záznam, ve kterém konstatoval výsledky prověření splnění podmínek žalobkyně podle kompenzačního zákona. Dospěl přitom k závěru, že jsou splněny všechny podmínky s výjimkou podmínky, že žalobkyně nesmí být zaměstnána u jiného zaměstnavatele než u společnosti s ručením omezením, které je společníkem. V důsledku toho žalobkyně nemá nárok na kompenzační bonus. 9. Dne 23. 6. 2020 pak vydal správce daně prvostupňová rozhodnutí, jimiž zastavil řízení jak o žádosti žalobkyně ze dne 29. 5. 2020 o poskytnutí kompenzačního bonusu za první bonusové období od 12. 3. 2020 do 30. 4. 2020 (prvostupňové rozhodnutí I), tak o žádosti za druhé bonusové období od 1. 5. 2020 do 8. 6. 2020 (prvostupňové rozhodnutí II) jako o zjevně nepřípustných podáních. V obou případech tak učinil s odůvodněním, že u žalobkyně nedošlo k naplnění základních předpokladů pro vyplacení kompenzačního bonusu, jelikož je osobou, která je účastna nemocenského pojištění jako zaměstnankyně a nejde o zaměstnání ve společnosti s ručením omezeným, které je společníkem. Není tedy subjektem kompenzačního bonusu, neboť nesplnila podmínku podle § 2a odst. 2 písm. b) kompenzačního zákona. 10. Proti prvostupňovým rozhodnutím podala žalobkyně odvolání, ve kterých namítala, že splnila podmínku i podle § 2a odst. 2 písm. b) kompenzačního zákona, protože je společníkem Daňové kanceláře, ve které je zaměstnána. Zdůraznila, že její manžel nabyl podíl v této obchodní společnosti za trvání jejich manželství dne 18. 12. 2018. Tento podíl je v jejich společném jmění manželů, z čehož vyplývá, že oba manželé jsou společně a nerozdílně společníky Daňové kanceláře. Na tom nic nemění skutečnost, že v obchodním rejstříku je zapsán jako společník jen manžel žalobkyně. 11. Obě odvolání však žalovaný napadeným rozhodnutí ze dne 17. 9. 2020 zamítl a prvostupňová rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění přehledně shrnul skutkový stav věci a obsah odvolání, citoval z vybraných právních předpisů a dále se vypořádal s uplatněnými odvolacími námitkami (jeho právní posouzení soud přiblíží až níže). Napadené rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne 25. 9. 2020. Posouzení věci soudem 12. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a že splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době jeho vydání (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.). Soud rozhodl ve věci v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez jednání, neboť oba účastníci řízení s tímto postupem souhlasili. Seznámení se s obsahem